Sekce

Galerie

/gallery/bels1.jpg

Paní Nerozhodná - to jsem já. A tak jsem si sepsala seznam autorek, kterých bych se chtěla ptát, a Karolka vybrala číslo. A ambra se vůbec nezlobila :-)

Chcete vědět, kdy přicházejí nápady? Kdy se dostane do transu? A která generace je vlastně ta příští? Tak neváhejte a čtěte ;-)

1. Kdo je ambra? Co má ráda?

Ambra je opravdu jen nick, který nic neskrývá. Celý život jsem až trapně čitelná a průhledná (pozor – ne upřímná, jde mi mráz po těle z takových těch upřímných přes mrtvoly), což je někdy výhoda, někdy ne, ale nic moc už s tím nenadělám. Je to jméno mé oblíbené (jedné z mnoha) literárních hrdinek (Na východ od ráje, ale její tatínek jí ho dal taky jako citaci z jiného zdroje) – možná je mi blízká tím, že musela celkem zásadně volit (i když mě čím dál častěji napadá, jestli ty moje „volby“ nejsou jen iluze a jestli nejsem jen zmítána okolnostmi). Mám ráda jistou nepravidelnost v životě, což mě po letech práce na (z pohledu jiných) úžasných pozicích přivedlo k pracovnímu osamostatnění. S tím souvisí další věc – mám ráda, když nemusím poslouchat žádného chlapa (otec se u mě moc nekonal a moje mamka je prostě příliš velká individualita – to vás holt ovlivní). Mám ráda svou rodinu. Mám ráda tlusté knížky. Mám ráda film, který mě dokáže rozhodit i na pár týdnů. Mám ráda dobré víno ve společnosti dobrých přátel. Mám ráda ženskou solidaritu. Té, když je pravá, se nic nevyrovná!

2. Kdy a kde tě přepadnou nápady na příběh?

Klasika – večer před usnutím – tisíckrát jsem si říkala, že si to budu zapisovat, ale jsem líná… Ráno pak lovím takový ten odvar z bramborových slupek…

3. Co prožíváš při psaní? Jsi nad věcí, nebo trpíš se svými postavami?

Prožívám hlavně časový tlak (blíží se půlnoc, ještě tak hoďku a měla bys to zabalit!), ale někdy se dostanu do takového příjemného transu, kdy prsty nestíhají (o to víc se pak ale tento text, který vzniká zdánlivě snadno, musí dolaďovat). Jsem asi cvok, ale opravdu mě dokáže dojmout vlastní povídka, ale až s pořádným odstupem…

 

4. Co tvá rodina říká úletu zvanému fanfiction - chytají se za hlavu, nebo se ti smějí?

Rodina… Můj Edward domácí je blíženec, takže jednou je rád, že mi po delší době svítí oči, pak zas remcá, že zanedbávám děti… To máme asi všechny podobně. Nejstarší dcera je kritik, mladším jsem nakukala, že pracuju. Skutečně mi asi fandí mamka, ale ta s námi nežije, takže se jí ten lehký chaos moc nedotýká…

5. Kdyby ses mohla stát postavou v knize a prožít její příběh, koho by sis vybrala?

To je možná nejtěžší otázka. Fascinují nás hrdinky, které prožijí a překonají skutečné drama. Ale mně už se do dramat nechce… Ale ty emoce… Přesně chápu, proč Steph tolik zdůrazňuje tu neměnnost upířích citů a upíří vášně. Je v mém věku a ví, že pokud se nechceme co dva roky vrhat do náruče nových lásek, tak jsou pro nás motýlci někde mezi žaludkem a srdcem definitivně pasé a můžeme si je dopřávat jen zprostředkovaně přes knížky a filmy. No, u některých témat je to hodně o tenkém ledu, takže já to šibalsky uzavřu a řeknu, že taková Angela k Benovi určitě necítila nějakou lásku druhé kategorie…

 

6. Jaké pohádky jste doma četli dětem před spaním?

Proč ten minulý čas? Vzhledem k věkovému rozptylu to aktuálně vypadá takto:  Nejstarší čte povídky na Stmívání-ff (jinak plkáme o tom, co zrovna obě čteme – jen Bukowského Ženy jsem jí tuhle nepřiznala), prostřední výběrově Andersena (Děvčátko se sirkami – ne, to bych mu neudělala), Dětskou Bibli, Strom pohádek, Nepila, Čapky, nejmladší je hodně na poezii. Sejdeme se nad Pipi. Prohlášení „Tak ahoj učitelko, až budu tu nábosilku potřebovat, tak se stavím,“ je tak trochu mým výchovným krédem. Ale vážně mi zatrnulo, když jsme s nejmladší odcházely ze zápisu do MŠ, ona se mezi dveřmi ohlédla, upřela oči na ředitelku a rozloučila se „Ahoj učitelko.“ Pravda je ale taková, že četbu hodně prokládáme cd, vede Povídání o pejskovi a kočičce namluvené Karlem Hogrem.

 

7. Tvůj vzkaz příštím generacím? :-)

Ty bláho! Než jsem si přečetla tuhle otázku, tak jsem si myslela, že já jsem ta příští generace! :-)  Když budu parafrázovat Fučíkovo Lidé, bděte!, tak rozhodně Lidé, čtěte!, a potom klasika: Milujte se a množte se!  Mám Vás ráda, děkuji za pozornost.

 

Povídky od ambry

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3

Pehy

15)  Pehy (09.05.2010 22:22)

No, takže ta "pravá praxe" nic moc ale vůbec to není znát seš tu jedna z The Best! *Tlaskám ti*

ambra

14)  ambra (09.05.2010 22:20)

Haha, vždy jen z donucení (nějaká úča mě vyštvala na soutěž, pak v rámci nějakých klubů, kde se zadávala témata, pak na VŠ nějaké ty nutnosti, v práci prezentace atp.). Skutečně pro radost píšu pár týdnů... Teď jsem si vzpomněla! Asi dva roky na gymplu jsem psala strašně depresivní nerýmované básně:p

Karolka

13)  Karolka (09.05.2010 22:16)

Bye: To je naprosto zbytečná otázka. Všem je jasné, že ambra píše odjakživa...

Bye

12)  Bye (09.05.2010 22:13)

Píšeš odjakživa, žejo?

ambra

11)  ambra (09.05.2010 21:51)

Bye, o žádných zárukách nebyla řeč! Mmch - v tom mém výčtu podmínek vidíš tu zasloužilou matku;). Jasně že Alžběta I. Anglická - navzdory děsnýmu otci to dotáhla daleko a žila dlouhý a poměrně spokojený život jen s těmi chlapy, které si vybrala

Bye

10)  Bye (09.05.2010 21:45)

Sorry, už z toho blázním! Né postava, ale osobnost, samozřejmě :)

Bye

9)  Bye (09.05.2010 21:43)

To ses moc nerozšoupla. Já bych třeba klidně dala týden v době kamenný (se zárukou přežití, samozřejmě!) ;)
Oblíbená historická postava?

ambra

8)  ambra (09.05.2010 21:37)

Bye, mně se tu líbí (časově i geograficky):). S ohledem na průměrnou délku života, dostupnost antibiotik a zásady hygieny je asi jediná přijatelná varianta USA 60. léta (i když s tou hygienou - to moc nesedí:D). To bych dala možná i dva až čtyři týdny... A to je vlastně kompletní odpověď

Bye

7)  Bye (09.05.2010 21:30)

Takže, historičko, ve který době by ses chtěla narodit?
Ve který by ses nechtěla narodit?
A ve který by sis chtěla zkusit třeba týden žít?
Čas Tě nelimituje.
Teda myslím těch dob, né čas na odpověď.

ambra

6)  ambra (09.05.2010 21:24)

Já čekala, kdo vytáhne učitelku;). Jsem promovaný historik a lingvista (neučitelský obor), ale rok jsem kdysi v pravěku učila hordu strašných středoškoláků. Reálie berte s rezervou, něco ověřuju, něco je načteno, ale jde o to, to důvěryhodně podat;).

Bye

5)  Bye (09.05.2010 21:21)

Všechny ty propracovaný reálie ke svým příběhům jen tak sypeš z rukávu, nebo jsou za tím hodiny badatelský činnosti ;)
Čímž se dostávám k dotazu číslo dvě:
čeho jsi (myslím žes říkala, že už jenom byla) učitelka?

ambra

4)  ambra (09.05.2010 21:04)

Karolko, to je fakt dost těžká otázka, ale souvisí to s těmi "motýlky", to přiznávám nepokrytě. Ten příběh je starý - láska s překážkami, ale ta jeho odhodlanost a její něha... I když - vlastně to mají dost často i naopak:D. Jsem jen člověk.... Zajímavé možná je, že mě to "chytlo" přes film...

ambra

3)  ambra (09.05.2010 21:01)

Monelien: Dej pokoj, já mám vlastních dost:).Ne, vážně, to je asi nej lichotka, jakou může ženská dostat...

Karolka

2)  Karolka (09.05.2010 20:58)

Tobě by se to, ambro, asi nelíbilo, ale já bych s tebou klidně poslouchala hodinovej rozhovor v rádiu. Vážně... Na mě tady během čtení blikalo ICQ, možná se i kolem pohybovali lidé... a já četla a četla.
A jestli můžu, taky se zeptám. Nebude to zrovna originální, ale na tenhle web se to hodí. (Navíc, z určitého úhlu pohledu je to v podstatě filozofická ozázka). Co tě tolik bere na Stmívání?

Monelien

1)  Monelien (09.05.2010 20:56)

Kdybych neměla svoji úžasnou maminku, hned bych tě brala, ambro :D

«   1 2 3

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek