Sekce

Galerie

/gallery/nvl2selena.jpg

Ness se sblíží s Nahuelem...

 

Nechci bejt otravná, ale chci vás poprosit o nějaké komentáře, jestli se to vůbec líbí. Děkuji Jeanine!

4. Bezesná noc

Ness:

Sel byla strašně nešťastná, nakonec mi vyčerpaná, po ustavičném pláči, usnula v náruči. Nepamatuju, že bych ji kdy viděla takhle zlomenou. A to si přečetla jen jeden zápis v matčině deníku. Co až to přečte všechno? A nejhorší bylo, že jsem jí nedokázala pomoct.

Bylo už pozdě a já nemohla spát. Selena spala jak zabitá a ani nepostřehla, že ji k sobě netisknu. Občas si jen tak do spánku zakňourala a spala dál.

Koukla jsem na hodinky a zjistila, že jsou dvě ráno. Rozhodla jsem se, že si dojdu dát kakao do kuchyně. To vždycky zabíralo, když jsem nemohla spát.

Tiše jsem se vykradla z pokoje a pomalu se sunula chodbou až ke schodišti. Kuchyně měla být o patro níž pod knihovnou, takže jsem šla najisto.

 

Před dveřmi jsem se zastavila, když jsem zaslechla hlasy a tichý smích. Jeden hlas patřil bráchovi, ten druhý bych tipla na Nahuela.

 

„Ahoj, neruším?“ nakoukla jsem do dveří a zavázala jsem si pevněji župan.

„Koukám, že dvojčata se nezapřou,“ usmál se na mě Nahuel. Měl kouzelný úsměv.

„Pojď si sednout, kakao je ještě horký!“ nabídl mi židli Charlie.

„Díky,“ poděkovala jsem, když mi nalil kakao do hrnečku.

„Co Selena?“ zeptal se.

„Spí, co by?“ nepochopila jsem jeho otázku.

„Všichni víme o tom jejím otisku. Mluvil jsem s tátou,“ vysvětlil mi Charlie, na co se ptal.

„Aha, tohle. Není jí moc dobře, Sam a Jake se to zatím nesmí dozvědět! Jasný!“ ujistila jsem se, že jsou na stejné lodi.

„Je to její věc,“ podotkl Nahuel.

„No nic, půjdu si lehnout, nejspíš už na mě dolehla únava, jdeš taky Nahueli?“ zvedl se Charlie.

„Ještě chvíli posedím, dobrou noc,“ rozloučil se Nahuel a Charlie za sebou zavřel.

„Brácha má novýho kámoše, super,“ měla jsem radost, že se tady nebude cítit tak sám, bez Leah.

„Jo docela si rozumíme a co ty? Nová postel?“ zašklebil se.

„Jo. V tomhle jsme s bráchou stejný. Jak dlouho jsi ve Volteře Nahueli?“ začala jsem vyzvídat.

„Asi měsíc, nevím přesně.“

„A proč jsi tady ty?“ zajímalo mě.

„Protože, když jsem se narodil, tak jsem svou matku zabil. Chtěl jsem vědět proč a zjistit o upírech víc. A kde jinde než tady,“ pokrčil rameny, jakoby to neznělo tak hrozně. Nikdy mě nenapadlo, že bychom s Charliem mámu při porodu zabili. Vyděsilo mě to.

„To jsi asi nechtěla slyšet, že ne?“ ztišil hlas.

„No, vlastně ne. Nikdy mě nenapadlo, co by se mohlo stát, kdyby,“ odmlčela jsem se.

„Ale vaše matka žije, byla poloupírka, zvládla to,“ podíval se mi do očí a jemně se dotkl mé ruky tou svou.

„Změníme téma,“ zamrkala jsem, když jsem zjistila, že mě ty jeho temné oči poutají k sobě. Nedivím se, že jim Jane podlehla.

„A o čem bys chtěla mluvit?“ usmál se.

„Co ty a Jane?“ zeptala jsem se laškovně.

„Jane? Jsme jen přátelé,“ rozesmál se.

„Nevypadá to tak!“ vymlouvala jsem mu to.

„Možná, ale já ji jinak neberu!“ bránil se.

„Ta holka tě neskutečně balí!“ smála jsem se taky.

„Občas z ní jde až strach!“ dodal. „Né, vážně. Je milá, ale není můj typ,“ přestal se smát a začal trochu vážně.

„A kdo je tvůj typ?“ zeptala jsem se, jen tak mimochodem.

„Třeba ty!“ řekl šeptem. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře.

„Asi zase změníme téma,“ nabídla jsem.

„Dobře a o čem chceš mluvit teď?“ chytil se toho.

„Vyprávěj mi o sobě,“ zatoužila jsem o něm vědět víc. Né, že bych chtěla Jane lézt do zelí!

„A co chceš vědět?“

„Všechno, odkud jsi, co rodina, přátelé, prostě všechno!“

„Jsi vždycky takhle zvědavá?“

„Jen když nemůžu spát. Když jsem byla malá, donutila jsem strejdu Emmetta, aby mi vyprávěl příběhy ze života skoro do rána. Máma pak pěkně zuřila,“ usmála jsem se té vzpomínce a dolila jsem si ještě kakao.

„Je to dlouhý příběh,“ asi si nebyl jistý, jestli to vydržím.

„Máme celou noc a pak tu budu ještě měsíc, máme spousty nocí!“ mrkla jsem na něj a on začal vyprávět.

Bylo mi s ním moc dobře.

 

Alec:

Vstřebával jsem všechno, co mi Edward řekl. Nezbývalo mi nic jinýho, než na to přistoupit. Ale jak mám zvládnout držet se od Seleny dál. Ona je tak krásná, stačil mi jediný pohled do jejích hnědozelených očí a byl jsem v pasti.

„Alecu, co je s tebou?“ oslovila mě Jane a strčila do mě.

„Nic,“ nesmím jí nic říct. Nejspíš by to řekla Samanthě a ta by mi Selenu odvezla, aniž bych jí řekl, co cítím. Ale ona to vlastně ví. Jak silný může být ten otisk? Ponořil jsem se zase do svých myšlenek.

„Co přijeli, jsi úplně mimo,“ přerušila mé myšlenky zase Jane. Občas dokáže být pěkně otravná.

„Jsem v pohodě, co dělá Nahuel?“ zkusil jsem se jí zbavit.

„Nevím, v knihovně už není. Snad šel spát,“ zamračila se a bylo vidět, že jí to štve.

„Zítra na plese si to vynahradíš, uvidíš,“ popíchnul jsem ji.

„Bude mít oči jen pro mne!“ zasnila se a konečně mi dala pokoj.

„Jdu se projít ven,“ podotkl jsem a zmizel jsem jí z dohledu.

Musím něco vymyslet, dnes jsem měl takovou chuť ji oslovit. Říct jí, že její úsměv se dokáže vyrovnat rozkvetlé růži, její vlasy, jsou krásnější než hříva mustangů a ty oči, smaragdy posazené do čokolády. Co asi teď dělá? Nejspíš spí!

„Jsi pako, Alecu!“ musel jsem sám sobě vynadat. Mohl bych jít za ní, když všichni spí, tiše, jako myška. A taky že jsem šel. Tichounce jsem proklouzl kolem pokojů ostatních a vzal za kliku jejího pokoje. Doufám, že je nevzbudím. Tichounce jsem otevřel a vešel jsem. Ta druhá tady nebyla. Ale Selena ano. Pomalu jsem přišel k její posteli a přiklekl jsem k ní. Tvář jí zakrývaly rudé kadeře, tak jsem je jemně odhrnul. Mohl bych se na její spící tvář dívat věčně, ale její kamarádka se nejspíš brzy vrátí.

Jemně jsem jí sjel hřbetem ruky po tváři. Spokojeně si oddychla.

„Miluju tě,“ zašeptal jsem a jen letmo se dotkl jejích rtů svými. Musel jsem je ochutnat. Nevzbudilo jí to. Naštěstí. Potichu jsem zase odešel, i když bych nejraději zůstal. U schodů jsem narazil na Edwarda.

„Alecu, nepokoušej Sam! Když bude chtít, tak Selenu už nikdy neuvidíš,“ varoval mě.

„Já vím,“ sklopil jsem oči.

„Ona to pochopí, ale potřebuje to čas,“ chytil mě přátelsky kolem ramen.

„Doufám,“ šeptl jsem smutně.

„Zítra na plese, pro tebe a Selenu ukradnu pár chvilek. Poradím se s Bellou a Carlislem. Nemá cenu vám v otisku bránit?“ dodával mi naději.

„Děkuju, Edwarde!“ poděkoval jsem mu a odešel jsem ven na vzduch.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

3)  marcela (29.07.2011 13:36)

Ach,je to moc hezký.

jeanine

2)  jeanine (12.07.2011 09:58)

Děkuji, alespoň za ten jeden komentík. Děkuji Lucinko!

1)  Lucinka (12.07.2011 09:03)

Samozřejmě že se to líbí;) super povídka jen hlavně pokračuj

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still