Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/padli%20andele.jpg

Bella čeká na Edwarda, který jel s ostatními Cullenovými do Port Angeles. Má o něj strach. Jestli se dočká jeho návratu a co se od něj dozví, to vám prozradí následující řádky.

Kapitola 19. – Kde teda je?

Ve Swanovic kuchyni panovalo ticho. Jen nástěnné hodiny tiše tikaly a odměřovaly čas. Z obýváku sem  jen tlumeně doléhalo hulákání Charlieho a Billyho, kteří už dvě hodiny koukali na baseballový zápas a horlivě povzbuzovali jakési mužstvo. Na kuchyňském stole ležela krabice od pizzy, kousek vedle stála konev s čajem. Jake seděl na kuchyňské židli a zkoumavě se zadíval na svou společnici. Natáhl se pro hrneček s modrými kytičkami, napil se a přes jeho okraj opět pohlédl naproti na Bellu. Nervózně svírala oběma dlaněmi svůj hrnek s čajem, zírala do prázdna a nepřítomně si kousala ret. „Jo! Homerun!“ zařval vedle Charlie, až se Jake lekl, ale s Bellou to ani nehnulo. Nevnímala to. Něco bylo špatně. Zamračil se.

„Tak dost, Bello. Jsi duchem úplně nepřítomná. Co se děje?“

Trhla sebou a vzhlédla. „Nic, co by se mělo dít?“

„Nepovídej. Nejsi tak dobrá lhářka, abys dokázala oblbnout i mě, který tě zná jako svoje boty. A vůbec není podezřelé,“ pokračoval ironicky, „jak jsi přesvědčovala Billyho, abychom se přijeli dívat na zápas, že Charlie se potřebuje odreagovat. To ti určitě spolknu!“

„Ale Charlie se opravdu potřebuje odreagovat! Přijel z Port Angeles strašně ustaraný…“ Belle znovu proběhlo hlavou, co si v Charlieho myšlenkách přečetl Edward, a nervózně polkla.

Jake se opřel o opěradlo a založil si ruce na prsou. Přemýšlel. Bella je úplně mimo,… a má strach. To je jasné. Vymlouvá se sice na Charlieho, ale je to ona, kdo si tu teď nervozitou kouše nehty. A chtěla tu mít jeho, zavolala jemu, když by logické bylo… Moment!

„Kde je vůbec Edward?“ zeptal se podezřívavě.

Bella se zajíkla. Tak na tuhle otázku se jí odpovídat nechtělo. Stačí, že Edward a jeho rodina teď někde řeší novorozeného upíra, ještě aby se o tom dozvěděl Jake. Určitě by se k tomu chtěli přidat i vlkodlaci a ona se už dost bojí o jednu partu. Ještě aby se vystavovali nebezpečí tihle kluci!

„Na lovu, všichni jsou na lovu,“ odpověděla rychle přeskakujícím hlasem. Znovu si skousla ret a sklopila oči.

Jake se začínal vztekat. Bella mu lhala – nevěděl proč, ale že nemluví pravdu, to si byl jistý. Silou vůle se snažil zastavit třes, který se ho zmocnil.  S hrůzou si uvědomil, že ještě chvíli, a přemění se. Nic jiného by nescházelo! Už přeměnu uměl ovládat, když se soustředil, ale stále ještě k ní mohlo dojít spontánně, kdyby nezvládl emoce, zvláště zlost.

„Tak na lovu?“ skoro zavrčel a Bella polekaně vzhlédla.

„Jacobe, co se to tu děje? Snad se nehádáte?“ ozval se od dveří Billyho hlas. Zápas skončil a oba otcové na ně koukali ode dveří, Billy s obavou, Charlie vyjeveně.

„Kdepak,“ vyhrkla Bella, „všechno je v pořádku, viď, Jacobe?“

Jake se zhluboka nadechl a pomalu vydechl. Pomalu se uklidňoval. „Jo, nic se neděje,“ potvrdil.

„Tak pojedeme domů, kovboji. Zítra je škola,“ hnal ho ze dveří Billy.

„A ty bys měla jít už taky spát,“ pronesl Charlie k Belle. „Jen je vyprovodím a hned jsem zpátky,“ dodal po cestě ke vchodu.

„Tak ahoj zítra ve škole,“ prohodil významně Jake k Belle a pohledem dodával: „To mi ještě vysvětlíš!“

Bella jen kývla, rozloučila se s Billym, a než se Charlie vrátil, už byla v koupelně. Nestála o další  otázky a vysvětlování.

„Dobrou noc, tati,“  zavolala pak jen přes zábradlí a zapadla do pokoje. Chvíli váhala, pak otevřela okno a zalezla po deku. Doufala, že za ní Edward přijde, jak slíbil. Ještě nějakou dobu se převalovala  v posteli, až nakonec usnula neklidným spánkem.

A zase se jí zdál sen o rudých očích. Utíkala noční ulicí, pronásledovaná tmavým stínem s očima jako krev. Srdce jí tlouklo tak, že měla pocit, že jí vyskočí z hrudi. Už nemohla popadnout dech, nemohla dál, síly ji opouštěly. Zastavila se, přitiskla se zády ke zdi a stín s krvavými zraky se blížil stále blíž, ty oči rostly a rostly, až ji celou pohltily. Zírala do nich, lapená ve vlastním strachu a hrůze, sledovala, jak se jejich barva mění v černou. Věděla, že je to barva žízně a smrti, které teď stojí tváří v tvář. Zavřela oči a tiše vykřikla.

„Pst, Bello, to byl jen sen, jenom sen,“ uslyšela melodický šepot. Prudce se posadila, otevřela oči a mžikala do tmy ve snaze něco uvidět, to ji už ale ovinuly chladné paže a ona poznala Edwarda.

„To jsi ty,“ vydechla s úlevou, objala ho kolem krku a přitiskla své rty k jeho. Překvapený Edward ji zprvu líbal jen jemně, ale když jí unikl slabý vzdech z pootevřených úst a špička jejího jazyka se váhavě dotkla jeho rtu, zasténal a polibek prohloubil. Přestal vnímat cokoli jiného než její omamnou vůni a měkké poddajné tělo, které se svezlo do polštářů následováno tím jeho. Přitiskl ji k posteli a jeho rty se drobnými polibky stěhovaly přes čelist až k hrdlu. V nočním tichu nebylo slyšet nic než jejich zrychlený dech a pak tichý sten, který Belle unikl z pootevřených rtů. Teprve když Edward ucítil Bellinu ruku pod svou košilí, jak ho hladí po hrudi a pomalu se sune níž, vzpamatoval se.

„Bello, počkej,“ vydechl ztěžka,chytil ji za dlaň a zastavil ji. „To nesmíme. Já nesmím.“

Bella neodpověděla, jen ve světle měsíce pronikajícího skrze záclony bylo vidět, jak se jí lesknou oči, divoce se jí zvedá hruď a srdce jí tluče jako o závod.S vlasy rozhozenými po polštáři připadala Edwardovi tak krásná, že musel zavřít oči, aby odolal touze sklonit se k ní a pokračovat tam, kde přestali. Zasténal a převalil se na záda vedle ní.

„Radši půjdu,“ zašeptal, „už jsem své sebeovládání dnes pokoušel dost.“

„Nechoď,“ zaprosila, „zůstaň tu se mnou.“

„Nemůžu,“ zavrtěl hlavou. „Nejsem tak silný, abych odolal, když se mně takhle dotýkáš, když mě líbáš… Přijdu z toho o rozum. Bojím se, že ti ublížím, že se neovládnu. Stačil by jen jeden neopatrný pohyb…“

„To jsem tomu dala,“ pomyslela si Bella provinile.

„ Už nebudu,“ slibovala. „to jen, že jsi konečně tady. Nemohla jsem se tě dočkat,“ žalovala tiše. „Jste všichni v pořádku? Nestalo se nikomu nic?“

„Ne, samozřejmě že ne, jsme v naprostém pořádku,“ uklidňoval ji Edward.

Belle spadl ze srdce takový kámen, až se jí zdálo, že může létat. Najednou si připadala lehčí než obláček. Nikomu se nic nestalo, Edward je tady, s ní, a ona už nemusí mít strach.

„Bála jsem se o tebe, o vás všechny. Byl to novorozený upír?“ zašeptala.

„Byl,“ zněla tichá odpověď.

„A co se s ním stalo? Vy jste ho…,“ chvíli hledala to správné slovo. Zabili? Dá se zabít někdo, kdo není živý? „Zneškodnili?“

„Zneškodnili. I tak se to dá vlastně říct.“ souhlasil teď trochu pobaveně Edward. „Ale na povídání máme spoustu času zítra. Teď už bys asi měla spát.“

Bella byla sice zvědavá, jak to probíhalo, ale zároveň s úlevou na ni dolehla i únava.

„Dobře,“ souhlasila, „ale zítra mi to musíš vyprávět. Všechno.“ Uvelebila se v posteli, hlavu si položila na jeho rameno a Edward, který už nemyslel na to, že ještě před chvílí chtěl odejít, ji objal, políbil do vlasů a tiše sledoval, jak znovu usíná.

xxxx

Lucifer v pekle mohl vzteky puknout. Jak je možné, že ti dva pořád odolávají všem nástrahám? Tak hezky to měl vymyšlené - kdyby ta banda jela do kina, tak snadno by se při útoku toho novorozeného dalo zařídit, aby se Bella zranila. A kdyby jí tekla krev, to by ten andělský vyhnanec už nevydržel, na to by si klidně vsadil svou pekelnou reputaci.

Seděl na svém pekelném trůnu a zlostí se mu málem kouřilo z uší.

„Belial, ohlásil se dnes Samiel?“ zahřměl jeho hlas a Belial se mimoděk přikrčil.

„Ještě ne, Vaše pekelnosti,“ zajíkl se, „asi se mu dosud nenaskytla příležitost.“

„Ta andělská sebranka nám určitě schválně maří plány. Proč nejeli do toho kina, jak chtěli? A jak to, že ti dva mladí zase nepodlehli alespoň tomu nejobyčejnějšímu hříchu? I Adama a Evu bylo snadnější svést, a to vůbec nevěděli, o co jde, všechno jsem jim musel ukázat! A tihle dva jsou v tom nejvhodnějším věku, cloumají s nimi hormony, jsou do sebe udělaní, jsou spolu v posteli a sami a zase nic!“ Vztekle praštil vidlemi o zem a vstal.

„Jdu do pekelných lázní, potřebuju sírovou koupel, aby mě přešel nejhorší vztek. Ale kdyby se ozval Samiel, okamžitě mě s ním spoj!“ zasyčel na Beliala a s lusknutím prstů zmizel ze síně.

xxxx

Bellu ráno probudil studený polibek na čelo.

„Dobré ráno,“ popřál jí Edward šeptem, když otevřela oči. „Musím honem zmizet, Charlie tě jde nahoru vzbudit. Za půl hodiny tě vyzvednu autem, ano?“

Když přikývla, vyhoupl se do okna a zmizel. To už se ozvalo zaťukání na dveře.

„Dobré ráno, Bells,“ nakoukla dovnitř Charlieho kudrnatá hlava. „Je čas vstávat.“

„Jo, tati, už jsem vzhůru. Dobré ráno. Za chvíli přijdu dolů, ano?“

Když Charlie zmizel a zezdola se ozvalo pískání čajové konvice, Bella zapadla do koupelny, aby se dala do pořádku. Pak seběhla dolů.

V kuchyni si nasypala do misky müsli, zalila je mlékem a pustila se do snídaně. Charlie už zatím spořádal toasty a teď nepřítomně  listoval novinami. Pak je zavřel a odložil stranou.

„Jak ses měla u Cullenů?“ zeptal se jakoby mimochodem.

„Prima,“ pokrčila rameny. „Alice s Rose jsou bezva a Esmé se starala líp než máma.“ Vzpomněla si na scénu s Tanyou a následné smiřování s Edwardem a trochu se začervenala, že Charliemu tak lže. Ale tátové nemusí vědět všechno, pomyslela si.

„Proč se ptáš?“ zeptala se, zvedla se a šla opláchnout misku od snídaně.

„No, říkal jsem si, kdyby jim to nevadilo… Jestli bys tam nemohla bývat častěji. Budeme mít těch porad v Port Angeles asi víc, než se vyřeší ty vraždy, a nechci tě tu přes noc nechávat samotnou. Zavolám Esmé a požádám ji o to, nebude ti to vadit?“

„Nebude,“ usmála se na něj. Pak si vzpomněla na „zneškodněného“ novorozeného upíra a došlo jí, že další vraždy už asi nebudou a porady tím pádem taky ne. To ale Charliemu vykládat nemohla.

„Dobře. Zavolám jí hned,“ zvedl se Charlie od stolu. Náhle se zastavil. Něco ho napadlo. „Nebo bys radši do La Push?“ otočil se na ni. „S Jakem jste taky kamarádi a Billy tě určitě rád uvidí.“

„Ne, tati. U Cullenů to bude fajn,“ ujistila ho a přitom si trpce pomyslela, že ten „kamarád“ Jake už se nemůže dočkat, jak ji podrobí útrpnému právu, aby z ní dostal, co se včera dělo.

Zvenku se ozval klakson.

„Už musím jít, Edward na mě čeká,“ začala spěchat. Rychle si obula boty, hodila na sebe bundu, popadla batoh a klíče a vystřelila ze dveří. „Ahoj a hezký den,“ zavolala na otce přes rameno.

Edward na ni čekal u auta. Přidržel jí otevřené dveře než nastoupila, pak za ní zavřel a sám usedl za volant.

„Ahoj,“ naklonila se k němu, rychle ho políbila do koutku úst a hned pokračovala: „Dobře, že jsi tu dřív. Něco jsem ti v noci zapomněla říct. Byl tu Jacob s Billym a myslím, že na mě poznal, že jsem vyděšená. Vyptával se, co se děje. Snažila jsem se ho přesvědčit, že nic, ale myslím, že mi neuvěřil,“ stěžovala si. „Určitě nám s tím ve škole nedá pokoj.“

„To nevadí. S tím si poradíme,“ usmál se na ni, nastartoval a vycouval z příjezdové cesty. Zamířili ke škole.

Když dojeli na školní parkoviště, zjistili, že Jacob už na ně čeká. Ruce měl založené na prsou a mračil se jako inkvizitor.

„Tak co se včera dělo?“ vybafl na ně, sotva vystoupili z auta. To Bellu naštvalo.

„Taky ti přeju dobré ráno, Jacobe,“ pronesla sarkasticky a otočila se k němu zády.

„Pojď, Edwarde,“ vzala ho za ruku, „ nevšímej si toho nevychovance.“

„Počkej, Bells, omlouvám se,“ kál se Jake okamžitě. „Ale dlužíš mi vysvětlení. Včera jsi měla strach, to jsem poznal. Jen nevím z čeho, a mám takový pocit, že se nás to taky týká. Proč jsi nás zvala k vám domů? Kvůli Charliemu to nebylo, na to dám krk.“

Bella se nadechla, že Jacobovi řekne něco pěkného a od plic,ale Edward jí zlehka stiskl ruku a zavrtěl hlavou.

„Pozvala vás, protože jsem jí to poradil, Jaku. Nechtěl jsem, aby byla sama.“

Jake na něj chvíli nechápavě hleděl, pak tázavě zvedl obočí a jen uťal: „Proč?“

„Měl jsem o ni strach. Charlie se vrátil včera z porady v Port Angeles, mají tam sérii vražd. A ty vraždy má na svědomí upír.“

Jakeovi málem vypadly oči z důlků: „Upír? Proč jste nám o tom neřekli? Musím to hned říct klukům, musíme tam hned jet,“ otáčel se k odchodu.

„Počkej,“ zastavil ho Edward. „Už jsme to vyřešili. Byli jsme tam včera s Denalijskými a už nebudou žádné potíže.“

„Jak jste to vyřešili?“ zeptal se Jake podezíravě. „Zlikvidovali jste ho?“

„No, to zrovna ne, ale zaručuji, že další trable už nebudou.“

„Jak si můžeš být tak jistý? Co jste s ním teda udělali? Nechali jste ho tam?“ Teď už se Jake zase mračil.

„Ne, tam ne,“ odpověděl vyhýbavě Edward.

„Tak kde teda je?“

„U nás.“


Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

emam

9)  emam (24.04.2014 19:22)

No, nazdar. To asi nebude jen tak

Pilly

8)  Pilly (02.06.2012 17:42)

Nedostam zo seba nič iné, len trochu švihnuté: úúúúúúúúúúú

ireen

7)  ireen (27.03.2012 22:33)

No to je super řešení! Ale 13 upírů je magický...!

Lipi4

6)  Lipi4 (08.06.2011 23:16)

Tak Ti to Lucie zase nevyšlo :D :D :D ... Aspoň, že nad nima bdí můj milovaný sv. Petr .. .. . . Jen by mě zajímalo, co je to za upíra, že ho chtějí "vychovat"?

Kristiana

5)  Kristiana (05.06.2011 17:58)

U nich? Cože? Oni si domů nastěhovali novorezenýho upíra? To si dělaj prdel?! Až tam Bella bude, může se jí něco stát! Pěkně nahráli pekelníkům do karet.
Krásná kapitolka. ♥ ♥ ♥

Yasmini

4)  Yasmini (10.10.2010 20:37)

U nich doma!!! Tak to bude ještě zajímavé.
Milostné scény jsou jako vždy takové karamelové, sladké . ( Tak a teď z toho mám chuť na sladké.)
Super kapitolka. S Y

Janeba

3)  Janeba (10.10.2010 19:33)

Kdé?! Ty to teda zase pěkně motáš! Jen co je pravda! Na odlehčení sírová koupel a jako masáž rejžákem nový upír v domě! Ach joó! Jinak ÚCHVATNÝ jako vždy! Díky!

Gassie

2)  Gassie (16.08.2010 17:40)

I s Adamem a Evou to bylo snazší
Ale co ten konec? Oni si vzali domů dalšího upíra???

ambra

1)  ambra (04.06.2010 11:42)

Hihi, zdá se teda, že i s upírem můžou mlátit hormony...:D:D. Ten konec! Já se nechala uklidnit jako Bella, že je po něm. Aúúúú, to ještě bude bolet! A konečně je Jacob trochu drsnější, stačí, že Edward je nenapravitelnej Mirek Dušín...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek