Sekce

Galerie

/gallery/minnie1.jpg

Rodím a měním se...

Jak jsem si jen mohla myslet, že to bude v pohodě?! Nebylo to v pohodě! Misty se rozhodla, že chce ven, a hodlala jít klidně přes mrtvoly. Doslovně. Nevadí ti, že se chystáš prohryzat ven z maminky, příšerko?


„Prima, Minnie neztrácí svou dobrou náladu,“ zamumlal Edward, když Willovi se mnou v náruči otevíral dveře do Carlislovy pracovny, která byla už tři měsíce předělaná na skvěle vybavený porodní sál. Will od mého nepříjemného probuzení neřekl ani slovo. Podle pohledů, které po něm házel Edward, si nemyslel nic pěkného. Ještě že nemám v plánu rodit víckrát, znovu už by to se mnou asi nevydržel a rozvedl se.

„Minnie? Držíme pěsti, jo?“ ozvala se ode dveří Nessie rozespalým hlasem. Bella šla ji i Jakea vzbudit, Carlisle chtěl, aby byl v domě co největší klid a proto se většina rodiny měla někam vzdálit. Bella zůstávala kvůli štítu, kdyby se na mě chtěl někdo vrhnout, haha. A taky kvůli tomu, že ona už rodila. Edward zůstával kvůli tomu, že on dostal Nessie ven. Ostatní byli bez milosti vyhnáni, přestože Rose se to moc nelíbilo. Hlava rodiny a doktor ale trval na tom, že potřebuju mít klid. Skutečný důvod byl ten, že jsem nechtěla, aby slyšeli, jak hulákám – pokud by se náhodou plánovaný císař zvrhl v neplánovaný opravdový porod upířete se vším tím lámáním páteře a tak… Jo, teď jsem litovala, že jsem si to nechala od Jacoba detailně převyprávět.

„Zabiju ho,“ zamračil se Edward, když viděl, na co myslím. On mě jen kulantně upozornil na to, že to nebylo nic příjemného.

Ale vidíš, jak jsem se zlepšila v nemyslení na tajný věci? Třeba teď zuřivě nemyslím na svůj pin!

„Čtyřicet dva patnáct,“ řekl Edward nepřítomně a tím mi docela pokazil už tak blbou náladu. Byla jsem vyděšená, ale ze všech sil jsem se snažila se tak nechovat. Děsilo mě, jak moc sebou Misty mele, jak moc se protahuje. Chtěla ven a bolelo to. Jestli se o kousek natočí a bude dál tolik mlátit nohama, budu mít žebra na padrť! Ale já nechtěla, aby se dostala na svět tak šíleně. Nechtěla jsem vidět tu hrůzu v očích těch kolem sebe, kdyby se dělo to, co s Bellou. Teď jsem si vyčítala, že jsem chtěla ještě počkat. Misty už mohla být venku a já se mohla svíjet jinou bolestí, tou při přeměně.

„Wille,“ kníkla jsem, když mi došlo, že můj muž stojí vyděšeně metr ode mě a je mimo. Podíval se mi do očí a vypadal, že se každou chvíli rozsype. Teď asi neměl radost, že se k tomuhle nechal přemluvit.

Je v háji, viď?

„Jo, dost,“ řekl Edward, který mi držel ruku, do které Carlisle zaváděl infúzi.

„Wille!“ zkusila jsem to znovu a dělala, že nevidím tu zřetelnou vybouleninu, která se mi udělala nalevo od pupíku a vypadala fakt děsivě. Dobře, rozhodla se ven prokopat. První poloupíří fotbalistka.

„Minnie,“ hlesnul tak potichu, že jsem ho přes hlasité bušení mého srdce a hučení v učích skoro neslyšela. Konečně se trochu probral a udělal krok ke mně. Když se studenou rukou dotkl mého zpoceného čela, zamrkal a přišlo mi, že doteď nějak zvláštně spal a až teď se vzbudil. Najednou to byl zase můj Will, dokonce se usmál. Pořád vypadal ustaraně a trochu vyděšeně, ale už na mě reagoval a to mi zase dodalo odvahu.

„To bude v pohodě,“ hekla jsem a zazubila se na něj. Pokus o úsměv překazila Missie, která se začala celá nějak otáčet a mně došlo, že už je fakt zle.

„Hlavně neomdlívej, jo?“ procedila jsem skrz zaťaté zuby. „Já tě tu potřebuju!“

„Minnie, ruším původní plán, nemůžu ti dát epidurál, nezvládneš ležet v klidu na boku,“ objevil se mi před očima obličej Carlislea. Ne! To musí jít! Je to tak domluvený, potřebuju ji vidět! Epidurál, seznámení s Misty a pak kousnutí!

„Slíbili jste mi to!“ vyjekla jsem vztekle, ale poslední slovo už jsem bolestivě křičela, protože naší dceři se povedlo otočit přesně tak, jak jsem nechtěla. Ve chvíli, kdy jsem zase ucítila prudkou ostrou bolest na levé straně hrudníku, všichni čtyři upíři se přikrčili a přivřeli oči. Oni slyšeli i to křupnutí. Ani tak jsem to nehodlala vzdát.

„Dejte mi něco na bolest a udělejte to,“ navrhla jsem rychle, dokud byl klid a nelámaly se mi žádné další kosti. Bella se ke mně sklonila a s lehkým úsměvem mi vysvětlovala, že se nemám bát, že na Misty dají pozor a ona se na mě bude těšit, že všechno bude v pořádku a já se nemám zbytečně týrat. Chtěla jsem jí odseknout, ať si svoje rady strčí někam a radši zpracuje svého muže a Carlisla, ale najednou jsem byla hrozně unavená a cítila jsem, jak se mi někam ztrácí ruce a nohy. Jako kdyby byly lehčí než vzduch a někam mi odlétly. Zamračila jsem se a chtěla jsem vykřiknout, že je něco špatně.

„Lásko, promiň,“ šeptal mi do ucha Willův hlas. „Takhle to bude lepší. Miluju tě.“

A mně došlo, že mi do infúze přidali anestezii a já se propadám do spánku a nemůžu s tím nic dělat. Poslední, co jsem si uvědomovala, byla zvláštní bolest v břiše a podivné tahání.

„Jdi do háje,“ zamumlala jsem, ale nevěděla jsem, jestli se mi to jen nezdálo.

****

 

A pak jsem najednou ucítila, jak se mi po těle rozlévá žhavá tekutina. Šířila se od krku dolů, krevním oběhem do paží a rukou. Druhá vlna mi šla od břicha k nohám a já měla pocit, že je to láva a já se musím každou chvíli vznítit.

Něco se jim nepovedlo! Proč hořím? Kde je Misty? A Will? Sakra, tohle je přeměna! No, tak to je mnohem, ale mnohem horší, než jsem si dovedla představit. Pro tohle nejsou slova. Tak se to asi povedlo.

Vykřikla jsem a celé moje tělo se napjalo, jak jsem se snažila utéct před tím, ale bylo to marné. Ta žhavá bolest už byla všude, měla jsem ji v hlavě a v hrudi a najednou jsem nebyla schopná na nic myslet. Byl tu jen ten žár a neuvěřitelná bolest a můj hlas, který chraptivě křičel a skučel a zněl spíš jako nějaké zvíře než jako já.

Přišlo mi, že hořím celé roky. Upíři po smrti nemohou přijít do pekla, protože už tam byli, když se měnili. Tohle Edwarda pobaví. Uvědomila jsem si, že bolest je o trochu jiná. Že můžu myslet. Trhaně a velmi sprostě, protože většinu mé mysli zaměstnávalo to, že tohle je vážně kurevsky nepříjemnej zážitek, ale už jsem zase vnímala svou hlavu. A to bylo dobře. Potřebovala jsem svou hlavu. Byl to důkaz, že jsem tu a že všechno je tak, jak má být. Teď už jen vydržet zbytek přeměny a zase budu s Willem. A uvidím naši dceru. Jen vydržet.

O několik milionů velmi peprných nadávek později jsem uslyšela hlasy.

„Vnímá nás!“ rozeznala jsem jeden mužský jásavý a pak se ozval moc příjemný hluboký, který mě prosil, ať ještě chvíli vydržím a že jsem nejúžasnější ženská pod sluncem a že Misty je nádherná a dokonalá. Will! Edward ví, že jsem tu! Edward mě slyší!

„Jasně že jo, myško!“ rozesmál se. „Vydrž, za chvíli už to bude!“

Jak dlouho? Jak dlouho?!

„Den a půl, Minnie,“ ozvalo se.

Cože? Do prdele, to jsem teprve v půlce?!

„Nemá radost,“ zaslechla jsem, ale nějaký hlasitý zvuk mě pořád rušil a Willovi, který mi něco říkal do ucha, jsem vůbec nerozuměla. Do hajzlu, co je to? Proč to furt ječí? Ať to přestane, já chci slyšet! Je mi líp, když vás slyším! Prosím, vypněte to! Až když se zvuk na chvíli odmlčel přesně v okamžiku, kdy jsem se nadechla, mi došlo, že to jsem já. Že řvu. A křičím a ječím. Pořád. Nejspíš celý den a půl.

Sakra, Minnie, vzmuž se, ne? Bella ani necekla a ty ječíš jak magor!

Bella měla štít…

Kašli na štít a zmlkni! Jen je děsíš! Seber se! Už dost!

A pak se mi vybavilo jezírko uprostřed tropického pralesa a šumící vodopád, za kterým se schovávala moje jeskyně. Proč mě to nenapadlo dřív? Proč jsem si tam nevlezla už předtím? Protože jsem nedokázala myslet, no jasně. Tak honem tam! Jen co jsem se ponořila do chladné vody, oheň po těle byl pryč, teď už mi hořelo jen zevnitř. I to bylo hodně bolestivé, ale stačilo pár temp ve vodě a dokázala jsem ten šílený pocit vnímat jen okrajově. Obeplavala jsem vodopád a když jsem se vyhoupla do jeskyně, byl klid. Jen hučení vody a nádherná vůně rozkvetlých orchidejí. Páni. Pořád to umím. Pořád je tu krásně a pořád to funguje.

Teď mi bylo skvěle. Už jen den a půl a budu zase v pořádku. Budu vlastně mnohem víc, než v pořádku. Nebudu lákat Willa ke kousnutí. A uvidím Misty, která je podle Willa dokonalá. Určitě by mu taková přišla, i kdyby měla o jednu nohu navíc, ale já byla přesvědčená, že vážne bude dokonalá. Bude to nejkrásnější dítě na světě, protože bude moje. Jen mě děsila ta žízeň. Cullenovi ji popisovali jako oheň v hrdle – pokud to bude takový oheň, který mi spaloval tělo doteď, nebyla jsem si jistá, jestli dokážu nějak přežít. A co Misty? Podle Belly se nemusím bát, že bych na ni měla chuť, protože bude moje a moje instinkty to budou vědět. Jenže Bella a její štít – u ní bylo všechno jinak. Možná se časem naučím používat vodopád tak, abych se dokázala schovat před žízní. Třeba tohle bude můj dar. Můj vodopád. Ale k čemu mi bude, že budu celý dny schovaná? Nebudu mít nic ze své rodiny. Nebudu moct být se svou dcerou. Se svým mužem. Achjo.

Kdybych je tu aspoň mohla slyšet! Jenže přes to hučení vody sem jejich hlasy nedolehly. To byl koneckonců důvod pro to, proč jsem si vodopád vymyslela, že. Ale teď by se hodilo dorbné vylepšení, jinak ani nepoznám, že už je po přeměně. Ale tenkrát mě vlastně Carlisle taky dokázal přivolat zpátky, pomocí toho lékařského smradu, co měl v tašce. Oni si nějak poradí, dají mi vědět, že už můžu vylézt. Edward ví, kde jsem.

Teď už si jen počkat.

A tak jsem čekala. A naposledy jsem se stočila do klubíčka a usnula. Jen ve své fantazii, ale aspoň tak.

****

 

Vzbudila mě nádherná vůně. Sladká, přitom těžká. Jako růžové dřevo a trochu rozmarýnu a do toho závan citrusů, jako když rozloupnete mandarinku. Přišla mi povědomá, ale nevěděla jsem, kde se tu vzala. Proč ji cítím. Posadila jsem se a pořádně natáhla do nosu vzduch. Jeskyně a okolí voněly pořád stejně, tahle vůně přicházela zvenku. A byla omamná. Vstala jsem a došla ke kraji jeskyně, kde jsem se znovu zhluboka nadechla. Ta vůně byla dokonalá.

Byl to Will.

Vždycky mi voněl, voněl nádherně a nepotřeboval k tomu žádné parfémy, on sám byl parfém. A teď jsem ho cítila. Jak je to možné? Jak by se sem dostal?

Vklouzla jsem do vody a proplavala stěnou z padajících kapek. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale nikde jsem ho neviděla. Blouzním, nebo co? Jen se mi to zdá?

A pak se ozval vrtulník. Trhla jsem sebou a podívala se nahoru na zářivě modré nebe, ale kromě papoušků a velkých tropických motýlů jsem neviděla nic. Zvuk rotoru byl ale mnohem hlasitější, musel být někde blízko. Nechápala jsem, co v mé hlavě dělá helikoptéra a děsilo mě to. Tady má být klid, ne tohle! Co mám teď dělat? Mám se schovat, nebo počkat, až zjistím, co se děje?

K Willově vůni se najednou přidalo množství dalších. Cítila jsem bergamot a vanilku a frézie a růže, cítila jsem les a louku, cítila jsem jahody a meloun a všechno to dohromady tvořilo nádhernou symfonii. Rušily ji jen dvě věci – ten vrtulník a smrad mokrého psa. Fuj.

Pes! Smradlavej pes – to je Jacob! Já už čichám jako upír! A ten vrtulník, panebože, to musí být moje srdce! Už to bude! Honem Minnie, vrať se zpátky! Šup! Teď! Už to bude dobrý!

Ale nešlo mi to. Zmatená a zaskočená tím, že jsem se tu zasekla, jsem se chvíli rozhlížela a hledala něco, co by mi mohlo pomoct se dostat zpátky. Všechno ale vypadalo tak, jako vždycky. Tak proč nemůžu otevřít o či a být zase při vědomí, sakra?

Rychle jsem plavala ke břehu, abych vylezla z vody, a najednou to ohlušující rychlé bušení přestalo.

A já nebyla nikde.

Prales byl pryč, vodopád byl pryč a já měla před očima tmu. Pak jsem se hlasitě zhluboka nadýchla a v mých plicích se nashromáždil vzduch plný těch nejkrásnějších vůní. A smradu. V tom samém okamžiku jsem ucítila v krku pálení, které mě donutilo se zamračit a položit si na hrdlo dlaň. Než jsem si stihla usmyslet, že to mám v plánu, byla tam. Pálení neustalo. Nebo to tak hrozné, jako bolest při přeměně, ale že by se na to dalo jen tak zapomenout, to se rozhodně říct nedalo. Chudák Will…

Will!

Otevřela jsem oči a zírala do jasného světla. Nejdřív mě napadlo, že mi svítí do očí lampou, ale můj zrak se ihned přizpůsobil a já viděla nerovnosti v nátěru stropu. Teda… Tohle je hustý. Vidím každej pór v omítce. A slyším dech a bušení srdce a vrčení lednice a jemné jiskření elektřiny v zásuvkách a slyším les a všechna zvířata kolem domu a ta se budou dobře chytat, když je takhle slyším. Jen co budu vědět, jak které voní, budou se snadno hledat, to bude prima. Až si zkusím rychlý běh a nebude mi z toho špatně, na to se taky těším. A musím zkusit, jak chutná jídlo, když se nad ním všichni ofrňovali, a taky porazit Emmetta, ne! Zabít Emmetta! Několikrát! Jak se asi třpytím? Venku je hezky, to jsem na to zvědvá, achjo, to červené oči, budu sama sebe děsit, asi se nesmím chvíli koukat do zrcadla. Něco bych si dala, nemám hlad, ale žízeň a někde nad námi letí letadlo, nebo co -

„Minnie!“ vytrhl mě z přemýšlení krásný hlas a já najednou stála v rohu pokoje a vyděšeně zírala na tu skupinu upírů před sebou. Tak tohle mysleli tím, že se jejich pozornost dokáže rozdělit mezi několik věcí najednou. Hustý. Vlastně blbý. Bude mě to hrozně rozptylovat. Jako třeba teď – už zase. Proč jsem v rohu pokoje? Co tu dělám? Podívejme na ně, jsou nádherní! Panebože, Will!

Veškerá moje pozornost se teď upírala na nadpozemsky krásného třpytícího se upíra se zlatýma očima, který se usmíval. Pusa se mi automaticky otevřela a já těkala pohledem z jeho očí na jeho rty a bradu a ruce, které jsem tak milovala, zpátky na obličej a pak níž, na břicho, a zas níž a najednou moje hlava myslela jen na to, jak z něj sundat ty kalhoty a -

„Minnie!“ napomenul mě pobaveně Edward a mně došlo, že mám žízeň. A něco tu smrdí. Do háje, tahle pozornost je úplně na nic! Pomalu jsem před sebe natáhla ruku, chtěla jsem jen zvednout ukazováček v gestu Dejte mi minutku, ale místo toho jsem omámeně pozorovala tisíce drobných odlesků sluníčka na své úplně bílé kůži bez jediné pihy nebo chloupku. Tyjo. Doufám, že mi nevypadaly i vlasy. A obočí. To bych byla krasavice. Sakra, zase! Nechci na nic myslet, chci si je konečně prohlédnout!

„Já myslím, že můžeš,“ ozval se Jasperův hlas, ale zněl jinak – dokonaleji. Můj zrak ho hned našel a já překvapeně vydechla, když jsem viděla, jak vypadají jeho jizvy na slunci pod upířím zrakem. Skoro mi z něj běhal mráz po zádech, ale když se usmál, moje rty jeho mimiku bezděky napodobily. A pak jsem zaregistrovala, že se Will pohnul, a bezděky jsem se trochu přikrčila. Jen co mi to došlo, zase jsem se narovnala a zatvářila se rozpačitě, hned pak jsem se ucítila provinile a nakonec mě zasáhla vlna klidu od Jaspera.

„Ty vole,“ uteklo mi ze rtů a oni se rozesmáli. Už předtím mi hlava byla schopná v podstatě fungovat rozdělená na několik na sobě nezávislých částí, ale s tímhle se to nedalo srovnávat. Část řešila žízeň, část sledovala Willa, další si představovala, jaké to bude, až ke mně konečně dojde – proč jen mu to trvalo tak dlouho? – a další zkoumala okolí, ostatní členy rodiny a v podstatě mi i kryla záda. Všimla jsem si, že Rose a Esmé tu nejsou, a má hlava vydedukovala, že jsou někde pryč s Misty, protože nevěděly, jak budu reagovat. Byla jsem ráda a zároveň mě to moc mrzelo, chtěla jsem ji vidět, těšila jsemse na ni. Věděla jsem ale, že všechno má svůj čas. Nejdřív musím zjistit, jak na tom jsem. Ale to, že nevrčím a nepokouším se někoho rozervat na kusy byl podle mě dobrej začátek.

„Minnie,“ usmíval se Will a zastavil ode mě na vzdálenost paže. Předtím jsem se bála, že po něm budu chtít skočit a ublížit mu, protože jsem ho měla vnímat jako nebezpečí, ale teď jsem si byla jistá, že to neudělám. Že po něm možná skočím, ale z úplně jinejch důvodů. Jaké to asi bude, když máme stejné tělesné skupenství? Ne, moment, na tohle jsem teď nechtěla myslet! Chtěla jsem myslet na Willa a na to, jak ho políbím.

A tak jsem to udělala. Ozval se rachot, protože jsem vůbec netušila, jakou razanci do svého pohybu dám (jak taky asi, když jsem si ten pohyb ani neuvědomila, prostě se nějak stal?) a srazila jsem Willa na postel, která se tím posunula o metr dál.

„Já -“ začala jsem omluvně, ale to už mě líbal. Pokud jsem si předtím myslela, že můj muž líbá dokonale, pletla jsem se. To předtím nebylo nic v porovnání s teď. Ta věčná studenost, na kterou jsem si tak snadno zvykla, byla pryč. Byl teplý a bylo to mnohem, ale mnohem lepší. Zasténala jsem a nechala jeho jazyk vklouznout do mých úst a ve chvíli, kdy jsem se rozhodla, že z něj musím okamžitě strhat oblečení, se venku změnil vítr a slabounký průvan v domě ke mně přinesl ten psí smrad. A bylo po vzrušení.

„Ble!“ odtáhla jsem se od Willa zamračeně. Překvapeně zvedl obočí a otevřel pusu, ale to už mi to došlo.

„Ne, ty ne, lásko!“ vyhrkla jsem a zarazila se nad tím, jak krásně zní můj hlas. Ach. Děkuju! Teď se klidně můžu živit prodejem po telefonu! Ne, moment, řešila jsem ten smrad a Willa!

„To on,“ udělala jsem žalujícím tónem a ukázala na Jakea. Rozchechtal se a já se podívala na Ness:

„Jak s tím můžeš bejt?!“

„Je to stará dobrá Minnie!“ splácl k sobě Emmett v děkovném gestu ruce a vydal se ke mně. Teď jsem mohla vnímat každý pohyb jeho těla, takže přestože to vzal upírksou rychlostí, nezaskočilo mě, když mě popadl v pase, zvedl z Willa a přimáčkl mě k sobě. Musela jsem se začít smát. Protože bylo jasný, že to zvládám. Že průběh Belliny přeměny nebyl způsoben jejím štítem, ale tím, že ji podstoupila dobrovolně. Nebudu několik týdnů nebo měsíců nebezpečná své rodině! Svět je dokonalej! Mám malou Misty! A támhle na stromě přeběhla veverka! Mám žízeň sakra! A chci se na sebe podívat! A roztrhat Emmetta! A milovat se s Willem! Do háje, z týhle nový hlavy mi už ale opravdu hrábne!

„Nehrábne, myško,“ uklidňoval mě Edward a já se nemohla nabažit pohledu do jeho očí.

Ahoj, chyběl jsi mi. Všichni jste mi chyběli.

„Schovala ses nám. Jsi úžasná. Zvládáš to dokonale,“ usmál se na mě. Ale než jsem si stihla užít jeho pochvalu, moje hlava už zase řešila motýla za oknem a Jacobovu rozvázanou tkaničku a Willa, který spokojeně ležel na zádech na posteli a sledoval mě. Měla jsem na něj hroznou chuť. Jak se asi zbavit ostatních? Omluvte mě, potřebuju si vyzkoušet sex v novém?

„Will tě vezme na lov,“ řekl Edward s potutelným úsměvem. „A až se vrátíte, bude tu Misty.“

Při slově lov se dostala do popředí žízeň a já cítila, jak se mi sbíhají sliny. Došlo mi, že to nebudou jen sliny, ale že se mi tvoří jed, a zasekla jsem se na podrobném studování toho pocitu, převalovala jsem ho v ústech a rozhlížela se po skleničce, abych ho mohla vyplivnout a podívat se na něj.

„Prosimtě, běž,“ rozesmál se Edward a já se zarazila.

Můžu to normálně spolknout?

Jen nevěřícně přikývl.

No co! Neříkej, že tě to nezajímalo, když jsi byl novorozenej!

A jakmile jsem dořekla tu větu, slovo novorozenej ve mně evokovalo vzpomínku na porod a na Misty, takže jsem zmateně zatřepala hlavou, aby se moje myšlenky ustálily, a prosebně jsem se podívala na Willa. Vstal, vzal mě za ruku a vedl mě ven z pokoje.

„Hej, a co okno?“ namítl Emmett.

„Nemusíme dělat všechno jako Edward. Ukážu jí jinde, co umí,“ mávl volnou rukou Will.

„A co zrcadlo?“ pzvala se Alice dotčeně, jenže mně teď bylo úplně jedno, jak vypadám, protože jsem držela za ruku nejnádhernějšího chlapa a jen co mi ukáže, jak se chytá srnka, nechám si s radostí ukázat i další jeho dovednosti. A pak za Misty.

Divný. Neměla bych ty pudy mít nějak obrácený? Mateřskej, žízeň, sex?

Bezva.

Budu nejhorší upírská matka v historii. No, to se ostatně dalo čekat.

 

 


 

Další kapitola

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

ireen

8)  ireen (18.03.2012 19:16)

MINIE JE DOKONALÁ , zas a zas! Díky!!!!!!!!!!

zuzka88

7)  zuzka88 (06.02.2012 08:59)

Super

magorka

6)  magorka (22.09.2010 19:56)

ty vo...e to je jízda!!!

SarkaS

5)  SarkaS (10.09.2010 11:16)

Minnie a její dokonalá hlava, no já padnu

4)   (23.05.2010 13:20)

Ja viem, že mi to preukrutne dlho trvalo...
Ale nakoniec som si našla čas
A zase raz si nesklamala...
Ja byť tebou, napíšem knihu a na TW sa vykašlem:D
Pretože tvoj talent je naozaj nevídaný...
A celý Pratchet sa môže ísť schovať pri tvojom umení zložiť slová do viet, s myšlienkou a nakoniec vytvoriť taký dej, ako sa ti to podarilo tu.

Rosalie7

3)  Rosalie7 (18.05.2010 03:42)

Tohle nemělo chybu! Naprosto originální a já pořád nemohla z těch jejích myšlenek, dokonce jsem to četla a představovala si tu rychlost, s jakou jí běhají hlavou... zcvokla bych z toho:D

2)  Nikky (11.05.2010 18:02)

skvělé

Alrobell

1)  Alrobell (10.05.2010 19:51)

Ty její myšlenkové pochody jsou dokonalé...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek