Sekce

Galerie

/gallery/minnie1.jpg

Grilování s překvapením

Pyžamo! :-)

Sakra Alice, jsi vědma, nebo co?! Mračila jsem se na displej mobilu a nedokázala pochopit, jak je možný, že jsem tak snadno čitelná. No tak jsem se rozhodla dělat, že jsem zapomněla pyžamo doma, no! Dobře, nebylo to úplně hrdinské, ale nikdo netvrdí, že jsem odvážná. Navíc z kluků vylezlo, že oni u Cullenových spát nebudou, protože Nat musí před půlnocí vystřídat jednoho z barmanů. A taky si chtějí užít chvíli o samotě, dodal významně Jim. Achjo. Doufám, že si nehodlají užívat chvíli o samotě i v mém pokoji! Asi jsem prostě byla odsouzená k noci pod jednou střechou s Bellou a Edwardem. Ale když budu v pokoji s Alicí a Ness, tak mi snad nikdo neutrhne hlavu. S teatrálním povzdechem jsem si nacpala do tašky i kostkované flanelové pyžamo. V životě nikdo neviděl míň sexy úbor na spaní, Alice z toho dostane psotník a bude jí to patřit!

„Proč s sebou táhneš noťas?“ divil se Jim. Proč asi. Abych tě s ním mohla umlátit.

„Co kdyby to na mě náhodou přišlo,“ řekla jsem. Nathan vyprskl:

„Mluvíš jak ženská před porodem. Prej co kdyby to na mě náhodou přišlo!“

Vrhla jsem na něj svůj Ty-jsi-ale-trapnej pohled a zeptala se, co mám vzít k autu. Quiche, který se prý luxusně povedl, mi svěřen nebyl, dostala jsem odpadky. Bezva. Jsem ráda, že mi mí nejdražší takhle důvěřují.

U auta proběhla mezi kluky klasická hádka ohledně toho, kdo bude řídit. Snažila jsem se tentokrát zapojit, protože jsem na rozdíl od nich věděla, kam máme jet, ale oba se významně podívali na navigaci a já zmkla. O chvíli později jsem se aspoň pohádala s Jimem, protože jsme oba chtěli sedět vepředu. Podle Nata jsme byli jako malí spratci. Kámen nůžky papír jsem prohrála a tak jsem aspoň nezapomněla až k výjezdu z města vyhrožovat, že nazvracím do koláče. Hysterie v Jimově hlase se nedala přeslechnout.

Když jsme zabočili na lesní cestu, zmlkla jsem. Jedním uchem jsem poslouchala klučičí nadšení z té soukromé cesty a pak hlasité dojímání se nad jejich domem. Myšlenkami jsem ale byla mimo. Naposledy jsem si ujasňovala pravidla: žádný oční kontakt s tím hňupem a od jeho slečny se držet aspoň na tři metry! A pokud možno se nevzdálit od Esmé. Jednak je maminka a ta se přece musí poslouchat, druhak je to zdroj úžasného jídla, a prázdné umyté boxy v kufru toho byly důkazem.

„Jste tady!“ zaječela Alice, když jsme zaparkovali před garáží. Tomu říkám objev! Díky, žes mi to řekla, protože jinak -. Ne. Dneska budu hodná. Samé pozitivní myšlení, Koťátka, štěňátka, hříbátka, slůňátka. Kytičky. Jsem hodná a svět je krásnej. Ironii si schovám na doma.

„Minnie!“ roztáhla ruce Alice a chystala se mi vrhnout do náruče.

„Fuj, neskákej!“ zahrozila jsem na ni prstem. Prima, předsevzetí být hodná mi vydrželo celých šest vteřin. Naštěstí se neurazila, ale upřímně rozesmála, stejně jako Ness s Jacobem, kteří pomáhali Nathovi vyndat věci z kufru. Ještě chvíli jsem se sama na sebe zlobila, ale pak jsem to všechno hodila za hlavu a rozhodla se si ten víkend užít. Culila jsem se jako sluníčko a byla ráda, že jsem tu. Nat si mě nevěřícně prohlížel, pak přišel blíž a prstem mi opatrně šťouchnul do tváře.

„Něco jsi hulila?“ nechápal. Jen jsem pokrčila rameny a dál se usmívala. Měla jsem prostě radost. Bylo mi skvěle.

„Nech ji, vždyť vypadá tak roztomile, když se směje,“ okřikla ho Alice. Hehe, nojo, to jsem celá já, Minnie Roztomilá!

V domě byl zbytek rodiny Carlisle a Emmett nás přišli přivítat v kýčovitých zástěrách s nápisem Polibte kuchaře a způsobili mi lehčí záchvat smíchu. Esmé mě nejdřív chvíli drtila v objetí a pak se dojímala nad Jimovým výtvorem. Přísahala bych, že Emmett se zase tvářil znechuceně, když zjistil, že to slibované překvapení je jen jídlo. Rosalie prošla obývákem ven, prý jela na nákupy. Jen nám pokynula hlavou, ale tvářila se neutrálně. I to mi udělalo radost. Jasper se pokoušel na chvíli udržet Alici z mého dosahu, za což jsem mu byla vděčná, protože říkala něco o pleťových maskách a obočí. Seděla jsem na sedačce vedle Nata, který zrovna Carlislovi vyprávěl o strastech podnikatele, blaženě se ksichtila a doufala, že tahle chvíle nikdy neskončí.

Skončila. Klasika. Měla bych si dávat pozor na to, co si přeju. Vždycky se stane opak.

Po schodech sešli Edward s Bellou. On se usmíval, ona se nemračila. I tak málo mi stačilo k tomu, abych pocítila nový nápor štěstí s spokojenosti. Měla jsem pocit, že se rozteču blahem a vyrobím jim na bílém kanapi nepěkný flek. Bella mě nezabíjí pohledem!

„Ahoj, myško,“ řekl Edward mile. Zrovna jsem si prohlížela Bellinu nádhernou tvář, nezkřivenou zlostnou grimasou, když mi došlo, co řekl.

„Hele!“ zamračila jsem se. Ať jde do prčic, co si to jako troufá?

„Promiň, nemyslel jsem to nijak zle,“ pokrčil rameny. Opatrně jsem se podívala na Bellu, ale ta vypadala pořád stejně. Žádná zlost. Spíš rezignovanost? Ta musí mít trpělivost!

„Tak mi neříkej!“ zabručela jsem a ostentativně se otočila na Nata.

„To je v pohodě, mně zas říká veverko,“ mávla rukou Ness.

V tu chvíli se stalo několik věcí najednou. Alice se zadívala někam do blba a pak radostně vykřikla. Edward vypadal hrozně zmateně, Jasper se spokojeně usmíval a kýval hlavou. Zbytek rodiny sledoval ty tři s nedočkavými výrazy, kdežto já si najednou připadala, jako bych to všechno sledovalal z povzdálí a vůbec jsem nerozuměla tomu, co se právě děje. Nathan na tom byl nejspíš stejně, protože těkal očima po celém osazenstvu pokoje a nevypadal úplně spokojeně. Jim dál nadšeně vyprávěl, jak vyráběl quiche. Vůbec si nevšiml, že by se něco dělo, nebo že ho nikdo neposlouchá. Jako už několikrát předtím jsem měla pocit, jako by tu bylo něco těsně pod povrchem, kousek ode mě. Něco, co mám vlastně celou dobu na očích a jen potřebuju nakopnout, aby mi došlo, co to je. Znovu se mi v hlavě vynořily pochybnosti o jejich dokonalé kráse, těch zpropadených kontaktních čočkách, celém tomhle domě a podivných příbuzenských vztazích. Co to je?!

„Minnie, kluci, pomůžete prosím Jasperovi roztopit gril?“ zeptal se Edward slušně, ale rozhodně. Asi chtěl říct Vypadněte odsud, ale byl moc velký gentleman na to, aby to vyřkl nahlas.

„No jasně!“ zaradoval se Jim. Panebože, jak může být někdo tak natvrdlej?!

S Natem jsme se zvedli a mlčky následovali spokojeně vypadajícího Jaspera a vesele poskakujícího Jima ven před dům. Nenápadně jsem vykulila oči na Nathana. Jen pokrčil rameny. Venku jsem naschvál trochu zpomalila a počkala, až Jasper s Jimem zalezou do garáže. Pak jsem chňapla Nata za ruku a přitáhla si ho k sobě.

„Co to bylo?“ vyhrkla jsem podrážděně.

„Vůbec nevím, ale najednou se to tam dalo krájet, že?“ prohrábl si rozpačitě rukou vlasy. „A proč nás poslal připravit ten gril?“

„No! Nepřijdou ti divní?“ mračila jsem se. Chvilku uvažoval, ale pak zavrtěl hlavou:

„Možná jsme jen nevědomky píchli do jejich vosího hnízda. Třeba mají taky nějaký trauma. Jak by bylo tobě, kdyby někdo nakousl tamto?“

Při posledních slovech ztišil hlas do šepotu, ale slovo tamto řekl dostatečně výrazně, abych věděla, o jaké tamto jde. Nervózně jsem si zkousla ret. No, kdyby někdo nějak narazil na moje tamto, nejspíš bych ho neposlala jen do garáže pro gril, ale někam mnohem dál.

„Ježišmarja, pojďte se honem podívat na ta auta!“ vyběhl Jim z garáže a tvářil se jako dítě pod vánočním stromečkem. Jen jsme se na sebe s Natem podívali a já se rozhodla nechat to být. Ať si vyříkají své rodinné problémy, my se jdeme prát s dřevěným uhlím! Navíc jsem už zase měla pocit, že je vlastně všechno jedno a jediné, na čem záleží je to, jak je tu krásně. Škoda jen, že tu tak málo svítí slunce. Vyhřívat se celý den v posledním podzimním sluníčku by byla třešnička na dortu. Trochu jsem se zarazila nad tím, jak optimisticky dokážu najednou přemýšlet a jak jsem téměř neschopná se soustředit na zbytek rodiny v domě, ale Jasper vykoukl z garáže a prohlásil, že kdo tam doběhne poslední, je prašivá krysa.

Pche. Tak neumím běhat. Prašivá krysa má jistě něco do sebe!

V garáži kluci áchali nad luxusními vozy. Já tomu vůbec nerozuměla, takže zatímco se mí dva teploušci dojímali nad kryty kol a vyladěnými výfuky, za Jasperova pobaveného pohledu jsem popadla pytel s dřevěným uhlím a vypochodovala s ním ven. Dostala jsem instrukce donést ho k malému dřevěnému altánku, který na rohu domu tvořil předěl mezi okrasnou zahradou a travnatou plochou, která se po pár metrech ztrácela mezi stromy. Posadila jsem se dovnitř a s hlavou úplně čistou jsem se kochala okolím. Klid nevydržel dlouho, ti tři koumáci táhli gril a hromadu nástrojů, které prý zaručeně budou k přípravě steaků potřeba. Nechápala jsem sice, proč Jasper nese i hasičák, ale nemluvila jsem mu do toho, protože vypadal, že ho prostě potřebuje mít zaparkovaný hned vedle grilu. Nebyl by to praštěný Jim, kdyby nepopadl jednu vidlici a nezačal mi s ní šermovat před obličejem:

„Vyzývám tě na souboj, prašivá kryso!“

Než jsem stačila říct něco jedovatého, Jasper mu vidlici sebral z ruky a seřval ho jako malé dítě:

„Tak tohle tady nedělej! Nechceme přece, aby někdo přišel k úrazu!“

Vyprskla jsem smíchy. Patří mu to!

„Neseme maso!“ zahulákal Emmett od domu. Trhla jsem sebou a rychle se na něj otočila. Čekala jsem všechno, ale pohled na spokojenou, usmívající se rodinku způsobil, že mi poklesla čelist a já zůstala jak trubka s otevřenou pusou.

„Netvař se jak debil,“ napomenul mě Nat a prstem mi zatlačil na bradu, takže jsem se probrala a snažila se honem tvářit aspoň přibližně normálně. S tím dusnem, které se před chvílí vyskytlo u nich v obýváku, si poradili výborně. Ani na jedné tváři se nezračila nejmenší známka podráždění nebo zloby. Dokonce i Bella se jemně usmívala a přestože jsem nikdy neměla pochybnosti o své orientaci, úsměv jí slušel tak, že bych si možná dala říct. Oni jsou... prostě jiní. Měli by si založit firmu na bleskové řešení problémů, nebo tak něco.

„Ahój!“ nacpala se Nessie na lavičku vedle mě a pevně mě objala.

„Co děláš?“ hekla jsem překvapeně, ale musela jsem se smát. „Jsi praštěná?“

„No dovol?“ založila si ruce v bok, ale v očích jí zářilo veselí.

„No promiň?“ řekla jsem stejnou intonací a vyplázla jsem na ni jazyk. Všichni byli tak moc v pohodě, že jsem se naprosto uvolnila a jen si užívala jejich přítomnost. Snažila jsem se pohledem vyhýbat Edwardovi, nač pokoušet osud, že, ale jinak jsem se zvládla chovat velmi společensky. Dokonce i Nat nade mnou pobaveně vrtěl hlavou.

„Já chci hodně krvavej,“ hlásila jsem Emmettovi, který si hrál na šéfkuchaře a zručně házel kusy masa na rozpálený gril. Nevěřícně se na mě podíval, ale to už na mě ukazoval Jim a žalujícím hlasem bonzoval:

„Jo! To dělá furt! Čím víc je maso syrový, tím víc je z něj unešená! Schválně se jí zeptejte na nejoblíbenější jídlo!“

„Minnie, prosimtebe, jaké je tvé nejoblíbenější jídlo?“ culil se Jacob. Naprosto nevzrušeně jsem odpověděla, že tatarák. Půlka rodiny vyprskla smíchy, ale třeba takový Jasper se netvářil úplně nadšeně a díval se podmračeně někam k lesu. Zase něco, co jde mimo mě. Tak mám ráda maso, no a?

V poledne se vrátila Rosalie a Emmett se nechal u grilu vystřídat Carlislem. Esmé se neustále ptala, jestli máme všechno, jestli nemáme hlad nebo žízeň. Jim jí byl naprosto okouzlen a když se dozvěděl, že se živí rekonstrukcemi domů a ten jejich je včetně interiéru jejím dílem, málem se rozplakal dojetím. A když nám pak ona i Carlisle nabídli, abychom jim tykali, začal se tvářit jako oddaný pejsek.

„Možná dostaneš kopačky,“ šťouchla jsem do Nata. Jen se ušklíbl, věděl moc dobře, jak snadno Jim zahoří láskou k některým lidem. Naštěstí čistě platonicky.

„Že by nám Jim dělal třetího rodiče?“ řehtala se Nessie. Carlisleovi to nepřišlo úplně vtipné, i když možná chtěl jen zachovat důstojnou tvář.

„Dáš si další?“ ukazoval kleštěmi na kus masa. Byla jsem plná k prasknutí, nemohla jsem odmítnout Esméin zeleninový salát ani studenou kuřecí roládu, takže jsem jen vděčně zavrtěla hlavou. Pak mi to došlo. Jím tu jen já s klukama a Ness s Jakem! Nevšimla jsem si, že by někdo jiný něco jedl! Hrklo ve mně. Zase je něco špatně, zase ten divný pocit.

„Hele, Cullenovi drží dietu, nebo co?“ zeptala jsem se tiše Jacoba, když jsem měla pocit, že všichni ostatní jsou něčím zaměstnaní a nevšimnou si našeho šeptání. Zkoumavě se na mě podíval, trošku přihmouřil oči, ale pak roztáhl pusu do širokého úsměvu a řekl:

„Jsi blázen? Ty sis nevšimla, kolik toho už sežral Emmett? A Alice se taky docela cpe! Nebo Edward, ten už má v sobě půlku krávy!“

Ne, ničeho z toho jsem si nevšimla. Rozhlédla jsem se a najednou jsem viděla, jak si Rosalie nabírá salát, Esmé si zrovna vkládá do pusy nějaký kus zeleniny a Edward si nechává naložit na talíř dva pořádné steaky. Tak jsem možná fakt blázen, nebo co? Potřebuju se opláchnout, třeba se pak proberu.

„Prosím, kde tu máte záchod?“ šeptla jsem Ness. Dozvěděla jsem se, že jeden je hned v přízemí vedle spíže. Omluvně jsem se usmála a odešla do domu. Už u vchodu jsem slyšela rozhovor Alice, pravděpodobně s Jasperem.

„Není blbá, měli bychom jí to říct,“ říkala Alice trošku smutně.

„Jakože teď hned? Miláčku, já bych se neunáhloval,“ odpověděl Jasper.

„Nemyslím úplně hned, ale stejně se to nějak provalí. Nebylo by lepší to nenechat na náhodě, ale připravit ji na to nějak předem?“

„Ahoj,“ vlezla jsem do jejich zorného pole. Alice seděla na lince a bimbala nohama ve vzduchu, Jasper něco kutil u dřezu.

„Jdu jen tady... Si odskočit,“ vysvětlovala jsem a pak mi došlo, co tam přesně ten kluk dělá. Cpal do drtiče odpadků maso a hromadu salátu. Vykulila jsem oči:

„Co blbneš?“

Přistiženě ucukl a vyděšeně se podíval na Alici. Ta se lehce zamračila, ale pak se jí tvář rozjasnila a ona svým hláskem vysvětlila:

“Jasper nejí maso, ale nechce zklamat Emmetta a tátu, víš?“

„Nejí ani zeleninu?“ ukázala jsem na kus salátu a papriky, které právě mizely v drtiči. Alice se zašklebila:

„Tu zas nejím já. Nechceme Esmé kazit radost.“

Jen jsem tam stála jako tvrdé y a nevěděla, co teď. Asi fakt magořím. Ne, moment! Já ne!

„Jste blázni,“ frkla jsem a zalezla na záchod. Rodinka k pohledání.

Když jsem vylezla ven, ti dva byli pořád v kuchyni a tvářili se rozpačitě.

„Co je?“ houkla jsem. „Já jim to neřeknu, nebojte.“

Alice se šťastně rozhopkala ke mně a natáhla se na špičky, aby mě mohla pohladit po vlasech.

„Máme tě fakt rádi, víš to?“

„No, to mám radost,“ řekla jsem ironicky, ale ve skutečnosti jsem radost opravdu měla. Vrána k vráně sedá, ne? My podivíni musíme držet při sobě. Pak jsem si vzpomněla na jejich rozhovor těsně před odhalením ničení potravin:

„Komu co nechcete říkat?“

Jasper zase nešťastně zíral, ale Alice mě vzala za ruku, samozřejmě tu svou měla zase studenou, a vedla mě ven.

„Esmé bude mít narozeniny a nemá ráda oslavy. Prý už v jejím věku není co slavit. Ale my jí chceme něco přichystat, víš? Přijdete taky?“

Pro Esmé cokoliv!

„Jasnačka. Kdybys potřebovala pomoct s přípravami, obrať se na Jima. Tím si u něj fakt našplháš,“ radila jsem jí. Došly jsme k altánku a Edward se na nás tázavě podíval. Jen jsem unhula pohledem, ale Alice se usmála a řekla mu, že všechno je v pořádku. Hm, tak Eda je hodnej syn a plánuje oslavu s Alicí?

Zbytek odpoledne uběhl překvapivě rychle. Cítila jsem se jako vyměněná. Pořád jsem měla dobrou náladu, jako správná mladá žena jsem drbala s Nessie a Alicí, a Jimem, samozřejmě, o módě. Přesněji řečeno, oni klebetili a já je pobaveně poslouchala. Asi šedesátkrát jsem ujistila Esmé, že nic nepotřebuju, není mi zima a nejsem unavená. Odmítla jsem Emmettovu nabídku na souboj v páce, protože své končetiny bez výhrad miluju. Utrpěla jsem lehký šok, když mi Rosalie sama od sebe přinesla kafe, po kterém jsem chvíli předtím zatoužila. Jen se mi nechtělo rušit Carlisla při vyprávění historek z práce. Žádný plastický chirurg, jen ten obyčejný se z něj vyklubal. S očima navrch hlavy jsem ho poslouchala a v duchu jásala, že až jednou budu chtít psát něco z nemocničního prostředí, vím, na koho se obrátit. A někde mezi slepákem a otevřenou zlomeninou bérce mě napadlo, že bych si dala pořádnej hrnek kafe a pak někdy o něj musím někoho poprosit. A pak mi ho najednou Rosalie nese. Překvapení převeliké, prý na něj zrovna dostala chuť a tak mi taky jedno udělala. A ne, netvářila se zrovna nadšeně, když Jim začal loudit taky jedno. To jsou mi věci...

Překvapení číslo dvě byl Edward. Celé odpoledne se choval úplně normálně. Kočkoval se se sourozenci, pomáhal odnášet nádobí, rozebíral s Natem muziku, často se přitočil k Belle, aby ji mohl krátce políbit nebo pohladit. A každou chvíli se rozhlédl po všech přítomných, mě nevyjímaje, a spokojeně se usmál. Vypadal najednou mnohem starší, zodpovědnější, důvěryhodnější.

Na okamžik mě napadlo, že tak, jak se teď cítím já, se nejspíš normální lidé cítí doma.

 

„Nenechávej mě tu!“ visela jsem Nathanovi kolem krku a chechtala se, zatímco Alice mě tahala za nohu pryč a Nessie mi vyzývavě mávala před obličejem rudým lakem na nehty. Bylo něco po desáté, všechno bylo sklizeno a kluci se chystali k odjezdu.

„Jen běž,“ dal mi pusu na čelo jako správný velký brácha. „Zkus na chvíli předstírat, že nejsi mladá misantropka a dělej něco, co normální holky!“

„Nebo můžeš s náma koukat na zápas!“ nabídl mi Emmett. Hm, mám si vybrat mezi pyžamovou párty a sledováním nějakého sportu? To je Sophiina volba, tohleto! Nemohla jsem zklamat holky, takže jsem v obýváku hlasitě popřála dobrou noc a následovala Ness nahoru do jejího pokoje.

„Minnie?“ ozval se hlas, který bych rozhodně nečekala. Ztuhla jsem s jednou nohou těsně nad schodem a vykuleně se podívala na Bellu, která seděla Edwardovi na klíně. Byli tak nádherní!

„Kdyby to Alice přeháněla, křič. Přijdeme tě zachránit.“

A usmála se na mě.

Svět teď určitě začal rotovat na druhou stranu, napadlo mě a Edward schoval pobavený úsměv do ramene své slečny.

 


 

Další kapitola

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

zuzka88

13)  zuzka88 (02.02.2012 20:10)

Já zírám. Co se to děje? Co, že Bella tak obrátila? To jsou zmatky

Mabel

12)  Mabel (17.12.2011 16:32)

Tak tahle kapitola byla tak hezky idylická, no jsem zvědavá, jak dlouho to vydrží.

leelee

11)  leelee (10.12.2011 18:30)

KalamityJane

10)  KalamityJane (18.08.2011 13:53)

ta povídka je nádherná! Jak je možné, že jsem se k ní dostala až teď?!!!!

Janeba

9)  Janeba (17.11.2010 17:38)

Fakt jsem zvědavá, jakým směrem se to bude ubírat! Nemám slov, o většinu mě přpravila TVÁ naprosto úžasná Minnie! Nebrasko - je to SKVĚLÉ a ÚŽASNÉ! Díky!

blotik

8)  blotik (12.10.2010 22:12)

Je to úžasné. Já nemám slov. Co bych dala za tvůj talent.

7)  alex (04.10.2010 22:32)

Máma se probudila! Musím odejít, neee. Je to úchvatný.

magorka

6)  magorka (21.09.2010 13:02)

:)

5)  Lejla (12.09.2010 00:51)

Jeji myslenkove pochody jsou naprosto uzasne a ta ironie..proste nadhera:)

SarkaS

4)  SarkaS (09.09.2010 16:00)

Jasper jak cpe salat a amaso do drtice, no to je predstava... Líbí se mi jak Minnie poříd přemýšlí co je špatně

Alrobell

3)  Alrobell (27.06.2010 20:02)

Od prvního řádku se směju a od věty - ty jsi hulila? - slzím...

sakraprace

2)  sakraprace (16.06.2010 07:53)

Naprosto luxusní. Jsem celá dojatá a vysmátá a nadšená a nejspíš vypadám jako Minnie, ale taky jssem nic nehulila :D

Alrobell

1)  Alrobell (09.05.2010 17:03)


Neb, já sice nevím, kde ty to bereš, ale tohle je naprosto úžasné!!!! Úplně mě to pohltilo!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Demetri, Jane, Alec