Sekce

Galerie

/gallery/klavir.jpg

Bella je známá novinářka, která se ničeho nezalekne. Jednou dostane za úkol napsat článek o klavíristovi, který hraje v rádiu. Jeho skladby jí připadají, jako by kopírovaly její život. Do života jí však vstoupí ještě jeden muž... Dopátrá se Bella pravdy? A jak zamíchá osudem její původ?

Původně se tahle kapitolovka jmenovala jen Klavírista, ale jeden takový už tu je, tak jsem musela název pozměnit.

Příjemné čtení přeji.

Jeanine.

Klavírista Chicago


Prolog

 

Bella Blacková je novinářka. Pracuje pro Seattle times a mívá ty nejlepší články, protože se jen tak ničeho nezalekne. Má bratra - dvojče Jacoba. Rodiče jim zemřeli, když jim bylo 15. let, odjeli do Seattlu, protože doma jim je vše připomínalo. V Seattlu se Belly a jejího bratra ujal Harry Statham, šéfredaktor novin, pro které Bella začala pracovat, a pomohl jim do nového života.

 

V současné době je Belle 22 let a je na vrcholu své kariéry. Její články jsou nejčtenějšími v Seattlu a občas ji dostanou i do problémů…

 

 

1. Výhružky

 

„Ten článek byl skvělej, B.B.!“ plácl si se mnou Jimmy – ‚můj‘ fotograf, když jsem v podvečer přinesla článek k uzávěrce.

„Ne! Ty fotky byly skvělý, Jimmy! Myslím, že pan starosta má po srandě!“ smála jsem se na něj.

„Bell, máš se dostavit k šéfovi!“ upozornila mě Claire – Harryho sekretářka.

„Hej, to vypadá na pochvalu!“ poplácal mě Jimmy po zádech.

„To jistě,“ symbolicky jsem se pokřižovala a zmizela v Harryho kanclu.

Harry se na mě zamračil a hodil dnešní výtisk Seattle times na stůl.

„Víš, co tohle znamená, zlatíčko?“ ukázal na můj článek.

„Otevřenou válku, Harry. Já vím!“

„Možná by sis měla vzít pár dní volna a vypadnout s bráchou domů. Oni ti to nedarujou a já o tebe nechci přijít. Zajeďte si s Jakem domů, do La Push, alespoň na týden, B.B. Prosím,“ žádal mě nesmyslně.

„To nepřichází v úvahu! Ještě pořád je o čem psát. Tohle byl jen začátek!“ zabořila jsem prst do novin a odešla z jeho kanceláře.

„Buď opatrná a Jimmy, ať se od tebe nehne na krok!“ vykoukl za mnou ze dveří a zaúkoloval Jimmyho. Ten samozřejmě přikývl.

„Pojď, B.B. Jdem to oslavit!“ chytil mě Jimmy kolem ramen.

„Platíš! Nemám u sebe ani cent.“

„Takže, jdem do Vlčího doupěte?“ zeptal se.

„Jo! Jake bude mít radost,“ podotkla jsem. V tom se mi rozezvonil mobil.

„To je Alice, omluv mě. Sejdeme se v garážích.“ Šla jsem napřed, zatímco Jimmy si balil foťák. Nikam bez něj nechodí. Co kdyby…

 

„Alice?“ zvedla jsem telefon.

„Bell, díky Bohu. Máš problém, ty gorily od Whitmoora po tobě zaručeně půjdou. Možná bys od toho měla dát ruce pryč. Já, já… Nevím nic určitýho a netuším, co se bude dít,“ měla o mě strach jako Harry.

„Neboj, mám s sebou Jimmyho. Jdem do Doupěte, přijdete s Jazzem taky?“ ptala jsem se jí.

„Dnes se v rádiu zdržím, tak bohužel. Buď opatrná!“

„Samozřejmě, tak ahoj.“

 

Když jsem přišla k mému autu, za stěračem byla obálka.

„Jimmy?!“ vyjekla jsem.

„B.B.?“ vykoukl, nic netušíc, ze tmy.

„Někdo tady byl! Teď! Slyšela jsem kroky.“

„Něco se ti zdálo, sem se nikdo nedostane,“ uklidňoval mě.

„Ne? A co je potom tohle?“ ukázala jsem na tučnou obálku.

„Nesahat! Fotím,“ stiskl spoušť a já vzala obálku do ruky.

Bylo v ní pár tisíc dollarů a vzkaz:

 

„Věřím, že Váš život je Vám milejší, slečno Blacková!“

 

„No, co si ten blbec myslí!“ vytočilo mě to. „Jedeme!“

Nasedli jsme do auta a mířili si to směr restaurace, ve které obvykle pan starosta večeřel. Dnes tomu nebylo jinak. Zase měl nějakou jinou společnici. Manželka se bude zase divit. Jimmy fotil, jako o život.

Hodila jsem panu Whitmoorovi obálku na stůl, až z ní pár bankovek vykouklo.

„Myslíte si, že mě můžete podplatit? Já jsem tady od toho, abych říkala pravdu! Strčte si ty svý prachy někam a počítejte, že to zítra bude na titulní straně!“ seřvala jsem ho.

Nic neříkal a pak se zhluboka nadechl.

„Možná byste na pár dní měla zmizet z města, slečno Blacková! Nebude tu pro vás bezpečno!“ řekl pohrdavě. On mi dokonce veřejně vyhrožuje!

Chtěla jsem mu vrazit facku, ale Jimmy mě zastavil.

„Pojď na panáka, B.B.!“ táhl mě za ruku ven. „Ten páprda za to nestojí!“

Sebral mi klíčky s tím, že to raději odřídí.

 

„Možná bys vážně měla zmizet!“ domlouval mi.

„Fajn, vezmu si dva dny volna, ale dýl určitě ne! Já se ho nebojím. Pokud mi něco udělá, je po něm, jeho závratná kariéra je v tahu,“ uznala jsem, že mi možná volno bodne.

„Jaku, panáka!“ poručila jsem si, když jsme přišli do baru.

„Ahoj, Jaku,“ zdravil ho Jimmy.

„Zapíjíte článek o Whitmoorovi a jeho dealerství?“ ptal se Jake.

„Nejen to! Chtěl mě podplatit, abych mlčela. A vyhrožuje mi! Dej mi ještě jednoho!“ na uklidněnou!

„Budeš nalitá! Víš, že neumíš pít,“ domlouval mi Jake.

„No a co! Chci se bavit! Jimmy, pust tam tu moji!“ ukázala jsem na Jukebox.

Z repráků se začala linout má oblíbená hudba: The Calling – Wherever you will go. Posilněná ještě jedním dvojitým panákem, jsem se ovinula Jimmymu kolem krku a začala se vlnit do rytmu hudby. Jimmy se nebránil. Byl do mě blázen a tyhle moje stavy se mu líbily. Z mojí strany to bylo jen přátelství, ale z jeho v tom bohužel byly i city. Věděla jsem, že mu tím ubližuju, ale on mi nic nevyčítal. Řešili jsme to už mockrát.

„Už ti nenaleju!“ protestoval Jake, když jsem se dožadovala dalšího panáka.

„Bráško, já potřebuju jenom vypnout!“

„Vezmu ji radši domů, stejně už bych měl jít,“ navrhl Jimmy.

„Ne! Ne! Ne! Chci zůstat! Půjdu s Jakem!“ odmítla jsem.

„Klidně ji tu nech, stejně bude okupovat hlavně Jukebox,“ přikývl Jake. Znal mě moc dobře a já nafasovala hromadu drobných, na ty mý oblíbený písničky. Od Aerosmith, přes Muse až k U2.

Jimmy ještě chvíli zůstal, asi doufal, že nakonec odejdu s ním, a pak se vytratil.

Jake už pomalu zavíral a mně dohrávala ještě poslední písnička.

„Počkám venku!“ mávla jsem na něj. Potřebuju vzduch, po tej dávce alkoholu. Byla jsem v perfektní náladě a špatně mi nebylo, ale v baru bylo dost nakouřeno a to moc nemusím.

„Hned tam budu,“ volal na mě.

Vyběhla jsem ven a do někoho vrazila.

„Pardon,“omluvila jsem se. Pak mi došlo, komu.

Před vchodem stály dvě gorily od pana Whitmoora.

„Máme pro vás vzkaz, slečno Blacková!“ obešel mě ten větší a chytil mi ruce za zády. Nemohla jsem najít vhodná slova.

„Jaku!“ snažila jsem se v prázdné ulici, dovolat pomoci.

„Pan Whitmoor vzkazuje, že se nemáte plíst do věcí, do kterých vám nic není. Máte jeho obchody nechat na pokoji!“ vysvětloval ten druhej.

„Mám ho nechat prodávat drogy dětem?“ nechápu, jak si pořád můžou myslet, že to nechám jen tak.

„Jste docela bystrá, takže si rozumíme?“

„Ani nápad!“ plivla jsem mu do obličeje, ale za to už mi na tváři přistála facka. Myslela jsem, že mi urval půl obličeje, tak moc to bolelo.

„Pusťte ji!“ slyšela jsem cizí medový hlas.

Ty dva, to jen rozesmálo.

„Ty se s námi chceš prát?“

„Můžu vás i zabít, ale to byste pak těžko panu Whitmoorovi vzkázali, ať nechá slečnu Bellu Blackovou na pokoji. Spravedlnost si ho najde!“ pomalu se k nám přibližoval.

Ti dva se zase rozesmáli, ale v tom ten neznámý byl u nás a jednu z těch goril hodil přes silnici na druhou stranu. Zastavil se až o lampu. Ten, co mi držel ruce, mě pustil a zdrhnul. Já jsem ztratila rovnováhu a skácela se na zem. Můj zachránce přišel, až ke mně a pomohl mi vstát, položil mi svou ledovou ruku na tvář, která snad už natejkala a hleděl mi do očí. Byl jako anděl. Krásný a dokonalý.

„Pusť ji!“ ozval se za mnou Jake.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

8)  Kristiana (01.07.2011 21:01)

Anděl? Krásný a dokonalý? Že by ji zachránil Edward?
Je Jake měnič?
Skvělé!

SarkaS

7)  SarkaS (30.06.2011 18:47)

Až na ten prolog to byla skvělá první kapitola

6)  Tru (02.02.2011 12:59)

Hm, jdu na pokráčko, zatim to vypadá moc dobře:)

jeanine

5)  jeanine (27.01.2011 18:35)

kamčí: otravovat samozřejmě můžeš. Do víkendu by další dílek Jeptišky mohl být, bude na eu. Nebudu sem dávat všechny povídky. Protože čtenáři jsou vesměs stejní.
Jen neručím za to, kdy ho admini publikují. Poslední dobou to tam dost vázne, proto jsem se nacpala i sem. Má to tu lepší úroveň.

4)  kamčí (27.01.2011 18:19)

zaručeně si to tu ráda přečtu znovu, i když jsem to na eu dočetla před pár dny:) :) :)

mimochodem jak jsi na tom s pokračováním jeptišky? smím-li otravovat

Evelyn

3)  Evelyn (27.01.2011 13:27)

Ano, už je to v pořádku

jeanine

2)  jeanine (27.01.2011 12:41)

Pardón, snad už je v pořádku.

Evelyn

1)  Evelyn (27.01.2011 12:32)

Ahoj, máš moc velký perex obrázek, zmenši si ho

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek