Sekce

Galerie

/gallery/minnie1.jpg

Misty

Běžela jsem a všechno kolem jsem vnímala naprosto dokonale. Přišlo mi, že si jen tak hopsám mezi stromy, ale pro lidské oko jsem teď byla jen šmouha. Musela jsem se smát radostí, tohle bylo úžasný! Nikdy jsem nebyla sportovně nadaná a po pár metrech pokusu o běh mě píchalo v boku, ale teď jsem se toho pocitu nemohla nabažit. Byla jsem tím úplně uchvácená a moje hlava nemyslela na nic jiného, než na běh v lese.

„Pozor!“ křikl na mě pobaveně Will, který se držel kousek za mnou a vypadal, že si spíš jen pohodlně vyklusává.

„Co?“ usmála jsem se na něj a otočila hlavu. V tu chvíli se ozvala obrovská rána a já ucítila silnou vůni čerstvé smůly. Zastavila jsem se a zmateně jsem sledovala drobné třísky a zbytky větviček, které mi ulpěly na šatech. Co se to sakra stalo?

„Lásko,“ řehtal se pobaveně, „ten strom byl možná starší než já! A ty jsi z něj udělala dřevěný prach!“

„Strom?“ nechápala jsem. Jasně, všimla jsem si, že jsem měla přesně v mé dráze velký starý dub, ale ten byl ještě daleko. Nebo ne? To jsem běžela až tak rychle?

„Statistiky se o tom sice nevedou, ale jsem si skoro jistý, že jsi první upír, co sejmul strom. To Emmetta pobaví,“ vrtěl nevěřícně hlavou můj muž a já se zamračila. Hm. Tak tolik k mé rychlosti a síle, že. Nebýt těch třísek a té rány, neuvědomila bych si, že se něco stalo. Prostě jsem zrovna koukala jinam, no! To se může stát každému…

„Hej!“ došla mi Willova slova, „jestli o tom jen cekneš, tak…“

„Tak co?“ mrkl na mě. „Já vím, že jsi teď silnější, ale přece se nebudeme ztrapňovat domácím násilím, ne?“

Nadechla jsem se, abych mu odpověděla něco o srábcích, co se bojí vlastní ženy, ale spolu s jeho úžasnou vůní a vůní lesa jsem ucítila pach, který mi okamžitě vytvořil v puse jed. Vonělo to skoro tak dobře, jako steak. Jídlo. Nějaké zvíře. Jakto, že jsem to ucítila až teď?

„Po cestě sem nebyla žádná zvířata?“ zeptala jsem se zmateně a Will zavrtěl hlavou:

„Když utíkáš, utíkají i ona. Teď jsme zastavili a zvěř se začala normálně pohybovat, protože je nerušíme. Je tu cítit stádo losů a jeden medvěd, poznáš to?“

Natáhla jsem vzduch nosem, až jsem ho měla plné plíce. Překvapilo mě, jak snadno dokážu ke všemu přiřadit jeho pach – hlína, mech, různé druhy trávy, každá strom voněl jinak – jako bych si celé to spektrum vůní s názvem Les dokázala rozložit na jednotlivé dílky. Zase mě to ohromilo a blaženě jsem se culila. A pak jsem ucítila znovu tu vůni. Silnější byla ta, co nebyla až tak lákavá. Jako nepovedené maso, jak den starý steak z lednice. Ale to druhé, to bylo jako maso. To mi určitě bude chutnat!

„Co mám dělat?“ zeptala jsem se Willa.

„Prostě ho chyť. A kousni,“ pobídl mě a ještě než stihl domluvit, už jsem byla v pohybu. Soustředila jsem se na stromy, nechtěla jsem, aby za mnou zůstával široký výsek, ale hlavně jsem se upínala k té vůni, která zesilovala. V krku mě pálilo s každým nádechem víc a víc a já si stihla uvědomit, že fakt nechápu, proč se mnou Cullenovi byli a proč se mnou byl Will – pět let tohohle šíleného škrábání a bolení v krku! Já bych se teda kousla už dávno, kdybych byla on… Nejspíš v té koupelně.

Pak se přede mnou les rozevřel a já byla na břehu řeky. Uviděla jsem velkého grizzlyho, který byl po břicho ve vodě a packou naháněl ryby. Byl nádherný, mohutný, přesně takový, jako na fotkách. Ale fotky nedokázaly zachytit jeho dokonalost tak, jako můj zrak. Áchla jsem. A vzpomněla si na koně v Andalusii. Budou nádherní, až je někdy uvidím.

Vítr k medvědovi přinesl můj pach; otočil se a vztekle na mě zařval. Zůstal na místě, jen se zvedl na zadní a pokoušel se mě zastrašit. S úsměvem jsem ho ještě chvíli sledovala, ale pak už se ta bolest v krku skoro nedala vydržet, a tak jsem udělala dva kroky, odrazila se a skočila po něm. Možná jsem si měla nejdřív rozmyslet, co udělám, protože takhle jsem mu dopadla přesně na hruď, svalila ho do vody a zůstala na něm. Byla jsem mokrá a jeho tlapa, větší než má hlava, se po mně ohnala a trefila mě, ale drápy mi přejely po krku a rameni a nezanechaly jedinou stopu. Než jsem se stačila nadchnout tímhle zjištěním, už jsem měla hlavu pod vodou. I v proudu ledové řeky jsem cítila jeho vůni a věděla jsem přesně, kam kousnout, abych se dostala ke krvi. Zaplnila mi ústa a já polkla, s pusou zabořenou do krku medvěda jsem hltala, jako kdybych pila nejlepší víno, ale ani tohle přirovnání nebylo dokonalé. Pila jsem krev a věděla jsem, že to je to nejlepší, co jsem kdy ochutnala. Bylo jí smutně málo. Žízeň ani nedokázala pořádně zahnat. Krk byl mnohem lepší, ale stejně jsem se cítila jako při nejhorší angíně.

Vynořila jsem se z vody a prskala chlupy. Fuj, tak tohle není moc příjemný. Ble. A moje triko mi viselo jen na jednom rameni a odhalovalo většinu podprsenky s přervaným ramínkem. Medvěd neměl smysl pro pomalé romantické svlékání.

„Klidně sis ho mohla vytáhnout ven,“ sledoval moje znechucené plivání Will, který dřepěl na břehu řeky.

„Říkal jsi chytit a kousnout, tak jsem tě jako vzorná ženuška poslechla,“ usmála jsem se na něj. Natáhl ke mně ruku a já s cákáním vylezla z řeky a podala mu tu svou. Přitáhl si mě k sobě, pořád v dřepu, a přitiskl mi svou hlavu na břicho, zase normální, ne gigantické a vyboulené.

„Miluju tě, Minnie,“ zamumlal mi do pupíku. „Věděl jsem, že budeš úžasná, vždyť jsi taková byla celou dobu, ale tohle…“ Líbnul mě na břicho, pak se postavil a podíval se mi do očí:

„Jsi nejkrásnější upírka, jakou jsem kdy viděl. A nejroztomilejší. A nejdrzejší. Bouráš stromy a piješ Emmettovi medvědy. Jsi dokonalá.“

A než jsem se stačila dojmout a vzrušit zároveň, vyslovil větu, která mi zase překopala veškeré emoce a donutila mě upnout se jen k jediné myšlence:

„A dala jsi mi Misty.“

V tu chvíli jsem chtěla jen jedno jediné – být s ní. Vidět ji. Jak jsem to mohla vydržet až doteď? Jak jsem se mohla nechat rozptýlit čímkoliv a nedožadovat se toho, aby mi ji hned ukázali? No dobře, Will byl hodně silná konkurence, to on byl doteď jediný, na kom mi opravdu záleželo. Vydržela bych žít bez kluků i bez Cullenových, ale nikdy bez Willa. Jenže teď mu na paty šlapala osůbka, kterou jsem ještě ani neviděla a přes to všechno jsem věděla, že bych se za ni rvala do poslední kapky krve. Nebo tak nějak, když krev nemám.

„Jaká je?“ vydechla jsem a on se rozzářil:

„Vypadá jako ty. Esmé tvrdí, že je podobná i mně, ale myslím, že to říká jen proto, aby mě uklidnila. Ale má moji barvu očí, přestože jsem už skoro zapomněl, že byly dozelena. Je krásná. Její vůně – je to jako s Nessie, voní úžasně, ale vůbec mě něnutí ani přemýšlet o tom, že se musím hlídat. Voní jako člověk, ale zároveň ne, je to zvláštní. Má tmavé vlasy, zatím jen trochu, ale když se díváš pozorně, vidíš, jak jí raší nové a nové. Vyvíjí se před očima. Rose s Esmé a Bellou se od ní prakticky nehnou, a když jsem ji chtěl na noc k nám, zatímco jsi byla schovaná za vodopádem, dokonce mi zkusily udělat scénu. Ale nedal jsem se.“

Pozorovala jsem, s jakým nadšením a hrdostí o ní mluví, a kdybych ještě měla tlukoucí srdce, určitě by mi teď bušilo nedočkavostí. Místo toho jsem se ušklíbla:

„Takže je mi podobná? Chudák malá…“

Měla z ní být nádherná holčička, ne? Nejkrásnější, aspoň tak to Will říkal. Ale jestli je po mně…

„Ty jsi trdlo, Minnie,“ políbil mě s úsměvem na nos. „Chceš, abych tě znovu přesvědčoval o tom, jak moc jsi krásná? Navíc teď, jako upírka? A Misty je prostě neuvěřitelná. Už když jsem ji viděl…“

Zarazil se a trochu se zachmuřil. Nevěděla jsem, co se děje, naléhavě jsem se na něj podívala a on rozpačitě řekl:

„Omlouvám se, u toho porodu jsem byl… Nějak jsem to nezvládl. Hrozně jsem se o tebe bál a vyčítal jsem si, že jsem se k tomu nechal přemluvit. Když jsem tě viděl, jak tě to bolí, měl jsem chuť se nechat někým roztrhat na kusy. Byl jsem tam zbytečněj.“

„Ne!“ vyjekla jsem. Pamatovala jsem si porod tak nějak rozmazaně, stejně jako v podstatě všechny vzpomínky, které byly na období před přeměnou, ale byla jsem si jistá, že jsem byla vděčná za to, že ho tam mám.

„Nedokázal jsem jim pomoct, jen jsem tě držel za ruku a hlídal, jestli pořád dýcháš,“ omlouval se. Usmála jsem se. Tak jemu jde o to, že nebyl hrdina jako Edward? Že sám nevytáhl z mého břicha Misty?

„U lidského porodu ho má málokdy na starosti otec,“ mrkla jsem na něj. A pak mě napadlo, že nevím, co bylo dál. „Kdo… Mě přeměnil?“

Doufala jsem, že to byl on, i když to bylo úplně jedno. Carlisle, Edward, dokonce i Bella – měla jsem je ráda a vlastně na tom nezáleželo.

„Já,“ hlesl a prsty se dotkl místa na mém krku, kde byl dřív cítit tep. „Carlisle mě hlídal, ale bylo to úplně jiné, než když jsem dřív… Celou dobu jsem si přesně uvědomoval, kdo jsi a co dělám. Spíš jsem měl strach, že jsem přestal moc brzo a jedu bude málo, takže přeměna bude o to bolestivější. Carlisle mi řekl, ať ti ještě jedem zacelím tu ránu na břiše, ale když jsi pak začala křičet a ani Edward nedokázal najít tvoje myšlenky, četl jen bolest, bylo mi hrozně.“

„Probralo mě to z narkózy,“ uvědomila jsem si. „Cítila jsem to, ten oheň šel od krku a pak od břicha, bála jsem se, že je něco špatně, ale pak mi to došlo. Jen jsem nevěděla, že celou dobu křičím, promiň.“

„Ty se mi omlouváš?“ uchechtl se, ale hned zvážněl. „Já už dávno zapomněl, jak hrozný to je. Věděl jsem, že je to moc bolestivý, ale vidět tě takhle trpět – už nikdy nikomu, ani tobě samotné, nedovolím, aby ti jakkoliv ublížil, jasný?“

Pak se zase usmál:

„Jen tak mimochodem, způsobila jsi hádku mezi Edwardem a Bellou. Kvůli tobě musela Bella přiznat, že tenkrát cítila úplně všechno, že morfium nepomohlo. Carlisle se ti ho chystal píchnout a ona ho zastavila, že je to zbytečné. Nikdy jsem neviděl Edwarda tak zuřit!“

Mně to Bella řekla, počítala jsem s tím. A měla jsem radost, že jsem na to dokázala nemyslet, že mně to Edward z hlavy nevytáhnul. Ale že bude zuřit, to jsem nečekala.

„On se na ni zlobil?“

„Ne, zlobil se na sebe, jako vždycky. Znovu po těch patnácti letech řešil, proč se k tomu všemu nechal přemluvit a tak – jako bys ho neznala. Byla docela sranda, když jsme tam pak seděli vedle sebe a oba zuřili, co jsme vám to dovolili.“

Představila jsem si je – dva mí nejoblíbenější upíři, dva nejhodnější chlapi na světě, a oba bez sebe vzteky, že si je ženský tak omotaly kolem prstu. Bylo to vážně vtipný. Chudák Bella, určitě mu musela nejmíň milionkrát říct, že to vážně nebylo tak strašný. Což je dobrej nápad.

„Nebylo to nakonec tak hrozný,“ usmála jsem se zářivě, ale Will mě překvapil, protože se rozesmál nahlas:

„Jasně, a já ti to věřím, ty kecko.“

Sledovala jsem ho, nádherného, třpytícího se na slunci, uvolněného, tak dokonalého. Znovu jsem dostala chuť zjistit, jaký vlastně je upíří sex, ale tak, jak bylo jeho dobrým zvykem na začátku našeho vztahu, mi to překazil:

„Jdeme se podívat na tu malou krásku,“ navrhl. „Ale ještě předtím se trochu pohrabeme v hlíně. Utopený medvěd je špatně schovaný medvěd.“

No… Takovýhle problémy teda s lidským jídlem nebyly!

****

Edward s Jasperem a Emmettem na mě čekali na kraji lesa. Vypadali uvolněně, ale věděla jsem, že jakmile bych jim dala sebemenší záminku, dokázali by mě s přehledem zastavit.

„Teda Wille, ty divochu!“ pokýval uznale hlavou Emmett, když viděl, v jakém stavu je moje tričko. Rychle jsem se otočila zády a v duchu si nadávala. Vůbec jsem neřešila, co mám na sobě, tak moc jsem byla zvědavá na naši dceru.

„Já nic, to medvědi jsou takoví hrubiáni,“ broukl si Will jakoby pro sebe, ale dobře jsem slyšela Emmettovo překvapené nadechnutí.

„Tys mi snědla večeři?!“

„Měls ho podepsanýho? Nevšimla jsem si,“ nedala jsem se a mezitím poslouchala, jak se ke mně blíží Edward. Jeho vůni jsem dokázala přesně poznat, vlastně vůni každého člena rodiny. Teď jsem navíc v domě cítila i Rose, která docela vtipně voněla po růžích, a Esmé, která byla spíš jako orchideje se špetkou šeříku. A pak tu byla jedna, která voněla tak, že mě z ní zamrazilo v zádech. Necítila jsem žízeň, ne větší, než obvykle. Cítila jsem nutkání se rozběhnout dovnitř a tu krásnou svěží melounovou věc zulíbat.

„Ano, to je Misty,“ řekl Edward, který došel až za mě a přehodil mi přes ramena košili. Byla v mé velikosti, určitě mu ji vnutila Alice, která viděla, jak jsem dopadla.

Will říkal, že je úžasná…

„To je. Jsme z ní všichni unešení, je krásná a chytrá. Celá maminka,“ usmál se Edward, když jsem si zapnula poslední knoflíček a otočila se.

Chudák dítě…

„Jo, Wille. Přesně tak,“ rozšířil se Edwardův úsměv a já střelila pohledem po svém muži. Tvářil se hrozně nenápadně, ale došlo mi, že věděl, co si pomyslím. Prostě mě zná.

Umí taky něco ukázat? Jako Nessie? Nebo jak víš, že je chytrá?

„Ne, nedokáže ukazovat svoje myšlenky. Nevypadá to, že by měla nějaký dar, ale je možné, že se něco ukáže časem. Ale já do její mysli vidím a i když přemýšlí hodně jednoduše, jako každé dítě, je velmi nadaná a moc rychle chápe. Nessie v jejím věku byla prakticky stejná, jen s námi mohla komunikovat. Misty nejspíš bude muset počkat pár týdnů nebo měsíců, než se naučí mluvit,“ vysvětloval mi Edward. Trochu mě zamrzelo, že Misty mi hned neukáže, co si o mně myslí, ale vlastně jsem mohla být spíš vděčná… Kolikrát jsem jí vyhrožovala, když byla ještě v břiše? Určitě si to všechno pamatuje a odnesla si z toho traumata na celý život, nebo tak něco.

„Ne, to si nemyslím. Však uvidíš, je spokojená.“

A na co čekáme? Jsem si jistá, že ji nekousnu. Nevoní mi. Teda voní, ale nevoní jako jídlo.

„Já vím. Zkusíme to, ale neděs se, Bella ji nejdřív vezme pod štít, ano?“

„A my ti kdyžtak s radostí utrhneme ruce,“ zabručel Emmett. „Za toho medvěda si to zasloužíš!“

Skočila jsem po něm. V letu jsem si stihla uvědomit, že Edward se rozesmál a Jasper jen dospělácky vrtí hlavou. Will vypadal překvapeně, ale zdaleka ne tolik, jako Emmett, který se z heknutím svalil na zem, jen co jsem mu dopadla na záda. Popadla jsem ho rukama za hlavu a ignorovala vyděšený výkřik jeho ženy. Sklonila jsem se k jeho uchu a vesele mu šeptala:

„Tohle máš za všechny ty blbý řeči!“

A třískla jsem mu obličejem o zem. Obrovsky se mi ulevilo. Přestože jsem od začátku svého útoku, což bylo jen pár vteřin, věděla, že mu nechci ublížit, cítila jsem velké zadostiučinění. Zvedla jsem mu hlavu a pobaveně sledovala otisk jeho obličeje v hlíně.

„A tohle za to, jak ses do mě navážel,“ zacvrlikala jsem a znovu mu plácla hlavou o zem.

„A tahle je prostě za to,“ řekla jsem skoro slavnostně a znovu s ním švihla, „že tě mám ráda!“

Když vstal, spokojeně se na mě zubil a jeho bělostný chrup v té špinavé tváři vynikl ještě mnohem víc.

„Jen počkej, ty bestie,“ vyplázl na mě jazyk. „Za půl roku s tebou zametu!“

Bylo mi skvěle. Přestože Will nechápavě vrtěl hlavou a až sem jsem viděla, jak si Rosalie v domě naštvaně podupává nohou.

A za ní se u skla objevila Esmé. V náruči držela dítě a já měla skoro pocit, že mi zase začne tlouct srdce. Vypadala jako mnohem starší, ne jen třídenní. Věděla jsem, že teď rostě hodně rychle, postupně se to bude zklidňovat a nakonec se její růst zastaví někde za pubertou. Viděla jsem fotky a videa s Ness jako miminkem, ale vidět vlastní dítě bylo prostě jiný. Nádherný.

Měla hnědé vlásky, těžko říct, jestli spíš světlejší po mně nebo tmavší po Willovi. Nebylo jich moc, byly kraťoučké, ale dokázala jsem rozeznat snad každý jednotlivý z nich. Na hlavě měla čelenku s mašličkou, která ladila s růžovým oblečením. Alice se zase vyřádila. Dívala se na mě očima, které byly skoro zelené, jen s lehkým nádechem hnědé. Tu barvu jsem nikdy neviděla a donutila mě usmát se. Vzpomínka na lidského Willa. A pak se usmála, a já viděla všechny drobounké zuby. Byla jako malé dítě, ale vlastně nevypadala jako běžné dítě. Její kůže lehounce odrážela sluneční paprsky, ale byla jsem si skoro jistá, že člověk si toho nedokáže všimnout.

Misty. Naše Missie.

„Je krásná,“ vydechla jsem omámeně.

„Říkal jsem ti to,“ uslyšela jsem u ucha Willův hlas a jeho teplé ruce mě zezadu objaly kolem pasu. „Jste obě krásné. Mám dvě nejkrásnější ženský! I když ta jedna je zatím v kapesní verzi.“

„Tak pojď, chce tě u sebe,“ vyrušil mě Edward z mého vytržení. Cože? Ona dokáže myslet na to, co chce? Dokáže si říct?

„Vidím jí v hlavě jídlo, když chce jíst, láhev, když má chuť na krev. Poznám, kdy je unavená a kdy se chce mazlit. Pravidelně se dožadovala Willa. A teď chce tebe.“

Je fakt výhodný mít v rodině telepata… Co, dědo?

„Byl tu božský klid, když jsi byla za vodopádem, Minnie,“ oplatil mi moje škádlení a vydali jsme se do domu. Vůni melounu, Misinu vůni, jsem cítila silněji. A o to víc jsem se chtěla rozběhnout a být u ní, ale věděla jsem, že teď se nedá nic uspěchat. Will mě pořád objímal a Jazz a zahlíněný Emmett šli o krok přede mnou a periferním viděním si mě hlídali. Bella s Alicí zase stály krok před Esmé s Rose a čekaly na nás. Carlisle se držel stranou, přišlo mi, že pozoruje, co se bude dít. Jake s Nessie seděli na gauči a vypadali, jako by sledovali vtipný pořad v televizi.

„Říkala jsem vám, že nemusíte dělat tenhle tyjátr,“ založila si Alice ruce na prsou.

„Mě to baví,“ ozval se Jacob a já nevědomky nakrčila nos, když jsem si uvědomila jeho puch. Rozesmál se. Neuvěřitelně splachovací Jake. Moje pozornost se ale soustředila výhradně na Misty, která se kroutila u Esmé v náručí a nespokojeně fňukala. Will mě pustil a došel k nim, kde mu Esmé bez řečí dala Missie do náruče. Ona se spokojeně usmála a prohlížela si ho zblízka, ale pak se zase otočila ke mně. Jejich vůně se smíchaly a vyrobily nepopsatelně skvostnou kombinaci. Vůni mého života.

Neřešila jsem žízeň. Neřešila jsem, že se mě pokouší rozptýlit stovky jiných podnětů. Viděla jsem jen je dva, a byl to úžasný pohled. Will se vrátil ke mně, ignoroval ostatní. Jako by tu nebyli. Stihla jsem si uvědomit, jak jsem jim vděčná, a pak Will tiše řekl:

„Tak, příšerko, tohle je máma.“

A prostě mi ji podal.

A já si ji vzala a přišlo mi, že jsem byla stvořená k tomu, abych ji objímala. Nahlas se zasmála a pak se mi pokusila nacpat ruku do pusy.

„Hm hm,“ udělala jsem varovně se semknutými rty a ona se znou rozchichotala a píchla mě prstem do oka.

Jo. Tak tohle mám za to, jak jsem na ni byla ošklivá.

„Tys věděla, proč sis vybrala skoro nerozbitný rodiče, viď?“ usmála jsem se na ni a schytala jsem plácnutí do tváře.

„Já myslím, že dobrý, co?“ řekl spokojeně Jake. „Dal bych si něco k jídlu.“

„Musíš si dávat bacha na strejdu Jakea, mohl by tě omylem spolknout,“ nabádala jsem Misty a Will si nás k sobě přitáhl obě. Jak jsem si tohle zasloužila? Dokonalýho chlapa a dokonalé dítě. Dokonalou rodinu, která je tak trochu jiná.

Pak mě Misty zatahala za vlasy. Dobře, beru zpět to o dokonalém dítěti.

Sakra.

Jsem nejspokojenější upírka na světě.

 

 


 

 

Další kapitola

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

zuzka88

8)  zuzka88 (06.02.2012 09:28)

Nádhera. Malá Missy je skvělá. Celý je to skvělý

Mabel

7)  Mabel (19.12.2011 21:35)

Čekala jsem, jestli Bella přizná, jak ji přeměna bolela a nebyl by to Edward, kdyby se kvůli tomu zase nestresoval. :) Jinak krásná rodinná idylka a Emmettovi to patřilo!

leelee

6)  leelee (13.12.2011 23:22)

Utopený medvěd je špatně schovaný medvěd.
kam ty na ty hlášky chodíš:D

miamam

5)  miamam (21.11.2011 10:39)

Hehe, to bylo super To je takovej rarášek ta Misty!

Nika

4)  Nika (28.06.2011 19:08)

Misty je povahou celá maminka

magorka

3)  magorka (22.09.2010 21:11)

regulérně slzim...sakra, bude to chtít instalatéra...

Rosalie7

2)  Rosalie7 (18.05.2010 04:07)

Tohle bylo super, to s Emmem i Bellou(vždycky jsem byla zvědavá, jak to Edík vezme a tvůj realistický popis mi dokonale stačí, navzdory tomu, že bych to nikomu jinýmu nevěřila - snad kromě Stephi) a malá Mis je suprová a já se tady zase roztýám a jsem naprosto blažená. To umíš jen ty(já vím, zase to na mě příjde, ale ted si to nenechám ničím kazit...)

Alrobell

1)  Alrobell (10.05.2010 20:00)

Tak Bell šla s pravdou ven... chudák Edward... Minnie je skvělá... její osobnost je naprosto dokonale popsaná!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek