Sekce

Galerie

/gallery/sdajshdkjashdkjashdjkh.jpg

Na co čekáš?!

Využila jsem vteřiny, kdy mi nevěnoval pozornost. Žbrblal něco o broukové dietě. Ble! Vzala jsem nohy na ramena a pelášila pryč, co mi síly stačily. Celá zadýchaná jsem doběhla k útesu. Podívala jsem se dolů. Páni, to byla výška. Dole se vlnil temně modrý oceán. Rozhlédla jsem se po krajině.

„Krásné to místo,“ řekla jsem si pro sebe.

„Billo!“ Slyšela jsem za sebou funění. Pro boha! On si nedá pokoj.

„Pronásleduješ mě nebo co?!“ vztekle jsem se otočila na Ekvádora, který už stál v mojí těsné blízkosti.

„Já? Nikdy!“ zmateně se rozhlížel po okolí, komu jsem tu narážku uštědřila.

„Jasně!“ procedila jsem skrz zaťaté zuby a před očima se mi rozeběhl krásný film, jak se vrhnu na Ekvádora a škrtím ho.

„Dala jsi na moje rady a sportuješ, aby si něco shodila, viď?“ Přerušil mou krásnou představu o tom, jak ho vraždím.

„Ne! Utíkám před tebou!“ Zmateně se na mě podíval.

„A proč?“ Nadzvedl nechápavě obočí.

„Protože jsi blázen!“ vydechla jsem už úplně vyřízená. Tenhle magor mě jednou přivede do blázince a myslím, že mu to nebude trvat dlouho.

„Dobrej vtip!“ smál se.

„Co tady vlastně děláš?“ zeptal se a naklonil se z útesu.

„Ahá, ty chceš skočit, jo?“ Než jsem se stihla nadechnout, abych mu odpověděla, tak do mě strčil a zakřičel: „Tak na co čekáš?“ Přepadla jsem a padala dolů. Naštěstí jsem se chytla nějaké větvě, která trčela ze skály.

„Jsi vážně neuvěřitelnej kretén!“ křikla jsem na něj a snažila se, abych se přitom nepustila té větve. Najednou se z ničeho nic objevila Nigela.

„Chytej!“ Snesly se ke mně její odporné chlupy. Viděla jsem, jak po nich stéká smradlavý pot. Chtělo se mi zvracet.

„Billo! Chytni se!“ zaječela naléhavě.

„Ne! To radši umřu!“ Pak jsem uviděla Nika. Motal se nebezpečně blízko srázu. Nohy se mu do sebe zapletly. Zakopl o ně a letěl střemhlav dolů.

„Nemáš propadák!“ křičel na něj Jamulet. Zanedlouho se tu zjevila Febika. Podívala se na mě. Vytřeštila oči a otevřela pusu dokořán. Kde se tu probůh všichni vzali? Do obličeje mi kapaly její sliny. Přibývalo jich, musela jsem zavřít oči.

„Febiko, vypadni!“ zařvala jsem. Díky jejím zpropadeným slinám mi začaly klouzat ruce. Spadla jsem dolů do studené vody…

„Billo, Billo, probuď se!“ Pomalu jsem otevřela oči. Nade mnou se nakláněl Ekvádor.

„Ty?!“ zasyčela jsem. Je tohle možný? Ne, odpověděla jsem sama sobě. Prostě si občas potřebuju promluvit s někým inteligentním a tady, ve Frogs, to provozuji čím dál častěji, jelikož tady není nikdo, kdo by měl větší IQ než 50.

„Já jsem tě zachránil!“ řekl hrdě a vypnul hruď.

„Cože? Vždyť si mě strčil!“ vyhrkla jsem naprosto šokovaná. Tohle už bylo nad rámec mého chápání.

„Tak to teda ne! Sama jsi skočila!“ Dobře, nebudu se s ním hádat, nemá to cenu. Pomohl mi vstát a odvezl mě domů na kole. Unaveně jsem se svalila na zem v pokoji. Po dvou hodinách spánku mě probudily divné zvuky. Zamžourala jsem do tmy. Viděla jsem Ekvádora, jak vášnivě čuchá k mému spodnímu prádlu. Promnula jsem si oči, abych se ujistila, že nemám halucinace.

„Co tady děláš?!“ vyštěkla jsem, když jsem zjistila, že se mi to nezdá. Lekl se a upustil na zem vše, co měl v rukách.

„Přišel jsem se na tebe podívat!“ zakřenil se rozpačitě. Vystřelila jsem ze země a strkala ho ven.

„Billo, co děláš? Vždyť vevnitř to je dobrýýý,“ zakvičel. Za dveřmi mého pokoje stál Charlos a začal Ekvádora strkat zpátky do pokoje.

„Ať vypadne!“ cedila jsem skrz zaťaté zuby.

„Billo, uklidni se. On tady musí zůstat, slíbil jsem to jemu tátovi, dal mi ty bezpáteřní slepice.“ Rezignovaně jsem se otočila a lehla si zpátky na zem. Ekvádorovi jsem řekla, že jestli na mě mákne, tak mu vyškrábu oči! Pak jsem pomalu usnula.

Ráno jsem se probudila, všechno mě bolelo. Ekvádor byl stále v místnosti. Seděl na židli s hlavou zalomenou. U pusy se mu něco lesklo. Slina! Zuřivě jsem s ním zatřásla. Otevřel zarudlé oči.

„Myslíš, že jsem spal? Hovno jsem spal!“ Otřel si slinu a protáhl se.

„Otoč se!“ přikázala jsem mu. Poslechl. Převlékla jsem se, vzala si sprej a stříkla ho na sebe. Náhle jsem ho upustila na zem. Víčko odletělo na druhou stranu místnosti. Sprej syčel a zběsile jezdil po pokoji. Ekvádor se na mě vyděšeně podíval. Ten jeho pohled se mi nelíbil.

„Billo, kryj se! Bouchne to!“ vykřikl a skočil na mě.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Crazy

12)  Crazy (13.09.2011 09:25)

Seš normální??
To byla pochvala!
Perfekt!!!!

Twilly

11)  Twilly (25.11.2010 11:16)

No idem pre zmenu aj trochu pracovať, ale určite sa k tomuto vrátim.....

Twilly

10)  Twilly (25.11.2010 11:15)

„Myslíš, že jsem spal? Hovno jsem spal!“ Otřel si slinu a protáhl se.
.... Karolka... nemáš ešte jednu Tenu?

Yasmini

9)  Yasmini (31.10.2010 10:38)

Plácnutí do zad, poslinatný obličej a spocené chupy
Klasiku :)

Silvaren

8)  Silvaren (27.06.2010 22:47)

Já se umlátím smíchy!
Partička na útesu se hledala, až se našla
ÚŽASNÉ!!!

ambra

7)  ambra (27.06.2010 16:11)

Mejdan na útesu mě asi zabije .To dokonalé propojený všech "darů", které jsi téhle zhulené partičce naservírovala... Debil Ekvádor strčí Bilu dolů, Nigela spouští své chlupy, Febika ji poslintá a dorazí to svým "strhujícím" pádem Nervol... A Ekvádor s nosem v kalhotkách! Proboha!!! Konec pokusům o inteligentí komentář! Je to úžasné!!!
A zase to potvora vypadlo ze série...

Abera

6)  Abera (26.06.2010 22:26)

piskot94

5)  piskot94 (26.06.2010 10:53)

ježiši kriste kam na to chodíš?!

plyshovymedvidek

4)  plyshovymedvidek (25.06.2010 17:32)

pozor bouchne to
Ahá, ty chceš skočit, jo?“ Než jsem se stihla nadechnout, abych mu odpověděla, tak do mě strčil a zakřičel: „Tak na co čekáš?“

Karolka

3)  Karolka (25.06.2010 16:03)

Ekvádor! Miluju Ekvádora! Chci Ekvádora! Očuchávače spodního prádla. Čím dál víc mi to připadá, jak horor Noc oživlých mrtvol. Zjistila jsem jeden poměrně závažný vedlejší produkt této povídky. Můj malý tříletý syn, kdykoli to čtu, z plna hrdla řvé: "Néééééééééé." a můj manžel mi včera řekl: "Lásko, z tebe jde strach..."
Ale co už!

Karolka

2)  Karolka (25.06.2010 15:53)

ScRiBbLe, jdu na to a třesu se jak sulc. Dnes to móc potřebuju. I kdybych se u toho měla zase po...

Bye

1)  Bye (25.06.2010 15:12)

No paráda, jako bych to včera tušila. Máme tu skok (pardón, strk! ) z útesu. Tímto tempem bude Billa rodit co nevidět. :D
„Nemáš propadák!“ křičel na něj Jamulet.
"...a odvezl mě domů na kole." Já umřu!
A vypadá to, že máš smysl pro napětí - ten useknutej konec - kde se tohle učí?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek