Sekce

Galerie

/gallery/minnie1.jpg

Hopla...

Třicátého bylo v plánu vyzvednout kluky na lětišti. Na Silvestra měla být v baru oslava a Nat potřeboval nakoupit všechno potřebné. Netušila jsem, jak upíři vítají příchod nového roku a když jsem nadhodila, že bych tam ráda byla s klukama, Will s Nessie a Jakem se rozhodli ke mně přidat. Ostatní si nejspíš oddechli, že konečně budu z domu a oni si budou moci užít. Buřtík strikes back! Ještě že u toho nebudu...

Hrozně jsem se na ně těšila. Chyběli mi, stýskalo se mi po nich a i když jsme si psali, byli prostě daleko. A nebyli upíři, což byl taky docela rozdíl. Bude fajn být jen s Willem a s někým, kdo neslyší každé šeptnutí. Na druhou stranu jsem docela trnula. Jim si určitě nenechá ujít příležitost pořádně si do mě zarýt. Ale nenechám se vyvést z míry jedním přerostlým puberťákem, že. Však jsem trénovala své nervy s Emmettem.

A i s Willem. Byl úžasný ve všech směrech. Vždycky jsem milovala kočkování s Jimem a Natem, milovala jsem to láskyplné rytí a vtípky, a Will mi to všechno taky dopřával. Hojně. Nevěděla jsem, jesti se mám smát, nebo zlobit, občas jsem prostě neměla ani sílu nějak zareagovat. Pro někoho cizího to možná mohlo vypadat, že on se do mě naváží a já se ani nebráním, ale když by se na nás ten cizí podíval zblízka, viděl by, že oba máme v očích smích. Můj dokonalý chlap.

Teda skoro dokonalý chlap.

Vlastně skoro dokonalý chlap s velkým zádrhelem. Myslela jsem, že chlapskej mozek věnuje pozornost v podstatě jen sexu. Že nemyslí na nic jiného. A pokud upíři dokáží rozdělit svou pozornost mezi hromadu věcí, je jasný, že upíří chlap musí myslet na sex pořád. A ty jejich pudy, že. Vždyť jsem to viděla u Cullenových, ty jejich nenápadné rychlé lovy, ze kterých se vraceli s potrhaným oblečením a snažili se to svést na medvěda nebo pumu. Smůla, že už jsem dokázala rozeznávat odstíny jejich očí a při tehle návratech se jim barva nikdy neměnila.

Jenže Will... Ať jsem se snažila sebevíc, stejně mě vždycky stopl a vymlouval se na to, že je moc krátce vegetarián a mohl by mi ublížit, bla bla. Takové ty Edwardovské kecy. Takže jsem si připadala jak nadrbaná hysterka, když jsem stále dokola marně zkoušela, jestli si to nerozmyslel, a vzápětí trucovala, případně vrčela. Netušila jsem, co dělám špatně. Nevypadalo to, že bych něco dělala špatně.

Rozhodně mi to nedělalo dobře.

Nepomáhala tomu ani Alice, kterou jsem jednou zpovídala, když byl Will a většina rodiny na lovu. Byla jsem nervózní jak pes, ale potřebovala jsem to s někým probrat.

„Alice, prosím,“ fňukala jsem. „Co se děje? Proč se mnou nechce spát?“

„Minnie,“ vykulila na mě oči a pak se rozesmála. „On s tebou chce spát, vždyť s ním hrozně lomcuješ. Jen si na tebe musí zvyknout. Nepotřebujeme, aby tě samou láskou umačkal, že?“

Naštvaně jsem si založila ruce na prsou:

„A taky nepotřebujeme, abych byla sexuálně frustrovaná!“ Což jsem už byla. A bylo to divný. Zatímco dřív mi to bylo úplně jedno a nechápala jsem, co všechno jsou ochotni lidé pro sex dělat, dokonce o něj škemrat!, teď bych klidně slíbila Willovi, že pak už do něj nikdy nezaryju a nebudu remcat a klidně bude moct řídit Bonda a zpívat si při tom diskotékové hity příštích dvacet let.

„Tak si s ním promluv,“ radila Alice. Obrátila jsem oči vsloup. To jsem už dělala několikrát. A pokaždé jsem se nakonec cítila jako malá holka, kterou láskyplně poučuje někdo starší o tom, že na některé věci má ještě dost času. Já nevím... Nevědět, že upíři jsou tak nějak nerozbitní, a necítit jeho vzrušení při každém trošku delším líbání, myslela bych si, že má problémy s potencí. Takhle mi přišlo, že má spíš problém se mnou. Achjo.

„Alice, kašlu ti na promluvy, ty přece víš, co se stane. Mohla bys mi říct, jestli někde v brzké budoucnosti vidíš, jak... ehm... Víš co myslím?“ naléhala jsem na ni a tvářila se tak tragicky, jak jsem jen dovedla. Marně, nedala se obměkčit:

„Tohle ti neřeknu, Minnie. Už ti to vysvětloval i Edward, chceme, aby sis hezky užila normální vztah.“

„Ale tohle není normální vztah,“ opřela jsem si poraženě hlavu o ruce. Ucítila jsem na rameni její studenou ručku.

„Spíš bych řekla, že to není typický vztah, ale u nás doma ho bereme jako normální. Přece jen už jsme na tahle mezidruhová sblížení zvyklí,“ smála se a já ji probodávala opravdu nehezkým pohledem.

Mezidruhové sblížení. Hm. Bezva. Nemůžu za to, že si mě našel zrovna upír.

Ten večer jsem se rozhodla vsadit všechno na jedinou kartu. Nechtěné otěhotnění jsem už nemusela řešit a byla jsem si jistá, že když se na Willa vrhnu a dostatečně ho zaskočím, dopadne to. Alice mi nechtěla říct, jak to skončí, v podstatě dělala, že mě neslyší. Před Edwardem jsem se ze všech sil snažila myslet na něco jiného, zpívala jsem si v duchu všechno možné, ale vždycky jsem nakonec skončila u svého plánu. A pokaždé se Alice uchechtla a Edwardovi zacukaly koutky. A Will se na mě tázavě podíval. A já dělala, že tam vůbec nejsem.

Nech toho! Běž někam jinam, ať na tebe aspoň nevidím!

„To nepomůže, myško,“ pokrčil rameny.

Ale nebudeš se mi smát! Víš, jak jsem nervózní?

„Vím,“ přikývl a stočil svůj pohled na Jaspera, který si soustředěně ohryzával nehet a nevšímal si Aliciných pleskanců přes ruku.

Vyjde to? Edwarde?

„Minnie,“ povzdechl si, zvedl se a odešel. Ano, já vím, normální vztah.

Taky mu můžu říct, že už jsi mě dneska několikrát viděl nahou!!!

Zarazil se a s úšklebkem se na mě otočil:

„Jen ve tvé hlavě, Minnie. To se nepočítá.“

A klidně vzal Bellu za ruku a pozval ji na lov. Alice se zvedla taky, hodila poslední naštvaný pohled po nervózním Jasperovi a odběhla zadním vchodem do opačné části lesa. Aspoň že u toho nebudou...

Ucítila jsem vzadu na krku chladné prsty, jak mě Will lehounce hladil. Naštvaně jsem se na něj podívala a tím ho už naprosto zmátla.

„Já nemůžu za to, že vy dva se tu hádáte,“ řekl dotčeně. Vstala jsem a zamumlala, že jdu do vany. Samozřejmě že ho ani nenapadlo se zeptat, jestli chci umýt záda, nebo tak něco. Podstatně by mi tím usnadnil situaci a to bylo přesně to, co nechtěl. Napustila jsem si vanu, vylila do ní asi tak půl lahve pěny a pak se do ní rezignovaně ponořila. A v tichu, které přerušoval jen můj dech a jemné praskání bublinek, jsem si ještě jednou projížděla svůj jednoduchý plán.

Prostě vylezu z koupelny nahá. To musí zabrat. Takhle se mu odevzdat, šmarja, to fakt nemůže ustát nikdo, ne? Jasně, taky se může začít chechtat a tím budou veškeré pokusy o další mezidruhové sblížení navždy v hajzlu, protože uteču a už nikdy mě v okruhu sta mil nikdo neuvidí, ale věřila jsem, že takhle to nedopadne. Počítala jsem s tím, že se mě bude snažit třeba zabalit do deky, případně dostrkat ke skříni a obléct, ale nesmím se nechat! Důležité je nevypadat zaskočeně. Prostě se na něj vrhnu. Jeho ucho, moje rty a jazyk, pak honem rozepnout tu jeho košili, co má dnes na sobě. Debilní knoflíčky. Takhle mi to ztěžovat! A pak už snad nebude mít námitky, když se mu začnu dobývat do kalhot, ne?

Bude to historicky první znásilnění upíra, tím jsem si jistá.

Tyvole Minnie. Co to tu vyvádíš? Přijde ti to normální?

Nepřijde. Ale to nevadí. Stačí mi se na něj jen podívat a jsem vzrušená, tohle se prostě nedá vydržet!

Trhla jsem sebou, když jsem uslyšela jemné ťuknutí na dveře.

„Jsi v pořádku, lásko? Neutopila ses?“ zeptal se starostlivě a mně rázem začalo bušit srdce, protože to znamenalo, že můžu začít.

„Jenom malinko,“ hekla jsem, zaskočená návalem nervozity. Ta se naštěstí z ničeho nic rozplynula jako dým. Budu muset Jasperovi poděkovat.

Vylezla jsem z vody a začala se sušit. Pak jsem si uvědomila, že možná budu vypadat líp s pár kapkama na těle, ne? Rychle jsem ponořila ruku do vypouštěné vany a pocákala si krk a prsa. A pak mi došlo, že je to blbej nápad, a zase jsem se utřela. Vyčistila jsem si zuby. Učesala si vlasy. A stála. Nervozita byla díky Jazzovi pryč, ale nějak jsem se neměla k tomu, udělat ten poslední krok. Nejistota a strach z definitivního odmítnutí tu pořád byly.

Zoufale jsem se posadila a kraj vany a pomalu se do mě začala dávat zima. Bezva. Budu hrozně sexy, když se tam budu klepat jak ratlík! Zírala jsem na zem, poklepávala si palcem pravé nohy a vzdychla si. Minnie. Teď, nebo nikdy. Uf. Tak teď.

Ne, moment!

Ještě oholit nohy! Sice jsem ten úkon prováděla včera, ale jistota je jistota! A navíc tím ještě na moment oddálím své velkolepé entré.

Ušklíbla jsem se sama sobě, ty jedna sralbotko, a vlezla si do sprchového koutu. Namydlila si levou nohu sprchovým gelem, vzala do ruky holítko a udělala jeden dlouhý tah. Jenže na jeho konci se mi smekla ruka a žiletka sklouzla po kůži pod špatným úhlem. Hned jsem ucítila bodavou bolest. Doprčic! Sakra, já se řízla!!! To jsem ale kretén, teď budu muset počkat, až to přestane téct, přijít tam s krvavou nohou nebude úplně vzrušu -

Do hajzlu!!!

Já jsem taková kráva!

Pomalu jsem se narovnala a srdce mi bušilo tak, jako ještě nikdy. Zvedla jsem hlavu a uprostřed koupelny stál Will. Nehnutě, ale byl tam. Přes zamlžené sklo jem neviděla jeho výraz a nevěděla jsem, co mám dělat. V podstatě jsem měla jen jednu možnost. Stát a čekat.

„Minnie?“ uslyšela jsem přes šumění vody jeho hlas. Byl ještě hlubší, než normálně, navíc mi přišlo, že mluví skrz zatnuté zuby.

„Jo?“ vydechla jsem. Teď konečně jsem pochopila, do čeho jsem se to pustila. Teď konečně mi došlo, proč se pořád držel zpátky. Proboha, vždyť jsem jeho jídlo! Je to, jako kdybych byla hladová a mohla se na svůj steak jen dívat, sahat, čichat tu vůni, ale nesměla ochutnat! Vím, že jsem si říkala, že pokud by někdy selhal a vypil člověka, budu stát při něm a bude mi to jedno, ale pokud teď vypije mě, asi budu trochu nasraná...

„Jsi v pořádku?“ řekl temně. Stál tam bez hnutí a já si nemohla pomoct, potřebovala jsem vidět, jak na tom je. Opatrně jsem na kousek odsunula jednu část dveří. Cukl sebou, když k němu pára donesla silnější vůni mé krve. Oči měl černé, černější než kdykoliv předtím. Ruce měl sevřené v pěst a na krku mu byly vidět zaťaté svaly. Pozoroval mě se ztuhlým obličejem.

„Jsi v pořádku?“ zopakoval a já přikývla. Chtěla jsem se natáhnout po ručníku, abych ho omotala kolem toho říznutí, ale bála jsem se rychleji pohnout.

„Jen jsem se škrábla, promiň mi to,“ omlouvala jsem se tiše. Přikývl. V tu chvíli jsem uslyšela hlasy a do pokoje a hned i do koupelny se vřítili Carlisle s Emmettem a každý chytili Willa za jednu ruku. Zděšeně jsem vyjekla, jednak proto, že se mi takhle naštvaně vrhají na chlapa, ale taky proto, že teď jsem měla v koupelně upíry tři. A ještě ke všemu jsem byla nahá.

„Dobrý,“ řekl pevně Will a nechal se otočit a odvést Emmettem pryč. Neobrátil se na mě, jen řekl Carlislovi, aby se mi podíval na tu nohu. Ten sklopil oči, které vůbec nezměnily odstín, natáhl se pro osušku a podal mi ji. Chňapla jsem po ní a omotala se.

„Zatím si na to přitiskni ručník, prosím. Půjdeme ke mně, mám tam kufřík s věcmi. Není to hluboké, opravdu jen škrábnutí, ale zavážu ti to.“

Jen jsem mlčky přikývla a poslechla ho. Přes osušku kolem těla jsem si přehodila župan a celá mokrá jsem za ním šla a nechávala po sobě ťápoty. Carlisle mi se stoickým klidem to drobné říznutí, které nebylo delší než centimetr a bylo jen povrchové, namatlal smrdící desinfekcí, přiložil velký a silný čtverec gázy a zavázal dvěma roličkami obvazů. Teď moje noha vypadala jako po kousnutí psem a on spokojeně kostatoval, že nic není cítit.

Došla jsem se ztichlým domem obléct. Bylo po romantice. Budu ráda, pokud se ke mně ještě někdy přiblíží na pět metrů. Teď jsem si mohla užívat... Možná. Ale na druhou stranu jsem na Willa byla neskutečně hrdá. Kdyby neměl tak pevnou vůli, mohlo být po mně. Je vážně dokonalej.

Sešla jsem do obýváku, kde to smrdělo po vanilce a kokosu. Nakrčila jsem nos ještě na schodech.

„Já vím, není to příjemné, ale něčím jsem to přehlušit musela,“ vysvětlovala Esme. „Nechtěla jsem, aby byl celý dům cítit desinfekcí.“

„Mě to moc mrzí,“ rozhodila jsem nešťastně rukama. Usmála se a objala mě.

„To je v pořádku, holčičko. Dopadlo to skvěle, není důvod cítit se kvůli tomu provinile. William je úžasný, viď?“

„Hm,“ přikývla jsem. Já jsem teda vinu cítila. „Kde jsou?“ zeptala jsem se na zbytek rodiny.

„Šli ven, na čerstý vzduch,“ usmála se. Přehodila jsem přes sebe bundu, na hlavu si nandala kapucu a vyšla do mrazu. Jacob se ve své vlčí podobě válel v hlubokém sněhu a vyloženě si to užíval, Nessie se zvonivě smála a házela po něm sněhové koule. Emmett s Rose se honili kolem domu, podařilo se mi zahlédnout dvě šmouhy, po kterých zůstávala ve sněhu široká brázda. Rozhlédla jsem se a uviděla další postavu v altánku. Rozešla jsem se za ním.

Stál zády k domu a pozoroval les. Já takhle daleko od světel domu už skoro nic neviděla, ale on vypadal, že se kochá výhledem. Přestože mě slyšel přicházet, nejspíš mě slyšel i když jsem byla v domě, neotočil se. Došla jsem na metr od něj a chtěla mu říct, jak mě to mrzí a jak jsem na něj pyšná a jak mu děkuju a jak moc si ho vážím a že jsem debil, ale nevěděla jsem, kde začít. Nevěděla jsem, jestli se zlobí, nebo jestli mu to je líto.

„Miluju tě,“ vypadlo ze mě nakonec a v podstatě v tom bylo všechno. Trošku se nahrbil, ale pak se rychle otočil a než jsem stihla mrknout, držel mě v náručí a hladil mě po zádech. Úlevně jsem se na něj namáčkla.

„Mohl jsem tě zabít,“ vydechl. „Ještě před pár měsíci bych po tobě bez přemýšlení skočil. Nezaváhal bych. A teď jsem se jen bál, že sis udělala něco vážného.“

Objala jsem ho.

„Jsi nejúžasnější upír pod sluncem,“ usmála jsem se. A došlo mi, že jsem mu ani na okamžik nepřestala důvěřovat. Kdyby po mně vážně skočil, byl by to osud. Ale on to neudělal. Jsme dokonalí tak, jak jsme. Dva druhy, a stejně to jde.

„Za to můžeš ty,“ líbl mě krátce na rty.

„No jasně, za všechno můžu já,“ udělala jsem sakrasticky a rozesmála se. Pak mě Will zvedl a donesl do domu, protože vykoupaná prý nemám venku v mrazu co dělat.

Když se vrátili ostatní z lovu, Edward hned ve dveřích se zachmuřeným výrazem prolustroval myšlenky všech a bleskově byl u mě. Rychle mě přejel pohledem a úlevně si mě k sobě přitiskl.

„Jsi trdlo, viď,“ zašeptal.

Promiň. Ale Will byl úžasnej! Kdybys ho viděl!

„Já ho viděl,“ usmál se. No jasně, v mé hlavě. Byla jsem si jistá, že má fantazie už zvládla vzpomínky trochu přibarvit a já stála ve sprchovém koutu plném krve, zatímco Will se opíral o umyvadlo a nevzrušeně si piloval nehty.

„No jistě,“ usmál se Edward a vstal. Došel k Willovi a chvíli ho upřeně pozoroval. Lehce zavrtěl hlavou, Will se usmál a Edward ho přátelsky poplácal po rameni.

„Nepřehánějte to s tou vzájemnou náklonností, jo?“ ušklíbla jsem se.

„Je prostě dobrej,“ otočil se na mě Edward.

Jo. Já vím.

„Ehm,“ upoutala na sebe pozornost Alice. Podívala jsem se na ni a musela se kousnout do rtu, abych se nezačala smát. Stála tam široce rozkročená, ruce v pase, podupávala si nohou.

„Ano?“ udělala jsem s nevinným kukučem.

„Ráno tě objednám na laserovou depilaci! Smrdí to tu jak v bordelu!“

Vztekle jsem se nadechla a chystala se jí něco odseknout, ale pak jsem zase vypustila vzduch z plic a sklopila oči.

Vlastně to možná nebude úplně blbej nápad.



Usnula jsem bez jakýchkoliv pokusů o tulení. Jen jsem se k Willovi přitiskla a nechala se obalit dekou. Dneska bylo dost šílených plánů.

A když jsme ráno vstali a po snídani jeli pro kluky, bez mrknutí oka jsem mu podala klíčky od Bonda. Jemu klidně svěřím svůj život do rukou už vždycky.

 

 


 

Další kapitola

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

ireen

9)  ireen (17.03.2012 00:18)

Nebrasko! Já jsem úplně ztracená, nemůžu se vůbec utrhnout. Je to skvělý!

zuzka88

8)  zuzka88 (04.02.2012 16:26)

Tak to trochu nevyšlo. Snad příště

Mabel

7)  Mabel (18.12.2011 13:40)

Chudák Minnie, ta tomu zas dala.

miamam

6)  miamam (18.11.2011 21:23)

Uau, to byla notná dávka napětí, které ze mě zatím ještě nestačilo vyprchat... Zkouška ohněm.

5)  alex (08.11.2010 21:57)

co ti mám na tohle psát? prostě je to dokonalý, úžasně legrační i dojemný, ale mám pocit, že to píšu pořád dokola. čím to asi bude? nejspíš tím, že je to pravda.

magorka

4)  magorka (22.09.2010 12:04)

ona je fakt blázínek

sakraprace

3)  sakraprace (17.09.2010 10:04)

Frustrovaná Minnie a její plány Ještě, že má Will, tak dobré ovládání

SarkaS

2)  SarkaS (09.09.2010 21:52)

No tak to ji chudince trosku nevyslo...

Alrobell

1)  Alrobell (09.05.2010 21:08)

Tak Will nám první zkoušku zvládl, ale jsme zvědavá, kolik si mu jich ještě nachystala.... takže valím dál...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek