Sekce

Galerie

/gallery/Poslední polibek na dobrou noc.jpg

Annu a Marca čeká cesta do Volterry.

 

 

Ledový dotyk jeho rtů,

ukončil tok jejích dnů.

Utichlo srdce milujícící,

před sebou věčnost nekončící,

zmítána touhou nepoznanou,

nebude již více tou nevinnou Annou...


Blaženě se na mě usmál a v očích mu radostně zazářilo, následkem čehož se mi podlomila kolena. Jak jsem mohla jen na okamžik pochybovat, že svatba s ním není báječný nápad? A rozhodně jsem na jakékoliv pochybnosti zapomněla, když mě políbil a dal do toho všechnu tu svou radost a potěšení z mého ano. To jediné slůvko, občas s jeho jménem spojené, jsem pak křičela, šeptala či vzdychala ještě hodně dlouho. Ano, Marc byl úžasný. Ve všech směrech, které jsem zatím mohla posoudit.

Plavali jsme v jezeře, u něhož jsem ho prvně viděla. Bylo zvláštní, že když jsem na to vzpomínala, všechny vzpomínky se zahalovaly do nepříjemné rozostřující mlhy a já nic neviděla tak jasně a čistě jako nyní. Marc mi vysvětlil, že lidský zrak je značně nedokonalý a i přesto, že podle člověčích měřítek jsem měla oči bez jediného kazu a dioptrie, zraku upířímu se ani vzdáleně nemohly rovnat. Marc mi vyprávěl o dalších aspektech našeho druhu a já objevovala kouzlo nemusení dýchat. Vydržela jsem pod vodou neomezeně dlouhou dobu a nic mě nenutilo vyplavat nad hladinu. I několik metrů pod vodou jsem ho dokonale slyšela a rozuměla každému jeho slovu. Stát se upírem bylo tím nejlepším, co mě kdy potkalo.

Zrovna jsem se vyhřívala na sluníčku a kochala se nádherou své pokožky, když Marc tu dokonalou atmosféru zkazil.
,,Anno, vím, že se ti nechce, ale měli bychom se vydat na cestu domů,” pronesl naprosto vážně, zatímco mě pozoroval. Okamžitě jsem vzpřímeně seděla a přemýšlela, jestli se nezbláznil. V Americe jsem už doma nebyla a hotel v Sieny se za domov rozhodně považovat nedal. Žádné doma prostě nebylo. Trpělivě mě pozoroval a mírně se usmíval. Pak mi to náhle došlo a přišlo osvícení. Ne ke mně domů, ale k němu domů. Kde asi bydlí tři tisíce let starý upír? Okamžitě jsem měla před očima římské katakomby, kam slunce nikdy nezasvítí a kde to páchne zatuchlinou a plísní. Všude vlhko, smrad a nejlépe taky houby na stěnách a krysy běhající po zemi. Brr… Otřásla jsem se a znechuceně zašklebila. Marc se rozesmál. Nikdy jsem nikomu nepřipadala tak vtipná jako jemu.

,,Copak, bojíš se mého domova?” zašeptal mi do vlasů a kousnul mě do ušního lalůčku. Vykroutila jsem se mu z objetí a zamračila jsem se na něj.
,,Fajn, neřekla bych, že se bojím, ale netěším se. Rakve sice nemáme, ale co já vím, kde bydlíš?” vypálila jsem na něj ostře.
,,Co kdybych ti řekl, že jsem pánem na Volterském hradě a patří mi ty nejluxusnější ložnice?” dobíral si mě a úsmevem. Vybavila jsem si obrázky z prospektu o Toskánsku. Volterru jsem nestihla jako člověk navštívit, ale měla jsem o ní mnoho nastudováno. Krásné náměstí s věží s hodinami a gotickou kašnou, několik muzeí, galerie meziválečného umění a pak samozřejmě majestátní hrad, který byl však v soukromém vlastnictví a turistům nepřístupný. Tam asi těžko někdo bydlel. Nebo snad ano?
,,To jako fakt? Máš hrad jako Drákula?” vykulila jsem na něj oči a ona naprosto vážně přikývl.
,,Drákula byl ovšem smyšlený, my jsme skuteční. Společně se dvěma bratry a několika řekněme dvořany obývám celý Volterský hrad,” doplnil. Vydechla jsem a posadila se do tureckého sedu. On to asi opravdu myslel vážně, když říkal, že budu královna. Páni, ve dvacátém prvním století budu opravdická královna. Chvíli jsem se opájela tou představou. Přepychové šaty a nejlépe i červený plášť lemovaný hermelínem. A koruna. Určitě bych chtěla korunu. Z bílého zlata se smaragdy, aby mi ladily s očima. Zcela jistě budu úchvatná. Budeme perfektní  pár, nádherní a urození.
,,Anno? Vnímáš mě?” dolehl ke mně náhle jeho hlas. Okouzleně jsem se na něj usmála. A pak se zamračila.
,,Máš dva bratry? Jak máte rozdělenou moc? A čemu vlastně vládnete?” zajímala jsem se. Nikdy jsem nebyla hamižná, ale nyní mě představa moci a vládnutí ohromě lákala a vábila. Anna, královna Volterského hradu znělo tak sladce a opojně…
,,Aro a Caius nejsou moji biologičtí sourozenci. Ale jsme spolu téměř od začátku naší existence. Vládneme společně. A naší říši tvoří všichni upíři,” uvedl mě do toho báječného obrazu mého nového života. Vyprávěl o pravidlech, darech, soudech, válkách a všem dalším, co ho napadlo. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou a vykulenýma očima. O něčem takovém se mi ani nesnilo. Jen jsem nechápala, proč si stvořil mě, když měl na výběr z tisíců a tisíců už hotových upírek. Nedalo mi to a zeptala jsem se. Tohle jediné mě na mém novém já rozčilovalo. Pomyslela jsem na pohyb a už jsem ho vykonávala. Pomyslela jsem na otázku a už mi splývala přes rty.

Na okamžik svraštil čelo a sklopil pohled. Měla jsem pocit, že mi to nechce říct, ale potom se na mě podíval a po jakýchkoliv pochybnostech nebylo ani památky.
,,Víš, občas si potřebuju od svých bratrů odpočinout. Vlastně od celého toho blázince ve Volteře. V takových chvílích chodím sem. Je tu klid a turisti sem skoro nikdy nezabloudí. No a pokud ano, rád se napiju i mimo zdi hradu. Tys mě překvapila. Jen co jsi mě spatřila, vytvořila sis ke mně zvláštní pouto. Fascinace, lítost, obdiv, okouzlení, smutek… Bylo toho tolik. Myslím, že mě nikdy nikdo nelitoval. Až ty, křehký člověk, kterého bych během vteřiny zabil. A pak absence vůně tvé krve. To bylo zvláštní a zaujalo mě to. Když jsi pak zbledla, věděl jsem, že něco není v pořádku. Chtěl jsem tě nechat na pokoji, zmizet a už tě nikdy nevidět. Ale nešlo to. Nedokázal jsem na tebe nemyslet. Rozhodl jsem se ještě jednou se na tebe podívat. Sledoval jsem tvou stopu až k tomu hotelu. Měla jsi otevřené okno a já toho využil. Spala jsi a usmívala se. Dokonce jsi ze snu zašeptala moje jméno. Bylo mi najednou docela hezky. Pozoroval jsem, jak spíš a cítil se po dlouhé době dobře. Možná dokonce skoro štastný. Zvědavost mi nedala a prohlédl jsem si tvůj pokoj. Nemohl jsem nevidět tvoje obrazy. Myslím, že v tu chvíli jsem učinil ono zásadní rozhodnutí. Nenechat tě jít, připoutat tě k sobě. Jen jsem si to potřeboval promyslet a připravit se na to. Jsi první, koho jsem kdy proměnil, a bál jsem se, že to nedokážu.

Vzal jsem obě plátna a vrátil se do Volterry. Chtěl jsem se pro tebe vrátit až za několik dní. Bylo by lepší nejprve informovat bratry a zařídit pár věcí, ale něco mě k tobě hnalo. Nemohl jsem čekat a ještě večer se vydal zpět za tebou. Tvoje srdce bilo moc rychle a namáhavě. Musel jsem jednat hned. Strach, že bych tě místo přeměny zabil, byl zbytečný. Tvoje krev chutnala trpce a měla nepříjemně hořkou příchuť. Později jsem si domyslel, že to bylo těmi chemikáliemi, které jsi do sebe tak dlouho cpala.

Během přeměny jsi byla úplne zticha. Zmítala jsi s sebou, ale nevydala jsi ani hlásku. To až ke konci. Křičela jsi, nadávala, prosila a modlila se. Celou tu dobu jsem tě pevně držel v náručí. Obával jsem se, že je něco špatne. Že kvůli nemoci zemřeš a přeměna se nepodaří. Nemohl jsem tě ani na okamžik pustit. Sám si vlastní přerod pamatuju i po těch staletích velmi zřetelně. Bolest a oheň. Napadlo mě, že když tě budu objímat a moje tělo je tak studené, vyrovnám trochu teploty.” Při poslední větě se zatvářil rozpačitě. Byla jsem ohromená. On mě celou dobu objímal… To bylo tak romantické a krásné!

,,Měla jsem pocit, že mi cévami protéká láva a ležím ve vaně plné ledu,” přiznala jsem a sedla si mu na klín. Zaplavil mě cit tak silný, že se mi až zhoupnul žaludek. To, co Marc popisoval, nebylo běžné. Tohle se dělo v románech. Láska na první pohled. Neřekl to sice naplno, ale já uměla číst mezi řádky. A ta láska byla tak silná, že mi dal nový život a věčnost. Věčnost po jeho boku.

,,Když ses probudila, byla jsi úchvatná. Tak krásná a dokonalá! A tak přirozená a živelná. Když ses vrhla na ty dva, užívala sis to. Jejich krev ti dodala ještě víc síly a energie. Snad nikdy jsem neviděl nic svůdnějšího, než tebe s kapičkou cizí krve na rtu a tak potěšeným pohledem. A pak ses rozběhla směrem k městu. To jsem nemohl dovolit. Najednou jsi ležela pode mnou a tvoje tělo se dotýkalo toho mého po celé délce. Měl jsem spousty žen, ale se žádnou se to ani vzdáleně nepodobalo tomu, co bylo mezi námi dvěma. Už si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem tak snadno podlehl vlastní vášni a přestal myslet na svět kolem. Tys mě úplne pohltila a polapila,” zašeptal s úsměvem. Nevydržela jsem a znovu si přivlastnila jeho rty a za pár vteřin i tělo. Kdo by byl řekl, že tak starý upír bude takový romantik?

 

,,Anno, vážně musíme jít. Nebo mě začnou hledat a nebylo by vhodné, aby mě našli nahého s tebou v náručí,” přesvědčoval mě Marc už snad po sté. Neochotně jsem se zvedla a pak mě přemohl záchvat smíchu.
,,Stejně nemáme žádné oblečení. Takže budeme muset jít nazí,” vysvětlila jsem mu důvod svého veselí.

Zálibně jsem se prohlédla na vodní hladině. Byla jsem zatraceně hodně krásná. Jako antická socha. Bezchybné svůdné tělo, nádherná tvář. Vypadala jsem jako anděl. Klidně bych nakráčel do středdu náměstí nahá. Neměla jsem se za co stydět. Ale něco se mi na mém obrazu nezdálo. Sklonila jsem se blíž a zalapala po dechu. Ty tam byly moje pomněnkově modré oči. Místo nich na jejich místě zářily dva rubíny. Jasně, Marc měl taky takové, ale myslela jsem, že je to nějaká jeho specialita. Na mně se mi ta barva nelíbila. S ní jsem nepůsobila tak jemně a princeznovsky. No jo, nic zřejmě není úplně dokonalé.

,,Jak se teda dostaneme do Volterry?” zeptala jsem se s o poznání menším nadšením.
,,Tvoje oči jsou dokonalé. Žádná barva není tak sexy a neodolatelná jako tahle rudá,” pošeptal mi škádlivě, jakoby mi četl myšlenky, a mně se okamžitě vrátila dobrá nálada.

Přirozenou rychlostí se přesunul k té malé jeskyňce, kde proběhla má přeměna. Za pár vteřin byl zpátky a nesl mobil, na který se díval s neskrývaným odporem. Vyprskla jsem smíchy.
,,Bez moderní techniky se neobejdou ani upíři, je to ke vzteku,” zaprskal, ale už vytáčel nějaké číslo. Hned po prvním zazvonění hovor někdo přijal.

,,Demetri, potřebuju, abys pro mě přišel. Vezmi s sebou něco mého na sebe a také můj plášť. A diskrétně, ano,” vychrlil ze sebe Marc a bez čekání na odpověď zavěsil.
,,On někdo ví, kde jsme?” zeptala jsem se překvapeně.
,,Neví, ale Demetri najde kdekoliv kohokoliv. Je to jeho schopnost,” vysvětlil Marc stručně. Fajn, tak ať šmudla hledá.

Skoro jsem vyletěla z kůže, když se pár minut na to ozvalo za mými zády zakašlání. Zrovna jsme laskala Marca na hrudi a bylo nám to oběma moc příjemné. Vyrušení se mi nelíbilo. Ani trochu. Z mého nitra se vydralo temné zavrčení a mé tělo se vymrštilo na onoho vyrušitele. Skolila jsem ho na zem a zuby mu cvakla těsně u nosu. Šokovaně na mě zamrkal a ani se nehnul. Pohledem střílel mezi mnou a Marcem a když mu došlo, že ani jeden z nás není oblečený, zavřel oči a lehce se otřásl.
,,Anno, tohle není moc vhodné. Právě ses poměrně důvěrně seznámila s Demetrim. Nerad bych, aby tě ještě někdy někdo viděl nahou. Demetri o tom jistě pomlčí, ale nyní z něj prosím slez a obleč se,” pronesl Marc autoritativním hlasem. Jeho tón mě štval a rozčiloval, ale něco mi říkalo, že by nebylo dobré protestovat.

Elegantně jsem se zvedla a nechala si navléci černý plášť s nějakým zlatě vyšitým znakem na prsou. Bylo to najednou hrozně divné, cítit látku na holé kůži. Marc byl během vteřiny oblečený. Černé kalhoty a košile, jako když jsem ho viděla prvně. Hlavou mi proběhlo, že to vypadá, jako kdyby nakupoval v nějakém velkoskladu po celých baleních od jednoho kousku. Nějak jsem si ho ale nedovedla představit v žádném obchodě. O oblečení se mu jistě někdo staral. A jen co se stanu jeho ženou, převezmu to na svá bedra já. Stále jsem se ještě nevzdala červeného pláště lemovaného hermelínem. Jistě by mu ohromně slušel.

,,Můžeš, Demetri,” řekl hrozně chladně a celý najednou působil úplně jinak, než jak jsem ho za těch několik dní poznala. Byl ledový, odměřený, nezaujatý, povýšený a příšerně protivný. Asi to patřilo k jeho roli vládce, ale jestli takový hodlal být i v soukromí, smůla. V takovém případě bych mu obratem utekla a už se nikdy neukázala. Jenže to bych asi nebyla královna. Sakra, nezbývalo mi než doufat, že mimo dohled svých poddaných bude zase můj vášnivý a skvělý Marc.

,,Ano, pane,” skoro zasalutoval Demetri. Páni, jestli se takhle budou všichni chovat i ke mně, rozhodně se nebudu bránit.
Marc mě vzal za ruku a společně jsme letěli krajinou. Demetri se držel v uctivé vzdálenosti za námi. To se mi líbilo. Jeho zcela zřejmá podřazenost mi dělala dobře.

A pak bylo najednou něco špatně. Šíleně mě rozbolel krk. Jako kdyby mi do něj lili rozžhavené železo. Bylo to k nevydržení. Zastavila jsem a snažila se se uklidnit. Před očima se mi objevila rudá mlha a někde kousek nalevo ode mě jsem uslyšela tlukot srdce. Ne jednoho, ale hned tří. V ten moment jsem nedokázala myslet a opanovat se. Prostě jsem za tou vůní a lidským teplem vyrazila. Ani jsem nevnímala, jestli se jedná o muže nebo o ženy. Prostě jsem je zabila a napojila se jejich lahodnou krví. Rázem mi bylo báječně. Skoro jsem se vznášela. Marc mi vysvětlil, že nesmíme mrtvoly  nechávat volně pohozené, ale musíme zničit důkazy o absenci krve v jejich těle. Byly jsme v horách a jen pár metrů od místa, kde jsem stála, se táhla skalní průrva. Všechny tři těla jsem do ní skopla a ani se nedívala, kam dopadla. Tady vážně nehrozilo, že by je někdo našel. Určitě ne v nejbližších dnech a později už se nebude dát poznat, proč přesně zemřeli.

,,Příště už nebudeš muset lovit, potrava za námi chodí sama až na hrad,” usmál se na mě Marc, když jsem se k nim vrátila. Znovu jsme se chytili za ruce a pokračovali v cestě. Než jsme vyběhli, zachytila jsem Demetriho naprosto konsternovaný pohled. Když se na mě díval, vypadal, že pochybuje o vlastním duševním zdraví.


Na kraji lesa, na dohled městským branám jsme zastavili. Marc se postavil přede mě a naléhavě se mi zadíval do očí.
,,Anno, miláčku, teď se nadechni a víc nedýchej, dokud ti neřeknu. Musíme projít kolem obydlené oblasti a ty nesmíš lovit. Budou tam lidé a budeš chtít jejich krev, ale musíš se ovládnout. Nesmíme se prozradit, ano?” prosil mě a tvářil se velmi, ale opravdu velmi vážně.
Přikývla jsem a neodolala a vlepila mu rychlý polibek na nos. Usmál se a Demetri zalapal po dechu. Jen stěží jsem odolala chuti vypláznout na něj jazyk.

Marc mě držel pevněji než předtím. Běželi jsme potemnělou krajinou. Čím jsme byli blíž městu, tím intenzivněji jsem si uvědomovala přítomnost lidí. Pálilo mě v krku, ale dalo se to zvládnout. Jen jsem se nesměla nadechnout. Nedýchat mi nedělalo problém, ale soustředit se na to, trochu ano. K mé neskutečné úleve, jsme hned za branou zapadli do úzké uličky. Demetri se dotknul tří kamenů a před námi se objevila chodba.
Tou jsme proběhli během pár vteřin a náhle se ocitli v prostorné a nečekaně světlé místnosti. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Na zdech visely tapisérie, pro které by nejeden majitel muzea bez rozmyšlení vraždil. Stěny byly několik metrů vysoké a až na jejich vrcholku se nacházela okna, kterými procházelo umělé světlo a dopadalo na mramorovou podlahu, kde vytvářelo důmyslně promyšlené stínové obrazce.

,,Už můžeš dýchat,” zašeptal mi Marc do ucha. Okouzleně jsem vydechla. Tak tady se mi rozhodně bude líbit!

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kamikadze

14)  Kamikadze (13.02.2011 11:28)

Prej Dracula, já z tý holky vážně nemůžu, a jak se pak důvěrně seznámila s Dimkem

Janeba

13)  Janeba (07.11.2010 01:59)

Ach jo a tvrdá realita nastává! Bude ji Marcus rytířem i nadále?! Přijme ta Volturiovská sebranka jeho volbu? Ach jo Anničko, realita nastává! Zvládneš ji? Držím palečky! Díky!

Yasmini

12)  Yasmini (14.10.2010 22:34)

Tak koukám s lidmi opravdu nemá problém :D:D:D
To jsem zvědavá jaká bude realita na hradě.
Bude mít dar?
Super jako vždy.

S Y.

Gassie

11)  Gassie (16.08.2010 23:34)

Tak tohle mi nějak uteklo.
Anna je dobrá. Její představy o Královské rodině mě baví :D Popis jejího lovu mě dostal . Prostě je vypila a nic neřešila. Super

Alaska

10)  Alaska (05.08.2010 22:11)

Tak mám pocit, že Anna skvěla zapadne k Volturiům,ta její touha po moci. Obávám se, že se moc Arovi líbit nebude. Zase skvělá atmosféry a Annino setkání s Demetrim bylo dokonalé .

sfinga

9)  sfinga (04.08.2010 20:48)

Dokáže se Marcus pod vlivem Anny změnit natrvalo v romantického Marca?
Nebo se vrátí do starých kolejí?
A co na Annu Aro a Caius, jak jim půjde pod fousy?
Těším se na další díl a děkuju moc za tenhle

8)  Mazel (04.08.2010 16:49)

tohle je naprosto úžasný už se těšim N to jak to bude pokračkovat

Anna43474

7)  Anna43474 (04.08.2010 11:14)

Přemýšlím, jestli se do Marca opravdu zamiluje, nebo nakonec bude s někým jiným. Nebo jestli ho třeba podvede. Kdo ví, jak se bude taková novorozená upírka chovat v přítomnosti ostatních upírů, že

Demetriho překvapení musí vyvolat úsměv, to ani jinak nejde Zajímá mě, co na ní Jane - třeba když po ní Demetri bude pokukovat a naše žárlivá malá upírka začne jančit Ale ty to máš určitě sakra dobře promyšlené, takže opět podotýkám pouze TKATVO

Bye

6)  Bye (04.08.2010 10:47)

Ajaj, včera mi unikla "pusa na dobrou noc"
Ty úvodní verše se Ti opravdu povedly. Všeříkající!!!
Annina osobnost je opravdu totálně převálcovaná jejím novým bytím. Tak mě zajímá, jestli se s koncem novorozeneckého období zase změní a jak moc. Budou výčitky, lítost? Bude real love?
A jakým směrem se bude vyvíjet její vztah s Marcem...
Docela mě překvapilo, že to z jeho strany bylo opravdu náhlé vzplanutí, asi je pro něj Anna opravdu ta jediná... Vzhledem k jeho stáří o stálosti jeho citů nepochybuju, ale co Anna? Až se kolem ní začnou motat jiní krasavci? Aby z toho nebyla nějaká mela

sakraprace

5)  sakraprace (04.08.2010 06:05)

Páni, tak ta se opravdu nezatěžuje nějakým svědomím.
Chudák Demetri, takový šok. Jsem moc zvědavá na Ara s Caiem

Popoles

4)  Popoles (03.08.2010 23:04)

No já zírám!
Je neuvěřitelné , jak jsi změnila Anně osobnost. Veškeré lidství je opravdu fuč a zbyly základní instinkty. Trochu se bojím, jestli bude schopná lásky. Jo je novorozená se vším co k tomu patří.
A moc ti děkuji za pohled Marca. Vážně bych to do něj neřekla. Ten odměřený krutý vládce, je zamilovaný až po uši.
A Demetri božínku musel být totálně mimo, když na němAnna přistála a pak viděl chování Marca.
Myslím, že to ještě bude velmi zajímavé. Jak asi zareaguje Aro a Caius?
Zvědavostí asi neusnu...

3)   (03.08.2010 22:28)

Anna ve svém novorozeneckém období nehraje na "cullenovskou" útlocitnost, je živočišná a roli volterrské královny a Marcovy ženy si určitě náležitě vychutná. Paráda!

Silvaren

2)  Silvaren (03.08.2010 22:05)

Páni Anna je vážně drsná upírka! Jako člověk mi tak nepřišla. Těším se, co jsi pro ně vymyslela. Je to nádherné!

Abera

1)  Abera (03.08.2010 22:05)

Krásný

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse