Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/padli%20andele.jpg

Bella s Edwardem se usmířili. Ale budou to mít už jednoduché? Pekelníci stále nevzdávají boj o Edwardovu duši a tak se nad dvojicí začínají stahovat mračna.Uvidíme, jstli to čertům tentokrát vyjde!

Kapitola 18. – Kujme pikle

Když Bella ráno otevřela oči, zjistila, že se dívá do těch Edwardových zlatých.

„Dobré ráno, Šípková Růženko.“ uvítal ji studeným polibkem na nos.

Nespokojeně ho nakrčila a ošila se.

„Šípkové Růženky se budí polibkem, to ano, ale ten polibek patří jinam,“ postěžovala si a našpulila pusu.

Edward se tiše zasmál a rychle ji líbnul na rty. „Spokojená?“

„Ne, můj princi. To jsi pěkně odbyl. Asi znovu usnu a budu spát sto let,“ škádlila ho.

„Já bych na tebe klidně počkal,“ usmíval se na ni.

„No, jo, ty máš času dost,“ pomyslela si. Po včerejším rozhovoru a Edwardově zjevné nechuti ji přeměnit taky v nesmrtelnou jí tahle poznámka připomněla, že zatímco on nestárne, ona ano. To budou muset ještě vyřešit. Ale nechtěla to téma otevírat znovu, ne teď, sotva se usmířili.

„Co budeme dneska odpoledne dělat?“ zeptala se. „Můžu být u vás až do večera, než se Charlie vrátí.“

„Co takhle si dát nejdříve snídani?“

Vykulila oči a pak prohlásila: „Dal by sis B pozitivní? Nic jiného sebou nemám!“ Odhrnula si vlasy, naklonila hlavu a nastavila krk. Koutky úst jí pocukávaly v přemáhaném úsměvu a v očích svítily veselé plamínky.

Edward ztuhnul úžasem. Tohle děvče ho nepřestane překvapovat! Jak si z toho dokáže dělat legraci? Nevěřícně zavrtěl hlavou a povzdechl si. Pak ale přistoupil na její hru.

„Ne, děkuji,“ prohlásil vážně. „Držím dietu. Vegetariánskou.“

Bella se neudržela a vyprskla smíchy. Rychle ho znovu políbila, pak vyskočila z postele, popadla toaletní tašku a zmizela v koupelně.

„Přijď pak dolů,“ volal za ní, „půjdu napřed. A pospěš si, Esmé má pro tebe už určitě hotové toasty, a pak musíme vyrazit, abychom nepřišli pozdě do školy.“

Když sešel dolů, Esmé na něj upřela vyčkávavě zraky, pak zaregistrovala, že se usmívá, a ulehčeně si oddechla. Sice doufala, že mu Bella odpustila, když u ní v pokoji zůstal do rána, ale jistá si nebyla. Alice ji sice ujišťovala, že to bude v pořádku, ale stejně… Rozhodnutí se mohou měnit ve vteřině.

„Kde jsou ostatní?“ rozhlédl se Edward pátravě.

„Denalijští na lovu,“ odpověděla Esmé. „Eleazar usoudil, že bude lepší, když tu dnes ráno Tanya nebude zaclánět. Carlisle už jel do nemocnice a ostatní přijdou dolů za chvíli. Bude čas jet do školy.“

„No, Eleazar by je měl radši odvézt domů. Tanya ať mi radši vůbec nechodí na oči a Belle teprve ne,“ zavrčel Edward rozzlobeně.

„Ale já se na ni nezlobím,“ ozvalo se od schodiště. Bella scházela dolů a poslední slova slyšela. Seskočila z posledního schodu a došla až k nim.

„Kdo ví, co bych dělala já na jejím místě. Je do tebe zamilovaná,“ prohlásila. Pohled jí padl na hromadů toastů na stole. „To je pro mě? Smím si vzít?“ zeptala se, a když Esmé přikývla, popadla jeden z nich a zakousla se do něj. „Páni, Esmé, to je dobrota. Díky za snídani.“

Edward ale nehodlal Tanye odpustit tak snadno. „Neřekl bych, že je do mě zamilovaná,“ odporoval. „Jen ji štve, že jsem jí nepadl k nohám tak jako ostatní nezadaní muži kolem ní. Nemohla pochopit, proč o ni nemám zájem, když jsem neměl nikoho jiného, a rozhodla se, že mě získá za každou cenu. Jen sbírá trofeje. A to, že jsem dal před ní přednost člověku, to ji rozhodně nepotěšilo.“

„Edwarde, nech to být,“ zaprosila Bella a prosebně na něj hleděla. „Nenechme si to kazit. Mně to už teď, když jsi mi to vysvětlil, vážně nevadí. A jsou to vaši nejbližší přátelé, nechci, abyste se kvůli mně rozhádali.“

„Bella má pravdu,“ vmísila se do toho Esmé. „ Eleazar ji udrží na uzdě a Tanya se s tím nakonec smíří. A jsem moc ráda, zlatíčko,“ obrátila se k Belle, „že jsi tak velkorysá. Chutnalo ti?“

„Moc Esmé, jsi báječná kuchařka.“

„No, kdysi jsem bývala. Je fajn si oprášit tyhle dovednosti. Už jsem je nepotřebovala skoro sto let,“ usmála se Esmé a sklízela ze stolu.

To už se dolů přihnali ostatní a všichni společně zamířili k autům.

xxxx

Samiel měl na konci palce zase zpravodajský plamínek a rychle, rychle do něj o překot ze sebe sypal všechno, co se od posledně přihodilo. Využil toho, že Petr šel zase na kus řeči za Valentýnem, a doufal, že to stihne, než se vrátí.

„Takže Petr tvrdí, že je to pravá láska, a tu prý nepřemůže nic. Proto se nám naše plány hatí. Co budeme dělat?“

„Pche, pravá láska,“ ozval se z plamínku pohrdavý Luciferův hlas. „to ještě neznamená, že jsme prohráli. Vzpomeň si, jak dopadla ta nejslavnější pravá láska v historii? Co? Romeo a Julie to ti nic neříká? Spáchali sebevraždu! A kolik sebevrahů mají v nebi, he? Těch tam moc nechtějí, viď? Neházej flintu do žita a koukej podávat hlášení častěji!“

„No, jen kdyby to šlo,“ stěžoval si Samiel, „on mě Petr moc o samotě nenechává. Takhle se kout pikle moc nedají! A já od vás taky nemám žádné zprávy!“

Vtom se ozvaly kroky a Samiel honem plamínek sfoukl. Petr se vracel. Zkoumavě se podíval na Samiela a všiml si, že se tváří nějak moc provinile. Co zase to čertisko provedlo? No, moc toho být nemohlo, za tu chvíli, co tu nebyl. Maximálně zase podával hlášení do pekla. Pak se ale lišácky usmál. Však on na to brzy přijde!

V pekle se Lucifer s Belialem radili, co dál. Informace o pravé lásce je nutily poněkud změnit plány. Budou muset zkusit něco, co by Edwardovu lásku přehlušilo. Sám ji nezabije, to už je teď jasné. Ale kdyby jí tekla krev… udržel by se?

Náhle se Lucifer vítězoslavně zašklebil: „Ale vždyť my máme pomoc nedaleko! V Port Angeles! Teď jen, jak je tam dostat?“ Zamyslel se, pak vyhrkl: „Už to mám!“ a luskl prsty.

xxxx

Ve škole vše probíhalo skoro jako jindy. Ještě stále byli s Edwardem atrakce číslo jedna, ale pohledy spolužáků a spolužaček už nebyly ohromené a překvapené, jen zvědavé, mírně naštvané (to těch, kterým sklaply naděje sbalit Edwarda nebo Bellu) a některé už i  radostné. Našli se i takoví, kteří jim to přáli.

U oběda Bella znovu seděla u stolu s Cullenovými. Ostatní se bavili mezi sebou a předstírali , že jedí. Emmett házel po Jasperovi chipsy a Alice se smíchem uhýbala, aby se netrefil i do ní. Rosalie se jen pobaveně usmívala. Ten její Emmett snad nikdy nedostane rozum!

„Tak už víš, co budeme podnikat odpoledne?“ zeptala se Bella Edwarda. Zamyšleně ukusovala z pizzy a Edward měl pocit, že ani nečeká na odpověď. Co se jí asi honí hlavou? Má snad nějaký plán ona?

„Zatím ne. Co bys chtěla dělat ty?“ odpověděl.

Podívala se na něj a váhavě řekla: „No, víš… Co bys řekl tomu, jet večer do Port Angeles do kina? Pozvala nás Jessica, jede tam celá parta.“

Edward se na ni nevěřícně zadíval: „Pozvala nás? Mě taky? Jessica?“ Zrovna Jessica ho ze začátku pronásledovala jako stín, skoro se z jejích myšlenek zbláznil. Když zjistila, že nemá šanci, urazila se a její posedlost se změnila v solidní nenávist. Až teprve po plese se trochu umoudřila, když se nalepila na Mika, kterému zatím ale byla dost fuk. Chtěl Bellu. „No, kdo by nechtěl?“ pomyslel si Edward, ale to už Bella mluvila dál.

„No jistě, že tebe taky, já bych přece bez tebe nejela. A náhodou, jede i Angela, a ta má z nás dvou radost. Vždycky to byla moje kamarádka, a od té doby, co chodí s Benem, mi pořád radila, ať si taky někoho najdu.“

„Prosím tě, vždyť se pořád okolo tebe motalo tolik kluků,“ vzpomněl si Edward na dobu ještě nedávnou. Před očima mu proběhli Mike, Eric i ostatní a zavrčel.

„No právě že tolik,“ usmála se Bella. „A ani jeden ten pravý. A nežárli, nemáš na koho.“

„Nemám? To by sis měla poslechnout myšlenky skoro všech kluků kolem,“ rezignovaně si povzdechl.

Podívala se na něj šibalsky. „Tak tebe přepadl akutní záchvat žárlivosti? No, copak bychom na to naordinovali?“

Naklonila se k němu a uštědřila mu tak vášnivý polibek, že ho probral až potlesk Rosalie, Alice a Jaspera a Emmettovo obdivné zahvízdání.

Když se vzpamatoval, Bella na něj mrkla: „Tak co to kino?“

„Jo, jasně,“ souhlasil ještě trochu omámeně.

„Dobře. Já jen zavolám Charliemu, aby neměl strach. Sejdeme se po škole na parkovišti, ano?“

Nečekala už na souhlas, vstala, odnesla tác se zbytky od oběda a zamířila ven z jídelny. Po cestě vytahovala z batohu mobil.

xxxx

Když po vyučování přišel Edward na parkoviště, Bella už na něj čekala.

„Tak to kino padlo,“ povzdechla si naštvaně. „Volala jsem Charliemu, ale zakázal mi to. Prý nechce, abych se teď přibližovala k Port Angeles. Říkala jsem mu, že nás jede víc, ale nechtěl o tom ani slyšet. V životě se mnou ještě nemluvil tak… přísně. Jako policejní náčelník. Představ si, on na mě dokonce křičel!“

„Určitě k tomu měl důvod,“ snažil se ji uklidnit Edward.

„No, to asi jo. Když se uklidnil, řekl, že nám to vysvětlí, až přijede domů. Máme na něj počkat. Tak pojedeme k nám?“

„Dobře,“ souhlasil Edward. „Pojedeme k vám.“  Pak si vzpomněl na to, co se málem stalo u Belly doma posledně, a přepadly ho obavy. Zadoufal, že se Charlie vrátí brzy.

xxxx

Svatý Petr strčil kukátko do kapsy a zkoumavě se zadíval na Samiela. Co to ti čerti zase upekli? Ale Samiel se tvářil stejně překvapeně jako on.

„Samieli, co to má zase Lucifer za lubem, nemáš náhodou ponětí?“ zeptal se podezíravě Petr.

„Nevím, vážně nevím,“ odpověděl Samiel upřímně a s čistým svědomím. Tohle opravdu nevěděl, plamínek zhasl dřív, než to Lucifer s Belialem vymysleli.

„Jako bych před chvílí slyšel lusknutí,“ bručel si pod vousy Petr. „ Co by ale chtěli, aby se stalo v kině? Proč zrovna tam?“ přemýšlel nahlas. „Je tam plno lidí, k pokušení se hodí spíš místa, kde by byli o samotě. Co je může ohrozit v Port Angeles?“

Samiel po očku pokukoval po Petrovi a nenápadně sledoval řemínek kukátka, který koukal Petrovi z kapsy. Pořád se ještě nevzdal naděje, že se mu ho podaří ukrást. Ale od té doby, co mu ho Petr vytrhl z ruky, si ho hlídal ještě lépe. Náhle ho z přemýšlení vytrhl Petrův výkřik.

„Aha! No jistě, Port Angeles, a zrovna teď! Tak tohle chtěli! Ale jestli se nepletu, zase jim to nevyjde,“ rozesmál se upřímně. „Zapomněli na pana policejního náčelníka Swana.“

Samiel se konsternovaně zadíval na Petra, který zase vytáhl kukátko a už koukal dolů. Vůbec tomu nerozuměl.

xxxx

„Bello, jsem doma!“zavolal Charlie Swan. Hodil klíče na stolek vedle dveří a zamířil do obývacího pokoje. Nahoře nad schodištěm se otevřely dveře a ozval se Bellin hlas: „Jo, tati! Hned jsme dole!“

Za chvíli už sbíhala po schodech, následována Edwardem.

„Ahoj, tati,“ pozdravila.

„Dobrý den, Charlie,“ přidal se Edward.

„Ahoj, holčičko, nazdar, Edwarde,“ změřil si ho pohledem. Trochu ho překvapilo, že ho tu zase potkává, ale pak si uvědomil, jaký byl on v jejich věku. „Asi bych se s tím měl smířit,“ pomyslel si.

„Jak ses měl, tati?“ zeptala se Bella.

„No, moc dobře ne,“ sedl si Charlie unaveně do křesla. „Máme velké starosti. Ta porada nebyla jediná, budu tam muset brzy asi znovu. V Port Angeles se v posledním týdnu stalo několik vražd, a jsou tak trochu… záhadné. Proto jsem nechtěl, abys tam jezdila. Mám o tebe strach. Dokud nevypátráme vraha, nechci, aby ses tam vůbec přibližovala.“

Bella se zamračila. „Copak jsem malá, tati? Přece vím, jak se bránit. A nebyla bych tam sama,“ pohlédla na Edwarda a čekala, že ji podpoří.

Ten ale napjatě sledoval Charlieho. Z jeho myšlenek už se dozvěděl, jak záhadné ty vraždy vlastně jsou, a začal si dělat starosti.

„Edwarde? Tak řekni něco,“ dožadovala se Bella. Vzpamatoval se.

„Bell, myslím, že má tvůj otec pravdu. Odložíme to kino na jindy, ano?“ odpověděl jí, ale všiml si, jak jí z očí čiší zklamání.

„No, budu už muset jít, doma mě čekají. Nashledanou, Charlie,“ rozloučil se a zvedl se k odchodu.

Už bral za kliku, ale najednou zaváhal a otočil se. Pohlédl na Bellina otce, pak jako by se rozhodl a vrátil se zpátky. Políbil Bellu letmo na tvář a teprve pak  vyrazil ze dveří.

Bella na něj chvíli koukala a pak se jí oči zúžily podezřením. On něco ví! Něco se dozvěděl z Charlieho mysli a nechce jí to říct. Tak tohle ne. To si líbit nenechá. Zvedla se taky a vyšla za ním před dům.

„Počkej,“ zastavila ho. „Co to mělo znamenat? Co ses dozvěděl od Charlieho?“

„Nic,“ zatvářil se nevinně.

„Sakra, Edwarde, nedělej mi to zase. Nejsem malá ani pitomá. Kdyby se nic nedělo, nesouhlasil bys s ním tak lehce. S tebou by mi přece nic nemohlo hrozit!“

Edward se na ni pátravě zadíval a pak se rozhodl pro upřímnost: „No, to si právě nejsem jistý. Ani já nemám takovou sílu, abych tě ubránil před novorozeným upírem.

„Cože? Novorozený upír? Kde by se tu vzal?“

„Nevím, ale ty vraždy vypadají na něco takového. Charlie na ně myslel… Nacházejí těla s ranou na krku, s rozervaným hrdlem, a jsou úplně bez krve. A ta krev nikde není! Obvykle po takovém zranění mrtvola leží v úplném tratolišti, ale tady… nic!“

Belle se po jeho slovech do očí vkradl úlek. Představila si ta těla bez krve a všechno se v ní sevřelo. Nebyla bojácná, obvykle ne, ale tohle na ni bylo příliš. Napadlo ji, proč asi Edward tak rychle odchází, a hlavou jí problesklo podezření. Přece se do toho nechce míchat?! Ale ano, chce! To ne! Zbledla a opřela se zády o vchodové dveře. Kolena pod ní poklesla, jako by ji nohy odmítaly nést. Honem ji zachytil.

„Bells, jsi v pořádku? Neboj se, to vyřešíme,“ objal ji, hladil po vlasech a uklidňoval. Cítil, jak jí splašeně tluče srdce a v duchu si vyčítal, že jí o tom přece jen říkal.

„Jak vyřešíte? Říkals‘, že na novorozeného nestačíš. Bože, co jen mám dělat?“ zašeptala a opřela si čelo o jeho hrudník.

„No, ty nic. Ty se zavřeš doma a nikam nebudeš chodit. Nejlepší by bylo, kdybys zavolala Jacobovi a pozvala ho na kafe nebo tak něco. S ním budeš v bezpečí. A já sám nic nezmůžu, ale poradím se s ostatními a pojedeme se do Port Angeles podívat. Jestli je to novorozený upír, a já jsem si tím skoro jistý, musíme zjistit, kdo ho stvořil a jak to, že mu nevysvětlil pravidla. Proč ho nechal takhle řádit. Neboj se,“ dodal, když ucítil, jak se mu v náručí zachvěla, „s Denalijskými je nás dvanáct. S jedním novorozeným si poradíme.“

„Přijdeš za mnou, až se vrátíš?“ prosila tiše. „Zblázním se strachy, že se vám něco stane.“

„Přijdu,“ slíbil jí. „A nestane se nikomu nic. Uvidíš.“

Políbil ji na rozloučenou a pak už jen sledovala, jak jeho auto mizí ve tmě.


Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

emam

7)  emam (24.04.2014 14:01)

Novorozený? To nebude jen tak

Lipi4

6)  Lipi4 (08.06.2011 23:02)

Hroznej Lucifer, ten je snad horší než Aro ..... Doufám, že se to co nejdříve vyvětlí

Kristiana

5)  Kristiana (05.06.2011 17:52)

Myslela jsem si, že v Port Angeles řádí upír, ale pořád mi vrtá hlavou, jestli to je někdo známý(James, Viktoria, Laurent) nebo někdo nový, popř. novorozený, jak říkal Edward. Jsem zěvdavá, co se z toho upíra vyklube.
Svatý Petr mě pekelně štve. On něco ví! teda, pravděpodobně ví všechno a nám smrtelníkům tady dole nechce nic naznačit. Chjo.
Zdá se mi to nebo nám Samiel měkkne?

Janeba

4)  Janeba (10.10.2010 18:44)

Bezva! A je to tu zase! Chvilku nás necháš vydechnout se Samielem a hned na to novorozený! To si děláš srandu?! Jinak je to naprosto strhující a ÚCHVATNÉ dílko! Díky!

Yasmini

3)  Yasmini (09.10.2010 18:25)

Novorození . Půjdou po Bells úplně to vidím.
Peklo jako vždy super.
S Y

Gassie

2)  Gassie (16.08.2010 17:06)

Moc se mi líbí zpravodajský plamínek do pekla
Bella má dobré metody, jak přesvědčit Edwarda, aby nežárlil
Jsem moc zvědavá, kdo vytvořil novorozené(ho) a hlavně proč?

ambra

1)  ambra (04.06.2010 10:27)

Romantika po ránu. Esme oprašuje po sto letech:D. A zase ten Samiel a jeho zpravodajský plamínek:D. A sotva si člověk začne užívat relativní idylku, tak roztrhaný hrdla!. Teď už jen chybí, aby upíři odjeli do Port Angeles a ten novorozený to vzal oklikou za Bellou...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek