Sekce

Galerie

/gallery/NST.jpg

Bella byla oblíbená a krásná, ale po smrti své matky přestala dbát o svůj vzhled. A vtom se objevil Edward. Okamžitě se do něj zamilovala, ale věděla, že nemá šanci, aby její city opětoval. Nezajímala ho a ke všemu měl dívku, Lauren. Svou pomocnou ruku k získání Edwardových citů ji nabídne Emmett. Zprvu mu nevěří, ale poté souhlasí. Po měsíci je z Belly zase ta krásná dívka, kterou bývala. Edward se jí dvoří a ona jeho náklonnost přijímá. Na plese se stane to, co Edward nechtěl, ale Bella po tom toužila. Stráví spolu noc. Hned den na to se stane zásadní věc. Bella odjede do Itálie a tam se její život od základů změní…

Prolog

Nasedla jsem do svého auta, pustila si nahlas rádio a s dobrou náladou odjela ze školního parkoviště. Sice pršelo, jak jinak, ale to na mé náladě nic nezměnilo. Byla jsem štěstím bez sebe. Thomas, nejkrásnější kluk ze školy, mě pozval na rande. Možná se ani nebylo čemu divit, protože jsem byla nejoblíbenější a nejhezčí holka široko daleko, ale stejně mi to udělalo obrovskou radost. Měla jsem chuť to vykřičet do celého světa. Všem to říct.


Projížděla jsem městem a blížila se k domu. Má nálada začala klesat. Nechtěla jsem vůbec vidět mámu. Dneska jsme se zase pohádaly. Povolila jsem nohu na plynu, abych si o pár minut prodloužila tu chvíli klidu.


„Už jen jednu zatáčku a jsem tam,” vzdychla jsem. Má cesta byla u konce a já si všimla, že u nás před domem stála čtyři policejní auta.


„Asi má táta nějakou schůzi,” projelo mi hlavou, ale ten hlas, který to říkal, byl tak nějak podivně úzkostlivý. Rychle jsem ho vytěsnila z hlavy a začala přemýšlet o škole, ale vše se rázem rozplynulo, když jsem uviděla sanitku. Její světla zběsile blikala, zvuk, který vydávala, zastavil na okamžik mé srdce. Zaparkovala jsem a vystoupila z auta.


Před domem postávala spousta policistů. Někteří přecházeli z místa na místo a mně jejich pohyby připadaly jako zpomalené. A pak jsem zahlédla tátu zabaleného do deky. Seděl na zemi a třásl se. Pomalu jsem podlezla žlutou pásku. Páska? Žlutá páska? Nechápala jsem, proč tu je.


„Slečno, tam nesmíte,” zastavil mě jeden policista. Ani nevím, jak vypadal. Nedívala jsem se na něj. Všechno dění kolem mě se vytrácelo a rozmazávalo. Viděla jsem pouze tátu sedícího na zemi. Otočil se na mě. Ten pohled nezapomenu do konce života. Tolik bolesti v těch tmavých očích. Tvář zbrázděná nekonečným utrpením. Průhledné slzy tekoucí po jeho obličeji. Chtěla jsem jít dál, ale něco mi zabraňovalo v chůzi. Něco tvrdého a silného na mém rameni. Byla to paže onoho policisty.


„Bells, je mi to líto, tak líto,” zašeptal táta neslyšně. Líto? Čeho líto? A máma? Kde je?


„Neměl jsem ji nechávat doma samotnou, měl jsem zůstat s ní,” mluvil dál spíše sám k sobě. Nic jsem nechápala, nebo nechtěla...


„Kde je máma, tati,” vzlykla jsem. Můj hlas zněl jako něco úplně cizího. Jako by nebyl můj.


„On nám ji vzal, přišel a vzal nám ji,” šeptl do prázdna. Rychle jsem zavrtěla hlavou.


„Ne!” zakřičela jsem.


„Ne! Šla nakoupit?” zeptala jsem se a mé tělo se nekontrolovatelně roztřáslo. Ale on mi neodpověděl a dál se díval před sebe.


„Tati!” vytrhla jsem se z toho pevného sevření a vrhla se mu k nohám.


„Jela do města?” rozvzlykala jsem se, „řekni, že tam jela,” prosila jsem ho. Podíval se na mě a mírně zavrtěl hlavou.


„Je pryč, už se nevrátí,” řekl sípavě. Natáhl ke mně ruce a chtěl mě obejmout, ale já jsem rychle vstala.


„Lžeš!” zaječela jsem na něj a pomaloučku ustupovala. Sklonil hlavu.


„Tolik bych si přál, aby to byla lež, Bells, ale není,” řekl potichu. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Tolik neznámých tváří. Cizích a bez špetky soucitu a emocí. Natahovali ke mně ruce, podávali deku. Otočila jsem se a rozeběhla se do pole. Pryč od toho všeho. Chtěla jsem před tím utéct. Schovat se před bolestí, která drásala moje nitro na kusy, ale vše bylo marné. Bolest neustupovala, a nabývala na síle. Z očí se mi řinuly horké slzy. Bahno se nabalovalo na mé boty. Nohy jsem měla těžké, až jsem spadla na zem.


„Ne!” vydala jsem ze sebe, ale znělo to jako zalknutí. Lehla jsem si do rozbředlé hlíny a schoulila se do klubíčka.


„Maminko, nenechávej nás tu,” zaprosila jsem.




1. Kapitola

Uplynul další den ve škole a já se vracela domů. Uplynul další den, kdy o mě nikdo nezavadil ani pohledem. Bývala jsem oblíbená a krásná, ale vše se rozplynulo před dvěma lety, kdy odešel z mého života člověk, který pro mě znamenal vše.

Jsou to dva roky, co jsem přestala dbát o svůj vzhled. Vlasy jsem nosila sčesané do culíku. Malování pro mě přestalo existovat. Cpala jsem se sladkostmi, takže jsem měla nahoře pár kil, která jsem zakrývala starým, obnošeným oblečením, a bylo mi to jedno, ještě před časem…

Před dvěma měsíci se k nám do města přistěhovala rodina Cullenů a já jsem objevila jeden světlý bod v mém ponurém životě. Jeho, Edwarda.

Stačil jediný pohled do jeho zlatavých očí a já věděla, že jsem propadla jeho kouzlu a bezhlavě jsem se do něj zamilovala, ale bohužel jsem onen pohled do jeho očí zažila jen jednou. On si mě nevšímal, jako každý jiný, a ke všemu měl dívku, Lauren. Byla krásná, zábavná, prostě dokonalá, stejně jako já kdysi dávno.

Dny plynuly a já se těšila do školy, až ho opět uvidím, i když on o mé existenci neměl nejmenší tušení. Seděla jsem vedle něj na hodině biologie, ale ani tam si mě nevšímal. Jako bych byla duch. Nikdy mě nepozdravil, nepodíval se na mě, ale nevadilo mi to. Hlavně, že jsem byla v jeho těsné blízkosti…

---

„Tati, jsem doma,” houkla jsem ode dveří do tichého domu.

„Ahoj,” donesl se k mým uším tátův hlas z obýváku. Vešla jsem do kuchyně. Žádné jídlo tam nebylo, jen hromada špinavého nádobí. Vytáhla jsem ze spíže čokoládu.

Stěží jsem vyšlapala schody do pokoje. Unaveně jsem se svezla na postel, venku se začalo smrákat a na dům padla tma. Rozsvítila jsem si a můj pohled ulpěl na její fotce. Lehce jsem se jí dotkla. Okamžitě mě naplnila bolestivá nostalgie. Vzpomněla jsem si na to, jak si se mnou hrávala na schovávanou, na to, jak mi umývala rozbité koleno. Na její láskyplné pohlazení. V očích mě tlačily slzy. Potichu jsem se vykradla z pokoje a vstoupila do ložnice, která byla od jejího odchodu zavřená. Táta tam nespal.

Otevřela jsem skříň a vlezla dovnitř mezi její oblečení. Zhluboka jsem se nadechla, abych ucítila její květinovou vůni, ale v nose mě začal štípat zatuchlý vzduch. Její vůně se vytrácela. V hrudníku mě ostře bodlo a mé slzy si našly cestu ven. Přitiskla jsem si nohy k hrudi, objala je a nahlas se rozvzlykala.

Vtom někdo pomalu otevřel dveře od skříně. Byl to táta.

„Bells, pojď ven,” šeptl. Nesouhlasně jsem zavrtěla hlavou. Chvilku tam stál a pozoroval mě, a pak si ke mně sklesle přisedl. Ani nevím, jak dlouho jsme tam seděli, mlčky. Zahleděni do prázdna, se vzpomínkami, s bolestí… Opuštěni.

„Zítra odvezu její věci,” řekl potichounku.

„Ne! To nesmíš!” vykřikla jsem zoufale.

„Bello, pro mě to taky není jednoduché, ale musím to udělat. Každý den sem chodíš a zavíráš se do její skříně.” Cítila jsem v těch slovech víc bolesti, než bych čekala.

„Chybí mi, tati, tak moc. Každý její dotek, vůně, tohle všechno,” zavzlykala jsem.

„Mně taky, ale nejde to jinak,” vzdychl.

„Chceš se jí zbavit?” zeptala jsem se a můj hlas zněl až příliš tvrdě.

„Proboha Bello, co tě to napadlo?” řekl nevěřícně. Vzal můj obličej do rukou a zadíval se mi do očí. Stále jsem v nich viděla tu bolest. Nikdy nezmizela z jeho očí a teď se zdála být ještě větší.

„Nechci se jí zbavit, copak to nechápeš? Ona tu bude stále. V každém kousku tohoto domu i v nás.”

„Už ji u sebe necítím, není tu se mnou!” Roztřásla jsem se. Cítila jsem se prázdná, bez ní. Objal mě a pohupoval se mnou ze strany na stranu, tak, jak to dělávala ona, když mě utěšovala.

„Je tu stále s tebou a navždy bude.” Políbil mě do vlasů.


---


„Eriku, chytej, tady máš dopis od Angely!” zakřičel Mike a prohnal se kolem mě. Jídelna byla narvaná k prasknutí. Všichni se dobře bavili, jen u mého stolu bylo ticho. Seděla jsem tam sama a nimrala jsem se v talíři se zeleninou.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

17)  Jalle (18.02.2013 19:48)

chýba koniec

DeSs

16)  DeSs (09.10.2010 17:13)

Eh... Edward a Lauren?!
Eh... Bella a tlustá a divná?
Eh... Emmett je co k čemu?!
Smutný začátek, ne o moc veselejší pokračování... Jsem zvědavá na další kapitolu a jdu na ni...

15)   (30.09.2010 20:51)

Krásný!

ScRiBbLe

14)  ScRiBbLe (22.09.2010 19:43)

Carlie: Nerýpeš. To víš, zase se projevila moje zmatenost, chtěla jsem napsat do auta, ale nějak mi to vypadlo

Děkuji všem za komentáře .

Linfe

13)  Linfe (22.09.2010 19:20)

MaiQa

12)  MaiQa (22.09.2010 15:54)

Jý můžu jen

11)  eElis (22.09.2010 11:15)

nádherná úvodní kapitolka, Jen by mě zajímalo čím Bella zaujala, tak Emmetta, že jí chce pomoct.

10)  Lejla (22.09.2010 09:18)

Ahojky, sem rada ze sem te znovu nasla a ze tady vidim novy zacatek povidky, ktera me velice zaujala. Uz se tesim co s Bellou bude Emm delat. Uzasny dilek

9)  Leni (21.09.2010 21:23)

Trochu jiný Emmett. Zajímavé.

nikolienka

8)  nikolienka (21.09.2010 21:16)

superné teším na ďalšiu

Carlie

7)  Carlie (21.09.2010 21:12)

Úvod byl smutný :( :( :( , ale dokonale vykreslený
Emmmett je zlatíčko (má něco proti Lauren nebo proč chce pro Edwarda Bellu? :-) ), když se šedé myšky ujal ;-)
Těším se na přeměnu na princeznu ;-)
P. S.: nechci rýpat, ale do čeho Bella na začátku příběhu nasedla? ;-) jsem zvědavá :-)

6)  hellokitty (21.09.2010 20:55)

Marketa

5)  Marketa (21.09.2010 20:46)

ScRiBbLe

4)  ScRiBbLe (21.09.2010 20:20)

Tak jo, jinak díky moc;)
http://www.imagebam.com/image/f42a0898702412

Nebraska

3)  Nebraska (21.09.2010 20:10)

Scrib, nahraj ten obrázek na www.imagebam.com a napiš sem link, já ti to vložím

ScRiBbLe

2)  ScRiBbLe (21.09.2010 20:09)

Ambří, já vím, nějak mi to nejde nahrát. Už začínám chytatt rapla, takže jdu od toho raději pryč a zkusím to zítra... V klidu .
Klepeš?

ambra

1)  ambra (21.09.2010 20:02)

Scri, nejede mi obrázek... Jdu číst podruhé a klepu se - znovu...:'-(

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse poster - Volturi