18.05.2010 [10:15], Amisha, ze série Přetržení všech pout, komentováno 3×, zobrazeno 2723×

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech...

Hledali už tři týdny a pořád nic, ani jediný vlásek. Napřed sice nechtěli nikoho dalšího obtěžovat, ale když zjistili, že to sami nezvládnou, zavolali vlkům a do Denali, což vlastně bylo nastejno, protože Jacob byl stejně víc tam než doma. Tohle byly pěkné móresy unášet členy rodiny. Jenže tenkrát, před mnoha lety, za tím stál Aro, který nyní už nemohl být za nic odpovědný. Mohl za tím být Marcus, ale ten nejevil známky toho, že by jim chtěl ubližovat. Nakonec na nátlak vlků jeli přece jenom zkontrolovat i Volterru, ale tam nedošlo k ničemu novému. Prohledali tu zříceninu od díry ve střeše až po nejhlubší studnu ve sklepě a nic.

„Já vám říkal, že ji tu nemám. Copak jsem sebevrah?! Ta poslední akce mi stačila,“ hudroval Marcus nad nedostatkem důvěry z jejich strany. A to si myslel, že jejich vztahy už jsou na mnohem lepší úrovni. No tak asi důvěra odsud potud, no. Hlavně, že rovnou netrhali a napřed se podívali.

Za to Cullenovi byli smutní, ba přímo zdrchaní a nejenom oni. Dokonce i vlci byli zbědovaní. Z velké části proto, že jim chyběli muffiny od Esmé. No dobře, scházela jim hlavně ona, nikdy by to ovšem veřejně nepřiznali. Přeci jen si zakládali na image velkých tvrďáků.

Když se vrátili do Forks, Carlisle jel do nemocnice, čekali ho. Byla tam spousta práce, na kterou si nikdo netroufal a navíc chtěli vědět, jestli už našli laskavou paní Esmé. Pracoval a rád by řekl, že do úmoru, ale u něj něco takové nebylo možné. Zrovna zasedl za stůl ve své kanceláři, že se trošku osvěží laním střikem, když se rozdrnčel telefon.

„Haló, tady doktor Cullen. Cože... jistě, hned jsem tam.“ Netrpělivě vstal a běžel dolů do vestibulu, kde na něj čekalo překvapení. U recepce stála černovlasá žena, v ruce svírala nějakou složku a evidentně nebyla člověk.

„Meredith, jak je to už dlouho?“ vydechl překvapeně. Byl u vytržení z takového nečekaného shledání. Ona se k němu otočila a lehce ho objala. Byla ráda. Vypadalo to, že jeho sympatie vůči ní jsou stále silné.

„Pár desítek let to už bude,“ mírně se usmála, ale hned se polekaně otočila na sestru na recepci. Ta pořád vypadala naprosto uvolněně. Třeba tu mají opravdu dobrou plastiku, pomyslela si. Carlisle jí pokynul, aby šla s ním a cestou jí vysvětloval, jak tu teď žijí a proč nemají důvod se stěhovat. Byla překvapená, dokonce tolik, že se nezmohla ani na otázky. Když došli do pracovny, posadila se a Carlisle jí nabídl láhev s krví. Zírala na něj v němém úžasu a přemýšlela, co jí to vnucuje. Když ji ale otevřel a ona ucítila známou vůni krve, bez váhání si lokla.

„Hm, to je nějaká inovace? Jak to udržujete v tajnosti?“ ptala se zvědavě. Carlisle jí vysvětlil, jak to proběhlo, a že už nemají utajení. Nakonec jí řekl o Esmé. Meredith byla z toho všeho v šoku. Hned se k němu vrhla, stulila ho do své náruče a snažila se mu poskytnout útěchu. V jejích očích se zračila lítost nad osudem muže, který jí byl přítelem a už pár desítek let tajnou láskou. Neopětovanou láskou. On měl slunce svého bytí v Esmé. ,Kde jenom může být?´ opakoval si v myšlenkách jako nějakou mantru.

Protože v nemocnici byl prozatím klid, vzal Carlisle Meredith představit rodině. Nebyli z ní nadšení, nikdo neměl myšlenky na nic jiného než na maminku. Ale opravdu se snažili tvářit mile. Všichni, až na Edwarda. Carlisle jí totiž zapomněl říct, že jeho děti jsou velmi nadané bytosti a to se nakonec ukázalo být překvapením pro všechny. Když přišli, Bella čistě rutinně roztáhla štít a zjistila, že se je Meredith snaží přimět, aby ji měli rádi. Navíc její myšlenky pobuřovaly Edwarda, protože milovala jejich otce. (To mu potvrdil i Jasper). A to teď bylo opravdu nemístné. Vlci raději odešli, s vědomím, že Cullenovi by si poradili, kdyby jim jedna upírka chtěla ublížit.

A v tom se to stalo. Alice strnula uprostřed pohybu a vzlykla. Všichni na ni poplašeně hleděli a její oči by se - kdyby mohly plakat - topily v oceánu slz. Všem stačilo jediné slovo vyřčené s bolestí. „Esmé...“ Víc nedokázala a zhroutila se na podlahu, opakujíc jméno své maminky neustále dokola.

Meredith využila chvilkové nepozornosti rodiny, vyskočila vpřed a jedním ladným trhnutím zbavila Bellu hlavy, doufajíc, že její štít přestane působit. Bella ovšem byla rozhodnutá udržet ochranu nad svou rodinou, dokud by jí nespálila. Doufala, že to nestihne. Bolest prostupovala celým jejím tělem tak rychle. Náhle uslyšela křik a duté rány, rodina už zpozorovala, co se děje a zasáhla. Meredith už se nenacházela mezi nemrtvými.

Bella jakoby z dálky vnímala, jak jí přikládají části těl dohromady a ty začínají růst k sobě. Slyšela, jak Edward vzlyká a prosí ji, aby to nevzdávala. Nechápala, o čem to mluví. Přece upíři srůstají rychle a sami. Tady bylo něco ale špatně. Bellino tělo nereagovalo tak, jak mělo. Překvapivě – pomyslela si ironicky. Jediné, co se jim podařilo připevnit zpět na své místo, byla hlava, takže měla torzo těla s hlavou.

Končetiny odmítaly přirůst zpět. Snažila se tvářit optimisticky, ale nechápala, co se to děje. Měla docela strach. Přece jenom - ona pořád musela mít něco extra. Edward se nad ní skláněl a se zvyšující se beznadějí se jí snažil přikládat končetiny. Plakal, zoufal si a nadával si do pitomců ve všech jazycích které znal. Carlisle přemýšlel, co to pro ni znamená a bedlivě ji pozoroval. Všiml si, že na koncích každé části utržené končetiny je tmavá skvrna. Co to jenom mohlo být… Po chvilce se div neplácl do čela. Byl to jed, který ublíží jenom upírům. Ovšem věřilo se, že bájní vymítači už jsou dávno po smrti. Nikdy by si nepomyslel, že Meredith je jednou z nich.

„Je napadená jedem vymítačů upírů, proti tomu není lék,“ hlesl. Teď už plakal bez slz i Carlisle, nechtěl přijít o svojí dceru. Belle to všechno došlo jako první. Jejich věčnost není tak dlouhá a nekonečná, jak si myslela. Zemře. Neštěstí nechodí po horách, ale po upírech..

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  Linfe (10.10.2010 16:58)

Áááááááá

2)  krista81 (18.05.2010 20:11)

Začetla jsem se do prvního dílku a plynule navázala druhým, chudák Carlisle toho je mi vážně líto, kde jen Esme může být, doufám, že se vrátí.
A co se to děje s Bellou - nemohla jsem si pomoct, ale těm jejím poznámkám jsem se musela smát ( jsem strašná ). Snad neumře - že ne??
Je to napínavé a těším se na další kapitolku.

1)  sakraprace (18.05.2010 18:00)

Sakra práce ani náznak kde by Esmé mohla být?! Nebo ji má na svědomí právě Meredith, mrcha jedna?! Nech Carlislea na pokoji, vrrr. A co Bella? Přece ji nenecháš rozloženou jak puzzle!!
Máš to moc napínavý, jen doufám, že další kapča bude brzy.

1