19.06.2010 [19:00], ScRiBbLe, ze série Schnívání, komentováno 18×, zobrazeno 2523×

Billa se chtě nechtě musí přistěhovat ke svému otci, Charlosovi, do Frogs. Hned, co přijede, ji otec přesvědčí o tom, že tu jsou samí blázni. Potkává Jamuleta, kterého si matně pamatuje z mládí. Začne se ,,bavit" se spolužáky - slintající Febikou, chlupatou Nigelou, motajícím se Nikem, debilním Imrichem a s největším magorem, Ekvádorem. Ten se do ní zamiluje, ale ona ho stále odmítá. Avšak Ekvádor není takový magor, jak vypadá nebo se to jen Bille zdá? Spolu s nimi zažívá spoustu bláznivých příhod.

Chci upozornit, že Schnívání je schválně. :)

1. kapitola - Zapadákov Frogs!

Jmenuji se Billa Swingová. Je mi 17 let a právě jsem se přistěhovala k mému otci do zapadákova jménem Frogs. Proč jsem tady? Máma si našla nového přítele. Budou hodně cestovat. Chtějí podniknout cestu kolem světa na balóncích naplněných héliem. S díky jsem tuto nabídku odmítla. Ještě opravdu nechci umřít. Takže teď budu tady, v pošahaném městě Frogs, u mého šíleného otce. Charlos, tak se můj táta jmenuje, je tu místním šerifem. Vůbec nechápu, jak někdo takový, jako je on, může dělat tuto práci. Nebo spíše, jak ho někdo mohl jmenovat do této funkce, ale tady se není čemu divit. Dům, ve kterém budu teď bydlet (doufám, že né dlouho), je typický pro maloměsto. Dvě patra - žádná koupelna. Ale největší pecka je můj pokoj. Všechno je v růžové barvě, od stěn až po povlečení. To mi připomíná můj příjezd a pár dní prožitých tady...

Na nádraží jsem na tátu čekala už víc jak půl hodiny, pak jsem ho uviděla. Na očích měl takové ty brýle s nosem a knírkem, havajskou košili a džínové kraťasy (ano, je hodně výstřední). Někoho za sebou táhl. Byla to malá holčička s roztomilými culíčky a s rudým obličejem plného vzteku a hysterického pláče. Vyjeveně jsem se na ně podívala a přemýšlela, kdo to asi může být.

„Billo, pojď, nech toho, já jsem tvůj táta!" Sundal si brýle. Holčička vztekle zavrtěla hlavou.

„NEJSI!" zařvala.

„Bože," zaúpěla jsem a vydala se k němu.

„Ahoj, tati," pozdravila jsem ho s úsměvem. Podezřívavě si mě prohlédl.

„My se jako známe?" pronesl.

„No, asi bysme se měli znát, když jsi můj otec. Já jsem Billa." Nechápavě nadzvedl obočí. Otočila jsem se kolem své osy. A podívala jsem se zpátky na něj. Zíral na mě s otevřenou pusou a vypadal, jako by mu něco šrotovalo v hlavě.

„Tak co?" Začínala jsem být nervózní.

„BILLO!" vykřikl nadšeně.

„Jsi nějak větší, myslel jsem, že ti je pět." Prohlédl si mě.

„Ne, tati, není a tobě už taky není pětadvacet. Tím, že stárneš ty, stárnu i já." Vypadal zmateně jako vždy, když narazí na něco náročnějšího k přemýšlení.

„Vážně? To je divné," zamumlal zaraženě.

„Ne, není, je to úplně normální, každý stárne!" Vůbec nechápal o čem to mluvím.

„Bože! To je jedno, hlavně to prosím tě neřeš!" Dramaticky jsem protočila oči.

„A kdo je tohle?" Otočila jsem se k té holčičce, která stále křičela.

„Myslel jsem, že jsi to ty, vždyť ty vypadáš stejně jako ona, nebo ona jako ty?" Hloubavě se zamyslel.

„Jo? Nepamatuju si, že bych byla blond." Pak se z ničeho nic objevila postarší žena. Každý vlas jí trčel na jinou stranu a její rozlícený výraz v obličeji nevěstil nic dobrého. PLESK! Natáhla tátovi takovou facku, že úplně zavrávoral.

„Uchyláku!" zasyčela a odváděla (zřejmě) svou dceru pryč.

„Tak to bychom měli, pojedeme domů," nervózně se usmál a třel si rudý otisk dlaně na své tváři.

Myslela jsem, že cesta bude poklidná a já si alespoň prohlédnu město, ale po pár metrech se změnila v zběsilou jízdu.

„Tati, nechceš zpomalit? Jedeš skoro 130 a tady je povolená rychlost 50!" Vyděšeně jsem se zuby nehty držela svého sedadla.

„Nemůžu! Číhají v křoví, za stromy a v trávě, ale mě nedostanou!" začal se šíleně smát.

„Kdo tam číhá? Nikoho nevidím." Asi je zase zfetovanej.

„Vajíčkáři! Když přijedu domů a na autě nebudu mít ani jedno rozbitý vajíčko, tak jsem vyhrál, chápeš?"

Ne. „Jasně!" Otočil se na mě se zvednutým obočím.

„Copak jsem ti nevyprávěl o naší tradici?"

„Jo, to víš, že jo,“ řekla jsem totálně vyděšená, protože málem srazil nějakou babču na chodníku. Zvědavě jsem se za ní otočila, když ji táta minul. Nejdřív vypadala, že na místě dostane infarkt a pak se vzpamatovala a rozeběhla se za tátovým autem s holí v ruce. Najednou se skácela k zemi. Raději jsem se od ní odvrátila a dělala, že se nic nestalo. Táta smykem zahnul k domu a po trávě si to valil ke garáži. Pak do něčeho narazil, auto se zhouplo.

„Co to bylo?" vyjekla jsem.

„Svině jedna černá, chtěla mi přeběhnout přes cestu, ale byl jsem rychlejší!" Bože! K jakýmu magorovi jsem se to nastěhovala?! Zatáhl za ručku, auto se začalo točit. Šíleně jsem křičela a oči jsem měla pevně zavřené. Pak byl klid.

„Billo, už můžeš vylézt," řekl Charlos a otevřel mi dvířka. Kolena se mi tak strašně klepala, že jsem se hned svalila na zem.

„Sakra, dostali mě," zaúpěl.

„A hned třikrát!" Podívala jsem se na tři slizké fleky na jeho autě. Proboha, co mě tady ještě čeká?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

18)  Crazy (06.09.2011 08:54)

Heh, už podle perexu mi bylo jasné, že tohle bude můj šálek kávy. A je to tak! Nebudu se tu moc rozepisovat a jdu dále. Perfekt!!!!

17)  Texie (25.11.2010 11:29)

Oh můj Bože! Tak tohle je jízda!

16)  Twilly (25.11.2010 10:21)

no a teraz si v robote o mne vážne myslia, že som šáhlá

15)  Yasmini (31.10.2010 08:53)

Tohle neí FF. Tohle je parodie jak vyšitá!!! Koukej to někde vydat
S Y

14)  eMuska (04.07.2010 16:04)

tak to bolo... niečo!

13)  MargotCullen (23.06.2010 15:12)

Úžasně ujeté

12)  Karolka (22.06.2010 15:09)

Sakra, dostala mě!!! Je to nakažlivý. Už mluvím jako Charlos! Prosím pěkně, příště jen na předpis!!! (A to jsem si myslela, že píšu úlety ). No, tak já jdu číst dál. Ale máš mě na svědomí.

11)  Janiseq (21.06.2010 20:30)

Tohle je prostě užasná parodie. Četla jsem jí už na stmívku, ale musela jsem znova. Fakt mi to zvedlo náladu.

10)  ScRiBbLe (20.06.2010 13:20)

Děkuji všem za komentáře .

9)  Stebluska17 (20.06.2010 13:17)

to je božsky ujetý!!!

8)  Jodie (20.06.2010 10:11)

válím se po zemi

7)  Noth (20.06.2010 09:57)

ScRIBble:
Kde je tu nábor?
Kde to můžu zcela závazně podškrábnout?
No?!
Ne, vážně, moc ráda bych patřila do té množiny čtenářů zvané:
"Alespoň někdo, komu se to líbí"!

Když jsem Tě tu včera zahlédla, vzpomněla jsem si na detailní devastaci bránice, již jsem podstoupila kdysi dávno na eu, po přečtení první kapitoly této povídky.
Tak jsem si také řekla, že bych si mohla svévolně nechat zvednout náladu a v dostupných zdrojích dočíst to, co je již napsáno.
Dopadlo to tak, že jsem si uhnala náskok v podobě dalších deseti kapitol.
A královsky jsem se bavila, vážně.
A proto: "Z moci mi Mnou svěřené Tě pasuji na profesionálního zaháněče autorských krizí!"
Děkuji Ti pěkně, jen doufám, že pokračování na sebe nenechá dlouho čekat.

6)  Bye (20.06.2010 09:39)

Taky už jsem četla jinde
S potěšením shledávám, že Somálci zmizeli...

5)  ambra (20.06.2010 09:27)

ScRiBbLe (omg, ten nick je fakt šílenej ) - alespoň někomu?!?!?! Hlavně neřeš počet komentářů. Chápu, je to těžké, ale je to jediný způsob, jak neztratit chuť do psaní. V nějakém komentu jsem zahlédla poznámku jedné čtenářky, že je ráda, že může udělat aspoň to, když autorky s tím mají dost velkou práci. Škoda, že tento názor nemá víc lidí...

4)  sakraprace (20.06.2010 07:54)

Parádní zvedák nálady

3)  ScRiBbLe (20.06.2010 01:36)

DeSs, ambra: Díky moc, jsem ráda, že se to alespoň někomu líbí .

2)  ambra (19.06.2010 19:19)

Taky už jsem četla, taky komentovala a stejně jsem se řezala znovu!

1)  DeSs (19.06.2010 19:03)

Super! Sice jsem to četla už na stmivani.eu, ale musím ti to pochválit i tady. Parodie normálně moc nemusím, vadívá mi zesměšňování a "zdebilňování" postav, ale u tebe mi to vůbec nevadí! Vlastně až jsem si tohle přečetla, našla jsem odvahu mrknout i na další parodie a nakonec sama něco podobného napsat... Ale to je teď fuk...

Prostě jsem se znovu strašně nasmála, zlepšilo mi to náladu tak o 50% a nevím co ještě. Je to skvělé!

1