Sekce

Galerie

/gallery/lotr.jpg

Myslím, že dneska nebude Edward oblíbený :-)

Hlasitá hudba v autě. Jasně, to mě nemohlo překvapit. Překvapilo mě spíš to, že jsem ji vítala. Jakmile Edward sáhl na ovládací panel a pustil hudbu, neskutečně se mi ulevilo a část napětí ze mě spadla.

Vůbec jsem nevěděla, co si mám myslet, co mám dělat, co všechno v mém životě je ještě jinak, než jsem předpokládala. Uvědomovala jsem si, že bych měla využít čas cesty k přemýšlení. Měla bych si utříbit myšlenky a až mě v nemocnici ošetří, definitivně se s Edwardem rozloučit. Doma se pak pořádně opít a ráno se probudit s kocovinou, bolestí hlavy a skálopevným přesvědčením, že nic z dnešního večera nebylo skutečné. Zapomenout a považovat to za pořádně hloupý sen.

Nedokázala jsem se ale soustředit. Myšlenky mou myslí jen proplouvaly a zase mizely v nenávratnu. Ostře jsem vnímala pohodlí sedačky, jemnou kůži, kterou byla potažená. Obrazy, zvuky i vůně zvenčí jsem viděla, slyšela i cítila, ale nepamatovala si je. Kdyby se někdo zeptal, kudy jsme jeli, nevěděla bych jediný bod.

Upřímně jsem sama sobě přiznala, že myslet, vzpomínat a plánovat ani nechci. Bylo tak lákavé odsunout celý večer někam do pozadí mysli, vytěsnit ho a zabývat se hloupostmi. Počítala jsem knoflíky na palubní desce. Asi dvacetkrát všemi různými směry a způsoby. Prohlížela jsem si ruce a snažila se představit si, jak by vypadaly s různě barevnými nehty. Kývala jsem hlavou do rytmu písničky a v duchu si ji zpívala. Ale i přes to, jak usilovně jsem ignorovala předchozí události, moje tělo se mi obalamutit nepodařilo. Byla mi zima, i když Edward pustil topení. Led byl uvnitř mě.

Zavřela jsem oči a snažila se zaměřit se na otázku existence nadpřirozených bytostí. Ještě včera bych se smála a nevěřila, že je něco takového možné. Včera jsem ale neviděla Edwarda jednou rukou držet dospělého muže nad zemí. Včera jsem ještě nezažila tu šílenou rychlost, kterou dokázal vyvinout. Včera jsem ještě neměla položenou dlaň na Edwardově tiché hrudi. Ještě včera byl svět normální.

Teď jsem ani trochu nepochybovala, že Edward říkal pravdu. Že nelhal ohledně toho, čím byl. Nedokázala jsem na to slovo ani pomyslet. Přesto jsem se nebála. Tedy, nebála jsem se o svůj život. Většinu našeho společného času jsme strávili o samotě. Kdyby mě chtěl zabít, už by to udělal. Vlastně jsem se divila, že se to nestalo. Mohl využít mé tělo všemi způsoby, které mu přinášely potěšení – spát se mnou i pít ze mě. Z náhlého popudu jsem si rukama zakryla krk a zkoumala, jestli nemám drobné jizvičky po jeho zubech. Mohl mě klidně omámit a trochu se ze mě napít, aniž bych o tom věděla. Nic jsem ale nenahmatala. Takže hodování mé krve se asi nekonalo.

Zahihňala jsem se.

,,Jen máloco jsem si kdy dřív přál víc než vědět, na co teď právě myslíš,“ zašeptal Edward takovým tím svým podmanivým hlasem. Cítila jsem, že se na mě dívá. Krev se mi nahrnula do tváří.
Tohle už tu jednou bylo. Jízda autem, hudba, moje hihňání a Edwardova touha znát mé myšlenky. Na okamžik jsem zatoužila moci vrátit čas. Ocitnout se zpět v dni, kdy jsme se potkali. Rozhodnout se jinak. Nepouštět si ho blíž k sobě. Rozloučit se a znovu už ho nevidět. Téměř ve stejnou chvíli jsem si ale uvědomila, že ve skutečnosti nic takového nechci.

,,Myslím, že moje myšlenkové pochody by se ti nelíbily,“ zamumlala jsem otrávená sama sebou, že i po tom, co se stalo, co jsem na vlastní oči viděla, bych Edwarda ze svého života nevyškrtla.
,,Pochybuješ, že jsem kompetentní to posoudit?“ zeptal se a zněl frustrovaně. Další tón, který se k němu nehodil.
,,Uvažuju, proč jsi mě nezabil,“ rozhodla jsem se pro upřímnost.

Dupnul na brzdu tak prudce, že nebýt připoutaná, proletěla bych předním sklem. Srdce mi splašeně bilo, dech uvízl v hrdle a před očima se dělaly mžitky. Chvěla jsem se, drkotaly mi zuby a slzy tekly proudem. Jestli jsem si myslela, že jsem se uklidnila a jsem v pohodě, zatraceně hodně jsem se mýlila.

,,Bello, co se děje? Bolí tě něco? Zranila ses?“ staral se a ho hlasu se mu vkrádala panika.
Nemohla jsem se nadechnout. Jako kdyby vzduch kolem zhoustl a ztěžkl. Lapala jsem po něm, ale v téhle konzistenci nedokázal projít mým hrdlem a nasát se do plic.
,,Nemocnice. Potřebuju do nemocnice,“ zasýpala jsem s notnou dávkou strachu. Začínala se mi motat hlava a svět kolem se nořil do mléčně bílé mlhy.

Edward pochopil, že ať mi je cokoliv, do nemocnice musím rychle. Nikdy jsem ho nezažila jet normálně, podle pravidel, ale až teď mi předvedl, o kolik se dají rychlostní limity překročit.

,,Neublížil bych ti. Nikdy, Bello. To, že jsem upír, neznamená, že vraždím každého na potkání. Neplížím se nocí a nesvádím nevinné panny, které po tom, co je zprzním, vysaju do poslední kapičky krve. Neříkám, že mě tvá krev neláká, ale ani na okamžik mě nenapadlo myslet na tebe jako na potravu. To mi prosím věř. Občas zabíjím lidi, ty zlé, opravdu hodně špatné lidi, ale ne kvůli krvi. Nesnesl bych mít v sobě jedinou kapku z těch parchantů.
A nedovolil bych, aby ti někdo ublížil. Což je docela ironie, vzhledem k faktu, že jediný, kdo ti soustavně ubližuje, jsem já. Sakra, já vlastně vůbec nechápu, proč tě nedokážu nechat být! Něco mě k tobě táhne a já tomu nedokážu odolat.“

Mluvil celou cestu. Rychle, překotně a někdy i nesmyslně a bez jakékoliv logiky. Zvuk jeho hlasu mě držel při vědomí a nedovoloval mi vzdát se té slastné temnotě, které mě sváděla a vábila.

Před nemocnicí zaparkoval na místě pro lékaře. Vytáhl mě z auta a vzal do náručí. Už jsem neudržela oči otevřené, tak jsem nechala volně klesnout víčka. Cítila jsem vítr a chlad. Nevnímala jsem příjem, ani cestu do ordinace.

,,Carlisle, potřebuju pomoct,“ promluvil Edward po chvíli, kterou jsem nedokázala blíže určit.

,,Edwarde! Nevěděl jsem, že jsi ve městě…“

Pak jsem neslyšela nic. Ledové ruce se dotýkaly mé tváře a nutily mě otevřít ústa. I kdybych se chtěla bránit, nemohla bych.

,,Bella, jmenuje se Bella,“ zašeptal Edward, aniž by se ho kdokoliv na cokoliv ptal.

,,Dobře, Bello, až řeknu teď, zkusíte se nadechnout, ano,“ dolehl ke mně nádherný hlas. Edwardův byl hezčí, svůdnější, mužnější, ale tenhle zněl jako hlas anděla. Klidně, čistě, starostlivě, ale jistě. Nezvýšil se, nekřičel na mě.

Něco tvrdého jsem měla najednou v puse.
,,Teď!“ Nadechla jsem se. Už jsem ani nevěřila, že to půjde, ale náhle se vzduch probojoval až k mým plicím a zaplnil je tak potřebným kyslíkem.
Hltavě jsem se nadechla znovu. A znovu. Věc z mých úst zmizela, ale mohla jsem dýchat i bez ní.

,,Nevyrazila si dech, prodělala astmatický záchvat,“ pronesl Edward tiše a tak nějak dutě. Jako kdyby po někom tu větu opakoval.

Ach ano, astma. Trpěla jsem jím jako malá, ale už přes patnáct let jsem záchvat neměla.

,,Je vám lépe, Bello?“

Přikývla jsem a otevřela oči. Přede mnou klečel muž, který by od minuty mohl dělat modela nebo hrát v hollywoodských slaďácích. Kdybych neznala Edwarda, řekla bych, že je to nejhezčí chlap, jakého jsem kdy viděla. Takhle byl až druhý nejhezčí. Na rozdíl od Edwarda ale nepůsobil ani trochu nebezpečně. Blond vlasy mu končily pod ušima, rysy připomínal středověkého aristokrata, usmíval se a prohlížel si mě. Jeho oči měly tu nejteplejší zlatou barvu, jakou jsem si jen uměla představit. Lesní med a karamel.

,,Jsem Carlisle, Edwardův otec,“ představil se a já se zakuckala. Edward říkal, že jeho otec je lékař a že mě za ním veze, ale tohle prostě nemohl být on. Tomuhle muži bylo maximálně pětatřicet a i když jistá podoba s Edwardem tu nepopiratelně byla, jeho otec to nebyl. Pokud ho tedy neměl někdy v deseti letech. Takové věci se jistě stávají, ale k němu mi to nepasovalo.
,,Adoptivní otec, dalo by se říct,“ pobaveně na mě mrknul, když viděl, jak se tvářím.

,,Carlisle mě stvořil. To díky němu nehniju už pár desetiletí v hrobě,“ doplnil ho Edward a já okamžitě ztuhla.

Carlisle byl taky upír. Stejně jako já Edwardovu poznámku nečekal, šlehl po něm pohledem a pak se pomalu vrátil ke mně.
,,Bella to ví. Kvůli hm, jistým komplikacím a ne právě příjemné situaci jsem jí to nemohl tajit. Zvládá to dobře, nevyšiluje.“ Měla jsem pocit, že se Edward zatvářil hrdě. Jako kdyby to, že nekřičím o pomoc a vyděšeně neběhám do kolečka a nervu si vlasy, byla jeho vlastní zásluha.
,,Jak dlouho… jak dlouho to víte?“ zeptal se mě Carlisle poněkud rozpačitě.
,,Asi hodinu,“ zasípala jsem. Krk mě pálil jako po dlouhé a těžké angíně. Chtěla jsem se napít, ale nedali mi šanci si o něco k pití říct.

,,Edwarde, víš, že jedním z důvodů propuknutí astmatického záchvatu je šok, stres a strach? Pořádně se na Bellu podívej! Je bledá, zorničky má rozšířené, oči lesklé, má horečku a úplně ledové ruce. Je v šoku a to pořádném. Takhle nevypadá bezproblémové zvládání.“ Carlisle mluvil tiše, ale velmi důrazně. Kdyby křičel, nemohla by jeho slova mít větší účinek a víc působit jako políček do tváře.
,,Je mi docela fajn,“ podařilo se mi ze sebe vypravit, ale i já sama slyšela, že fajn vážně nezním.

,,Já její myšlenky neslyším!“ vyštěkl podrážděně a já najednou pochopila ten jednostranný rozhovor. Neodpovídal na neexistující otázky, jen na ty nevyslovené. ,,Nikdy jsem je neslyšel, ani když jsme si byli hodně blízko,“ dodal šeptem a ztěžka se posadil do křesla u stolu.

Až v tu chvíli jsem si všimla, že nejsme v ordinaci, ale v lékařském pokoji. Na stole stála fotka Carlislea objímajícího krásnou brunetku, vedle nich se usmívala drobná černovláska a vysoký blonďák. Edward stál kousek stranou a na tváři měl ten svůj pokřivený, arogantní úsměv. Zamrazilo mě v zádech, když jsem si uvědomila, že oni všichni jsou nejspíš upíři.

,,Ale Carlisle! Nebuď tak strašně staromódní. Víš, že nejsem žádnej svatoušek a nikdy jsem nebyl. Neznásilnil jsem jí, to se neboj. Každej nemůže bejt tak úžasně dokonalej jako ty,“ prskal Edward. Najednou mi nebyl ani trochu sympatický. Vůbec jsem nechápala, jak se mu můžou tak rychle měnit nálady a způsoby jednání. Momentálně jsem měla chuť vrazit mu znovu facku. I za cenu opětovně zlomené ruky.

,,Mám něco s  rukou,“ vzpomněla jsem si a chtělo se mi smát se a brečet zároveň. Proto jsme sem původně jeli a teď se zdálo, že si na to ani jeden z nás nevzpomněl.

,,Ne, nezlomil jsem jí ji já,“ zamumlal Edward otráveně a s náznakem únavy. ,,Bella mi dala facku.“

Carlisle to nekomentoval, nebo alespoň ne nahlas. Podle Edwardových semknutých víček a vzteklého výrazu jsem ale soudila, že v myšlenkách ho jeho otec nešetřil.
Opatrně mi prohmatal celou ruku od prstů až po loket.
,,Není zlomená, jen pohmožděná. Pár dní ji nepřetěžujte a kdyby bolela dejte si na ni ledový obklad,“ usmál se na mě. ,,Teď vám píchnu injekci proti bolesti a otoku, ano?“

Jako kdyby to byl tajný kód pro Edwarda, ten se zvedl a beze slova odešel z pokoje.
,,Edward se nechce vystavovat pokušení, že ucítí vůni vaší čerstvé krve,“ řekl Carlisle, když se za Edwardem zavřely dveře.
Zatímco připracoval jehlu, analgetikum a injekci, odhodlávala jsem se k otázce, kterou jsem nedokázala nechat být.
,,Jaký byl Edward dřív? Jako člověk.“
,,To by vám měl vyprávět on, ne já. Neznal jsem ho jako člověka a obávám se, že ho neznám ani teď. Měl jsem směnu v nemocnici, když přivezli Edwarda a jeho rodiče. Otec zemřel cestou, matka právě umírala, ale on měl ještě šanci. Jeho zranění byla nejmenší, zvládl by se o něj postarat každý jiný doktor. Pokusil jsem se zachránit jeho matku, ale bylo pozdě. Než umřela, prosila mě, abych nenechal Edward umřít. Uzdravoval se, pomalu, ale uzdravoval. Když se po dvou dnech probral z kómatu a zjistil, že jeho rodiče jsou mrtví, zuřil. Pokusil se vstát. Potrhal si všechny stehy. Pět lékařů ho muselo zpacifikovat a dostat zpět do postele. Dostal horečku a tělo zachvátila infekce. Udělal jsem, co jsem udělal. Nezemřel, nebo ne v klasickém slova smyslu.
Vyhrňte si rukáv.“

Odvrátila jsem pohled. Viděla jsem muže s kuklou v hlavě a neomdlela, ale jehla propichující mi kůži by mi mdloby jistě způsobila.

,,Vysvětlil vám Edward naše pravidla a naše zákony?“ zeptal se Carliesle jakoby mimochodem, když mi zalepil drobnou ranku pod ramenem.

,,K tomu jsem se ještě nedostal,“ promluvil Edward ode dveří. Otočila jsem se na něj. Opíral se o futra, ruce měl založené na prsou a tvářil se… no prostě jako on.
,,Měl bys Belle všechno vysvětlit,“ zamračil se Carlisle, načež si Edward odfrkl.
,,Jistě a tys jí měl říct, že po té injekci bude spát,“ ušklíbl se.

A opravdu, začala se mi klížit víčka a celé tělo ztěžklo. Nelíbilo se mi to, ani trochu, ale nemohla jsem protestovat. Chyběla mi na to síla i vůle.

,,Ne, Carlisle, nechci, abys vzal Bellu k vám. Bude u mě, tam patří.“ Vzal mě do náručí. Automaticky jsem se k němu přitulila.
,,Děkujeme za pomoc. Měj se a pozdravuj Esmé,“ zavolal Edward přes rameno.

Políbil mě do vlasů. Usnula jsem dřív, než mě posadil do auta.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

Jalle

58)  Jalle (27.01.2013 18:34)

no, Ed by mohol prehodnotiť svoje správanie

Pilly

57)  Pilly (19.07.2012 23:21)

úžasné dúfam, že to Bella rýchlo rozchodí

Lia

56)  Lia (13.08.2011 03:23)

nádherný, dokonalý prostě Edwardovský

Ewik

55)  Ewik (09.03.2011 22:28)

Edwardův strach, že jí ublížil, jeho jednání s otcem, chudinka Bella a její šok a pak ta úžasná majetnická věta: ,,Ne, Carlisle, nechci, abys vzal Bellu k vám. Bude u mě, tam patří.“ - nemůžu si pomoc, ale poslední dobou mám pro " Lotry " hroznou slabost.
Úžasné.

Lioness

54)  Lioness (07.03.2011 17:14)

Ptala jsem se na Culleny, co? Tak pěkně děkuju za rychlou odpověď, vážně jsem to nečekala. :)
Překvpil mě a, jako hodně věcí v téhle povídce, když nad tím tak uvažuju, dostal ten vztah mezi Edardem a Carlislem. Tohle rozhodně není vztah otce a syna založený na úctě. Z Edwarda čišelo jemné pohrdání... možná to jen hrál. Možná jsem si to jen já představovala.
Konečně jsem ale pochopila, jak moc se tenhle Edward liší od toho knižního. Sice ještě nevím proč, ale věřím, že mi to brzy objasníš.
A Bella... chudák. Astma a hysterie! A Edward si v klidu myslí, že je v pohodě.
Doufám, že to zvdládne a jsem zvědavá, jak.
P.S.: Nevím proč, ale Tvá délka kapitol, mi pro fanfic připadá naprosto ideální. Já jen tak mimochodem...

Pajam

53)  Pajam (02.03.2011 00:09)

Carlisle jako zodpovědná rodič, co cepuje svého syna je skvělý!
A Edward, který se chová jako namyšlenej frajírek, ještě lepší!
Každopádně poslední čtyři řádky mi hezky rozbušily srdce. Hlavně předposlední přímá řeč.

Evelyn

52)  Evelyn (01.03.2011 19:46)

Judy, děkuju
Sfin, jestli tě dostala jedna jediná věta, musím se příště víc snažit Děkuju
Janebko, já si dělala legraci Ale perexy mi dávají zabrat... V další kapitole mám pár fotek Edwarda, jak si ho v Lotrovi představuju ;)

Janeba

51)  Janeba (01.03.2011 19:42)

Sfin, můžu se přidat?

Janeba

50)  Janeba (01.03.2011 19:36)

Evelynko, šmarjá, to nedělej!! Vždyť já se na ty perexy těším!! :D Můj problém, že mě vždycky tak krásně zbavíš slov!

sfinga

49)  sfinga (01.03.2011 19:33)

Vášm co mě naprosto dostalo? jedna jediná věta:
"Neplížím se nocí a nesvádím nevinné panny, které po tom, co je zprzním, vysaju do poslední kapičky krve."
Tvůj Edward je tak krásně jiný. Kombinace džentlmena, temného syčáka a okouzlujícího milence. Prostě symbol snění mnoha žen.
Můj taky

Evelyn

48)  Evelyn (01.03.2011 18:41)

anatanii, děkuju Lotr mi ležel v hlavě docela dlouho, ale pořád jsem si říkala, že takovýhle Edward by se moc nelíbil
Nossko, děkuju Jasper bude
hellokitty, díky
Leni, tak doufám, že Edward nezpatronovatí Děkuju
Linfe, mně už ten dokonalý a bezchybný Edward fakt nebavil Díky
morningstar, další bude do hodiny Díky
mary, díky
kristo, já předpokládala, že se vám nebude líbit, jak se chová ke Carlisleovi Děkuju
semi, děkuju
abero, díky
Tery, díky moc
Bos, ale ty nejsi upír s dokonalými smysly (alespoň myslím ). Díky
sakruško, budu se snažit odpovědět na všechny otázky co nejdříve Děkuju
monikolo, děkuju moc
katy, děkuju
Eunto, děkuju moc Jsem vážně ráda, že se ti bad Edward líbí
Petris, děkuju Moc mě těší, že se ti Lotr líbí a baví tě
Noro, díky
emo, děkuju moc
gabino, trošku lotří, ale máš pravdu, že vyloženě záporňák není Děkuju
Janebko, tak já už nebudu do perexů nec psát Děkuju moc
Silvaren, děkuju za všechny komentíky
Twilly, abys pak nebyla překvapená, minimálně ke slepičatění mám někdy sklony Díky
elie_darrem, děkuju

47)  Judy (01.03.2011 18:33)

Jsem ráda, že se Edward začíná aspoň trochu chovat jako gentleman.

46)  elie_darrem (01.03.2011 17:52)

tuhle povídku mám moc ráda, těším se na další kapitolu, vždy to čtu se zatajeným dechem

Twilly

45)  Twilly (01.03.2011 17:27)

Evelynko a to snad já píšu takhle bestiální kapitoly??? Já za to nemůžu. Za svými dovětkami si stojím, za tvými... nemůžu říct, tak dobře se ještě neznáme :D ... ale řekla bych spíš že "NE"

Silvaren

44)  Silvaren (01.03.2011 17:23)

Chudák Bella, pěkně to s ní zamávalo. Doufám, že se z toho brzy vzpamatuje a že jí to Edward pořádně vynahradí. Rozhodně si to zaslouží. Píšeš naprosto úžasně, vážně jsem se o ni bála.

Evelyn

43)  Evelyn (01.03.2011 15:49)

janett, děkuju moc A ano, pravidla a zákony jsou klasická pravidla a zákony
bb, Belly mi bylo chvílema taky líto, ale že je tvůj milenec upír, přece jen nezjišťuješ obden ;) Edward je, jaký je... děkuju
vampirko, děkuju
tesso, děkuju Užívání rodiny ho netrápí (on není zrovna v celibátu ;) ), důvod brzy prozradí Belle a ta nám
Carlie, děkuju
maggie, děkuju
kamčí, dalo by se říct, že Carlisle občas lituje, že Edwarda přeměnil... Děkuju
Pájo, dál se určitě držet nebude, ani kdyby to Bella chtěla A ano, k poslušnému siÿnkovi má daleko. Děkuju
Twilly, čarodějka, kouzelnice a teď zvíře? Koza či slépka občas trochu jsem Děkuju
kytičko, děkuju moc

Janeba

42)  Janeba (01.03.2011 15:48)

Evelynko, myslím, že jsi znovu naprosto vedle jak ta jedle! Minule jsi taky říkala cosi o neakčnosti povídky, takže já se k tomu raději nebudu vyjadřovat, protože bych to musela brát jako pomluvu! ;)Jinak naprosto skvělé a Tvůj Edward, promiň Richarde, se mi moc líbí, dokonce bych řekla, že mám pro něj slabost! Děkuji!!

Evelyn

41)  Evelyn (01.03.2011 15:42)

Ženský, vážně jste mě překvapily, že se vám Edward pořád líbí Já se bála, že jsem to s tou jeho arogancí přepískla

Lenko, děkuju moc
ap, díky
terý, já vím, ale v knížkách to vzala fakt až moc dobře a v klidu... Musela jsem si to vynahradit ;)
HMR, tak přesně tahle pravidla myslel Děkuju
eMuško, z vlastní zkušenosti vím, že chlap by takovou ženinu reakci bral jako pohodovou Děkuju
lucko, Emmett a Rosalie jsou, jen se po většinu času věnují pouze jaksi jeden druhému ;) Děkuju
LostriS, je sípání a už je i správně v textu Njn, když nevydím, tak sýpu...
Scherry, to jen Edward není ideální syn, jinak se mají všichni rádi a tak Děkuju
julie, díky
millico a to na Bellu chystám ještě jednu jobovku Děkuju

40)  gabina (01.03.2011 13:25)

"Bude u mě, tam patří.“ No Evelyn, fakt ma nepresvedčíš že Edard je lotor. Žije "trocha" nebezpečne a má reakcie ako "rebel bez príčiny" ale je taký úúúžasný Perfektné (ako vždy)

39)  ema (01.03.2011 13:02)

Zase se ti povedla úžasná kapitola Vážně tě obdivuju, že dokážes napsat něco tak krásného:) Majetnický a sobecký Edward má něco do sobe;)

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella