Sekce

Galerie

/gallery/sama.jpg

Návštěva

Carmen i Eleazar naráz strnuli a jejich radost se změnila v čirou hrůzu. Respektovali Volturriovy i jejich zákony, ale rádi je neměli. Eleazar věděl, že Aro stále doufá v jeho návrat do gardy a kdyby měl pocit, že ho potřebuje, neváhal by ohrozit jeho rodinu, aby dosáhl svého. Carmen si to také uvědomovala a modlila se, aby taková situace nikdy nenastala. Vládci uměli zákony využívat ve svůj prospěch, případně šikovně obejít. Nikdo a nic by jim nezabránilo Eleazara odvést.

,,Třeba nás jdou jen pozdravit. Ujistit se, že se stále počítáme mezi podřízené a poddané Volterry a nemáme v úmyslu snažit se svrhnout Volturiovi. Jsme neobvykle početní a i když se o to nijak nesnažíme, mohli bychom pro ně představovat hrozbu. Cullenovy takhle kontrolovali asi před pěti lety,” přišla s rozumným a v podstatě neškodným vysvětlením Carmen. Nechtěla si připustit, že by její rodina byla ohrožena.

,,Kde je Tanya?” zajímal se Eleazar a přivinul svou ženu blíže k sobě. Upřímně doufal,  že má pravdu.

Kate s Irinou se na sebe rychle podívaly a obě se mírně rozpačitě ušklíbly.

,,Je s nimi. Narazily jsme na ně ve městě. Nakupovaly jsme a ucítily jejich stopu. Tanya se rozhodla trochu je zdržet, abychom se mohly včas vrátit k vám a upozornit na jejich příchod. Než jsme se s Irinou vytratily, zrovna se s nimi vítala a oni jí sdělovali oficiální důvod své přítomnosti tady,” ujala se slova Kate. Víc říct nestačila.

Svým dokonalým sluchem zaznamenali příjezd cizího auta na jejich cestu. Ta cesta vedla k jejich opuštěnému domu, nikam jinam než k nim se po ní dojet nedalo. Neslyšeli tlukot srdcí a cítili nezaměnitelnou nasládlou vůni upírů.

,,Už jsou tady,” zašeptala Carmen a zachvěla se. Nedokázala by říct proč, ale byla si jistá, že se něco stane. Tížila ji děsivá předtucha. Cítila svírání u srdce a její končetiny jako by náhle ztěžkly. Zdálo se jí, že se nemůže hýbat, ale musela své tělo k pohybu přinutit.

Všichni čtyři se přemístili před dům a semkli se k sobě jako rodina. Během pár okamžiků skutečně přijelo luxusní auto s kouřovými skly. Zaparkovalo přímo před nimi. Takřka okamžitě vystoupila Jane následovaná Alecem, Felixem, Demetrim a nakonec Tanyou, kterou se jediná falešně neusmívala. Tvářila se vážně.

Eleazar udělal krok vpřed a se vší slušností hostitele nečekanou a nezvanou návštěvu uvítal. S každým z nich si podal ruku a ignoroval jejich povýšené a arogantní pohledy. Po obvyklých zdvořilostních frázích jim pokynul a pozval je do domu. S přezíravými úsměvy vstoupili do domu a v ten samý moment se nevěřícně zastavili.

,,Máte ještě nějakou návštěvu?” zeptal se Felix překvapeně.

,,Návštěvu ne, člena rodiny. Máme novou dceru,” odpověděl napjatě Eleazar. Až nyní mu došlo, že o Tesse měl možná Volterru informovat.

,,A to tvá nová dcera nezná slušné způsoby a neví, co se patří?” otázala se Jane až příliš sladce.

Carmen se napřímila a řekla, že pro ni dojde.

,,Tessa je trochu zvláštní. Ona je jiná,” zašeptala ještě na schodech.

Jane si pohrdlivě odfrkla. Jiná, samozřejmě. Snad každý upír se pokládal za jiného, jedinečného a výjimečného. Bylo to směšné. Většina z nich byla velmi snadno nahraditelná a postradatelná.

Na zlomek vteřiny zavřela oči. Měli za sebou náročnou misi, kdy zničili poměrně velký nepřátelský klan. Jeden bývalý poddaný se rozhodl zkusit si, jaké to je být vládcem. Shromáždil deset dalších upírů a nasliboval jim hory doly, když se k němu přidají a budou ho respektovat jako svého velitele. Nikdo nepochopil, co měl přesně v plánu. Volturiovi se obávali jeho možného útoku na sebe a říši, kterou vybudovali. Když je ale přijeli zničit, zjistili, že žádný z nich nebyl trénovaný pro boj. Byla to malá záhada, kterou se Jane ale nehodlala nikterak zabývat. Nad zadaným úkonem nebyla zvyklá přemýšlet, prostě ho dokonale splnila.

Zlikvidovali je během chvíle. To bylo snadné, ale pak je museli spálit. Nikdy by to nepřiznala, ale bytostně nesnášela ten hustý modrý dým, který se vznášel nad hořícími  těly nemrtvých. Navíc se potom několik hodin pohybovali mezi lidmi. Jane měla žízeň, nesměli lovit během mise, a pociťovala psychickou únavu. Byla hrdá na své postavení v gardě i na svůj úžasný dar, ale občas si přála neúčastnit se každé výpravy. Když její pán Aro neviděl účinky její schopnosti na vlastní oči, netěšila ji tak moc, jako když u toho byl.

Chtěla se co nejdříve vrátit do Volterry. Nikdy neměla ráda velkou společnost. Tady hodlala jen zkontrolovat, že Denalijší vědí, kdo jim vládne, a respektují to. S novým členem rodiny nepočítala a když se Carmen s tou holkou nevracela tak rychle, jak bylo očekávatelné, ovládla ji netrpělivost. Neměla náladu trávit tu ani o sekundu více času, než bylo nezbytně nutné. Ta holka, jiná a zvláštní holka, ji zdržovala.

Po chvíli se nad schodištěm objevila nervózně se tvářící Carmen a za ruku držela překrásnou dívku. Demetri i Felix obdivně vydechli a oba se bezděčně usmáli. Jane se jen s těží ovládla, aby nezavrčela. Uznávala, že ta holka je mimořádně půvabná, ale ani v nejmenším ji to nezajímalo. Trochu ji vadila Demetriho reakce, ale pokud se jen díval a možná si něco představoval, dobrá. Dokud ho nenačapá s nějakou jinou inflagranti, věřila mu a důvěřovala jeho věrnosti. V duchu Carmen pobízela, ať si s tím jejich zázrakem pospíší. Za tři hodiny jim letělo letadlo a Jane ho nemínila zmeškat.

Carmen sestupovala ze schodů lidským tempem a svou novou dceru stále držela za ruku. Zastavily se pod posledním schodem. Carmen k Volturiovým zvedla oči a zatvářila se rozpačitě a nervózně. Dívka se dívala do země a mlčela.

V Jane přímo bublal vztek. Musela se zhluboka rychle nadechnout, aby se alespoň trochu uklidnila. Už dlouho se jí nestalo, aby ji ovládla nějaká ryze lidská emoce. Ona byla od takových přežitků a slabostí obyčejně oproštěna, ale nyní se při pohledu na novou členku Denalijského klanu vzteky téměř třásla. O to větší nelibost vůči té holce pociťovala. Taková ignorace předních členů gardy!

,,Jane, Alecu, Felixi, Demetri, to je Tessa,” zašeptal Eleazar a neubránil se přiškrcenému tónu. Jane se netvářila ani trochu přátelsky. Obyčejně její tvář neprozrazovala žádné emoce, byla by dokonalým hráčem pokeru. Ale nyní byla zkřivená hněvem. Z očí jí šlehaly blesky.

,,Tessa… Tak, Tesso, copak nevíš, s kým máš tu čest?” zapředla Jane sladce a dokonce se velmi mile usmála. Až moc mile.

Dívka nereagovala.  Dál měla sklopenou hlavu a nezdálo se, že by ji vůbec vnímala. Jane už viděla rudě. Tohle si k ní nikdo nedovolil více něž pět set let. Okamžitě se rozhodla dát té holce za vyučenou.

Svou moc používala velmi často, byla pro ni stejně přirozená a automatická jako pro člověka dýchání. Stačilo jí jen pomyslet na bolest a ona přišla. Schvátila toho, komu jí chtěla dát pocítit. Jedinou myšlenkou dokázala způsobit muka přirovnatelná k přeměně.

Bolest. Bolest! BOLEST! BO-LE-ST!

Nic se nedělo. Dívka před ní se ani nepohnula. Jane nechápala, co se děje. Byla vyvedená z míry a naprosto šokovaná. Měla chuť vztekle zadupat a křičet. Potřebovala se ujistit, že chyba není na její straně. I přes rozčilení si uvědomovala, že nemůže jen tak zaútočit na nikoho z Denalijských. Kromě té… holky se ničím neprovinili. Střelila pohledem na Felixe a ten se ve zlomku vteřiny zhroutil v křeči k zemi. Okamžitě přestala a zaměřila se opět na ni. A nic! Ani se nezachvěla. Ani nepřivřela oči. Ani Carmen nesevřela pevněji ruku.

,,Ehm, Jane, Tessa má schopnost štítu. Obávám se, že je vůči ostatním schopnostem imunní,” ozval se Eleazar nyní již docela vyděšeně. Když se Jane otočila na Felixe a ten se zkroutil bolestí, okamžitě věděl, která uhodila. Až do té chvíle ale netušil, jak silná Tessina moc je. Ukázalo se to bohužel ve zcela nevhodnou chvíli. Už si byl zcela jistý, že tohle nemůže dobře dopadnout. Pro Tessu by bývalo bylo jistě lepší prožít pár vteřin té šílené bolesti, kterou Jane rozdávala, než znepřátelit si ji a dát jí poznat, že její schopnost není až tak dokonalá, jak si vždy myslela.

,,Proto nás ale nemusí ignorovat! Taková neúcta vůči Volturiovým nemůže zůstat nepotrestána,” vztekala se Jane.

Carmen vzlykla a objala Tessu kolem ramen. Něžně a mateřsky ji pohladila po vlasech. Pak se jemně dotkla její ruky.

,,Drahoušku, prosím, podívej se na naši návštěvu,” zašeptala smutně a musela se přemáhat a silou vůle nutit, aby nezačala zoufale vzlykat.

Dívka pomalu zvedla hlavu a podívala se přímo na Aleca. Ten vytřeštil oči a na okamžik ztuhl. Takhle podobně vypadali jeho oběti. Takhle prázdný pohled měli upíři, kterým dal poznat nejhlubší apatii. Na tuhle dívku ale svou moc neuplatňoval. Nikdy se nesetkal s nikým, kdo by takhle vypadal sám od sebe. Najednou plně chápal, proč na ně nereagovala. Nevnímala je a on si byl jistý, že ani neví, kdo je, kde a s kým. Tenhle stav byl mnohem horší než jakkoliv bolestivá smrt. Mnohem horší než Janina bolest.

Alec se dotkl ruky své sestry. Překvapeně se na něj podívala. Nikdy před dalšími bytostmi nedávali najevo svůj vztah. Ještě nikdy se jí nedotkl před někým cizím.

,,Ona za to nemůže. Propadla apatii,” zašeptal tak tiše, že ho slyšela jen jeho sestra. Uměli spolu komunikovat tak, aby jejich slova zůstala jen mezi nimi. Ve Volteře to bylo velmi výhodné a žádoucí.

Jane se mírně ušklíbla, ale dala na bratra. On byl jediný komu bezmezně věřila a jehož úsudek stavěla nad svůj vlastní. Otočila se zpět ke Carmen.

,,Dobře. Uznávám, že Tessa je zvláštní. Měli jste Volturriovy informovat o dalším členu rodiny. Jak se k vám vůbec dostala?” zeptala se Jane.

Ani trochu to ji osobně nezajímalo, ale Ara tahle holka jistě zaujme a bude o ní chtít vědět co nejvíce. Nestávalo se často, aby se upír zbláznil.

Slova se ujal Eleazar a v rychlosti všechno vypověděl. Během vyprávění si moc dobře všiml zvětšujícího se lačného lesku v očích všech čtyř Volturriových. Stejně jako oni i on si uvědomoval, že Tessa by velmi zajímala Ara. Nebýt jejího stavu a rozpoložení mysli nejspíš by usiloval o její přítomnost v gardě. Když domluvil, Felix se neupřímně usmál.

,,Eleazare, jistě je ti jasné, že tvá dcera má nesporný talent. Taková moc, jakou má ona, by neměla zůstat nevyužita a promrhána tady na Aljašce. Myslím, že Tessa by s námi měla navštívit Volterru,” pronesl a z jeho tónu bylo zcela zřejmé, že nepřipustí námitky.

I Jane, Alec a Demetri věděli, že Aro bude mít z Tessy radost. Upíra se štítem, který odolá Janině schopnosti, ve své sbírce talentů neměl a jakmile se dozví, že někdo takový existuje, nebude mít klid dokud ho nezíská. Jistě odmění ty, kteří mu ho přivedou a naservírují doslova na stříbrném podnose.

,,Prosím, to ne,” vzlykla Carmen a pevně Tessu objala.

,,Carmen, vzpíráš se snad vůli Volturriových?” zapředla sladce Jane. Nic by jí v tu chvíli neudělalo větší radost než někoho pár minut trápit a mučit. Potřebovala se odreagovat a tohle by bylo ideální. Téměř si přála, aby někdo z Denalijských projevil neposlušnost a přímo se jim postavil.

,,Ale ona nemůže být sama,” zašeptala nevěřícně Kate. Nechápala, jak někdo může chtít odvést tu křehkou a tak zranitelnou dívenku rovnou do Volterry. V lidských letech byly zhruba stejně staré, ale Kate v Tesse viděla sotva odrostlé dítě, kterému někdo velmi ublížil.

,,Ale ona přeci nebude sama, Kate. Copak jsi zapomněla na nás čtyři?” usmála se Jane a její oči se nebezpečně zužily. Kate bezděčně polkla a couvla o krok dozadu.

,,Poletím s vámi,” zkoušel alespoň částečně zachránit situaci Eleazar. Doufal, že jeho dřívější členství v gardě a poměrně přátelské vztahy s Arem by jim mohly pomoci.

,,Je mi líto, ale to nepůjde,” odmítla jeho návrh okamžitě Jane. Z jejího tónu byla zřejmé, že líto jí to rozhodně není.

Přistoupila k Tesse a dotkla se její paže. Téměř se otřásla zhnusením. Ze zásady se nikoho kromě Aleca a Ara nedotýkala. Ale byla velmi všímavá a vypozorovala, jak Denalijští s Tessou komunikují. Lehce zesílila stisk. Nebyl bolestivý, ale důrazný.

,,Pojď s námi,” přikázala a Tessa ji okamžitě poslechla. Bez jakýchkoliv protestů vykročila k Volturriovým a postavila se po jejich boku.

Carmen se už neubránila pláči. Věděla, že veškeré snahy o neodvedení její milované dcery jsou naprosto marné. Nebylo v jejich silách zabránit Volturriovým, aby ji odvezli pryč a donutili žít ve Volteře.

,,Prosím, neodvádějte ji,” zašeptala. V očích ji pálily dávno neexistující slzy.

,,Ale, Carmen, my ji neodvádíme. Ona s námi jde úplně dobrovolně,” zasmál se Demetri a při zvuku jeho smíchu se všem Denalijským sevřelo srdce. Carmen padla na kolena a byla odhodlaná jakkoliv se ponížit, aby její dceru nechali u ní.

Alec se na ni s největším pohrdáním podíval a mrazivě se usmál. Téměř v tu samou chvíli se Carmenin zrak rozostřil a její tvář ztratila výraz. Eleazar k ní okamžitě přiskočil a pevně ji objal. Vůbec na něj nereagovala. Bylo až k zbláznění děsivé, jak podobná najednou byla Tesse.

,,Myslím, že jsme si to vyjasnili. Nyní nás omluvte, musíme stihnout náš let,” ušklíbla se Jane a stále se dotýkajíc Tessiny paže vykročila z domu. Ignorovala pláč a bezradné vzlyky ozývající se z útrob domu. Ani se neohlédla a Tessa také ne.

Podle Janiných příkazů nastoupila do auta. Bez nejmenších protestů se vydala na nejhorší cestu, kterou by si jen mohla zvolit. Neslyšela nářek své rodiny a sama netruchlila. Nevnímala krajinu míhající se za oknem auta, mísící se vůně lidí a šum hlasů na letišti, ani oblaka obklopující okénka letadla. Neměla ani tušení, že se nevědomě upsala samotnému ďáblu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Bosorka

13)  Bosorka (12.02.2011 19:14)

Chudák Carmen....
Jen doufám, že tou svoji a¨patií a bolestí nakazí celou Volteru!

Bye

12)  Bye (02.06.2010 08:00)

Hani, možná to vypadá, že jsem na Tebe a Tessu zapomněla.
To ani náhodou, jen jsem teď neměla sílu číst tu čirou beznaděj.
No, teď to s Tessou vypadá všelijak, ale určitě to nějak zařídíš, viď?

Silvaren

11)  Silvaren (21.05.2010 14:28)

Jane jsi naprosto vystihla, nemáš pro ni slabost? Je přesně taková, jakou jsem si ji představovala v knížce. Je mi líto Belly/Tessy, opravdu je úplně apatická a vůbec na nic nemyslí? Ach jo.:'-(
Moc se mi to líbilo.

Evelyn

10)  Evelyn (21.05.2010 07:07)

Děkuji za krásné komentáře
Ambro, klidně mě proškol - budu jen ráda. On je to starší text a já ho po sobě jen upravuju. Včera to bylo hrozně uspěchané a vážně se stydím, že mi nějaké ty chybky unikly... Teď nemám čas na opravu, ale slibuji, že večer na to mrknu.

ambra

9)  ambra (20.05.2010 23:34)

Několik moc krásných obratů, opět přetékající emoce (zatím bohužel stále jen ty tolik smutné), a i když budu za divnou, nejlepší je pasáž, kde probíhá vnitřní monolog Jane. To je prostě ona, takhle si ji představuju, jenom mi ji konečně někdo pořádně zhmotnil. A už jsem dlouho neotravovala s pravopisem (naposledy Bye), takže bude speciální školeníčko na všechny Volturiovi a Volturiovy a Cullenovi i Cullenovy

8)  hellokitty (20.05.2010 23:03)

sakraprace

7)  sakraprace (20.05.2010 23:03)

No skvěle, teď jsem fakt nakrknutá. Jane by potřebovala No už vidím jaký z ní mají užitek, když je ani kloudně nevnímá, s***ě.

lied

6)  lied (20.05.2010 22:53)

boží dílek z téhle povídky mi vážně mrazí v zádech ty pocity no hrůza neumím si to ani představit a ted bude navíc i ve Volteře chudák holka :(

Jesska

5)  Jesska (20.05.2010 22:44)

No tak to bylo teda něco...
Chudák Carmen:(
Snad se to nějak spraví...
Bylo to krásný, moc se těším na pokračování!

krista81

4)  krista81 (20.05.2010 22:40)

Neeeee, už to vypadalo tak slibně, sice pomalinku, ale nějaká reakce tam byla a teď tohle - hnusna Jane. Kapitolka naprosto depresivní ( už dlouho se mnou nic tak nezacloumalo, ale napsané skvěle). Úplně mám husí kůži.
Honem honem další, snad se to ještě nějak zamotá aby nemusela do Voltery

Ivanka

3)  Ivanka (20.05.2010 21:40)

Ty jsi mě normálně dokopala zaregistrovat se, abych to mohla napsat komentář! Moje pocity nejdou vyjádřit... Bylo to dokonalé. Tahle povídka mě pohltila a musím pleskat. neuvěřitelné, krása...

AnneCullen

2)  AnneCullen (20.05.2010 19:51)

Páni, po tvojí povídce, to aby se šel člověk hned podívat na Mr. Beana! Hrozně smutný... už aby se tam oběvil Edward, jsem si jistá, že on je větší antistresák, než moje kočka!

Hanetka

1)  Hanetka (20.05.2010 19:37)

Tak. To teda. A mám depku. Já doufala, že se z toho pomalu dostane, a ono nic. A do Volterry, sakra, tam z ní udělají bezduchého vraha. No tedy... kdo ji zachrání? Neobjeví se tam nějaký zázračný E? Tak honem piš, jsem zvědavá!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still - Bree