Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/padli%20andele.jpg

Bellina rekonvalescence probíhá úspěšně, a ve škole se chystá Valentýnský večírek. Vypadá to, že je všecko v pořádku, ale smířilo se peklo s porážkou? Copak asi zase chystají?

Kapitola  33. – Valentýn

Belial byl už skoro týden zašitý v pekelné knihovně a archivu a věnoval se samostudiu. To si tedy alespoň myslel Lucifer. Belial měl o čase stráveném mezi pergameny a tisky trochu jinou představu. Značnou část této doby věnoval chytání lelků a much, dloubání se v nose a drbání se v chlupatém kožiše. Ovšem občas přece jen byla nuda tak velká, že neochotně listoval ve svazcích, které měl nejblíž po ruce.

Zrovna teď znuděně otáčel stránky knihy rodových linií. „Rád bych věděl, na co tady vůbec takovou knihu máme,“ přemítal v duchu. „Copak jsme plemenářský podnik nebo chovatelská stanice? Kdo s kým, kde, děti… ty taky s kým, a další děti…“ Náhle zpozorněl, prsty se mu zarazily na jedné ze stránek a nevěřícně zaostřil na to, co se mu předtím jen tak mihlo před očima. Vyvalil je, sjel zrakem na začátek stránky a zase zpátky dolů. Pak založil stránku ukousnutým nehtem, strčil si knihu do podpaží a jen to za ním zasmrdělo, jak pelášil za Luciferem.

Když dorazil do pekelné síně, nemohl ani popadnout dech. Tryskem doběhl před Luciferovu sesli, smykem zabrzdil a s vyplazeným jazykem se snažil ze sebe vypravit kloudné slovo. Nakonec jen otevřel knihu na založené stránce a strčil ji Luciferovi před nos.

Ten byl mírně zmatený. Co mu to ten Belial strká? Na jakou pitomost zase přišel? Zadíval se nechápavě na stránku, předloženou mu před oči, a pak se nechápavě zadíval znovu na Beliala. Pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. Belial stále ještě nenašel hlas, a tak jen ukázal okousaným drápem na konec stránky a pak znovu na jeden z horních řádků. A Lucifer pochopil. V očích se mu vítězoslavně zablýsklo.

Nahoře Petr znovu využíval své kouzelné kukátko. Díval se na tu scénu dole v pekle a připadalo mu, že sleduje Chaplinův film z němé éry. Ta Belialova akce beze slov mu vyloudila na tváři široký úsměv. Samiel, který od Petrova vtípku s kukátkem trucoval, to zpozoroval a zvědavost mu už dál nedovolila se mračit. Kam se ten Petr dívá, že se tomu tak směje?

„Ehm,“ odkašlal si nesměle, „Petře, co tě tak rozesmálo? Taky bych potřeboval zlepšit náladu.“

Petr na něj pohlédl trochu překvapeně, ale smířlivě.

„No, nevím, jestli ti zrovna tohle náladu zlepší. Podívej, na co ti tví chlupatí braši přišli,“ podal mu kukátko, aby se podíval sám.

Samiel po něm chňapl jako dietář po zákusku. Zabrejlil skrz sklíčka a před jeho nechápavým zrakem se zjevila stránka z knihy rodokmenů.

„A sakra,“ ujelo mu. Podíval se na Petra a trochu se začervenal. „Promiň,“ omluvil se. „Jak je tohle možné? Myslíš, že jsou ty jejich osudy takhle propletené schválně? To bych rád věděl, co asi napadlo Beliala s Luciferem,“ dumal zamračeně.

Petr se znovu usmál. „Myslím, že to vím, Samieli. Jenže pekelné Veličenstvo si zase neuvědomilo jednu důležitou věc…“

„A jakou“ vyzvídal Samiel a lišácky se usmíval.

„Nepovím. Schválně, jestli na to přijdeš,“ zavrtěl  hlavou Petr.

xxxx

Střední škola ve Forks žila posledním večerem před oslavou svatého Valentýna. Zítra se měl konat Valentýnský večírek a školní plesový výbor nahnal všechny dobrovolníky (a také několik nedobrovolných nevolníků) do tělocvičny, aby ji vyzdobili a připravili na zítřejší večer.

Celé akci velela Alice a všechny ostatní proháněla jako na galejích. Zaúkolovala dokonce i Esmé, která teď byla někde v Port Angeles nebo v Seattleu s nákupním seznamem a sháněla balónky, lampióny, svíčky a jiné dekorace, všechno ve tvaru srdíček.

Bella se už před chvílí zmoženě posadila na židli u pódia, které tady už včera smontovala najatá firma. Alice po ní nechtěla žádnou práci, jen měla kontrolovat, jestli ostatní umísťují dekorace tam, kam patří, a sledovat celkovou atmosféru sálu. Ale i ten ruch okolo ní ji už zmáhal. Rozhlédla se po Edwardovi, a uviděla ho stát u Alice a něco jí vášnivě vykládat. Zvuk jeho hlasu až k Belle nedolehl. Mohla jen hádat, o co jde, ale podle Edwardova zamračeného výrazu a Alicina uraženě našpuleného dolního rtu si domyslela, že je chce z další přítomnosti vyreklamovat. Nakonec bylo vidět, že se výhra naklonila na Edwardovu stranu, Alice poraženě přikývla, on se otočil a už s úsměvem zamířil k Belle.

„Pojď, Bells, jdeme, než si to rozmyslí,“ podal jí ruku, aby jí pomohl na nohy.

„Jsi kouzelník,“ oddechla si. „Jak jsi to dokázal?“

„Jen jsem jí připomněl, že tě teprve před týdnem propustili z nemocnice. Carlisle by nebyl vůbec nadšený, kdyby ses znovu složila, a já bych za to Alici byl schopný roztrhnout.“

„A kam máme namířeno?“ usmála se na něj vděčně Bella a už po cestě z tělocvičny ven se do něj zavěsila.

„Domů. Můžeš si vybrat, jestli k nám nebo k vám, ale opravdu si myslím, že by sis měla odpočinout. Jsi ve škole teprve druhý den. Nesmíš to přehánět.“

„Ale mně nic není,“ bránila se Bella. Pak si ale uvědomila, že díky tomu, že celý zbytek rodiny díky Alici tvrdne v tělocvičně, Esmé že je na nákupech a Carlisle v nemocnici, mají celý dům pro sebe, a trochu slevila.

„Vlastně bych malinký odpočinek snesla,“ připustila. „Pojedeme k vám, ano? Ale jestli ti to nevadí, potřebovala bych si vyřídit maily. Musím napsat Agnes, její příjezd se rychle blíží, a taky jsem slíbila Jakeovi, že ji budu pozdravovat. Stejně nechápu,  proč nechá pozdravovat holku, kterou ani nezná osobně, viděl ji jen na fotce,“ uvažovala s nakrčeným čelem. „Ale když se dozvěděl, že přijede na jarní prázdniny, vypadalo to, že se jí vážně nemůže dočkat. Byl jako malé štěně, oči mu svítily, jen vypláznout jazyk a vrtět ocáskem,“ ušklíbla se.

Edward tušil, proč se Jake tak těší. Byl ale zvyklý neprozrazovat myšlenky ostatních, a tak mlčel. Tohle si musí vyřešit Jake sám.

„Já se na ni taky těším,“pousmál se tajuplně. Pak se trochu zamračil. „A taky doufám, že mi pomůže vyřešit tu záhadu, odkud je mi povědomá,“ pomyslel si v duchu a pak už dovedl Bellu na parkoviště, otevřel jí dvířka auta, usadil dovnitř a sám si sedl za volant.

Odjíždějící auto zpovzdálí sledoval Mike Newton a výraz jeho obličeje vyjadřoval směs nenávisti a závisti. Jeho chození s Jess spělo k nevyhnutelnému konci, a začínal litovat, že tenkrát tu roztržku s Bell nějak neurovnal. Tehdy mu to připadalo, že by se ponižoval, po tom, co ho na parkovišti tak uzemnila, a Jessica ho na nějaký čas zabavila. Chuť na Bellu ho však nikdy nepřešla. Chtěl s ní mluvit už nějakou dobu, chtěl si to vyžehlit a doufal, že by mu mohla odpustit a všechno by bylo jako dřív. Ale Cullen mu kazil plány. Pořád se kolem ní motal, neopustil ji ani na chvilku. „Ten s ní snad chodí i na záchod,“ pomyslel si Mike s despektem a umínil si, že se ho nějak musí zbavit.

„Miku, kde jsi? Alice nás potřebuje na nafukování balónků,“ přiběhla ven Jessica, popadla ho za ruku a táhla ho dovnitř.

„A ty už mě taky štveš, krůto,“ pomyslel si, „nejvyšší čas na kopačky. Stejně jsem už od tebe dostal všechno, co jsem chtěl.“

xxxx

Ahoj Bello,

pozdravuje tě máma a můj táta taky. Mám ti vyřídit, že jsou oba moc rádi, že už je ti dobře, a máš si příště dávat lepší pozor, až polezeš z vany. Mimochodem, já bych ti to taky doporučovala. Zaplať pánbůh, že to takhle dopadlo a že už jsi OK.

Ve škole toho teď po pololetí moc neděláme a každý už vyhlíží jarní prázdniny, stejně jako já. Vážně se už nemůžu dočkat, až nastoupím do letadla a nechám to tu na chvíli za sebou. Tvoje máma je moc milá, ale čeho je moc, toho je někdy příliš. Budu moc ráda, až si od její pozornosti na chvilku oddechnu. Vypadá to, jako by si na mně chtěla vynahradit péči, kterou nemůže dát tobě, a nějak nechápe, že já jsem otřes mozku neměla.

A taky se těším, až se seznámím s tvým tátou i se všemi tvými kamarády (i s tvým klukem, samozřejmě). Docela by mě zajímalo, cos jim to o mně napovídala, že se na mě tak těší, jak mi píšeš. Jen aby nebyli zklamaní,  jsem úplně obyčejná holka.

A co máš v plánu dělat? Co si mám s sebou přivézt? Jaké je u vás počasí, jaké si mám vzít oblečení?

Napiš mi co nejdřív, abych si mohla chybějící věci případně dokoupit. Letenku už mám, přiletím do Seattleu přesně za čtrnáct dní.

Tak zatím ahoj, čekám na odpověď.

Agnes

Bella dočetla mail od Agnes a tiše se pro sebe usmívala. Seděla v Edwardově pokoji u jeho psacího stolu u počítače, zatímco on stál u police s cédéčky a vybíral nějakou klidnou hudbu. Vážně se cítila trochu unavená a věděla, že to na ní poznal. Je tak pozorný! Usmála se, stiskla tlačítko pro odpověď, a když se otevřelo nové okno, začala psát.

Zdravím, Agnes.

Jsem už úplně v pořádku, vyřiď to i mámě a Philovi. Jen prý se zatím nemám moc unavovat, ale věřím, že až za 14 dní přiletíš, bude i tohle omezení už pasé.

Svým kamarádům jsem o tobě nenapovídala nic, co by nebyla pravda. Že jsi bezva holka, milá a hezká, to je nesporný fakt. A Jake, který tě mimochodem zase nechává pozdravovat, jen uviděl tvou fotku a od té doby není skoro schopný mluvit o ničem jiném než o tobě. Tak si myslím, že už tady jednoho ctitele máš, a kdoví, jestli jich nakonec nebude víc. Edward se na tebe taky nějak podezřele vyptával.

Co si máš přivézt? Zatím tu mrzne a všude leží sníh, letos nějak neobvykle dlouho. Jindy prý tu jen prší. Takže všechny zimní věci co máš, a k tomu třeba i brusle. A co budeme dělat? Povídat si, chodit do kina, Alice myslím plánuje nejmíň jeden večírek, a můžeme blbnout venku ve sněhu. Nevěřila bys, jaká je zábava při koulování.

Do Seattleu pro tebe samozřejmě přijedeme, nejspíš s tátou nebo s Edwardem, podle toho, jak bude mít táta služby. Ještě ti dám vědět.

Tak se zatím měj a už brzy na shledanou

Bella.

Edward mezitím, než dopsala, našel cédéčko, co hledal, a pustil ho. Teď došel k Belle, zezadu ji objal kolem ramen a políbil do vlasů.

„Tak co, hotovo?“

„Jo, skoro. Jen to odešlu. Chceš si to přečíst?“

Chystal se zavrtět hlavou, ale vtom mu zrak přes její rameno padl na monitor a náramně ho zaujala jedna z vět.

„Tak já jsem se podezřele vyptával?“ zeptal se škádlivým tónem a opřel si bradu o její temeno.

„No a ne?“ otočila se na něj a na oko rozzlobeně se ušklíbla. „ A co si mám myslet, když se vyptáváš na cizí holku, a ještě se tváříš, jako bys ji odněkud znal? Je to podezřelé, ne že ne!“

Zatvářil se zkroušeně. „Snad bys nežárlila? To jsem nechtěl, vážně ne. Kdybych věděl, že ti to vadí… Ani nevíš, jak je frustrující, když neslyším zrovna tvoje myšlenky.“

„Možná bys nebyl nadšený, kdybys je opravdu slyšel,“ ušklíbla se na něj, a pak zvážněla. „Chtěl bys vědět, na co myslím zrovna teď?“ zeptala se ho a on si uvědomil, že upírá pohled na jeho rty.

„Myslím, že to dokážu uhodnout,“ přejel jí prstem po tváři a pomalu k ní sklonil obličej, aby ji políbil.

„Počkej,“ uhnula mu se smíchem, „nejdřív musím odeslat ten mail.“ Klikla na tlačítko „Odeslat“, zavřela poštu, vypnula počítač, vstala a položila Edwardovi ruce kolem krku.

„Tak kde jsme to byli?“ zeptala se a pak už vnímala jen jeho rty, pevně přitisknuté ke svým.

xxxx

V tělocvičně se Alice zahleděla na chvíli do prázdna, a Jasper se na ni zvědavě zadíval. Když za chvilku přejel její tvář úsměv, neodolal a zeptal se: „Co jsi viděla?“

Její úsměv se rozšířil.

„Myslím, že z mé vize by Edward neměl radost, ale řekla bych, že jeho sebeovládání už není tak pevné jako dřív. Dnes ještě ne, bráško,“ mumlala si pod nos, „ale dlouho to trvat nebude…“

Jasper se na ni chvíli díval nechápavě, ale pak mu očima problesklo pochopení a zaculil se jako měsíček v úplňku.

„Ahá, už chápu! Ale jak…“ už nedopověděl, protože Alice mu přitiskla prst na rty.

„Ticho. Nikomu ani muk. Kdyby si z toho začal dělat legraci Emmett, ještě by to nemuselo dobře dopadnout.“

Jasper chápavě přikývl a pak se spiklenecky usmál. On tohle rozhodně zkazit nechtěl.

xxxx

Bella ležela přitulená k Edwardovi, oči měla zavřené a užívala si jeho blízkost. Dnes už po několikáté litovala, že mu před časem slíbila, že ho nebude svádět ani pokoušet, protože od toho jejího úrazu se jí zdálo, jako by Edwardovo odhodlání sláblo. Rozhodně se držel méně zpátky, a teď to byla ona, kdo se první odtahoval a snažil se nabrat dech i narušenou rovnováhu. Co se to s ním stalo?

„Edwarde, budu muset domů. Charliemu končí služba a bude mě shánět.“

„Už?“ povzdechl si zklamaně, ale vstal a poodešel k psacímu stolu. Něco vytáhl ze zásuvky a pak se k ní otočil.

„Počkej chvíli,“ zastavil ji, když viděl, že už míří ke dveřím. „Chtěl bych ti dát dárek k Valentýnu už dnes. Zítra bude zmatek a na večírku třeba nebude příležitost,“ podával jí na dlani malou krabičku.

Překvapeně se na něj otočila a vyhrkla: „Ale já tady pro tebe dárek nemám. To není zrovna spravedlivé,“ zamračila se.

„Bells, já už jsem dárek dostal. Když sis vzpomněla, kdo jsem. To byl nejkrásnější dárek, jaký jsem si kdy mohl přát. Moc jsem se bál, že se to nestane. Byl jsem rozhodnutý, že se ti nebudu připomínat, že tě nechám žít normální, obyčejný život, ale strašně, nevýslovně strašně jsem se toho děsil. Ani nevíš, jak se mi ulevilo, když jsi mě poznala.“

Bella se ještě chvíli mračila, nejdřív šokovaná jeho přiznáním, že ji chtěl pro její dobro opustit, že se jí nechtěl připomínat. Pak ale její tvář prozářil úsměv. Nemohla se na něj zlobit. Ten její trpitel! Kde by se v jiném klukovi vzalo tolik pokory a smíření? Zavrtěla hlavou.

„Už zase?“ zeptala se nesouhlasně, ale v jejím hlase bylo slyšet shovívavou rezignaci. „Už zase sis myslel, že víš, co je pro mě nejlepší? Hlupáčku, bez tebe by to pro mě nebyl žádný život. Kdy už tě o tom přesvědčím?“ povzdechla si, došla k němu a objala ho kolem pasu.

Položil jí jednu ruku kolem ramen a na druhé jí podal tu krabičku.

„Vezmi si to, Bells, a já ti uvěřím.“

Když ji otevřela, zůstala v úžasu stát jako přibitá.

„Další prstýnek? Přece už jeden mám, Edwarde, není to zbytečné?“

„Ale ten nebyl ode mě. Tenhle je po mé mamince, a moc bych si přál, abys ho přijala a nosila taky,“ podíval se na ni prosebně.

„Nezdá se ti, že postupujeme nějak v opačném pořadí? Zásnuby obvykle bývají před svatbou,“ ještě ho trochu poškádlila, ale prstýnek vytáhla z krabičky a podala mu ho.

„Tak mi ho navleč sám, když o to tak stojíš.“

Chvíli se na ni zaraženě díval. Ona tu svatbu opravdu brala vážně? Cítí se být jeho ženou? Náhle měl pocit, že praskne, že víc štěstí a hrdosti se už do něj nevejde. Nejradši by ji teď objal, líbal, miloval až k smrti… a musí ji zavézt domů. Chvíle euforie pominula a on poraženě zavrtěl hlavou.

„Bells, já vím, co jsme si slíbili o Vánocích, ale nejsem si jistý, že by to obstálo. Ale jestli mi to někdy dovolíš, rád bych ti jednou ten snubní prsten navlékl znovu a tentokrát veřejně.“

Teď zase zůstala paf Bella. Chce si ji vít? Chce se s ní oženit, a veřejně? A znamená to, že s ní chce zůstat navždy? Ale to by znamenalo taky přeměnu… radši se neodvažovala zeptat, ale srdce jí poskočilo v divoké naději.

„Dovolím“ špitla, „ale zatím mi dej alespoň ten zásnubní.“

Poslechl, pak sevřel její ruku ve svých a v duši mu zněl oslavný chór.

 

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

emam

27)  emam (26.04.2014 22:23)

Áááách

Pilly

26)  Pilly (14.06.2012 21:26)

ireen

25)  ireen (28.03.2012 22:34)

Ty máš, Hanetko, závity!!!;)
Že se Jacob otiskne do Agnes je pravděpodobný, ale co plánuješ s Edwardem, co saxoval se všema prababičkama a pratetama, to jsem žádostiva!?!

Kristiana

24)  Kristiana (07.06.2011 15:50)

Petr zase něco ví a já nemám páru co.
Vypadá to, že ti dva se snad nakonec stihnou dříve vzít než dojde na milování a peklo bude mít po plánech. Teda, pokud se přeměna nepočítá do hříchů?
Nádherna!

Janeba

23)  Janeba (11.10.2010 00:43)

No hurá! Srdíčka moje! Ještě chviličku se chci s vámi radovat nad svatbou, než vám to zase někdo zkazí! Nádhera! ÚCHVATNÉ! Díky!

Gassie

22)  Gassie (17.08.2010 14:09)

Už se těším, až přijede Agnes. Pěkně jsi to vymyslela. A Balla, co se nebojí svatby je skvělá

Nebraska

21)  Nebraska (23.06.2010 14:32)

No jéje, to je romantiky! Když teda vynecháme Mika Newtona, prevíta jednoho
Čerti mají plné hlavy přemýšlení, patří jim to :-) No a až přijede Agnes, bude veselo, tak já jdu honem dál

ambra

20)  ambra (23.06.2010 08:54)

Já vím, že vypadám jako blázen, ale OPRAVDU to bylo ZASE o kousíček lepší... Čímž nechci říct, že předešlé kapitoly byly horší! Ale to Ty víš, že ano.:D Hanetko, strašně se mi líbí všechna dějová překvapení, nové postavy a hlavně nové (byť teprve se rýsující) vztahy. Přiznám se, že během prvních kapitol mě nenapadlo, jaké grády to nabere... Tleskám a klaním se, jsi mistr slova, mistr nápadů, mistr emocí!

Alrobell

19)  Alrobell (16.06.2010 21:19)

Tak hanetko,

zmákla jsem to všechno, ale komentík píšu jen sem... tak snad neva...

No já už ani nevím, co ti mám psát! Oslavné básničky? To bych tě asi spíše urazila... A ostatní ti už napsali, jak úžasné to je! Vím, že to máš všechno promyšlené, ale stejně ja mi záhadou, jak může mít někdo tak bujnou fantazii... já asi zalezu da díry a zahrabu se...

No bylo to dokonalé... úžasné... nádherné... perfetní... napínavé... romantika jako blázen...

Ali

Jesska

18)  Jesska (12.06.2010 15:01)

Nádhera ...
Už se těším na Jakea a Agnes:)

Hanetka

17)  Hanetka (12.06.2010 13:26)

Všeobecně moc děkuji za komentáře a omlouvám se, tenhle díl nebyl moc fér...
Linfe, jdi na ICQ... možná dodám nápovědu.

Linfe

16)  Linfe (12.06.2010 13:19)

Popo: sakra tak mě to uniklo asi úplně a ještě si na něm sedím. Jsem jak Samiel :-( Vysvětlí mi to někdo nebo si taky musím počkat? :/

Popoles

15)  Popoles (12.06.2010 13:11)

Fííííha!
Tak ten rodokmen je vážně něco, Hanetko! Přiznám se, chvilku jsem si seděla na vedení, ale pak mi to došlo... no jo, co taky chtít, je moc velký vedro.
Strašně se těším, až přijede Agnes, mám tušení, že se budou dít věci...
Peklo jako vždy plánuje s velkým očekáváním - baví mě, jak jim vždycky ten balonek nafouknutej nadějí, že už ho mají, praskne :)
A pak ten prstýnek...uuauauau... no dobře, přestávám kvílit a napnutě, jako správně uvařená špageta, budu čekat na pokráčko.

Linfe

14)  Linfe (12.06.2010 10:10)

Andílci jsou zase adělští. Doufám, že ty čertiska nešijou nic velkýho nebo, že to Petr zbládne vyžehlit. S napětím očekávám další díl. Jsou moc krátké víš to? :-( Fnew. Ale jinak samozžejmě

13)  hellokitty (12.06.2010 00:32)

12)   (11.06.2010 23:52)

skvělý díl ! Děkuji

Bye

11)  Bye (11.06.2010 21:31)

Tak zaprvý Tě musím, Hanetko, pochválit za rodokmen. Hezky sis s tím vyhrála
Prosím, já jsem taky natvrdlá. Co zas ty rohatý přehlídli?
Už se opravdu začínám těšit na Agnes, páč tuším, že ta milá holka nám zásadním způsobem pohne dějem
A Alicina vize... ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ
To abstrahuj, už mlčim!

Amisha

10)  Amisha (11.06.2010 19:10)

To bylo krásné...
Klaním se tvému umu
moc se těším na další dílek

MisaBells

9)  MisaBells (11.06.2010 19:00)

jupíííííííííííííííí konečně se taky jednou nestresuju ze závěru, hurááá :D ale stejně... šup sem s další, osobo. Chci jarní prázdniny a chci vědět, co ten satanáš vůbec na šel!!!!

Michangela

8)  Michangela (11.06.2010 18:40)

Ano. Děkuji. A už se těším na setkání se sestrou!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek