Sekce

Galerie

/gallery/klavir.jpg

2. Návrat domů

„Pusť ji!“ ozval se za mnou Jake.

„Já jí neublížím!“ řekl tím medovým hlasem můj zachránce.

„Jaku, on mi pomohl!“ snažila jsem se mu to vysvětlit.

„Odstup od ní!“ křičel Jake a celej se třásl.

„Jaku, co se to s tebou děje, jsi v pořádku?“ chtěla jsem jít k němu.

„Jdi od něj radši dál,“ chytil mě, můj zachránce, za ruku.

„Proč? Něco mu je, musíme mu přece…“ a v tu chvíli se z Jaka stal obrovský vlk.

Nejspíš to vyděsilo i jeho, protože přestal vrčet a smutně na nás pohlížel.

„Jaku, proboha, co to…“ rozeběhl se prázdnou ulicí někam pryč, takže už mě neslyšel.

„On bude nejspíš měnič,“ řekl můj zachránce. „Myslel jsem si to. Vezmu tě domů, on se vrátí,“ vzal mě za ruku a táhl mě směrem domů.

„Ne! Vysmekla jsem se mu. Počkám na něj tady!“ poslala jsem ho pryč a hledala jsem na zemi klíče od baru. Jakovo oblečení se totiž rozletělo na kusy.

„Tady,“ podal mi je. „Neměl bych tu být, až se vrátí,“ dodal.

„Kdo vůbec jsi? Máš takovou sílu a jsi jako led a můj brácha se kvůli tobě mění ve vlka!“ začala jsem panikařit.

„Předpokládám, že se to brzy dozvíš, ale ne hned. Buď opatrná a odjeďte s bráchou na pár dní z města,“ políbil mě na čelo a v tu ránu byl pryč.

„Bezva!“ odemkla jsem bar a šla si pro led. Musela jsem si tu tvář zchladit.

 

Sedla jsem si na pohovku, která tu v koutě stála a po chvíli jsem usnula. Probudilo mě bouchání na dveře. To musí být Jake.

Rychle jsem běžela otevřít.

„Jaku, co se stalo?“ vlítla jsem mu do náruče. Odstrčil mě a zaplul dovnitř. Nedivím se, byl úplně nahý.

„Kdo to byl?“ křičel na mě.

„Já nevím! Není to jedno, pomohl mi, kdyby se tam neukázal, ti dva by mě nejspíš sejmuli!“

„Jo, nejspíš máš pravdu, promiň,“ omluvil se mi.

„Zítra odjedeme do La Push! Předpokládám, že to, co se stalo, má něco společnýho s tátovými historkami!“

„Nejspíš jo, ale to by potom znamenalo, že tebe zachránil upír!“

„To je blbost, on mě nechtěl zabít, jen mi pomohl,“ bránila jsem ho, ani nevím proč.

„Když to říkáš,“ očividně to nechtěl řešit.

„Jdem domů?“ byla jsem děsně unavená.

„Mám jít ven v ubrusu?“ zděsil se Jake.

„Vždyť tu mám auto, Jaku!“ uklidňovala jsem ho.

„Budu řídit, ještě nejsi střízlivá!“

„Fajn, jak chceš!“ hodila jsem mu klíčky, jako bych nezvládla ty dva bloky odřídit.

 

Druhý den ráno jsem okamžitě volala Harrymu, že si beru pár dní volna, jak mi radil. Souhlasil, o tom napadení jsem mu raději neříkala.

Sbalila jsem pár potřebných věcí a šla zbudit Jaka. Spal, jak zabitej celej zbytek noci.

 

„Jaku, vstávej!“ strčila jsem do něj.

„Ještě půl hodiny, mami!“ zabrumlal.

„Musíme jet, Jaku!“

„No jo, vždyť už vstávám,“ promnul si oči.

„Všechno už jsem nanosila do auta, takže už čekám, jen na tebe!“

„Ty jsi do všeho tak děsně zapálená!“

„Jen chci vědět, o co jde, Jaku. Nic víc!“

„Ale to já přece taky, jen se chci vyspat!“

„Dospíš to v autě, cesta trvá pár hodin!“ hodila jsem mu oblečení a odešla do kuchyně.

Musím ještě zavolat Jimmymu.

 

„Ahoj, Jimmy!“

„B.B., jak ti je? Žádnej bolehlav?“

„Jde to, Jimmy. Něco ti pošlu, až dorazíme do La Push a trochu se zabydlíme, přidáš k tomu fotky ze včera, a pak to dej Harrymu, ať to otiskne, jasný?“ naléhala jsem.

„Neměl bych jet radši s tebou?“ vnucoval se.

„Jimmy, jestli budu někde v bezpečí, tak právě tam a mám Jaka! Musíš zůstat tady i se svým foťákem!“ baví mě mu poroučet.

„Jak chceš, ale nebuď tam dlouho, aby nám něco neuteklo!“

„V nejhorším to zvládneš sám! Jsi přece skvělej fotograf a už spolu nějakou dobu pracujeme. Víš, na co se zaměřit,“ musela jsem ho pochválit. Bylo mi jasné, že se hned tak nevrátím.

„Když to říkáš! Zatím ahoj,“ rozloučil se.

 

A ještě zavolat Alice.

„Ahoj, Bello!“

„Alice, dala jsem na tebe a mizím na pár dní z města, něco od tebe potřebuju!“

„To ráda slyším, po tom včerejšku, co dělá tvář?“

„Jak o tom víš, Alice?“

„Vím přece všechno,“ vychloubala se.

„No to je teď jedno, potřebuju, abys zavolala Jimmymu, jakmile se zase něco dozvíš. Není v tom problém?“

„Ne, stejně ví, že máš všechny tipy ode mne, až se bude něco dít, zavolám Jimbovi! Slibuju!“

„Neříkej mu tak! Nesnáší to, tak ahoj,“ loučila jsem se s ní.

„Jo, Bello a nejspíš se doma o mně něco dozvíš. Nebudu ti říkat co, protože na mě budeš stejně naštvaná, ale i tak. Nezlob se!“ vybalila na mě a zavěsila, abych se jí nestihla vyptávat.

 

„Jaku, jedeme!“ co mu, proboha, tak dlouho trvá!

„Vždyť už jdu!“ zamručel už převlečený ve dveřích.

 

Vyrazili jsme po chvilce, cesta do La Push byla dlouhá. Ale měla jsem nad čím přemýšlet. Co tím kruci Alice myslela?!

 

V La Push už na nás čekali, Jake cestou zavolal Samovi a stručně mu vysvětlil, co se stalo.

„Ahoj Same,“ pozdravili jsme s Jakem nastejno, jo dvojčata se hold nezapřou.

„Ahoj vy dva, chyběli jste nám tu! Kluci už se vám pustili do domu, aby byl zase obyvatelný, už je to dávno!“ uvítal nás mile Sam.

„To je bezva, takže popojedeme tam?“ zeptala jsem se.

„Určitě, to budete koukat!“ řekl Sam a nasedli jsme do auta a mířili k našemu starému domu.

Odešli jsme odsud kvůli vzpomínkám na rodiče. Bylo to hodně těžký, ale dům jsme si nechali, pro jistotu. Staral se nám o něj Harry Clearwater.

 

„Domov,“ prohlásil Jake, když jsme dorazili na místo.

„Jak pro koho, mým domovem je teď Seattle,“ nesouhlasila jsem.

„Pořád musíš mít něco proti, viď? Odešli jsme jen kvůli tobě,“ začal se hádat Jake.

„Koukám, že se toho moc nezměnilo,“ smál se nám Sam.

„Je děsně panovačná!“ řekl Jake.

„Tak lidi, tohle je naše smečka!“ řekl Sam a hlasitě hvízdl. Z domu začali postupně vycházet kluci z La Push, nechápala jsem, proč jim říká smečka! Normálně se snad používá slovo ‚parta!‘

„Oni všichni?“ zeptal se Jake.

„Jo, povím ti všechno uvnitř,“ odpověděl mu Sam. Před námi stál Embry, Paul, Quil, Jared, Seth a Leah Clearwaterová. Za nimi pak vyšla ještě Emilly Youngová a šla rovnou k Samovi.

Tady něco nehraje. Proč by Leah dělala na mým domě, když mě nesnáší!

A co tu dělá Emilly se Samem? Raději jsem mlčela a čekala, co řekne Sam.

„Pár věcí se tu změnilo, za tu dobu, co jsme tu nebyli,“ samozřejmě začal s citlivým tématem Jake.

„No, bohužel, to patří k tomu, kdo jsme,“ odpověděl Sam. Oni jsou snad v nějakej sektě a né smečce! Leah byla protivná už předtím a teď bude ještě víc, když jí Sam nechal.

„Leah, nemusíš tu bejt, vím, že mě nesnášíš!“ chtěla jsem ji vysvobodit. Tázavě se podívala na Sama a ten přikývl.

Musela jsem se zasmát, vážně sekta a Sam je jejich šéf. Leah zmizela v lese za domem.

„Takže, o co tady běží?“ ptala jsem se, když nás Sam vedl do obýváku.

„Nevím, jestli bys to měla vědět i ty,“ řekl Sam.

„Tak na to zapomeň! Můj brácha se přeměnil ve vlka a říká, že můj zachránce je upír! Já musím vědět o co tady go!“ naštvala jsem se.

„Budeš o nás psát v novinách?“ zeptal se Seth.

„Proč bych to dělala?“ odpověděla jsem pohotově.

„Jsi mizerná lhářka, ségra! A tohle by byla perfektní reportáž,“ podporoval je Jake.

„No dobrá. Tak já jdu! Nechte si to tajemství pro sebe!“ mávla jsem rukou, jako že mě to nezajímá a šla si prohlídnout dům.

„Bello!“ volal na mě Jake.

„Jdi někam!“ vztyčila jsem prostředník a šla do pokoje, co patřil rodičům.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

jeanine

7)  jeanine (07.08.2012 20:48)

Jalle díky, jsem ráda, že se ti to líbí

Jalle

6)  Jalle (06.08.2012 20:08)

číta sa to super a sú tu samé dialogy čo ja zbožňujem

Kristiana

5)  Kristiana (01.07.2011 21:15)

Byla by to perfektní reportáž? Určitě, ale to by Bella přece neudělala, ne? Snad umí udržet tajemství? Krom toho, když už o tom něco ví, tak by mohla být infromovaná...

SarkaS

4)  SarkaS (30.06.2011 18:53)

eNejak nevim co k tomu rict, deje se to vsechno dost rychle, vsechno vsem dochazi jako by byli genialni, nikdo o nicem neva nebo nepochybuje o svem zdravem rozumu. Trosku mi tam chybi realita;)

3)  kamčí (28.01.2011 20:18)

jeanine

2)  jeanine (28.01.2011 14:46)

julie: to jsem ráda.

julie

1)  julie (28.01.2011 12:37)

Pefektní povídka,moc se mi líbí

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek