Sekce

Galerie

/gallery/No hope.jpg

Opravdu vás nešálí zrak, další kapitola beznadějné povídky je tu :)

První školní den.

6. kapitola

První školní den

Celou noc jsem proseděl na houpačce naší verandy. Byl tu nádherný výhled na oblohu. Měsíc dnes zářil ve všech barvách žluté a bílé. Hvězdy se mu svou aurou snažily vyrovnat, ale byl to předem prohraný boj. Všude byl naprostý klid. Emmett s Rose se vydali na noční procházku po okolí, a tak okolní ticho nic nenarušovalo.

Byla to krásná noc.

Ráno se mi vůbec nechtělo odejít. Teď nastávala ta horší část nových začátků. Zvědavé, leckdy oplzlé pohledy ze všech stran. A já budu zase ten, který je sám. Ten, na kterého budou místní holky dělat nálety ve velkém. Alespoň tak to bylo doposud všude, a ačkoliv Hope vypadalo jako milé městečko, s jejich obyvateli jsem si tolik jistý nebyl.

V hlavě se mi vytvořil obrázek klidné hladiny jezera a hned automaticky, aniž bych na ni byť jen pomyslel, jsem viděl její tvář. Bellinu usměvavou tvář. Vzpomněl jsem si na její smích, na to, jak rozhazovala rukama, když byla nervózní. Musel jsem se usmívat, byla tak roztomilá.

A lidská.

Vybavil jsem si její ovocnou vůni. Byla příjemná, ale ne nutivá… Nechtěl jsem si to přiznat, ale kdesi v koutku mysli jsem doufal, že ji dneska uvidím. Co jsem věděl, střední škola byla v Hope jen jedna a pokud nedojížděla na školu v Chilliwacku, musela chodit sem.

Nově nabytý fakt mi trochu zlepšil náladu. Netěšil jsem se, to ne, ale vidina civících lidí se najednou aspoň trochu dala snést.

Když začalo svítat, vrátil se Emmett s Rosalií. Času jsme měli ještě plno a nikdo nikam nespěchal. Carlisle odjel kolem šesté. Potřeboval ještě něco zařídit a do nemocnice to nebylo nejblíž. Tedy autem, pěšky by tam byl za pár minut.

My vyjeli až po osmé. Do té doby se čas nesnesitelně vlekl a na nás všech to bylo poznat. Už jsme byli asi znudění našimi dlouhými životy. Navíc tohle místo nevypadalo, že by mělo být nějak zábavné. Ale alespoň tu byly výborné lovící podmínky, jak nezapomněl Emmett celé ráno básnit. To byla dobrá zpráva, nemuseli jsme jezdit nikam daleko. Stačí si někam rychle zaběhnout.

Do školy jsme jeli Emmettovým terénním džípem. V tomhle prostředí to nikomu nebude připadat nijak nápadné. Všichni určitě vědí, že s lesními cestami je to tu všelijaké. A navíc byl Emmett nadšením bez sebe. Schválně najížděl na kořeny, které se klikatily i na krajích písčité cesty. Užívali jsme si rychlou, i když trochu drnčivou, jízdu. Teď jsme se ještě mohli chovat přirozeně.

Jakmile kolem nás porost začal řídnout, museli jsme i naše rozjařené obličeje usměrnit. Emmett zbrzdil na neuvěřitelně pomalých osmdesát.

Bylo příjemné zářijové ráno. Když jsme projížděli kolem prvních rodinných domků hned na kraji města, byl všude až nezvyklý klid. Minuli jsme jen několik chodců, kteří se za námi nestydatě ohlíželi.

Už to začíná…

Před školu jsme dorazili asi dost brzo, protože před ní postávalo jen pár studentů. To pro nás bylo ideální. Museli jsme vyřídit ještě nějaké papírování, Carlisle tvrdil, že jde jen o naše podpisy, jinak je vše zařízené. A taky že bylo. Každý dostal svůj rozvrh. Nejvíce společných hodin jsem měl s Alice a Jasperem. Což nebyla zrovna výhra, budou si všímat jenom sami sebe.

Na školních chodbách už se řinuly davy studentů. Někteří na nás zvědavě a ohromeně koukali. Někteří se bavili mezi sebou a nás si nevšímali. Nebylo to tak hrozné, jak jsme se báli. Když jsme hledali naše skříňky, měl jsem pocit, že jsem zahlédl vlající kaštanovou hřívu. Zavrtěl jsem nad tím hlavou, už to přeháním.

První hodina byla angličtina. Měli jsme ji společně s Alice, což bylo jisté ošemetné štěstí. Posadili jsme se do zadní lavice a snažili se nevšímat si zvědavých pohledů ode dveří, kterými přicházeli stále další studenti. Vždycky vešli s úsměvem, ale jakmile nás uviděli, zvědavě si nás změřili.

Zazvonění na hodinu bylo docela vysvobozením. Všichni museli na svá místa a to alespoň trochu omezilo jejich pozornost vůči nám. Učitel přišel jen chvilinku po zazvonění. Postavil se před třídu a pozdravil nás. Mě a Alice si nikterak zvlášť nevšímal. Prostě jsme byli jen další noví studenti.

Po chvíli se ozvalo roztržité zaklepání na dveře a dovnitř jako velká voda vpadla Bella. Vlasy měla rozcuchané, srdce jí běželo neuvěřitelnou rychlostí a rychle dýchala.

„Pardon,“ kníkla k učiteli a popadala dech. „Něco jsem si doma zapomněla,“ nesměle se na něj usmála. Ten si jen pro sebe něco zabručel, zapsal něco do zažloutlého sešitu před sebou a dál jí nevěnoval pozornost.

Bella se klopýtavě vydala k lavici. Viděl jsem, jak se rozhlíží po třídě a pak si mě všimla. Zářivě se usmála a sedla si na židli. Nelíbilo se mi, že na ni nevidím líp. Seděla dvě lavice od nás s nějakým klukem. Jakmile se vedle něj posadila, hned se na ni šťastně usmál. Evidentně se znali. Na sobě měl bundu nejspíš fotbalového mužstva. Takže sportovec.

Výklad učitele, který měl zjevně naučený nazpaměť, jsem ani nevnímal. Nudná látka v ještě nudnějším podání. Alice vypadala, že poslouchá, ale u ní jeden nikdy nevěděl. Celou dobu jsem hypnotizoval hodiny na stěně, snažil jsem se povzbudit ručičku k rychlejšímu pohybu, ale nebylo to nic platné. Snažil jsem se nevnímat ten všudypřítomný třepot srdcí…

A tak jsem alespoň sledoval Bellu. Vypadala, že ji hodina nebaví stejně jako mě. Sem tam se naklonila, aby tomu blonďákovi vedle sebe něco pošeptala. Většinou to byly jen vtipné narážky na profesora Donkyese.

„Všiml sis, jak poulí oči, když se přeřekne?“ zasmála se a já s Alice potichu také. Měla pravdu, vždycky to udělal.

„Je i vtipná,“ broukla ke mně Alice pobaveně. Hlas měla podivně podbarvený, vtíravý, ale nevěnoval jsem tomu žádnou pozornost.

Z té šílené nudy nás vysvobodil až zvonek. Sbalili jsme si s Alice věci a konečně odešli z té těsné místnosti. Když už jsem procházel dveřmi, někdo se mi zahákl za paži. Překvapeně jsem vydechl.

„Ahoj,“ řekla vesele a jakoby nic se na mě usmála. Byla vážně neuvěřitelná. Vzpamatoval jsem se z prvotního šoku a znovu se dal do chůze. Šlapkala si to nadšeně vedle mě.

Ani jsem ji nepozdravil a rovnou začal dál povídat. „Hodina tě moc nebavila, že?“ uchechtl jsem se. Myslel jsem, že se na mě osočí, ale znovu mě překvapila.

„S Oslem je hrozná nuda, toho sis určitě všimnul. Teď tu z toho musíš mít hroznej pocit, začít rovnou jeho hodinou, to je neštěstí! Ale možná se to zlepší,“ uklidňovala mě. „Možná taky ne, to nikdo neví!“ mluvila dál a dál. A já ji pomalu nestíhal. „Co máš teď za hodinu?“ zeptala se a zastavila mě. Vytáhl jsem z kapsy rozvrh, který jsem si samozřejmě pamatoval, ale než jsem se na něj stačil podívat, vytrhla mi papír z ruky.

„Bezva! Jestli po hodině s Lettermanovou nebudeš chtít utéct, seš náš!“ zasmála se a vrátila mi pomuchlaný papírek. Další hodina byla matematika, neměl jsem ji společně s žádným ze sourozenců. Budu na tu nudu sám. Do poslední chvíle jsem si bláhově myslel, že mi bude společnost dělat alespoň Bella, ale jakmile se s teatrálním „Zatím“ rozloučila, veškeré mé naděje pohasly. Zašla do třídy hned o dveře dál.

Trochu nesměle jsem vešel do třídy. Rychle jsem očima přelétl po celé místnosti. Nevěnoval jsem pozornost dalším pohledům a sedl si do volné předposlední lavice. Za mnou seděly nějaké dvě brunetky a celou hodinu si o mně nenápadně špitaly. Kdyby tak věděly, že zřetelně slyším každé jejich slovo…

Bella měla pravdu. Hodina profesorky Lettermanové byla zkouška s velkým Z.

Snažil jsem se ji nevnímat, ale její nepříjemně pisklavý hlas byl natolik vtíravý, že to zkrátka nešlo. Zavřel jsem na vteřinku oči a promnul si kořen nosu. A najednou se to zase stalo…

Všichni jsou divní, ale přitom tak krásní. Určitě budou i nechutně bohatí. To auto, kterým přijeli, muselo stát balík.“ Tichá dívčina přímo u dveří. Ani se sem nepodívala. A další:

Edward. Edward, zvláštní jméno. Edward a Mellisa Cullenovi.“ Hubená blondýna sedíc napravo ode mě. Očima mě skoro provrtávala.

On snad spí! No tohle!“ I její vnitřní hlas byl příšerně pištivý. „Pane Cullene!“ zvolala nahlas a já jen poplašeně vzhlédl. „Dávejte, prosím, pozor. Pokud se chcete něco naučit, se zavřenýma očima to nepůjde!“ zakvičela a ukázala rukou k tabuli, kde byl napsaný nějaký příklad. Rychle jsem se omluvil a zbytek hodiny se snažil aspoň trochu vypadat, že ji vnímám. Pořád se po mně dívala.

Naštěstí už jsem byl v hlavě zase sám. Žádné brebentící hlasy, které by mě otravovaly. Ze dveří jsem vyběhl snad ještě dřív, než opravdu začalo zvonit. Profesorka jen kroutila hlavou a třídou se rozneslo šuškání.

„V pohodě?“ přidala se ke mně na chodbě Alice s Jasperem. Kývl jsem na souhlas. Nezačíná to tu zrovna růžově.

Další dvě hodiny jsem měl společně s Jasperem. Daly se poměrně snést. Nejhorší jsem měl pravděpodobně za sebou. Na oběd se k nám přidal i Emmett s Rosalií. Oba chodili o ročník výš a tak celý den byli v úplně jiném pavilonu školy. Očividně jim to starosti nedělalo.

Když jsme vcházeli do jídelny, už byla skoro plná. Úplně vzadu snad jen na nás čekal volný stolek. Neváhali jsme a vydali se přímo k němu. Nikomu z nás se do té lidské zástěrky nechtělo. Nesnášeli jsme čas oběda. Nesnášeli jsme lidské jídlo. A tady ho bylo mraky. A všechno smrdělo úplně stejně. Hnusně.

Každý si došel pro tác a něco si na něj naložil, neměl jsem ponětí, co si přesně beru. Prostě jsem to tam naházel a šel si sednout zpátky. Sotva jsem si stačil dosednout, židle vedle mě se vrzavě odšoupla. Byla to Bella. S úsměvem si hodila tašku s věcmi na zem a i s tácem se k nám bez okolků posadila.

„Ahoj, já jsem Bella,“ pozdravila ostatní a poťouchle se usmívala. Emmett se nahlas rozesmál a mně cukaly koutky, když jsem ji viděl, jak se v klidu rozvalila u stolu plného upírů a to naprosto spontánně. Pletl jsem se. Slovo neuvěřitelná nebylo přesné. Ona mu dávala úplně jiné rozměry.

„Takže jsi přežil? Panejo, to je na první den vážně úspěch!“ švitořila a cpala si přitom do pusy nálož hranolků. Emmett se nad tím znechuceně ušklíbl a odšoupl tác dál od sebe. Rosalie se pobaveně usmívala, asi z ní byla natolik vyvedená z míry, než aby jí vadila.

„Dalo mi to práci, ale jsem tu,“ souhlasil jsem a zazubil se. Ta holka ve mně už jen pohledem na ni vyvolávala jistou nepochopitelnou euforii. Jasper se ošil, taky to cítil a byl z toho ještě zmatenější než já. Bella pokývala hlavou, a protože měla plnou pusu, zvedla na mě palec ve znamení, že je to super. Napila se coly brčkem a potutelně se usmívala.

„A jak se vám tu líbí?“ snažila se navázat kontakt i s mými sourozenci. Nějakým neznámým způsobem na nás působila. Byla milá, vtipná a upovídaná. Vždycky jsme si od lidí drželi odstup, ale od ní to nějak nešlo.

„Máte tu hezky,“ pěla Alice. „Bydlíš tu dlouho?“ zeptala se mile a Bella si odfrkla.

„Od pěti let. Znám to tu snad i poslepu!“ zasmála se. „Je tu krásně, ale nečekejte žádný vzrůšo, většinou je tu nuda. Jen o víkendech to tu trochu ožívá. Přijíždí turisti,“ vysvětlila. „Co vás sem vůbec přivedlo?“

Slova jsem se zase ujal já. „Táta je doktor a dostal nabídku dělat primáře v Chilliwackské nemocnici. A tak jsme se přestěhovali sem,“ pokrčil jsem neurčitě rameny.

„Zajímavý. Poslední dobou se lidi odsud spíš stěhujou, než aby sem jezdili,“ zamumlala. „Ale aspoň je nějaká změna, že?!“ vypálila. Naposledy si usrkla pití, pak vrzla židle a vstala.

„Ráda jsem vás poznala, bando! Uvidíme se později,“ zamávala na nás a odploužila se pryč. Najednou se Alice rozesmála. Bella se celá rudá přiřítila zpátky, sehla se a vzala si svou tašku. „Hehe,“ zasmála se a odběhla.

Sesunul jsem se níž do židle, tohle byla vážně síla. S ní jakoby přišla energie, která spolu s ní zase odešla.

„Tvoje nová holka?“ zeptal se přiblble Emmett. Tiše jsem na něj zavrčel a jeho to rozesmálo.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

16)   (15.03.2012 18:17)

úplně nová otázka,jak by řekl Trufaldino :)
moc se mi líbí neobvyklý pohled a moc si užívám Bellu - je naprosto přirozená a živá a milá a trhlá teanagerka

Marvi

15)  Marvi (20.06.2011 21:50)

Bella je číslo, nemůžu z ní. Super

Alison

14)  Alison (01.06.2011 19:56)

Tak teraz mi je to jasné diky;)

Ajjinka

13)  Ajjinka (26.05.2011 20:33)

Alison: Hehe, máš mě Netušim, jak je to možný Bella v Hope žije od svých pěti let

Alison

12)  Alison (26.05.2011 20:26)

To bola PECKA!!!
PS: Bella tam žije od 3(min kapitola) či 5 rokov???

milica

11)  milica (14.02.2011 22:10)

Bella je prostě úúúžasná.
Chudák Edík, je z ní nějak mimo

ambra

10)  ambra (16.10.2010 00:21)

A Ajji, neděkuj, vůbec si mě nevšímej, já si tady jakože jenom tak čtu pro radost!!!;)

ambra

9)  ambra (16.10.2010 00:19)

Všude byl naprostý klid. Emmett s Rose se vydali na noční procházku po okolí, a tak okolní ticho nic nenarušovalo. -tak tohle mě položilo hned na začátku Luxusní popis školních trapností - ble, jsem ráda, že to mám za sebou. Ovšem Bella... BELLA!!!
Opět úžasná kapča.
Edward a ambra Cullenovi... co to kecám!!! :D

Ajjinka

8)  Ajjinka (15.10.2010 23:58)

Hehe, ambro, moc děkuju :) Tedy, ještě přesně nevím, jestli se k téhle kapitole vůbec dostaneš, ale pokud ano... tak jsem ráda. Tvoje komentáře jsou parádní A neboj se být tvrdá a nelítostná, ocením to

Silvaren

7)  Silvaren (30.08.2010 12:39)

Bella mu ale dává, je to supr!

Radussska

6)  Radussska (15.07.2010 20:48)

Jóóóóóóóóóó Konečně ja myslela, že umřu a tuhle jsem vlezla na ff a najednou no hope Málem sem pustila sestřenku a spadla ze židle!!!!! WOW :D

5)   (14.07.2010 23:49)

Tý joo Ajjooo:D
Toto bolo ešte lepšie, než som si predstavovala
Bella je fakt číslo:D To s tým batohom bolo strašne vtipné. Veľmi mi to pripomenulo jednu príhodu z pred konca školského roka
Super no čo dodať
Teším sa na porkačovanie

sakraprace

4)  sakraprace (14.07.2010 21:32)

Sice mi trvalo skoro minutu, než jsem tu kapitolu rozklikla, takový to byl šok. Ale moc se ti to povedlo. Bella je správný třeštidlo. Moc se těším na další díly. Budou další, že jo? A budou s menší pauzou než tento, síííím?

mina

3)  mina (14.07.2010 21:02)

noo myslela som, ze ma šáááli zrak...kapitola sa ti vydarila...a dufam naozaj dufam, ze pokracko tu bude skor...

Linfe

2)  Linfe (14.07.2010 21:01)

Jaj to bylo nejkrásnější překvapení dnešního dne....další No Hope....bylo to kráááásny, bude další dílek dřív že jo Aji. Tvoje Bella je dokonala, připomína mi mě (ne, to vážně nebyla urázka :-) )

Díky

Ree

1)  Ree (14.07.2010 19:32)

Ty vole! Já tu Bellu naprsto zbožňuju! Žádná přitroublá holka, která si nechá všechno líbit! Tak nějak psaná podle tebe, co? Ale je vážně dokonalá!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek