Sekce

Galerie

/gallery/sdajshdkjashdkjashdjkh.jpg

La Puch!

Další hodiny jsem se usilovně snažila Ekvádorovi vyhýbat. Zpočátku se mi to dařilo, ale pak jsem ho potkala v jídelně. Právě, když jsem si vybírala, co zakousnu k obědu.

„Billo, tady jsi!“ funěl. Vyděsil mě tak, že jsem shodila tác s jídlem na zem. Ekvádor se smekl po rozlitém mléku a spadl přímo do mého jídla. Rychle se zvedl, sebral tác. Většina mého, pečlivě vybraného, jídla byla na jeho oblečení. Začal ho seškrabovat zpátky na talíř.

„Co s tím mám jako dělat?“ Zděšeně jsem na něj vyvalila oči.

„Sníst?“ nadzvedl obočí.

„To si snad děláš srandu?!“ řekla jsem znechuceně.

„Ne,“ usmál se. Jen jsem zakroutila hlavou. Vtom přiběhla Nigela.

„Jé, Billo, co to máš? Ukaž, já ochutnám!“ Vrhla se na můj talíř dřív, než jsem stihla něco říct.

„Mmm, to je dobrota!“ zamlaskala a odešla.

„Víš, Billo, neměli bychom být přátelé,“ promluvil Ekvádor.

„Já se s tebou bavit nechci!“ odsekla jsem vztekle, tenhle kluk mě přivádí k šílenství a to ho znám jenom chvíli.

„Já vím, je to pro tebe asi těžké. Zrovna jsi se přistěhovala, nikoho tu neznáš a pak se objevím já! Okouzlující kluk, který se s tebou baví,“ vdychl. Okouzlující mi rozhodně nepřišel. Oko, do kterého se píchl, měl pořád zalité krví. Brr. Oklepala jsem se.

„Myslela sis, že když ti řeknu své tajemství, tak můžeme být přátelé,“ pokračoval dál, jako by si vůbec nevšiml mého znechuceného výrazu.

„Ne!“ vykřikla jsem.

„Já ti rozumím, Billo, nechceš, abych viděl, jak tě to vzalo.“ Proboha, co to mele?

„Posloucháš mě vůbec? Já se s tebou nechci bavit, a nechci mít s tebou nic společného!“

„Ale no tak,“ přistoupil ke mně a objal mě.

„Uvidíš, že to za chvíli bude lepší!“

„Nech mě!“ zakřičela jsem a utíkala pryč.
Před školou jsem se zastavila. Vytáhla jsem mobil, abych zavolala mámě. A pak jsem slyšela Ekvádora.

„Né!“ křičel. Zvědavě jsem se na něj otočila. Běžel s rukama roztaženýma naproti nějakému autu. Jeho řidič se na Ekvádora vyděšeně podíval, zbrkle stočil volant na stranu a narazili do stromu. Z auta vylezl roztřesený kluk. Po čele mu tekla krev.

„Jsem v pohodě!“ zakřičel a svalil se na zem. Mezitím se ke mně připotácel Ekvádor. Položil mi ruku na rameno a těžce oddychoval.

„Nezbláznila jsi se?!“ vyjel na mě.

„Cože? Já jsem naprosto v pořádku, ale o tvém duševním zdraví silně pochybuji!“ Významně jsem si poklepala na čelo.

„No, já se nechtěl nechat přejet autem!“ řekl vážně.

„Já jsem se nechtěla nechat přejet! Vždyť ani nejel ke mně! Jel na druhou stranu!“

„Ne, Billo, nejel, copak si nevzpomínáš?“

„Já vím, co jsem viděla!“

„Jsi zmatená asi z toho šoku!“

„Proboha! Už mě nech na pokoji!“ odstrčila jsem ho a běžela pro kolo.

Táta už byl doma.

„Ty nejsi v práci?“ zeptala jsem se se zájmem.

„Ne, mám na práci něco důležitějšího!“ Nechápavě jsem nadzvedla obočí.

„Pojď ven, něco ti ukážu.“  Chytil mě za ruku a já ho odevzdaně následovala. To, co jsem viděla mi úplně vyrazilo dech.

„Co to je?“ vyhrkla jsem.

„Bezpáteřní slepice! Pár mi jich dal Sislok Toulen.“ Rty roztáhl do potěšeného úsměvu.
Byly odporné.

„Chytej!“ vykřikl a jednu po mně hodil. Doslova mi protékala mezi prsty. Byla to jen rosolovitá hrouda obalená kůží a peřím, s malým zobákem a dvěma očima.

„Nemusím se o ně vůbec starat, dívej!“ Jednu vzal a kopl ji z kopce. Slyšela jsem tichounké zapípání.

„Takhle je odkulíš, ale občas je musíš otočit zobákem dolů, aby se najedly. No, není to super?!“ Oči mu zářily nadšením.

„Jo,“ zamumlala jsem otráveně.

Pak jsme se otočili a šli domů. Asi po hodině jsem slyšela, jak někdo klepe. Charlos šel otevřít.

„Dobrej, je Billa doma?“ Zaslechla jsem známý hlas. Venku stáli Imrich, Febika, Nike, Nigela a Ekvádor. Stála jsem za dveřmi. Zběsile jsem kroutila hlavou.

„Já nejsem doma!“ šeptala jsem. Nechápavě na mě zíral.

„Tak jim to řekni!“ naléhala jsem.

„Já nejsem doma!“ zakřenil se.

„Bože!“ zaúpěla jsem a odstrčila ho ode dveří.

„Aha, aha, aha!“ rozkřikl se Imrich hned, jak mě spařil.

„Takže jdeš s námi na pláž La Puch!“ Bezmocně jsem pokrčila rameny a vykročila k nim.

Název na ni dokonale seděl. Páchla tu skládka, vyvržené velryby, zvratky a tak dále. Na kraji pláže jsem potkala Jamuleta.

„Zdare, Bilbo!“ zařval nadšeně.

„No nazdar!“ vydechla jsem.

„Déte na La Pouch, jo?“ Nadzvedl obočí a zhoupl se na špičky.

„Jo,“ přitakala jsem.

„Hm, tam já neróžu, zou tam ky špióni.“ Přemýšlela jsem, co to může být. Hm, špióni.

„No, ky špióni jako ky pavóci,“ vysvětloval, protože si zřejmě všiml mého zadumaného obličeje.

„Myslíš škorpióny?“ Napadlo mě.

„No, ky špióny, tak zdare kachno!“ Rozloučil se a odcházel. Pomalu jsem se šourala za tou skvadrou bláznů. Sedli si do kroužku a začali hrát flašku. Nejdebilnější hru na světě! Všichni byli spárovaní. Imrich s Nigelou a Febika s Nikem. Jestli si myslí, že mě dají dohromady s tím úchylem, Ekvádorem, tak to jsou na omylu. To radši zdechnu! Po deseti minutách jsem se od nich odpojila a raději jsem šla do lesa. Jsou příšerní! Ale nejtrapnější byla Febika. Svlékala se, i když byla flaška na druhé straně.
Pořád řvala: „Zase já?! Zase já?!“ Hrůza! Sedla jsem si na kámen. Za sebou jsem uslyšela kroky. Byl to Ekvádor.

„Hele, Billo, už ti to musím říct.“ Proboha, co to zase bude.

„Jsem upír!“ Už jsem to nevydržela a začala jsem se šíleně smát.

„No to ne!“ vykoktávala jsem.

„Je to pravda!“ řekl uraženě, když si všiml, že z toho mám tak akorát prdel.

„Jasně! Piješ lidem krev, co?“ vyprskla jsem v další záchvat smíchu.

„Ne, moje rodina se považuje za vegetariány, jíme jenom brouky.“ To je odporné!

„Nevěříš?“ řekl a přehodil si mě přes záda. Po dvou krocích se, spolu  se mnou, zhroutil na zem. Shodil mě a zvedl se.

„Měla bys se sebou něco dělat! Jsi strašně tlustá!“ Oprašoval si z oblečení listí a kůru.

„Já? Vždyť vážím padesát pět kilo!“ vyhrkla jsem.

„Jasně! A tohle je co?“ Přiskočil ke mně a zuřivě mě chytil za břicho.

„Dobrý den! Já jsem pan Emil Špek!“ pištěl.

„Ó, a já jsem Celulitidová Otylda!“ škubal s mým zadkem.

„Je to vážně hnus!“ řekl znechuceně.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Crazy

20)  Crazy (13.09.2011 08:49)

Tohle je až skoro zdraví nebezpečný! Až na to, že je to báječný! Mazec!

Twilly

19)  Twilly (25.11.2010 11:09)

úprimne.... kolegovia už odo mňa bočia ... neviem čo je lepšie, Schnívaní alebo komenty ... baby rezervujte mi tiež jeden hrobeček ... s chuti sa k vám pridám

Yasmini

18)  Yasmini (31.10.2010 10:05)

La puch, tlustá a smrdutá Billa a Ekvádor co způsobí dopravní nehodu
Co bude dál

17)  LostriS (12.09.2010 17:33)

La Puch mě fakt dostala.. a jak se s ní svalil na zem..

eMuska

16)  eMuska (04.07.2010 19:13)

takže Emil špek, čo???

ambra

15)  ambra (27.06.2010 15:58)

TOHLE
Je to hrozně divné, ale navzdory šílenému řehotu mi zůstal částečně funkční mozek a u téhle kapitoly mi velmi jasně došlo, že napsat tuhle bláznivinu, která tak dokonale využívá každou klíčovou větu a pasáž z předobrazu, vyžaduje opravdu výjimečný a jedinečný talent.

Abera

14)  Abera (25.06.2010 17:53)

sakraprace

13)  sakraprace (25.06.2010 07:40)

Ještě, že je ten záchod tak blízko Takhle na just jsem to měla naposled jako dítě

Bye

12)  Bye (24.06.2010 21:41)

No, řezala jsem se mocně, všechno překroutíš!!!
Oběd, havárie, La Push i přiznání.
Akorát mi doopravdy vrtá hlavou, co vymyslíš jako parodii na tu jejich osudovou...
A úplně se děsím, když si promítám další děj série. Co třeba, jestli to dotáhneš až k porodu?

Karolka

11)  Karolka (24.06.2010 21:37)

Bos: Nech si při porodu předčítat Schnívání a budeš mít takovej záchvat, že mimčo budou muset chytat lapačkou.

ScRiBbLe

10)  ScRiBbLe (24.06.2010 21:34)

Bosorka: Mě to asi nikdy neopustí:D .

Bosorka

9)  Bosorka (24.06.2010 21:31)

A doufám, že vám holky ta vtipnost vydrží až budu potřebovat za tři měsíce vyklepat prďolu....

ScRiBbLe

8)  ScRiBbLe (24.06.2010 21:29)

Karolka: No, vypadá to, že ho tam za chvíli budu mít, jestli budeš stále psát takhle dokonalý a vtipný komentáře .

Karolka

7)  Karolka (24.06.2010 21:21)

ScRiBbLe: To je samozřejmě pomsta. Chceš mít hrobeček vedle mě? :D

ScRiBbLe

6)  ScRiBbLe (24.06.2010 21:07)

Moc Vám děkuji za komenty, mám z nich ohromnou radost!
Karolka: Ty tvoje komentáře mě jednou zabijou . Pokáždý z nich umírám smíchy!

Silvaren

5)  Silvaren (24.06.2010 20:57)

hek kvííík!!!
Charlos a jeho opakování věty!
ÚŽASNÉ!!!

piskot94

4)  piskot94 (24.06.2010 19:31)

hej jako paráda

Karolka

3)  Karolka (24.06.2010 17:15)

Hííííííííííííííííííííííííííííííííí!!! Nechte trávu... s náhrobním kamenem se neobtěžujte! Já chcípnu! To je tak neskutečně úžasný, už zase brečím smíchy! Na větě: "Víš, Billo, neměli bychom být přátelé" jsem otestovala Tenu a zjistila, že nic není stoprocentní. Asi třikrát jsem se pokoušela číst dál, jenže nevím proč, Ekvádor z propíchlým okem byl přede mnou jako živej a opakoval tu absurditu pořád dokola a já pokaždý vyprskla.
Záchranná akce na parkovišti, z toho jsem se ještě nedostala... . A kuřata ííííí ta tekutá kuřata kutálející se z kopce...
Závěrečný výstup Ekvádora byl závěrečnou tečkou. Volám doktora Chocholouška (a opravnu počítačů, páč jsem hokejovou helmou roztřískala klávesnici).
Jsem tvá! Jsem naprosto bezvýhradně tvá. Stačí když napíšeš: "kuře" a já ležím na zemi jak podťatá!

Karolka

2)  Karolka (24.06.2010 17:03)

Tak. Mám všechno - plná polní. Dnes to snad zvládnu bez nehod...

plyshovymedvidek

1)  plyshovymedvidek (24.06.2010 16:55)

no co tohle je

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek