Sekce

Galerie

/gallery/Otisk dokáže naštvat, co Jacobe!.jpg

  Jak přijme Edward zprávu, že bude táta? A jaké překvapení na něj a Ally čeká u Cullenů doma?

21. kapitola – Upíří zmetek!

Všichni se na mě  překvapeně dívali. Edward se lehce usmíval, asi se mu líbilo, jak jsem s tím vlkem vyběhla. Bylo mi to ale líto, opravdu jsem vždy Scottyho brala jako bratra, stejně jsme se začali proměňovat a byli spolu opravdu hodně. Nikdy mě nenapadlo, že by to mohlo být něco víc, a už vůbec ne poté, co jsem se otiskla do Edwarda.

Už předtím jsem si všímala Scottyho a jeho chování ke mně, ale myslela jsem si, že když jsem se mu teď na nějaký čas oddálila, nechá to být, a ono nic.

Při tělocviku jsem necvičila, jak mi Carlisle nařídil, nechtěla jsem nic podcenit, měl pravdu, moje těhotenství nebylo normální, a tak bylo zapotřebí být extra opatrná. Nikdo neví, co se může stát. Edward se na mě díval zamračeně, když si všiml, že sedím, a hlavně když jsem dávala učiteli omluvenku. Budu mu mít hodně co vysvětlovat.

Soustředila jsem se na Edwarda celý tělocvik, abych nemusela myslet na to, co budu muset pak udělat. Zdálo se mi to, nebo zvonilo na konec druhé hodiny nějak moc rychle? Čekala jsem a čekala a když jsem uznala, že je čas, vydala jsem se pomalu ven. Čekal na mě u dveří.

„Tvrdíš, že to nic není, ale nesmíš cvičit. To mi jako nic nepřijde,“ uštěpačně promluvil.

„Nemoc to není,“ to bylo jediné, čím jsem se dokázala bránit.

„Tak co teda? Sakra, Ally, já se o tebe vážně bojím, víš, jak je to na zbláznění? Nevím, co se děje. Tvoje myšlenky neslyším. A okolo tebe se dnes toho stalo. Víš, jak jsem se bál na té chodbě, když ti to Scotty konečně řekl? Netušil jsem, co mu povíš, opravdu jsem se bál, že tě ztratím,“ podíval se na mě celkem vyčerpaným pohledem.

„Už jsem to jednou řekla, že se to nikdy nestane. Počkat, tys to věděl?! Věděl jsi o Scottym a nic mi neřekl?! Mohl jsi mě připravit, netušila jsem to!“ rozkřičela jsem se, v poslední době nějak moc křičím.

„Proč bych ti to říkal? Nevěřil jsem, že ti to někdy poví. Znáte se už dlouho, jak jsem měl vědět, co k němu cítíš, když ti nevidím do hlavy?“ probodl mě pohledem.

„Krucinál, měl jsi mi věřit. Ano, miluju ho jako bratra, stejně jako Tima, nikdy pro mě nebude víc, než je, ani nikdy nebyl. Aspoň věřit mně jsi mohl, jsem k tobě spoutána otiskem, co víc chceš?!“

„Jakou můžeš mít jistotou, že to je otisk. Hmm? Jakou můžu mít já jistotu?!“

„Miluješ mě? Tak mi věř! Já ti taky věřím!“

„Jasně a proto mi odmítáš říct, co ti je?“

„Nechci to řešit ve škole! Není to vhodné, vlci se to nesmí dozvědět, řeknu ti to u vás doma.“

„Jedem,“ čapl mě za ruku a táhl. Ale já ho zadržela a otočila ho k sobě.

„Co ti je? Co ti vadí?“

„Vadí mi to, že nic nevím.“

Vrhla jsem se doslova po něm. Skočila jsem mu kolem krku a přivlastnila si ty studené rty. Zezačátku to bylo plné zloby, hrubosti. Tiskl si mě nenasytně na svoje tělo, jako by to mělo být naposledy. Nohama jsem ho objímala kolem pasu. Když polibky zněžněly.

„Miluju tě, to jediné potřebuješ vědět,“ lapala jsem po dechu a stále se k němu tiskla. Rozešel se se mnou dál, až mě položil na měkkou sedačku svého Volva a objevil se za volantem. Držela jsem ho za ruku a pokoušela se sebrat odvahu na oznámení novinky. Myslela jsem, že když mu řeknu o otisku, to nejtěžší mám za sebou a ono se objeví něco nového.

Držel mě pevně a vždy, když jsem se ztrácela ve svých myšlenkách, mi zmáčkl ruku pevněji. V domě už byl Carlisle, který se na mě zářivě usmál, a já ještě zakroutila záporně hlavou, aby na nic nemyslel. Jenže jsem si všimla i cizinců a zasekla se na místě. V pokoji bylo pět neznámých upírů a z toho čtyři ženy. Edward vedle mě se taky zasekl, když se jedna z nich, blondýnka, zvedla a než jsem cokoliv stačil, visela Edwardovi kolem krku a líbala ho!

Z mého hrdla se ozývalo hrůzostrašné vrčení, ani jsem nevěděla, že jsem ho schopná. Všichni se na mě ztuhle dívali a Edward odtáhl tu blondýnu. A vyděšeně se na mě podíval.

Vrčela jsem stále hrozivěji a začala se třást. Cítila jsem, jak ve mně můj vlk začíná převládat. Nechtěla jsem ho ani ovládnout, chtěla jsem té blonďaté náně, co se vyjukaně koukala a visela kolem krku mého přítele, utrhnout hlavu a zaskákat si na ní.

„Ally, ne, nedělej to, nesmíš se teď přeměňovat,“ stál přede mnou v mžiku Carlisle a držel mě za tvář. Díval se mi do očí a pokoušel se mě uklidnit.

„Ne, chci vybuchnout,“ vrčela jsem na něj.

„Ne, nesmíš. Mysli na dítě, nevíš, co to s ním udělá. Nechceš o něj přeci přijít!“ rozkřičel se na mě a já na něj vytřeštila oči. Přestala jsem se třást i vrčet. Najednou mi bylo slabo, podlamovala se mi kolena a v břiše jsem měla zvláštní pocit.

Rozbrečela jsem se a padla Carlislemu do náruče. Pevně mě objal a já svírala v pěstích jeho košili na zádech a brečela mu do ramene. Chvěla jsem se, ale ne přeměnou, ale brekotem a strachem. Bylo to nemožné, ještě jsem si nezvykla na myšlenku, že budu máma, ale přesto se o to malé v sobě už tak moc bojím, že bych si vyčítala navždy, kdybych mu ublížila.

„Nemyslela jsem na to,“ zavzlykala jsem se.

„To nic, neřekl jsem ti to. To bude v pořádku, Ally, nepřeměnila ses,“ konejšivě se se mnou houpal a hladil mě po vlasech.

„Co když mu ublížím?“

„Neublížíš,“ byl o tom přesvědčený. „Jsi silná, ochráníš ho.“

„Jaké dítě?“ ozval se potichu Edward.

„Ona je vlk?“ ozvaly se další hlasy těch cizinců. Až teď jsem si vzpomněla, že tu nejsme sami. Odtáhla jsem se od Carlisleho a podívala se na ostatní. Edward mě propaloval pohledem a čekal.

„Tady Ally je z kmene v La Push a otiskla se do Edwarda,“ začal Carlisle. Utřela jsem si slzy a zhluboka se nadechla.

„Edwarde, mohli bychom být na chvíli sami u tebe?“ nejistě jsem se zeptala. Jen němě kývnul a vydal se po schodech nahoru, Carlisle se na mě usmál a já se vydala nahoru.

„Žádná nemoc, ale těhotenství,“ poznamenal, když jsme byli v jeho pokoji.

„Ano.“

„Jak dlouho?“

„Dnes to Carlisle zjistil,“ špitla jsem a dívala jsem se stále do země a moje slzné kanálky se rozhodly dnes pracovat přes čas a na plné nasazení, jak se zdálo.

„Na to se neptám, v kolikátém jsi…“ Nedokázal to říct a bylo to vidět na jeho očích.

„Asi třetí měsíc,“ špitla jsem velmi potichu.

„Tři měsíce, tři!“ rozkřičel se a já se rozbrečela ještě víc a to jsem si myslela, že to nejde.

„Není to tak, jak myslíš…“ nenechal mě.

„A jak to je?! Před třemi měsíci jsme spolu nebyli!“ křičel dál. „To se ti otisk tak hnusil, že jsi se ho pokoušel zbavit takhle?! Kdo je vůbec otec, Scotty!? Proto tak vyváděl dnes?!“

„Tak…“

„Jasně, tak to není! Takže jsi otěhotněla jen tak!“ Byl nepříčetný a mě bolelo, jak o mně pochyboval.

„Jsem těhotná necelé tři týdny, ale dítě vypadá na tři měsíce!“ rozkřičela jsem se tentokrát já, i přesto, že jsem stále brečela. „Nepodvedla jsem tě a nikdo jiný mě neměl v posteli, jen ty, ty zmetku upíří! Co si o mně hned myslíš? Nic sis nenechal vysvětlit!“ Mlčel, jen na mě koukal s otevřenou pusou.

„Nechtěla jsem to řešit ve škole. Vlci by to mohli slyšet a co by udělali, kdyby zjistili, že čekám upíří dítě? Dítě nepřítele! Ty jsi ten, co pomohl dítě zplodit. Ať se ti to líbí, nebo ne, je to tak. A já nejsem ta, na kterou se vrhá hned po příchodu domů blondýna! Jak dlouho tu je!? Jak dlouho tě takhle vítá, co? Jediný, kdo má právo vyvádět, jsem já. Čekám dítě s upírem a jsem v nebezpečí díky smečce! A ty se v klidu líbáš s blonckou!“ Otočila jsem na podpatku a vypochodovala rázným krokem pryč. Třískla jsem za sebou dveřmi a šla rázným krokem dolů. Všichni byli v obýváku a jen čekali, co se bude dít.

„Kam jdeš?!“ křikl na mě ze schodů, když jsem byla v půlce pokoje.

„Domů! Nemám se rozčilovat.“

„Jsou tam vlci!“ Zdálo se mi to a nebo tam byl strach?

„Ještě nic neví a břicho nemám. S tebou nebudu pod jednou střechou ani omylem!“ vřískla jsem a vyběhla z domu. Běžela jsem pěšky rovnou na hranice, co nejrychleji jsem mohla. Problém byl v tom, že by to bylo rychlejší, kdybych se přeměnila, ale to nešlo, nechtěla jsem ublížit dítěti, a tak jsem musela normálně. Dostala jsem se tam ale rychleji, než jsem čekala. Jen co jsem přišla domů, zapadla jsem do postele a odmítala se z ní zvednout.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

13)  Judy (11.03.2011 10:32)

Ach jo, proč se musel Edward zase zachovat jako pitomec.

12)  Scherry (10.03.2011 22:08)

MOc krásné, Edward se zachoval teda hrozně...první si měl nechat věci vysvětlit a pak se rozčilovat Krásné kapitolka a těším se na pokračování, začíná to být opravdu opravdu zajímavé

11)  Tery (10.03.2011 21:26)

Teda tak tenhle díl jsem hltala úplně až do slova od začátku.......škoda že byl tak krátky, tedka budu strašně nedočkavá jak to bude dál-....
To je ale kráva bloncka jedna
Teda ale u ní taková změna nálad? jak se vrla Carlislovi do náruče, úplně je tam vidím....
Teda ale Edwardovo výbuch to jsem tedy koukala!!!!!!!!!!!!!!!!! To je vůl, vůbec nic o tom neví a ještě si o ní bude myslet že vlezla do ppostele se Scottym? to by snad ten hlupák viděl v jeho hlavě ne?
no je sice fakt že při spojení píří zmeket jsem vyprskla Jak tě to napadlo?
No jinak prostě úžasný díll od začátku až do konce!!!
STRAŠNĚ MOC TĚ PROSÍM, ABY TU BYL CO NEJDŘÍVE TO BUDE MOŽNÉ DALŠÍ DÍL
PS: D Ě K U J I za PŘEKRÁSNÝ díl

Abera

10)  Abera (10.03.2011 20:39)

MaiQa

9)  MaiQa (10.03.2011 20:08)

Ta hnusná Tanya. Určitě to byla ona. Kdo jinej?
A oni dva. Hlavně, že se dokázali porafat. Teď, aby ještě dokázali všechno si vysvětlit. :D :D :D

8)  veve (10.03.2011 20:04)

:) :)

Fanny

7)  Fanny (10.03.2011 19:31)

Ach jo, ten Edward. Co si jako myslí? No, doufám, že vysvětlení od Ally mu bude stačit. a je to fakt zmetek upíří.

6)  nathalia (10.03.2011 19:26)

Kristiana

5)  Kristiana (10.03.2011 19:08)

Starostlivý Edward
Vrrr...nesnáším Tanyu
Edward je neuvěřitelnej paličák
Zuřící Ally?!
Skvělá kapitola!

4)  Lifa (10.03.2011 18:37)

skvělý konec:) moc se těším na pokračování:) a jsem zvědavá jak tu novinku prijmou vlci

Nosska

3)  Nosska (10.03.2011 18:10)

Ach Bože, oni jsou vážně jako malý děti hlavně se pohádat a nic si nevysvětlit....

lied

2)  lied (10.03.2011 18:03)

to se dalo čekat že jí nebude věřit a ještě k tomu určitě Tanya

1)  Twigirl (10.03.2011 17:55)

Hmmm...;) tak to byla síla.Ale ve skutečnosti jsem přesne v takovou reakci doufala.Teď ať hezky odprošuje... :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse poster - Bella