06.03.2012 [12:45], Grace, ze série Můj milovaný mimoň, komentováno 43×, zobrazeno 6368×

To tesilový zvíře ji neustále ochmatává!

Pomoc!

Já chci taky!

:)

„Chlap mě snad nezažaluje, ale teď už mi to prostě musíš vysvětlit,“ zamračila jsem se a rázně si dupla. Proč, proboha, zase pravačkou? Nemusím říkat, co se stalo vzápětí, že ne.

Jasně, levačka podjela a Edward Cullen zase nadzvukově zrychlil. Právě včas, aby mě zachytil.

„Modrá ti vážně hrozně sluší,“ vydechl zasněně, skloněný nad mým obličejem.

Až po druhém polibku mi došlo, že měl na mysli moje monokly.

Nechápala jsem, proč trvá na přesunu do restaurace. Já bych se i s ním mnohem raději přesunula zpátky do Forks, do svého pokoje a do své stále neustlané postele.

Jen jsem na to pomyslela, udělal zase ten obličej „slyším na co myslíš a vůbec se mi to nelíbí“.

Naštvaně jsem se od něj odtáhla. „Tak jo, jdeme do restaurace. Pokud tě tam takhle pustí,“ uchichtla jsem se škodolibě a významně se zadívala na jeho tesilky. Přesněji řečeno na tu část těsně pod opaskem. No jo, i mimoňovi dá desetiminutová líbačka zabrat.

Nemusel se koukat, kam koukám – zřejmě si byl přesně vědom, co se tam děje. Rychle si stáhnul svou hnědou bundošku a ležérně si ji přehodil přes levé předloktí. Ne moc originální, ale celkem účinný způsob maskování. Pravačkou mě objal kolem pasu a znovu si mě k sobě přitáhl. Zamračeně mi hleděl do očí.

„Jsi drzá a nevychovaná, Isabello Swanová. Mlátíš slušné cizí muže na potkání a jiné cizí muže, o kterých prakticky nic nevíš, zase na potkání líbáš.“

Zdálo se mi to, nebo vážně zavrčel?

Pokud to myslel jako legraci, tak to moc nefungovalo. Srdce mi znovu zrychlilo, ale tentokrát za to nemohly hormony. Na chvilku jsem ucítila strach. Opravdový, takový ten, co vám zmáčkne žaludek a přeběhne přes záda jako fakt velký a fakt hnusný pavouk. Jenže ještě než mi ta tarantule skočila za krk, zmocnily se ho Edwardovy rty a moje hormony mi rychle vyjasnily priority.

Celou udýchanou a pravděpodobně i červenou mě naložil do auta, zakřenil se na mě a nastartoval.

A!

No teda!

Vůbec nejezdil jako předseda šachového kroužku! Svírala jsem okraje sedadla a s vytřeštěnýma očima sledovala, jak se řítí mezi ostatními, nádherně pomalými auty. Kupodivu na nás nikdo netroubil, pravděpodobně proto, že z nás viděli jen rozmazaný obrys.

Před restaurací prudce dupl na brzdy. Když mě odstředivá síla – nebo dostředivá? nikdy nevím, která je která – vmáčkla zpátky do sedadla, natáhl se přede mě, sklopil stínítko tak, abych se mohla vidět v zrcátku, a vesele se zeptal:

„Tak co, myslíš, že tě tam takhle pustí?“ Viděla jsem dvě tak vytřeštěné oči, že jenom pohled do nich ve mně vyvolal paniku. Teprve lehce zelenající monokly pod nimi mi připomněly, že to vyděšené stvoření jsem já.

„Ha ha,“ zahučela jsem a zatáhla zrcátko krytkou. Zároveň jsem si sáhla do vlasů nad čelem pro sluneční brýle. A kruci. Byly pryč. Zřejmě jsem je ztratila během útoku toho násilníka. Tedy – během mého útoku na toho násilně vypadajícího… Edward se na mě zamračil.

„No dobře, neměla jsem ho mlátit,“ opravila jsem se nahlas. Je to normální? Copak si zvykám na to, že mi tenhle kluk vidí do hlavy? Než jsem to stihla začít řešit, zadíval se mi někam přes rameno. Široce se usmál. Pohled na jeho dokonalý chrup a ty skvělé jemné rty kolem nich mě na chvíli rozhodil. Když ale zavelel „Jdeme“ zase se mě zmocnila původní nechuť. Nebo teda chuť, ale na úplně jiné věci, než sezení v restauraci.

K dalším protestům jsem nedostala prostor - už otvíral dveře na mé straně a pomáhal mi ven. O půl vteřiny později jsem pochopila ten úsměv. Z restaurace právě vycházely Jessica s Angelou. Při pohledu na Edwardův dnešní ohoz jsem se dodatečně orosila. Jistě, takhle ho znaly. Jen je asi ani ve snu nenapadlo, že ho uvidí pouhých pár centimetrů ode mě. Byly neochvějně přesvědčené, že sdílíme společnou nevyléčitelnou alergii na tesil, vestičky se vzorkem, špičaté límečky u čehokoliv a kulaté špičky u polobotek.

Cítila jsem, že rudnu. A věděla jsem, že to určitě poznají, protože jsem kvůli bolestivým monoklům nepoužila makeup.

„Bello?“ Jessica vypadala jako inkvizitor. Porušila jsem jedno ze zásadních pravidel. Nikdy se neukazuj s nikým, kdo není ve tvé lize. V případě nouze bylo přípustné dovolit někomu takovému, aby pro nás vykonal drobnou službu. Ale to se týkalo jen těch, co byly mimo maximálně o jednu úroveň.

Edward nebyl mimo o jednu úroveň. Edward byl mimo naši galaxii.

Zdálo se, že není vhodná chvíle vysvětlovat jí, jak tenhle mimoň úžasně líbá. A že pod tou šílenou košilí schovává moc hezké a pevné tělo. A pod bundou, kterou stále drží přes ruku, zase… Ne, o tom, co skrývá pod bundou, jsem rozhodně nemohla mluvit.

Edward se pobaveně uchechtnul. Neklamný důkaz toho, že ví, na co myslím.

Angela škytla. Neklamný důkaz toho, že je v totálním stresu.

Jessica podupávala nohou v lakované lodičce. Neklamný důkaz toho, že za porušení pravidel zaplatím. Byla jsem na tahu.

„Šla jsem se projít?“ zkusila jsem to opatrně. Už v obchoďáku jim můj nápad připadal divný, teď se na tom nic nezměnilo.

„Trochu jsem se zamotala a vlezla jsem do divné čtvrti.“ Nechápavě zvedly obočí. Port Angeles bylo nejbezpečnější město ve státě Washington. Nebyly tu divné čtvrti.

„No a tam mě přepadl chlap a Edward jel kolem a zachránil mě,“ vychrlila jsem tak rychle, jak to jen šlo. Při slově „zachránil“ jsem Cullenovi nenápadně šlápla na nohu. Jeho nutkavou potřebu napomínat mě za drobné lži jsem teď nemohla potřebovat.

Zase se uchechtnul.

Angela škytla třikrát za sebou.

Jessica vypadala, že praskne.

„Jdeme!“ vyjekla, popadla Angelu za rukáv a vystřelily směrem k autu.

„A my taky,“ usmál se na mě spokojeně můj zachránce, znovu mě objal kolem pasu a postrčil mě ke dveřím restaurace.

Nemohla jsem si nevšimnout, že bundu pořád drží… tam.

Hned u vstupu se ukázalo, že jsme měli pravdu oba. Hosteska se tvářila, že nemá chuť pustit dovnitř ani jednoho z nás. Její oči těkaly mezi mými monokly a Edwardovým ohozem. Zdálo se mi, že obzvlášť tuhý límeček s bojovně vystrčenými špicemi ji fascinuje. No, každá jsme si na něm našla to své. Nakonec ale musela ustoupit. Její drobná postava nedokázala zastínit celý prostor restaurace, takže nám tu spoustu volných stolů nemohla zapřít. Ani jsme nemuseli žádat o místo stranou – rovnou nás dovedla do nejzastrčenějšího koutu.

Edward mi objednal colu, i když jsem tajně doufala, že by mi po té šílené jízdě mohl dopřát něco ostřejšího na vzpamatování se.

„Alkohol by nám určitě neprodali,“ utrousil jen tak mimochodem, když se servírka odporoučela. Zoufale jsem zaskučela.

„Tak už mi to, proboha živýho, vysvětli!“ vyjekla jsem a plácla dlaněmi do stolu. Edward se po jedné z nich natáhnul a jemně mě pohladil. Navzdory naštvanosti se mi v břiše zase zvedla mexická vlna.

„Jsi hrozně studená,“ zamumlal.

„Že bys mi půjčil bundu?“ ušklíbla jsem se. Měl ji složenou na klíně. Opatrně ji nadzdvihl, zkontroloval stav tesilek, a pak mi ji s vítězoslavným úsměvem podal přes stůl.

„Samozřejmě, rád.“

Vzala jsem si ji a přehodila přes ramena. Okamžitě mě obklopila ta jeho senzační vůně. Jo, ta za to všechno mohla. Tehdy na biologii. Měl páchnout naftalínem, ale to on ne! Vypadá jako klon vlastního praděda, ale vonět musí jako… jako…

„Bello!“ přerušil moje nadurděné myšlenky a znovu mě pohladil po ruce. Počkal, až se soustředím, a zadíval se mi do očí.

„Je to nějaká genetická porucha. Slyším, na co lidi myslí. Tedy – většina lidí,“ zamračil se.

„Se mnou máš problém, že jo,“ ujistila jsem se.

„Hm,“ kývnul. Něco mi na tom nesedělo.

„Dobře, ale vždycky, když mě slyšíš, vypadáš naštvaně. Nemělo by to být obráceně? Měl bys být vytočený, když je výpadek signálu, ne? Neříkej mi, že mám o tolik horší myšlenky, než většina těch otravů kolem,“ zamračila jsem se, když mě napadlo jediné možné vysvětlení.

Teď vypadal, že jsem ho opravdu zahnala do kouta. Prohrábl si vlasy a úspěšně tak zničil poslední zbytky pěšinky, kterou si vyrobil po našem ranním „rozhovoru“.

„Alice mi kdysi řekla, že moje… moje…“ Na chvíli zmlknul, pak se odhodlaně nadechl a vypálil to:

„Alice mi kdysi řekla, že až potkám tu pravou, neuslyším její myšlenky. Že ji podle toho poznám. Takže jsem z toho zmatený. Mělo to být jasné. Tohle je tak… frustrující!“ Stiskl rty a zatřásl hlavou. Pak pustil mou ruku a schoval obličej do spojených dlaní.

„Rozčiluje tě, že jsi mě nedostal na stříbrném tácku s růžovou stužkou a s nápisem Pro Edwarda?“ Třásla jsem se rostoucím vztekem a byl to ten stejný vztek, co mi dal sílu zvládnout dvoumetrového potížistu před advokátní kanceláří.

„To jako nemáš vlastní hlavu, abys poznal, jak na tom jsi?“ Chtěla jsem říct vlastní srdce, ale to jsem do toho ještě nechtěla motat.

„A jak vůbec Alice mohla něco takového vědět? Copak je nějaká jasnovidka, nebo co?“ Znovu jsem bouchla do stolu.

Tu poslední otázku jsem myslela jako řečnickou a ze školy jsem si pamatovala, že na tu se nečeká odpověď. Když ale Edward zvedl oči a podíval se na mě, věděla jsem, že mi odpovídá jen na tu poslední.

„Další genetická porucha?“ odfrkla jsem si. „Modlete se, aby se o vás nedozvěděla NASA.“ Jo a tohle, tohle byl pokus o vtip a na ten se taky nemusí odpovídat!

„O to je postaráno,“ pronesl poněkud ponuře. Pak se na mě zkoumavě zahleděl.

„No já to nevykecám, na mě nekoukej,“ vyjekla jsem. Ten pavoučí strach mi zase přeběhl po zádech. Celá ta tesilová show mi najednou připadala jako pořádně ujetý mimikry.

„Nemám hlad, jedu domů.“ Potřetí jsem plácla do stolu a chystala se rázně odstrčit židli. Tentokrát zachytil obě moje dlaně. Chtěla jsem ucuknout, ale nedovolil mi to. Pomalu je obrátil, sklonil se a políbil mě nejdřív do jedné a pak i do druhé.

„Objednáte si, nebo se najíte lásky?“ Ta protivná servírka byla zpět.

Edward jí odpovídal, ale nepřestal se mi při tom dívat do očí:

„Já volím za bé, ale tady u slečny raději nebudeme riskovat podvýživu.“

Zůstala jsem a najedla se. Poslechla jsem ho. A to bylo na celém tomhle divném dnu nakonec úplně nejdivnější.

Cítila jsem, že začínám být nějak mimo.

Graceland

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2 3   »

43)  nesii (27.07.2013 01:45)

uplne skvelé

42)  Janebka (27.06.2013 14:05)

A máme mimoně dva!
Děkuji!!!

41)  Ivana (18.11.2012 03:12)

Nemám slov. Nedokážem ani vybrať časti, ktoré boli najlepšie. Všetky boli dokonalé.

40)  eMuska (11.11.2012 01:25)

nebo se najíte z lásky? počuj, keby to čítal nejaký literárny maniak, nedokázal by si z toho ani robiť výpisky. proste by si to celé skopíroval

39)  Ajjinka (07.07.2012 03:51)

No jo, Bello, mimo! Jak by ne, když máš vedle sebe tohle naprosto úžasný střevo, který by mělo smrdět jako naftalín?
Kdybych měla vypisovat hlášky, musela bych opsat celou kapitolu, protože tohle je perla za perlou Nechápu, ale ráda se s tím vezu!
Je fakt drsný, jak dokonale překrucuješ věci z knížky, dostává mě to čím dál víc
No jo, taky se radši najím lásky, šlo by?

38)  Pilly (21.06.2012 18:09)

37)  Janeba (04.06.2012 08:43)

Další mimoň!!!! Grace, užívám si mexických vln a vědět, jak málo mi stačí, tak mě odsud nedostanou ani párem koní!!! A tobě na to stačí jeden tesilový mimoň s naškrobeným límečkem!
Děkuji!!!

36)  TeenStar (10.03.2012 21:54)

Ja nechápem, ako som mi len táto kapitola mohla uniknúť! Prepáč, nabudúce sa to už nestane. A ak náhodou áno, tak krič, vrieskaj, skáč, bi ma!
Tak ale aby sme sa dostali k podstate... Bolo to dokonalá! Zas a znova, tak ako aj každá a jedna minulá kapitolka. Milujem túto poviedku, naozaj áno! Jednoducho nádhera! A ja už bežím na ďalšiu.

35)  gucci (10.03.2012 20:55)

oba se v tom krásně plácají!!!...slaďouši...aby Bella taky nezačla nosit tesilky ....Grace já tě žeru!!

34)  matysekmj (10.03.2012 10:02)

Mě se ta tesilová show móóóc líbila. Je to fakt k popukání.

33)  miamam (09.03.2012 13:03)

Hehe, k mimoňovi se přidává jedna mimoňka... Vypisovat situace, které mě fakt pobavily, nemá smysl, prakticky bych opsala tuhle kapitolu Takže ve zkratce: ANO, královsky jsem se bavila

31)  Nosska (07.03.2012 14:04)

Wooow, tohle se k tý povídce vážně hodí mnohem líp

29)  Grace (07.03.2012 13:40)

Zkouška nového perex obrázku! (díky Hanetce). Máme vestičku, máme bundošku a máme skoro pěšinku. Chybí košilka, tesilky si můžeme domyslet. Tak já myslím, že dobrý .

28)  Tralala (07.03.2012 00:03)

ne nebavim se s tebou absolutne ne pac to myslis jako vazne ze si me nechala cekat tyden na moji prisadu do ranniho caje? vis jak sem dehydrovana? hele grace vazne si vstup do svedomi nebo jinak budes mit na svedomi zivot jiste bytosti

kapitolka se mi libila i kdyz mohla byt tak o 200 000 000 slov delsi a o tyden rychlejsi a doufam ze nam z mimomen nebudes delat nejake normalni geneticky poskozene zbozi cim vic mimo tym vic libo

cili jen dupni na a ja budu

S pozdravem tva jedina Tralala

27)  Empress (06.03.2012 23:45)

Parádny relax
Edouš asi nebude taký mimoň akým sa robí, čo

26)  leelee (06.03.2012 23:03)

ne že bych komentovala vždycky, ale obřčas to smíchy prostě nejde

25)  Hanetka (06.03.2012 22:45)

a co tenhle?
http://www.deviantart.com/download/48001427/Robert_Pattinson_by_kaytii.jpg

24)  Grace (06.03.2012 22:39)

Aha! Právě jsem si uvědomila (mé sociální já mě nakoplo pod stolem), že jsem na konci minulé kapitoly ani nepoděkovala! Bude stačit, když to udělám teď?
Navíc mám dva malé problémy (a možná "úkoly":
- zjistila jsem, že na ehm webu (Rosalie, ty za to můžeš!) je taky Grace (ach, jak rádi si myslíme, že jsme originální!). Má někdo návrh na nový nick pro ffGrace? Když mi padne do oka, beru ho! Sraz v Gracelandu!
- zoufale se mi nelíbí perex obrázek k Mimoňovi. Pokud natrefíte na lepšího tesilového jelimana, dejte vědět! Sraz - však-už-víte-kde

1 2 3   »