Sekce

Galerie

/gallery/bels1.jpg

Velká bohyně vtipu, AliceBrandon, slétla z nebe, aby své poddané Ree zodpověděla pár otázek.

 

Jak vznikla její první parodie? Na kom ujíždí? A co žmoulá v ruce? :D

 

15+ (Ne, vážně vás nešálí zrak. Pro můj dobrý pocit tady raději dávám i tohle omezení :D)

Na téma Stmívání jsme od tebe četli jenom parodie. Jak tě napadla ta úplně první a která z nich ti přirostla nejvíc k srdci?

Neobyčejný den vlastně vůbec neměla být parodie. Měla to být normální povídka o Belle a Edwardovi. Plánovala jsem nechat Edu trochu zažárlit a finito. Jenže pak si začaly postavy dělat, co chtěly. Když se objevily banány, řekla jsem si oukej, hodím tam sem tam nějakou tu vtipnou hlášku a bude. Jenže pak se dočista utrhly ze řetězu. Myslím, že to bylo právě v tom okamžiku, když mě uprostřed usínání napadlo, že by se Eda mohl bát ve sprše sehnout pro mýdlo. No, a pak už to jelo :-)

A která mi nejvíc přirostla k srdci? Jelikož jich zase tolik není, tak to zase není tak těžké vybírání – (Ne)obyčejný den. I když s odstupem času mi přijde ten začátek tak trochu suchý :-) Mám ráda i první Lekci života, hlavně když si vzpomenu na tu debatu, která jí předcházela.

 

Jak moc skalní fanoušek ságy jsi? A jestli ne moc velký, je něco, za co jsi sáze vděčná?

 

Skalní fanouškovství mě drželo rok, což je u mě docela co říct. Prvních pár měsíců mě hrozně braly knížky a pak jsem se dočista zblbla do FF a vůbec do celé téhle naší komunity. Povídky jsem četla, psala, dýchala. Teď už velký fanoušek nejsem a když slyším jména Edward a Bella, utíkám pryč :-) Ale ostatní postavy ještě skousávám :-)

Sáze jsem vděčná za spoustu věcí, hlavně to, že jsem se odhodlala psát a našla odvahu to i uveřejnit. Vděčím jí za pocity euforie při psaní i čtení vašich komentářů. Nejvíc jsem jí ale vděčná za to, že jsem díky ní poznala a potkala pár skvělých lidiček jako jsou Popo a Dori, Ajja a Ree a moje láska – Neb.

 

Ví přítel, že píšeš? Jestli jo, toleruje ti to, nebo je to takové to: „Jestli ten počítač okamžitě nevypneš, vytrhnu ho ze zásuvky.“?

Přítel to ví. Jaksi se to nedalo utajit. Měsíce jsem mluvila jen o tom, co se těm chudákům chystám provést. Zezačátku to toleroval a občas se dokonce i sám zeptal, ovšem po mnohých mých vtíravých dotazech (jako například jestli je pohodlnější levá nebo pravá nohavice) se při mém psaní raději někam uklidil a tvářil se jako součást vybavení pokoje.

 

Dlouho jsi nenapsala novou povídku, máš už něco v hlavě a promýšlíš si děj, nebo pořád odpočíváš a střádáš síly, abys nás zase mohla naprosto odzbrojit?

 

Tak téhle otázky jsem se děsila. Hmm... Chtěla bych něco napsat na Bez Hranic. Žádný Edward. Žádná Bella. V současné době mám ale čtivé období. Čtivé období a zatraceně málo času. A tolik, tolik knih, které bych chtěla přečíst. Takže uvidíme, no.

 

Všichni známé tvou slabost pro Bratrstvo černé dýky, ale kdybys měla doporučit nějakou knihu, která by to byla, o čem je a proč zrovna ji?

Tahle otázka mě docela zaskočila. Jsem totiž doslova vášnivá čtenářka. Knihy, které jsem přečetla, se nepočítají na kila, ale na tuny. Vždy se ale jednalo o odpočinkovou (někdo by řekl nekvalitní, brakovou) literaturu. A z těchhle tun knih se nedá vybrat, co bych doporučila dál, jelikož, kdo nemá rád zamilované knihy, by mě ihned poslal do háje. Jenom naťuknu oblíbené autorky: Garwood, Deveraux, Quinn, Kleypas, Medeiros. Teď samozřejmě hltám J.R.Ward a její Bratrsvo, taky S.Kenyon a její Dark-Hunters a P.Briggs s hlavní postavou kožoměnce Mercedes.

Ale snažila jsem se opravdu zamyslet a přišla jsem na dvě knihy, které by se s přivřenýma očima daly nazvat „hodnotnými“. No ta první možná ne:-) Je to tenká kniha nazvaná Táta Sekáč od Jean Websterové. Asi první knížka, která odstartovala moji čtecí mánii. Příběh jedné holky psaný formou dopisů neznámému dobroditeli, díky kterému se dostala z dětského domova na studia do dobré školy a kterého si pro sebe překřtila na Tátu Sekáče, protože jediné, co z něj kdy viděla, byl dlouhý nohatý stín, který vrhal na zeď. Příběh je to svěží a vtipný, možná vás stejně jako mě dostane překvapivý konec.

 

U druhé knihy trochu zvážníme. Je to Dlouhý pochod od Stephena Kinga. Pokud to budete hledat, nelekněte se, napsal to pod pseudonymem Richard Bachman. Není to horor, jak by někoho mohlo napadnout při jméně autora, ale psychologické drama o průběhu jednoho závodu. Sto kluků se přihlásilo do takové dost drsné reality show. Sto chodců se vydá na Dlouhý pochod. Není důležité, kdo dorazí první, ani kdo dojde nejdál. Jde o to, kdo dojde. Každý totiž, kdo zpomalí chůzi pod minimální rychlost, je zastřelen. Vítězem je ten, kdo zůstane na trase poslední. Poslední, jediný. Je to fakt docela silný příběh, vyprávěný z pohledu jednoho z účastníků. Úplně cítíte tu euforii, kdy si každý z té stovky myslí, že vyhraje. A to šílenství, kdy si postupně každý uvědomí, že tam všichni zemřou. Tuhle knihu opravdu mohu doporučit.

 

No a jasně! *dotazovaná se mlátí do čela* Jak jsem mohla zapomenout? Tamtadadá... Úžasná Zeměplocha od neméně úžasného autora Terryho Pratchetta. Nejoblíbenější postava: Smrť (protože miluje kočky, a vůbec je Vilík Klika úžasně úžasná postava).

 

Jak by vypadala tvoje vysněná dovolená, koho bys měla u sebe a kde by byla?

 

Vysněná dovolená? To je moře a já natažená na lehátku na pláži pod slunečníkem s orosenou sklenkou nějakého drinku s paraplíčkem a nějakou dobrou knížkou v ruce druhé. Tichá hudba (asi nějaké to reggae – to se přece k této situaci hodí, ne?) se line z nedalekého stánku, kde tě obslouží rozmanitými pokrmy, co jen hrdlo ráčí. Vše grátis, samozřejmě :-) Sem tam se člověk zchladí a zacachtá si ve vlnách. Hotel s pěti hvězdami (i když stačily by i čtyři a půl) skrytý v zahradě s palmami. A samozřejmě můj zlatý Honza. Úplně ho vidím se šnorchlem a ploutvemi. Tlemí se na mě, právě našel nějakou škebli. Volá na mě, ať se jdu podívat. Jdu a upíjím při tom z drinku, přičemž mě paraplíčko píchá do oka, písek mě pálí do nohou a já si užívám to pomyšlení, že nemusím nic jiného než...

*dotazovaná dezorientovaně mrká*

Co... Kde... Sakra. Zítra do fachy. Tak ti teda pěkně děkuju, Ree.

 

Kakao x kafe, sprcha x vana, vlak x autobus, kočka x myš, tenisky x střevíce, povídky x fanfiction, psaní při hudbě x psaní potichu, válení se v posteli x procházky?

 

Takže, stručná otázka, stručná odpověď. Kafe (kakao -> škraloup -> fuj!). Sprcha. Vlak (i když autobus dlouho vedl). Kočka (Jerry mě vždycky děsně sr-ehm, dráždil). Tenisky (fakt by si někdo vybral střevíce?). Povídky fanfiction (tady jsem tak úplně nepochopila otázku, ale jestli to mělo být jako knihy versus FF, tak záleží na autorovi). Psaní potichu (hudba mě při psaní rozptyluje, ale v hlavě mi nějaká ta melodie běží v podstatě furt). No a ta poslední, to jsi mě vyhmátla – válení v posteli, jasná volba. Jo, je to tak. Jsem lemra.

 

Kdyby sis mohla vybrat někoho živého, mrtvého, slavného, nebo třeba knižní postavu, a strávit s ním celý den, kdo by to byl a proč?

 

Já jsem děsnej stydlín, asi bych si nevybrala nikoho, protože bych nevěděla, co bych si s ním měla povídat. (To je ale dneska hezky, co? Máš rád rizoto? Chceš být dole, nebo nahoře?)

Ale když tak nad tím přemýšlím... *dotazovaná v ruce nervózně žmoulá kouli* asi by to byl Vishous z Bratrstva černé dýky. S ním toho člověk moc nenakecá...

 

Na čem/kom v součastné době ujíždíš?

Odpověď, že na penisu mého přítele mi asi neprojde, takže...

Jistá závislost už mě drží řadu měsíců a nechce to přejít. Problém je, že je ta závislost v podstatě dennodenně přiživovaná. Jsem totiž naprosto blázen do jedné naprosto genitální osůbky - přítel je naštěstí tolerantní – která mě denně krmí myšima, králíkama, kachnama a jinou více či méně jedlou havětí, poslední dobou to na našich randez-vous i chrochtalo. Takže tedy ujíždím na ní, na její tvorbě a na jejím oblíbeném slově, které mě pokaždé dostane.

Shrnutí od AliceBrandon

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2 3

8)   (22.09.2010 20:32)

Úžasné interview:D
Ale čo by som sa popýtala...
1. Máš nejaké domáce zvieratko? Ak áno- aké?
2. Otázka na telo - citujem:"Jsem totiž naprosto blázen do jedné naprosto genitální osůbky - přítel je naštěstí tolerantní – která mě denně krmí myšima, králíkama, kachnama a jinou více či méně jedlou havětí, poslední dobou to na našich randez-vous i chrochtalo."
Takže, ktoré z (ne)vymenovaných diel je pre teba to najobľúbenejšie? Môžeš si vybrať aj dve:D
3. Aké si mala pocity pri odpovedaní na otázky, ktoré ti položila Ree, keby to máš zhrnúť do jedného slova?

A to by asi bolo všetko... V kladení otázok naozaj nie som veľmi dobrá.:D

Anna43474

7)  Anna43474 (22.09.2010 20:28)

Skvělé děkuji za přiřazení pořadového čísla a tez děkuji za odpověď

AliceBrandon

6)  AliceBrandon (22.09.2010 20:26)

Anna43474: Přirazila bych ho ke zdi a kousla do krku?

Anna43474

5)  Anna43474 (22.09.2010 20:23)

Tradičně: Jak by ses zachovala, kdybys uprostřed noci za novu v postranní temné uličce, nejlépe slepé, narazila na upíra???

sfinga

4)  sfinga (22.09.2010 20:18)

Ab, díky za odpověď

3)  Iwka (22.09.2010 20:16)

Skvělé otázky a ještě lepší odpovědi

AliceBrandon

2)  AliceBrandon (22.09.2010 20:16)

Sfingo, od Garwoodové z tvé nabídky asi nejvíc Colina, ale mám ráda i Lyona z Dámy z divočiny.
Bratrstvo je celé mé oblíbené. Kvůli Zsadistovi jsem se poprvé pustila do čtení v angličtině. Pak jsem se nemohla dočkat Vishouse. No a Phury je takový zlatíčko. Beru všechny!

sfinga

1)  sfinga (22.09.2010 20:12)

Ahoj AB, zjistila jsem, že ujíždíme na stejných autorkách. Pominu-li Tátu Sekáče(miluju Jervieho a chci být fabiánka), musím se zeptat na Garwood, nevím, jestli jsi od ní četla, to co já, ale pokud ano, kdo se ti víc líbí: Pirát Nathan, Colin, kterému žralok ukousl kus nohy, nebo Caine, který omdlel po narození své dcery?
A koho máš za oblíbence v Bratrstvu?
Jinak Viva Samety!

«   1 2 3

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek