Sekce

Galerie

/gallery/minnie1.jpg

Pondělní rána bývají krušná

Nestačilo, že jsem se do postele dostala až hodinu po příjezdu, protože jsem musela podstoupit křížový výslech od těch dvou žárlivců. I celou neděli si vždycky na něco vzpomněli a nakonec jsem musela zase převyprávět celý večer. Nedařilo se mi dostat se do správné nálady na Arthura, což mě mrzelo, protože jsem zase mohla být minimálně o kapitolu dál. Místo toho jsem se jen převalovala v posteli a hloubala nad nepodstatnými věcmi jako jsou světle hnědé kontaktní čočky.

V pondělí ráno se mi vůbec nikam nechtělo.

„Minnie, nedělej krávu! Přece ti sami řekli, že jsou rádi, že Ness má kamarádku, ne?“ uklidňoval mě Jim. To byla pravda, ale byla jsem si jistá, že Bella na mě měla jiný názor. Chápala jsem ji. Kdybych měla přítele, kolem kterého by se motala cizí holka pod záminkou kamarádství s jeho sestrou, taky bych žárlila. Pokud by se ta holka nacpala do mého domu v jednu v noci a pak se nechala mým přítelem odvézt domů, určitě bych sprostě nadávala, ne jen syčela.

Jenže já o Edwarda nestála. Měla jsem z něj divný pocit. Jasně, byl hezkej, ale to byl i Emmett a Jasper, i Jacob vypadal dobře. Ale nechápala jsem, proč jsou z něj všechny holky a Jim posazené na zadek. Nechtěla jsem, aby mě nesnášela, chtěla jsem jen svůj klid. Nakonec to byla Nessie, kvůli které jsem vyrazila do školy jakoby nic. Slíbila jsem jí něco ze svého šuplíku a nechtěla jsem ji zklamat. Ať už měla rodinu jakoukoliv, měla jsem pocit, že ji bych mohla mít vážně ráda.

Ještě radši bych ji ale měla, pokud by se někdy ukázala sama, ne se sourozenci za zadkem!

„Ahoj, Minnie, tak ráda tě zase vidím!“ výskla Alice hned, jak jsem se vynořila před aulou a běžela mě obejmout. Byla celá zmrzlá; nechápala jsem to, na konci září byly teploty lehce přes dvacet stupňů, ale ona byla celá ledová. Jim vzal iniciativu do svých rukou a začal se seznamovat s těmi, které ještě osobně neznal.

„Jak se má moje oblíbená kamarádka?“ zahulákal Emmett a přátelsky mě plácl po zádech. Nejspíš se hodně snažil krotit svou sílu, ale i tak jsem o kus poposkočila. To je hustý, kdyby chtěl, jednou ranou tou jeho rukou mi rozbije hlavu! Vida, další bodyguard, jeden nikdy neví, kdy se mu takový svalovec může hodit. Navíc Emmett byl podle všeho ten typ co na srdci, to na jazyku, takže až budu potřebovat nějaké informace, vím, na koho se obrátit.

Nessie s Jacobem se drželi za ruce a zatímco ona něco hledala v tašce, Jacob ze sebe rozpačitě soukal omluvu:

„Hele, Min, fakt mě mrzí, co jsem předvedl. Nechtěl jsem tě vyděsit, jen mi to nějak nesedlo.“

„To neřeš, hlavně jestli jsi už v pohodě,“ cítila jsem se trapně, protože se neměl za co omlouvat. „Myslela jsem, že budeš doma, už je ti dobře?“

Jen přikývl. Bezva. Doufám, že má něco hodně infekčního a teď to tady rozprská po škole.

„Tohle ti posílá Esmé,“ usmála se Nessie a podala mi plastový box. Netušila jsem, co v něm je, a samozřejmě ho hned zvědavě otevřela. Nádherně vypadající šťavnatá pečeně a šťouchané brambory! Panebože, ta vůně! Čím jsem si tohle zasloužila? Sbíhaly se mi sliny a já lačně vdechovala vůni ještě teplého masa s nosem zabořeným do boxu.

„Ale musíš si to schovat před Jacobem,“ mrkla na mě. Blonďák Jasper s Rosalií a Bellou stáli o kus dál. On se tvářil v pohodě a usmál se na pozdrav, ony dvě se tvářily jako harpyje. Achjo. Mám k ní jít a zkusit ji uklidnit? Třeba zabere, když s ní budu jednat na rovinu. Sice se jí v podstatě bojím, ale za zkoušku nic nedám. Když se na mě vrhne, Emmett ji snad zastaví. a pokud ne, aspoň budou mít lidi trochu vzrůša takhle při pondělním ránu.

„Užila sis víkend?“ ozvalo se za mnou a já se otočila, abych se lekla, protože Edward stál těsně u mě. Bella s Rosalií se otočily a mířily někam pryč. Bezva. Příště se musím rozhoupat rychleji.

„Jo, jasně,“ zamumlala jsem a vytáhla z kabely složku se třemi povídkami, na které jsem byla nejvíc pyšná.

„Jé, to je pro mě?“ zajásala Nessie. Přikývla jsem a podala jí papíry, ale než si je stihla vzít, chmátla po nich ruka jejího bratra. „No ták,“ udělala zklamaně, ale neprotestovala. Jen po něm hodila vyčítavým pohledem, ale pak drkla do Jima a i s Jacobem odešli na svou přednášku.

„To jsem přinesla Nessie,“ odvážila jsem se oponovat. Mít tohle za staršího bratra, tak ho prohodím oknem. Proč se nejde kamarádit někam jinam? Když už chce ve své přítelkyni vzbuzovat žárlivost, ať si k tomu najde jinýho pokusnýho králíka!

„Já jí to dám, neboj,“ usmál se na mě. Nějaká holčina, která nás zrovna míjela, hlasitě áchla, zamotaly se jí nohy a měla co dělat, aby neskončila rozplácnutá na zemi. Třeba tahle by za jeho pozornost dala cokoliv, tak proč si nevšímá jí?

„Hele,“ začala jsem rázně, rozhodnutá mu to všechno vysvětlit. Všechno o tom, jak trapně se cítím, když je někde poblíž a já musím snášet pohledy ostatních. O tom, jaký strach mi nahání jeho slečna a on, místo aby se k ní tulil, mi bere moje psaní a tváří se, jako by bylo naprosto samozřejmé, že si to přečte. Jenže jak jsem se proti němu odhodlaně otočila a podívala se mu do očí, přišlo mi, že dnes má o něco tmavší odstín než v sobotu v noci. Ale zase: nebyla to žádná klasická hnědá. Tohle byl tmavý karamel, krásná barva, ale nepřirozená.

„Proč máš nový čočky?“ zeptala jsem se zmateně.

„Ty nosíš čočky?“ vyprskl Emmett, ale Alice se ho důrazným šeptáním snažila umlčet. Podívala jsem se po nich a samozřejmě, měli je taky. Alice skoro stejnou barvu jako Edward, Emmett měl dnes hodně světlé, skoro medové.

„Vy taky, ne?“ opáčila jsem. Vteřinu bylo hrobové ticho a pak Emmett zahlásil:

„Jejda, to je hodin, já už musím běžet!“

Podíval se významně na Edwarda a ten si odfrknul a mávnutím ruky ho poslal pryč. Připadala jsem si úplně mimo. Jako by se kolem mě něco dělo a já stála jako nezaujatý pozorovatel a jen sledovala něčí příběh. Proč se občas chovají tak nějak nenormálně? Tomuhle musím přijít na kloub! Možná nakonec začnu psát detektivky!

„Co máš teď za hodinu?“ zeptal se mě Edward a jeho úžasný hlas mě zase donutil tvářit se jak blb a zírat na něj. Klidně čekal, až se vzpamatuju a odpovím:

„Americké autory, budova B.“

„To je náhoda, já taky!“ usmál se. No jasně. To je náhoda. Jak to, že jsi tam minulý týden nebyl?

„Minulé pondělí jsme ještě zařizovali něco na studijním a první přednášku jsem prošvihl, ale těším se tam. Jaké to je?“ chtěl vědět a jeho zájem vypadal upřímně. Pomalu jsem se dala na cestu k sousední budově a krátce odpověděla:

„Docela v pohodě.“

 

Bylo by to docela v pohodě, kdyby se zcela automaticky neposadil hned vedle mě. No tak! Já chci klid! S tebou nemám klid! Jen se podívej, jak na mě všichni civí! Proč mi tohle děláš? Zkus prosím, PROSÍM aspoň dělat, že mě neznáš!

„Esmé si tě moc oblíbila,“ řekl a udělal tak přesný opak toho, o co jsem ho v duchu prosila. Potichounku jsem zaúpěla. Já jsem si Esmé taky oblíbila, ale jeho teda moc ne! A jestli mi nedá pokoj, budu zlá!

„Doufá, že o víkendu byste mohli s klukama přijet,“ řekl jako by nic. Podepřela jsem si rezignovaně bradu rukou.

„Proč?“

A vymysli si nějaký hodně dobrý důvod, jinak zavolám Esmé a zeptám se jí, jestli to byl fakt její nápad! A nevadí, že na ni nemám číslo!

„Budeme dělat poslední letošní grilování,“ řekl bez přemýšlení. To byl uvěřitelný důvod; od neděle už mělo skoro pořád pršet a teploty měly klesnout. Chtěla jsem se zase vidět s jejich mámou, chtěla jsem strávit nějaký čas s Nessie, těšila jsem se i na Emmetta a dokonce představa hyperaktivní Alice mi dokázala vykouzlit úsměv na tváři, ale pak jsem si představila, jak nadšené budou Bella s Rosalií a úsměv mi zmizel.

„Moc rádi vás tam uvidíme. Rodiče se nemohou dočkat, až se seznámí s Jimem a Nathanem,“ dodal pro upřesnění. Představila jsem si, jak uchvácen bude Jim z jejich návštěvy a jak moc se bude Nathanovi líbit jejich dům. A z Esmé budou unešeni! Achjo. Pár vražedných pohledů přežiju.

„Domluvím se s klukama,“ šeptla jsem, protože začala hodina. Byla jsem vděčná, že teď jsem ho mohla ignorovat a dělat, že přednášející je ten nejdůležitější člověk na světě. Koutkem oka jsem zahlédla, že z desek vytáhl první povídku. Chtělo se mi zavrčet, vytrhnout mu ty papíry z rukou a se slovy To není nic pro tebe!!! mu je omlátit o hlavu. Vlna vzteku mi ale nastartovala fantazii a já si místo poznámek k Hemingwayovi otevřela O krok dál a nadšeně se pustila do psaní.

 

Pokud se někdy něčeho bál, byl to jeho bratr. Zatímco normální lidé trpí fobiemi z výšek, uzavřených prostor nebo zvířat, on se nejvíc děsil toho, že přijede jeho bratr a zase mu otočí život naruby. Nechtěl už začínat znovu. Byl spokojený tady a teď. Miloval Hillary, měl skvělou práci. Chtěl tu zestárnout a vychovat své děti. Poprvé ve svém životě měl pocit, že je celý, spokojený, šťastný. A místo aby si ten pocit užíval, zase bojoval s těmi nočními můrami.

Jsi v pořádku?“ chtěla vědět vyděšená Hill, když se už třetí noc po sobě vzbudil s křikem, triko na spaní úplně propocené. Lapal po dechu a snažil se uklidnit se, ale srdce mu bušilo tak zuřivě, že měl strach, aby se mu neprobořilo ven z hrudního koše.

V tu chvíli někdo zabušil na domovní dveře.

 

Zamyšleně jsem si po sobě znovu četla posledních pár odstavců a pořád měla pocit, že to není ono. Chyběla tomu jiskra, bylo to málo vygradované, chtěla jsem, aby čtenář nadskočil úlekem, jenže co s tím?

„Je to skvělé,“ ozval se Edwardův hlas a vytrhl mě ze soustředění.

„He?“ udělala jsem zmateně a vzápětí si dala imaginární facku, protože jsem nejspíš zase vypadala jako idiot. Edward ale vypadal podobně, nepřítomně koukal skrz mě. Pak se vzpamatoval, rychle zamrkal a zvedl ruku s mou povídkou.

„Že je to fakt super,“ zopakoval.

„Dík,“ pípla jsem rozpačitě.

 

Po přednášce jsem utekla na holčičí záchody, protože vydržet s ním další cestu skrz areál už bylo nad moje síly. Ty nepřejícné pohledy všude kolem mi fakt lezly krkem. Nejradši bych jim ho předhodila jako supům: tu máte, roztrhejte si ho, každá si domů vemte kousek! Ale bojte se, on je zadaný a jeho krvežíznivá slečna si přijde pro to, co jí patří!

Když jsem se pak s hlavou skloněnou k zemi doslova plížila na další přednášku a snažila se nepotkat nikoho z Cullenů a pokud možno ani Jima, zahlédla jsem, že mi Edward s Emmettem stojí přímo v cestě zády ke mně. Bezva. Přemýšlela jsem, jestli se to dá někudy obejít, ale byla jsem v pasti. Ač nerada, musela jsem projít těsně kolem nich, což asi neprojde bez povšimnutí. Když jsem byla na doslech, uslyšela jsem část jejich rozhovoru.

„Jsou vytočené doběla. Vadilo jí už to, že teď padl los na vás, abyste se k sobě veřejně neměli, Já teda proti čtyřem párům nic nemám, nechápu, koho napadlo, že tři páry jsou v pohodě, ale čtyři už jsou moc podezřelé,“ krčil rameny Emmett.

„To jsem byl tuším já,“ zněl Edward frustrovaně a vysloužil si od svého bratra výsměšný pošklebek.

„Takže si nemůžeš pomoct jako s Bellou?“ zajímal se Emmett. Edward zavrtěl hlavou, chvíli nejspíš hledal správná slova, a pak odpověděl:

„Vůbec to není jako s Bellou. Nejdřív ta hlava, to přemýšlení, to bylo něco nečekaného. Pak ty plány, myslel jsem, že budeme muset zmizet buď my, nebo ona. Jenže teď je to spíš jako nutkání. Táhne mě to k ní a já nedovedu rozumně vysvětlit, proč. Je to něco úplně jiného než s Bellou, ale intenzitu to má podobnou.“

Jo! Edward si našel nějakou jinou oběť a já budu mít pokoj! Tohle je nejlepší zpráva dne! Konečně bude po vražedných pohledech ze všech stran!

Edward něco tiše zamumlal a oba najednou se otočili. Nevypadali překvapeně, že mě vidí.

„Kde se touláš?“ usmál se Emmett. „Pohni, máme dohromady psychologii, budem se si vrtat v hlavě, juchů!“

Cítila jsem úlevu a další společnou přednášku jsem neviděla jako trápení. Byla jsem ráda, že Edwardova pozornost bude zaměřená na někoho jiného a Emmett se určitě postará o to, abych se nenudila. S upřímným úsměvem jsem se otočila na Edwarda, abych se podívala, kde se fláká. Stál na místě a s nic neříkajícím výrazem nás pozoroval.

„Tak ale honem!“ hudroval Emmett.

Celou cestu do učebny i potom, když už jsme seděli, mě bavil. Předváděl se, vyprávěl historky o Nessie a o tom, jak kdykoliv přepere Jacoba. Smála jsem se, doslova jsem se řehtala, a bylo mi krásně. S Jimem a Nathem jsem se taky smála, oni mi také dokázali zvednout náladu, ale tohle byla čirá radost. Edward se nebavil. Nejspíš ty historky slyšel už po několikáté a nepřišly mu tak vtipné, možná mu zase něco přeletělo přes nos, kdo ví. Díky Emmettovi mi to bylo jedno. A byly mi ukradené i zvídavé a pobavené pohledy ostatních. Když se na mě upínala pozornost tohohle veselého hromotluka, holkám to evidentně vadilo mnohem méně, než když jsem byla jen s Edwardem.

Jsem rozbitá, nebo proč na mě nepůsobí tak, jako na ostatní? Ne, že by mi to vadilo, představa, že nad ním budu slintat jako mé spolužačky mi naháněla husí kůži.

Při obědě mě Emmett naprosto automaticky zatáhl k jejich stolu. Neodporovala jsem, protože Jim tam už seděl a nadšeně souhlasil s tím, že vyrazí s Alicí na nákupy.

„Nevíš, do čeho se pouštíš,“ varovala ho vesele Nessie.

„Spíš Alice neví, jakýho maniaka si bere s sebou,“ ušklíbla jsem se. Odmítala jsem s ním strávit byť jen hodinu někde v nákupním centru, rovnalo se to peklu. Jedinou výjimku jsem byla ochotná udělat před Vánoci, ale vzpamatovávala jsem se z toho vždy až do Nového roku.

„Ty jedeš taky, ne?“ otočila se na mě Alice. Zuřivě jsem zavrtěla hlavou. „Ale ano, nakoupíme nějaké oblečení, podzimní sezóna bude v odstínech vínové a šedé a nic takového určitě nemáš!“ snažila se mě přesvědčit. I kdyby byla podzimní sezóna v odstínech svítivě růžové, mně je to jedno! A odmítám se účastnit nákupu!

„No jistě, ještě jí kupuj oblečení!“ vykřikla vztekle Bella, která se v doprovodu svých blonďatých sourozenců přiblížila k našemu stolu. Otočila se na podpatku a zamířila zase k východu. Cullenovi mlčeli a jen se dívali jeden na druhého. Edward seděl a v prstech žmoulal víčko od pití. Nevydržela jsem to a témeř na něj zaječela:

„Seber se a běž za ní, sakra!“

Nepodíval se na nikoho z nás a beze slova odešel. Zrudla jsem a cítila se trapně a zároveň naštvaně. Měla jsem sebrat odvahu a říct mu všechno, co se mi pořád dokola honilo hlavou. Že si nepřeju, aby mi věnoval jakoukoliv pozornost. Že chci, aby mě prostě ignoroval. Že rozhodně nechci nikdy nikomu ničit vztah. Že od něj chci mít klid. A aby se mi vyhýbal. Že už ho nechci nikdy vidět!

„To bude v pořádku, Minnie. Bella si zvykne,“ řekla Alice.

„S tebou je fakt psina,“ drcnul do mě Emmett a pak si došel pro Rosalii, která zamračeně stála opodál. Začal ji ožďibávat a oňuchávat krk, něco jí šeptat, až nakonec roztála a nechala se jím přivést ke stolu. Seděla mu na klíně, pak se na mě otočila a k mému překvapení řekla:

„Vím, že za to nemůžeš. Edward si zase něco usmyslel a ty to teď kvůli němu schytáváš. Ale ani tak s tebou nehodlám navazovat bližší vztah, jasný?“

Jen jsem konsternovaně přikývla. S Emmettem asi nemluvil o nikom jiném. Spíš to vypadá, že mluvili o mně. Jo. Tohle mi fakt chybělo!

 


 

Další kapitola

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

SoulTraveler

15)  SoulTraveler (17.10.2012 15:27)

Čtu ji po druhé po dlouhé době jako terapii před maturitou a funguje to skvěle Díky, díky, milá Nebrasko

14)  happy (28.02.2012 15:34)

Hm... tak jsem si dneska ráno, v plné síle o antibiotikách hledala nějakou povídku, která by mě dokázala aspoň na nějakou tu hodinku zaujmout. A co se nestalo! Umírám!
Něco bezvadnýho, Bella je fakt něco!

Zajímá mě, co se to s edíkem stalo, co je to za posedlost Minnie. Nevím, láska snad ne, to i říkal, že je to jiný než s Bellou. Hm, ochranářské pudy?:D

zuzka88

13)  zuzka88 (02.02.2012 19:18)

Tak jsem trochu zmatená. Co se to s Edwardem děje? Rozhodně to není jen tak a pak ten rozhovor. Chudák Bella. Rychle letím dál

Mabel

12)  Mabel (17.12.2011 15:53)

Jsem z toho dost napnutá a moc nechápu, o co jde, vypadá to jako nějaké krize Edwarda a Belly...Bella je teda pěkně nakrknutá.

leelee

11)  leelee (10.12.2011 18:04)

áááá kruci

miamam

10)  miamam (15.11.2011 12:05)

A jaj... Z Belly mě docela mrazí. Ale fakt nechápu, co se to Edwardovi v mozku usadilo za nápad. Minnie a její uvažování prostě zbožňuju. Potupně se hlásím do slintajícího davu studentek a závidím jí

Janeba

9)  Janeba (17.11.2010 14:17)

Jé , paráda! Super! Už se nemůžu dočkat a letím na další! Jupí!!! Díky!

blotik

8)  blotik (12.10.2010 20:22)

Krááása.

7)  alex (01.10.2010 19:20)

Krása a čím dál větší! Ta věc s nápadností čtyř párů a s tím, že si Edward nemůže pomoct nebýt v Minniině blízkosti, se mi moc líbí. Prostě skvělé!

magorka

6)  magorka (21.09.2010 12:42)

5)  Lejla (12.09.2010 00:09)

Co ten Edward tim myslel???

SarkaS

4)  SarkaS (09.09.2010 15:36)

Počkat, počkat, co se to děje. A co s tím má sakra co dělat vztah Edy a Belly?

Alrobell

3)  Alrobell (27.06.2010 19:28)

Prostě skvěle, užasně, poutavě napsané!

sakraprace

2)  sakraprace (15.06.2010 07:32)

roztrhejte si ho a každá si vemte kousek domů
a krvežíznivá slečna si přijde pro to, co jí patří Emmett je vážně zlatíčko, i když doma bych ho nejspíš mít nechtěla.

Alrobell

1)  Alrobell (09.05.2010 16:39)

Tak Belluš je žárlivka? No tohle toto... Minnie mi je čímdál více bližší...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek