Sekce

Galerie

/gallery/Poslední polibek na dobrou noc.jpg

Anna se probouzí do nového života.

Je to sen, nebo realita? Nebo snad halucinace?

 

 

Ledový dotyk jeho rtů,

ukončil tok jejích dnů.

Utichlo srdce milujícící,

před sebou věčnost nekončící,

zmítána touhou nepoznanou,

nebude již více tou nevinnou Annou...


Marc se pohnul. Opřel si hlavu o dlaň a asi mi chtěl něco říct, ale já ho nemohla nechat. Zasténala jsem a znovu pocítila naprosto nezkrotnou touhu. Co tohle sakra bylo? Ne že bych se dříve milování bránila, ale tohle se milováním fakt nazvat nedalo. Nikdy jsem se s nikým nevyspala dříve než po alespoň měsíční známosti a i pak jsem si potrpěla na romantiku a něžné svádění. Co to se mnou teď bylo? Jako bych to ani nebyla já. Nejdřív jsem zabila ty dva muže a upřímně jsem si musela přiznat, že mě to nemrzelo a výčitky svědomí mě netrápily, a teď tohle s Marcem. Znovu jsem ho chtěla.

,,Co se to se mnou děje?” zakňourala jsem a přitom mu okusovala ušní lalůček.
,,Jsi novorozená a všechno je pro tebe nové. Tvé smysly jsi nyní ostřejší a prožívání intenzivnější. To je u našeho druhu normální,” usmál se na mě a nechal se ode mě laskat na krku.
,,Když já mám na tebe zase chuť,” skoro jsem vzlykla, jak moc byla má touha spalující a neodbytná.
,,Vážně?” nadhodil škádlivě a svůdně mě pohladil po zádech.
,,Nech toho, akorát to zhoršuješ. Vydráždíš mě a pak to nepůjde,” zafňukala jsem, ale nechala se dál hladit.
,,Proč by to nemělo jít?” zeptal se nechápavě a jeho ruka na mých zádech se zasekla.
,,No, vy chlapi přeci potřebujete chvíli oddech,” informovala jsem ho a raději se na něj nedívala. Tohle byl trošku trapný rozhovor.
,,Lidští muži možná ano, ale my upíři žádný oddech nepotřebujeme,” zasmál se a políbil mě.

Naprosto jsem zbožňovala svojí novou podstatu. Byla jsem neúnavná a všechno bylo tak jasné a intenzivní. Připadala jsem si jako v ráji. A byla jsem si naprosto jistá, že Marc je na tom se mnou podobně.

O mnoho hodin později jsem byla konečně schopná začít se soustředit i na něco jiného než na jeho blízkost. Opět svítilo sluníčko a nyní už i moje pokožka zářila a kouzelně světélkovala. Nadšeně jsem se prohlížela, když mi došlo, že jsem upír a v podstatě se právě opaluju. Nehořela jsem a neproměnila se v prach. Takže tahle upíří vlastnost se lišila od mé představy. Ohmatala jsem si zuby a zdály se mi stejné jako předtím. Žádné dlouhé, zahnuté špičáky a ani v dásních jsem necítila druhou sadu zubů, které by v případě potřeby vyjely.

,,Co to děláš?” zajímal se Marc a jeho hlas zněl pobaveně. A taky spokojeně. Ušklíbla jsem se na něj.
,,Jací jsme? Myslím jako upíři. Nějak si nepřipadám jako příšerka z hollywoodského hororu,” usmála jsem se na něj a položila mu hlavu na nahý hrudník. Marc ležel na zádech a díval se na nebe. Panoval mezi námi trochu podivný, ale velmi příjemný klid.
,,Co přesně bys chtěla slyšet?”
,,Nevím, asi všechno. Jen se prosím neuraz, pokud usnu. Myslím, že po tom našem, hm, no, tělocviku se to může stát,” odpověděla jsem a zavřela oči. Jeho hruď se  roztřásla potlačovaným smíchem.
,,Nemůže. My totiž nespíme, nikdy,” začal s vysvětlováním a já pozorně poslouchala a nevycházela z úžasu.

Neskutečná rychlost, superhrdinská síla, nadpozemská krása, tvrdá a studená kůže, nezranitelnost, nestárnutí a věčná žízeň a touha po krvi.

,,Nestárnu? Navěky mi bude dvaadvacet?” ujišťovala jsem se a když přikývl, nadšeně jsem výskla a dala mu rychlou pusu. To bylo jako splněný sen. Sice jsem nikdy nesnila o těch věcech okolo, jako sání krve a vraždění cizích lidí, ale radost mi to nijak nekazilo.
,,Kolik je tobě? U chlapů se to těžko odhaduje,” zajímala jsem se. Tipovala jsem něco mezi pětadvaceti a pětatřiceti, ale ruku do ohně bych za to nedala.
,,Když jsem byl přeměněn bylo mi dvacet devět,” odpověděl a díval se přitom s takovým zvláštním výrazem do dálky.
,,A jak dlouho jsi upír?” pokračovala jsem ve výslechu.
,,Hodně dlouho,” zašeptal. Zamračila jsem se na něj. To byla opravdu konkrétní a vše říkající odpověď.
,,Víc než dvacet let?” hádala jsem a on se rozesmál. Upřímně a vesele se smál. Objal mě a políbil do vlasů. V rudých očích mu zářily pobavené jiskřičky a na tvářích se vytvořily rozkošné, chlapecké dolíčky.
,,Spíš něco málo přes tři tisíce let,” zašeptal mi do ucha a já nejdřív šokovaně ztuhla a pak se rozesmála. Tři tisíce let, jasně. To byl dobrý vtip. Vymanila jsem se z jeho obětí a vzepřela se na lokti. Dívala jsem se do jeho smíchem uvolněné tváře a pomalu mi docházelo, že nežertoval.
Jeho pleť byla mnohem světlejší než ta moje a její textura byla také trochu jiná. Jeho pohyby byly zvláštně úsporné a dokonale ladné. Když jsem se mu dívala do očí více než pár vteřin, viděla jsem v nich onu pověstnou hloubku získanou jedině mnoha životními zkušenostmi. Překvapeně jsem zamrkala, když mi naplno došlo, jak moc velký věkový rozdíl mezi námi je.

,,Páni, tři tisíce let... To je pro mě naprosto neuvěřitené a nepředstavitelné. Musel jsi toho tolik vidět a zažít! Vždyť ty jsi starší než Kristus. Neznal jsi ho třeba náhodou?" vydechla jsem takřka s posvátnou úctou.

,,V době zhruba před dvěma tisíci lety skutečně žil muž, který se nyní nazývá Kristem. Osobně jsem ho nikdy nepotkal. Řekněme, že naše zájmy byly poněkud odlišné," usmál se na mě. V hlavě mi hučelo a měla jsem tolik otázek. Mohl znát mnoho známých a proslulých osobností. Mohl být svědkem tolika významných událostí, které ovlivnily chod dějin lidstva.

,,Všichni upíři jsou tak staří?” neubránila jsem se první otázce. Hlavou mi ale vířily miliony myšlenek. Pokud jsou upíři na světě tak dlouho, musí se dobře skrývat. Neznala jsem jediného člověka, který by na ně věřil. Musel existovat nějaký trik a fígl, aby byli pro lidské oko neviditelný. Docela jsem už chápala tu povídačku o denním spaní v rakvi a vycházením pouze v temné noci. Určitě jsem se teď nemohla procházet po centru města a zůstat nepovšimnuta. Což mě přivádělo k otázce jakýchsi pravidel, o nichž se Marc zmínil, ale zeptat jsem se nestihla. S mluvením mě předběhnul.
,,To ne, tak starých je nás jen hrstka. I v našem světě bují boje o moc, nadvládu, lepší území k lovu. A pomsta nebo zabíjení kvůli obyčejné nesympatii mezi jednotlivci jsou takřka na denním pořádku. Jsme jako druh poměrně prchliví a ničíme se navzájem. Upír upíra může roztrhat a když ho spálí, je to definitivní konec. I proto nejsme nijak přemnožení. Naše množství je více méně stále konstantní,” poučoval mě a mně šla hlava kolem. Takže nesmrtelnost není tak úplná a dokonalá. Můžeme zemřít. Trochu zklamání, ale pokud nebudu s nikým bojovat o moc a nadvládu, což jsem rozhodně neplánovala, měla bych být v bezpečí.
,,Jsem moc ráda, že ty ses držel stranou mocenských bojů a nepokoušel se vládnout,” usmála jsem se na něj a svá slova myslela naprosto vážně. Byla jsem si jistá, že kdyby chtěl nadvládu a tak dál, nemohl by vydržet tak dlouho. Opět se rozesmál.

Najednou jsem se zarazila a vytřeštila na něj oči. Tři tisíce let, to byla vážně dlouhá doba. Tak dlouhá, že během ní nemohl být pořád sám. Do háje, určitě měl nějakou manželku nebo alespoň dlouhodobou milenku, která si ho nárokovala. A já s ním spala, mnohokrát spala. Určitě mi nějaká půjde po krku a já umřu dřív, než si vůbec stačím zvyknout na tenhle nový úžasný život. Roztřásla jsem se a rychle vymýšlela, kudy uteču.
,,Anno? Co se děje?” dolehl ke mně Marcův hlas podbarvený strachem. Zatřepala jsem hlavou a rychle vyskočila na nohy. Obezřetně jsem se dívala kolem sebe a snažila se zaslechnout nějaké známky cizí přítomnosti. Nic.
,,Anno?” opakoval Marc a v téže chvíli stál proti mně. Konejšivě mě vzal za paže a mírně se mnou zatřásl. Vzpamatovala jsem se a zaměřila se na něj.
,,Musím zmizet. Hodně rychle a daleko. Nechci ještě umřít,” zašeptala jsem skoro zoufale a vpíjela se mu do očí. I v tuhle úplně nevhodnou chvíli jedna moje část chtěla na Marca skočit a znovu ho povalit na zem a zkoumat jeho tělo. Nejraději bych si dala pár facek, na to jsem teď myslet nechtěla a nemohla.

Soustřeď se, Anno. To, že před tebou stojí nahý a v celé své kráse, neznamená, že se na něj musíš vrhnout a v podstatě ho znásilnit. Klid, dýchej a mysli. Jen ne na něj a na sex s ním. Na cokoliv jiného, ale na tohle ne.

Jasně, to půjde.

Marc ke mně ještě blíž přistoupil a jednu ruku mi položil na tvář. Chtěla jsem ho. Přála jsem si zase se k němu stulit a líbat ho a nechat se hladit a...

Nepůjde to.

Jasně, a pak mě jeho žena zabije a já stejně skončím rozprášená a vsáklá do země. Jak jsem si jenom mohla myslet, že se zázraky dějí. Prostě je to tak, jak se říká. Prach jsi a v prach se obrátíš. Ale to nechci. Dostala jsem druhou šanci a hodlala jsem ji využít. Já nesměla zemřít. Teď ne.

Musí to jít!

V duchu jsem si přeříkávala svoje kdysi tak oblíbené básně od Villona. Učila jsem se je někdy ještě na střední, ale nyní mi docela pomáhalo nutit se vybavit si každičké slůvko i s důrazem, který se na něj u správné recitace má použít.

Já u pramene jsem a žízní hynu,

horký jak oheň, zuby drkotám,

dlím v cizině, kde mám svou domovinu,

ač blízko krbu, zimnici přec mám...

Tak to nepomáhalo. Taky jsem byla blízko krbu, blízko úžasně žhavého chlapa, který mě rozpaloval už jenom svojí přítomností. Taky jsem byla u pramene. Pramene vášně a velmi příjemné činnosti. Místo Villona jsem měla v hlavě zase jen Marca. Před očima se mi objevovala jeho pevná hruď a ten jeho zadek...

Nepůjde to. Nikdy to nepůjde.

Bylo to několik hodin, kdy jsem hořela. Přeměna, jak mi vysvětlil Marc. Pár hodin, kdy jsem poznala dalo by se říci pekelné plameny a netoužila jsem znovu se v nich trápit, ovšem tentokrát s úplně jiným výsledkem.

Nezbyde mi nic jiného, než že to půjde. Jsem silná holka a zvládnu to.

Zaposlouchala jsem se do zpěvu ptáků. Zavřela oči a zhluboka dýchala. Trochu mě škrábalo v krku, ale bez problémů se to dalo zvládnout.

,,Musím pryč. Teď hned. Nemůžu riskovat, že se na mě vrhne nějaká tvoje žena, milenka, partnerka či přítelkyně a roztrhá mě. Sice nejsem upír dlouho, ale určitě je to stejný jako u lidí. Nevěra je špatná a já nechci, aby mě stála krk,” mumlala jsem rychle a skoro nesrozumitelně.
Stáhnul si mě do náručí a po líbil na čelo. Objímal mě tak pevně, že jsem se nemohla ani hnout.
,,Anno, byl jsem kdysi ženatý, ale moje manželka je už dávno mrtvá a žádná jiná není. Nikdo tě trhat nebude, toho se nemusíš bát. Budeš naprosto nedotknutelná,” šeptal mi tiše a zcela upřímně.

Vzhlédla jsem k němu a podívala se mu do očí. Nikdy bych neřekla, že se mi budou zdát rudé duhovky tak proklatě sexy. S úlevou jsem se na něj usmála.

,,Takže žádná manželka není? To je dobře,” zavrněla jsem a neubránila jsem se té chuti políbit ho. K mé obrovské nelibosti se kousek odtáhl a nedovolil mi líbat ho. Zavrčela jsem na něj a ten zrádce se zasmál.
,,Žádná manželka není a nebude, dokud se jí nestaneš ty,” řekl zcela vážně a beze stopy humoru.

Vytřeštila jsem na něj oči, toho dne už po několikáté. Automaticky a samovolně jsem začala kroutit hlavou. Tohle mělo všechno nějak moc rychlý spád. Ještě před pár dny jsem byla smířená, nebo jsem si to alespoň namlouvala, se smrtí a zbývajícím krátkým časem. Měla jsem umřít a spočinout v zemi. Bolesti hlavy se stávaly nesnesitelnými. Věděla jsem, že se mi mílovými kroky krátí čas. A počítala jsem s tím, že to tak prostě je a změnit se to nedá. A pak jsem potkala Marca. Líbil se mi, ale zároveň mi ho bylo líto. Nepochybovala jsem, že je taky nemocný. Když zmizel, pokládala jsem ho za halucinaci. Ale tak to nebylo. Nyní už jsem to chápala. Pak mě změnil, nebo jak tomu říkal, a já se probudila do téhle zcela nové a netušené existence. Během pár minut se ze mě stal vrah a dalo by se říci lehké děvče. A za dalších několik hodin jsem požádána o ruku? Na to, že mám před sebou celou věčnost, se všechno kolem mě dělo nějak moc splašeně a zbrkle.

,,Vždyť se skoro neznáme. To nejde. Nemůžeme se vzít,” snažila jsem se zachovat si chladnou hlavu a použít logiku.
,,V našem světě to tak je. Když někoho potkáš, je to napořád. To pouto je věčné. Stali jsme se partnery a víš, já mám trochu ojedinělé postavení, a je více než vhodné, abychom se vzali. Je to tak správné,” přesvědčoval mě a tak zvláštně se mi díval do očí. Měla jsem pocit, že mi buší srdce, ale to bylo oněmělé a nehybné. Připadala jsem si jako zhypnotizovaná.

Myslela jsem na tolik věcí najednou. Tolik protichůdných myšlenek! Něco mi říkalo, že jako jeho žena bych se měla báječně. Mohla bych být pořád s ním a ani na okamžik se od něj nevzdalovat. Měla jsem ho ráda, nebo jsem k němu přinejmenším něco cítila. Táhlo mě to k němu a bylo mi s ním dobře. Na druhou stranu jsme se nijak moc dobře neznali a nic moc jsem o něm nevěděla. Kromě toho, že skvěle líbá. A taky ke mně tak hezky pasuje. A  že ho zase chci… Ach jo, takhle z toho lesa stejně nikdy nevyjdeme.

Pak jsem si do úvahy zapojila jeho věk. V jeho původní době bylo takhle rychlé manželství asi normální a nepokládalo se za neobvyklé. A jak to bylo v upířím světě jsem nemohla posoudit. Třeba sex znamenal automanicky svatbu. Na okamžik jsem se zhrozila. Pokud bychom byli úplně upřímní, to já se vrhla na něj a já náš, řekněme, vztah iniciovala. Třeba to bere tak, že když mi neodolal, už si mě prostě vzít musí. To snad ne! To bych si připadala jako zvrhlý chlívák, který svedl a defloroval nevinnou dívenku, následkem čehož dosáhl sňatku ze cti jaksi nutného. Pozorně jsem se na Marca podívala. Nevypadal, že by se cítil zneužitě.

,,Existuje něco jako upíří rozvod, nebo je jedinou případnou možností jeden druhého rozsápat a hodit do krbu?" zeptala jsem se oberžetně. Marc zabublal smíchem.

,,Věř mi, že se nikdy nebudeš chtít rozvést. Myšlenka na něco takového tě ani vzdáleně nenapadne. Budeš se mít jako v bavlnce. Udělám z tebe královnu," zašeptal a dál se mi vpíjel do očí. Znělo to z jeho úst tak hezky... Byla bych jeho královna. Královna dokonalého a úchvatného Marca. Hmm, vlastně proč ne. Nikdy mi s nikým nebylo tak jako s ním. Měl pravdu s tím poutem. Sama jsem ho cítila. Vázalo mě k němu a dodávalo mi pocit jistoty a celistvosti.

,,Tak tedy ano. Ráda se stanu tvojí ženou," odpověděla jsem nakonec po poměrně dlouhém přemýšlení.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kamikadze

18)  Kamikadze (13.02.2011 11:21)

Evelyn, já z tebe normálně zešílím, proč by ho proboha chtěla házet do krbu? Trdlo jedno.
Smekám před tebou pomyslný klobouk, tvůj upíří svět je naprosto dokonalý, kam se na něj hrabe Steph, vážně máš ho skvěle propracovaný, to jak se skrývají, jejich boje o moc a území. Jejich celkem konstatní počet, to bylo ještě před tím, než se jim Cullenovi tak trochu rozrostli, že jo

Janeba

17)  Janeba (07.11.2010 01:15)

No nevím, zní to jako pohádka ...dokud žili,žili si jako králové! Ale pokud se nemýlím, tak Markus je Volturi nebo přijde i tady nějaká změna! Nic to však nemění na tom, že je to strhující dílko, s bezvadným nápadem! Díky!

Yasmini

16)  Yasmini (14.10.2010 21:57)

Vezmeš si mě? Já na to a není brzy?
Aneb kapitola z mého života, ty jsi tam byla?
Přiznej se, kdo ti to práskul.
Krásná kapitolka

S Y.

Alaska

15)  Alaska (05.08.2010 21:58)

Anna opravdu musí mít pocit, že je v pohádce, až na to vraždění lidí teda. A její hysterie z rozsápání některou z Marcusových milenek byla skvěle vystihnuta. Myrcus je opravdu kouzelný a skvěle tajemný.

Melani

14)  Melani (02.08.2010 20:33)

Melani hlásí, že je okouzlena krásou a vtipem této povídky a těší se na další! *ťuk ťuk*

Silvaren

13)  Silvaren (02.08.2010 18:21)

Wow, ti to tedy berou z rychlíku:D Co budou dělat zbytek věčnosti? Řekla bych, že Anna bude ještě překvapená, jakou královnou se stane. Nádherná kapitolka.

Abera

12)  Abera (01.08.2010 11:05)

Krásný

Lenka

11)  Lenka (01.08.2010 09:48)

Nádhera. Anna si svoje upírství užívá se vším všudy.
I když ten sexuální apetit jí třošku rozhodil.
Marco je dokonalý upír a jsem zvědavá, na jejich příchod do Voltery.
Tedy pokud se někdy pohnou z toho lesa.
Moc se těším na další díl.

sakraprace

10)  sakraprace (01.08.2010 08:56)

Anna to vzala tak dobře, dokonale zapadne do upírství. Jen mě dostal ten nedostatek svědomí
Marcus je úžasný, upír každým coulem. To jak Anna vzala svou novou podstatu mu muselo udělat radost.
Jsem moc zvědavá na Volterru, až ji představí jako svou královnu.

Popoles

9)  Popoles (01.08.2010 00:58)

Páni, to musí být úžasné, nezatěžovat se svědomím, dělat jen to co chci a ještě k tomu mít takového sexy chlapa!
To jejich provozování tělocviku, mě ti pomalu ale jistě rozpouštělo. A i když to byl jen sex, nikoli milování, působilo to na mne stejně jako nějaká hodně, ale hodně romantická scéna.
Anna je prudce v pohodě, když ví, že jí nehrozí smrt z rukou nějaké podvedené manželky, či milenky
Dokonale jsi vystihla její pocity.
A ta zádost o ruku!
Ha, bude jeho královna . Ta ještě bude koukat, jak doslovně to myslel.
Ale že nás neošidíš o Marcův pohled, že ne?

Bylo to krásné, úchvatné a nejlepčííí

Nebraska

8)  Nebraska (31.07.2010 22:36)

Tenhle Marcus je tak... upíří! Mohla bych si ho vzít domů, prosím?
A Anna se s tím popasovala výborně - upírství jí sedí

Anna43474

7)  Anna43474 (31.07.2010 22:35)

Co bude říkat na to, až uvidí ostatní upíry??? Ještě pořád si bude myslet, že Marcus je nejdokonalejší upír na světě??? Ti to budou mít sakra těžký, jestli se někdy dostanou z toho lesa Ale víš, že jsi jediná autorka, která má ode mě pod každým dílem ocenění TKATVO??? Tak teda jo

Gassie

6)  Gassie (31.07.2010 22:24)

Tahle povídka mě baví čím dál víc. Má úžasný spád. Líbí se mi jiný pohled na upírství, než je v ostatních povídkách.
Marcus je dokonalý chlap... teda upír :) s ničím se moc nepáře a to je dobře. A Anna to prostě bere.

Iwka

5)  Iwka (31.07.2010 22:06)

Hustě ona:D Marcus trochu rychlý a zběsilý, ale nevadí Tak jsem zvědavá, jak se Anně bude dařit ve Volterrském hradě

lied

4)  lied (31.07.2010 22:06)

ta Anna je prostě suprová už se těším až se dostanou do Volteri ta to tam postaví vzhuru nohama :D

3)   (31.07.2010 22:03)

Děj teda odsýpá! Z Anny už je snoubenka! Sportovně založená snoubenka :D
A Marcus, také sportovně založený, stále tajemný jak hrad v Karpatech .
Pěkňoučký díl, moc. Dočkáme se už příště Annina entrée ve Volteře? (za předpokladu, že se vážně dostanou z toho lesa:)

sfinga

2)  sfinga (31.07.2010 21:59)

Já se zblázním. Kolikrát jsem si říkala, že další povídku už nezačnu, že jich mám rozečtených už tolik.
Nedalo se odolat. Tomuhle, prostě ne. Má to čtyři S. Ne, nepřeklepla jsem se - opravdu čtyři S.
1.Skvělé
2.Sofistikované
3.Sugestivní
4.Sexy

Bye

1)  Bye (31.07.2010 21:37)

Hani, já nějak nemůžu uvěřit, že jsi ta stejná osoba, co píše velecudné Zapomenuté království. Tahle povídka je jeho dokonalým protipólem!
Tleskám Ti za tu krásně vystihnutou nezvladatelnou smršť sexuální přitažlivosti, kterou si dneska chudák Anna prošla.
A zdálo se, že Marka to fakt (po)bavilo
No, Ty tajnůstkářko, prozrazuješ nám na něj jenom to, co už víme, takže napínáš, mrško!
Copak asi Anna bude říkat na to až se dozví, že se hodlá stát manželkou samotného vládce upírů.
A ono za tím asi něco bude, že?
Tak doufám, že zítra budem moudřejší!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse Cullen clan