Sekce

Galerie

/gallery/klav%C3%ADrista.jpg

Odloučení, taková přemosťující kapitola

 

 

Otevřeným oknem do pokoje svítilo sluníčko a krásně hřálo. Tady v Seattlu ani léta nebývala zrovna horká, ale nyní, na konci května, se teplota pohybovala kolem příjemných dvaceti stupňů. Přitáhla jsem si křeslo k oknu a nastavila ho tak, aby sluneční paprsky dopadaly přímo na něj. S úsměvem jsem se posadila, pokrčila si nohy a bradou se opřela o kolena.

Měla jsem volný den a rozhodla se pro jednou zapomenout na učení a užívat si volno podle svého. Obě mé spolubydlící vyrazily do víru města a především na návštěvu nově otevřeného obchodního domu v centru, kde podle milionu letáků všude po fakultě a zaplňujících naše poštovní schránky měly první týden obrovské slevy. Pozvaly mě taky, ale všechny jsme předem věděly, že nákupy nepatří k mým oblíbeným činnostem a ráda se jim vyhnu. Jakmile mi u snídaně řekly, co mají přes den v plánu, nemohla jsem se dočkat, až odejdou. Ne že bych je neměla ráda, ale být v bytě sama se mi poštěstilo tak málokdy, že jsem si každičkou osamělou chvíli užívala plnými doušky. Vždy, když jsem byla doma jen já, dělala jsem to samé. Poslouchala jsem hudbu, jeho hudbu, a nechávala se unášet její krásou a vzpomínkami na těch pár ukradených okamžiků, které jsme strávili spolu. Ani dnešek nebyl výjimkou.

Dálkovým ovladačem jsem pustila svou stereo soupravu. Věc, za kterou jsem utratila dvouměsíční výplatu. Těch peněz jsem ani na vteřinu nelitovala. Kvalitnější vybavení se snad ani v běžných obchodech s elektronikou nedalo pořídit. A já chtěla to nejkvalitnější a nejlepší. Měla jsem pocit, že CD, která jsem do sterea vkládala, si to zaslouží.

Pár vteřin ticha, kdy jsem jako obvykle tajila dech a cítila natěšené chvění celého těla, a pak se ozval první něžný tón a mně bylo krásně. Kdyby mě něco trápilo, v tu chvíli ta starost zmizí. Kdyby mě něco bolelo, zapomněla bych na to.

Zavřela jsem oči a vybavila si jeho tvář. Hnědé vlasy, které se i ve tmě měděně leskly, světlou pokožku bez jediného kazu, mužnou bradu, na které se při úsměvu objevil maličký dolíček, rty, které jsem toužila znovu cítit na těch svých, aristokratický nos a temně černé oči. Už jsem si ani neuměla představit tu zvláštní a znepokojující barvu z našeho prvního setkání. Nebyla jsem si ani jistá, jestli jsem si ji nevyfantazírovala. Pamatovala jsem si už jen tu černočernou čerň, ve které bych se s chutí topila celou věčnost.

Přála jsem si vzpomenout si i na jeho hlas, ale to se mi nedařilo. Tři měsíce, nepříliš dlouhá doba, ale vzpomínka během ní dočista vybledla. Mrzelo mě to. Hrozně moc mě to mrzelo. Pamatovala jsem si, jak na mě jeho hlas působil, a chtěla jsem to zažít znovu. Chtěla jsem znovu cítit ten příjemný a vzrušující mráz na zádech, nechat si zrychlit srdeční tep. Chtěla jsem ho slyšet, třeba jen přes telefon, ale Alice mi to vymlouvala. Přiznala mi, že její bratr koutkem mysli stále myslí na porušení toho nedohodnutého pravidla, že si dáme čas a neuvidíme se, dokud si všechno nepromyslíme. Šestým smyslem jsem tušila, že u Edwarda je v tom něco víc. Že on potřebuje čas z jiných důvodů než já. Nedokázala jsem to vysvětlit, ale byla jsem si tímhle svým dojmem téměř stoprocentně jistá.

Nevím, co bych dělala, kdyby nebyl internet. Využívala jsem ho snad vždy. Hledala na něm informace do školy, psala si s mamkou a občas zjišťovala počasí nebo dopravní situaci, když jsem se chytala do Forks. Bylo fajn moct se připojit a hned si všechno pohodlně najít. Nyní se ale internet stal nepostradatelným. Neuměla jsem si ani představit, že bych šla spát bez kontroly emailu. Pokaždé jsem pociťovala mírnou nervozitu, než se můj mail otevřel a zobrazily se nově příchozí zprávy. Měla jsem strach, že jednou žádné nebudou. V tom případě bych se asi zbláznila. Ale nezapomněl na mě. Den co den jsem na mailu našla novou skladbu, poděkování za mé sáhodlouhé ódy na tu minulou a několik málo zkazek o jeho životě a uběhlém dni. Skoro to podle toho vypadalo, že až na pár minut denně jen sedí u klavíru a skládá a hraje.

Po dvou týdnech od našeho posledního setkání a té nešťastné nehody, kdy mi pohmoždil rameno, jsem měla čtrnáct nádherných písní a chtěla si je vypálit na CD. Den na to mi poštou přišel první dopis a první cédéčko. Byly chvíle, kdy jsem milovala Alicinu jinak poněkud děsivou schopnost. V současné době jsem cédéček od Edwarda vlastnila šest a sedmé mělo přijít za tři dny. Snad tisíckrát jsem se podivovala nad jeho činorodostí a umem. Nevynechal jediný den. Každých čtyřiadvacet hodin složil skladbu, která, ač se mi to zdálo nemožné, byla snad ještě krásnější než ta předešlá.

V dopisech doprovázejících cédéčka, v emailech nikdy, mi přibližoval a osvětloval svůj svět. Psal o svém lidském životě, na který měl jen mlhavé vzpomínky, i tom upířím, z něhož si dokonale pamatovat každou vteřinu. Psal o žízni, která ho trápí a někdy až dohání k šílenství, i o své snaze být lepší a definitivně nad ní zvítězit. Bála jsem se zeptat, co to znamená. Psal o své rodině, o jejich přáních, snech a vlastnostech. Bavil mě historkami o Emmettovi a Rose, kteří k sobě podle něj dokonale pasovali i přes jejich naprostou rozdílnost. Líčil, jak všechny Alice a její vševědoucnost vytáčí na pokraj zuřivost a jak se jí Jasper i po společném půlstoletí stále snaží překvapit. Psal o restauraci, kde nyní po večerech hraje. Jmenovala se U Rohů a kopyta. Zdálo se mu to být symbolické a docela vtipné vzhledem k tomu, že jeho minulé působiště neslo název Pekelné plameny. Pro něj prý vydržet mezi tolika lidmi a jejich myšlenkami, které slyšel jako normální řeč (jak se mi ulevilo, když jsem se dočetla, že ty mé mu zůstávají utajeny), bylo téměř jako posezení v pekle. Považoval to za pouze nepatrný trest za své bytí. Nikdy neříkal, že žije. Svůj život po přeměně nazýval existencí. Nenáviděl ji. Jednou se zmínil, že naše setkání tomu všemu dalo smysl. Prý konečně pochopil, proč nemohl zemřít na španělskou chřipku.

Ten dopis jsem měla schovaný pod polštářem. Každý večer před spaním jsem k němu nejprve se zavřenýma očima přičichla a, možná jsem si to jen namlouvala, ucítila slabý závan jeho vůně. Pak jsem přelétla očima všechny řádky a jako motlitbu si jednotlivá slova složená do celku opakovala. Po týdnu jsem dopis uměla zpaměti.

I teď jsem si jeho text téměř neslyšně šeptala k pomalé a jako vánek něžné písni. Myslela jsem na něj a strach z toho druhého, nadpřirozeného světa mě pomalu, ale jistě opouštěl.



………………

 

 

Zalepil jsem obálku a do pravého horního rohu přidal známku. Lehce se chvějícími prsty jsem pod ni napsal Bellino jméno a adresu. Bylo to až směšné. Nám upírům se ruce nikdy netřesou. Jen v opravdu výjimečných situacích. Líbilo se mi, že mně se to stává, když myslím na ni. Když píšu její jméno. Isabella Marie Swanová.

Sedmý disk plný mé hudby složené pro ni. Usmál jsem se sám pro sebe. Bál jsem se a očekával jsem, že to bude těžké. Že mě lidská krev bude stále tak lákat a vábit, a ač budu mít hodně dobrý důvod odolat, nezvládnu to a podlehnu. Tak jako vždy. Zase budu slabý a zklamu. Jenže tentokrát by to bylo mnohem horší. Neuměl jsem si představit, že o tomhle bych jí někdy psal, ale pouhé vědomí toho, že jsem někoho zabil, i když znám ji a cítím k ní to, co cítím, mi způsobovalo muka. Měl jsem pocit, že bych tím něco zničil. Ublížil její čistotě a nevinnosti. K mému neskonalému překvapení to tentokrát bylo jiné.

Ne že bych nevnímal tu sladkou vůni a jednou svou částí netoužil cítit tu lahodnou chuť na jazyku, ale byl jsem silnější. Měl jsem tu nejlepší motivaci, abych to dokázal. Každé ráno jsem sledoval svůj odraz v zrcadle. Moje oči už nebyly krvavě rudé, pomalu zlátly a stávaly se stejnými jako u zbytku mé rodiny. Zkoumal jsem ty poslední načervenalé žilky a těšil se, až zmizí úplně.

Dnes mě před zrcadlem přistihla Rose. Byl jsem tak zabraný do pozorování aktuální barvy svých duhovek, že jsem ji úplně přeslechl. Moje sestra se opřela o rám dveří, ruce si založila na prsou a několik minut dokonale tiše vyčkávala a pozorovala mě. Pak si odkašlala. U upíra zcela jasně hraně. I z toho jejího uhm uhm byl slyšet smích. Lekl jsem se. Otočil jsem se na ni a její úsměv mě rozladil. Čekal jsem rádobyvtipné řeči o bručounovi, který se změnil na fiflenu, ale zjistil jsem, že Rosalie je vlastně moc fajn a milá žena.
Po většinu času až do té chvíle před zrcadlem jsem se na ni díval stále ovlivněný těmi prvními roky, kdy se stala členem tehdy ještě malé rodiny Cullenů. Rozčilovala mě a vadila mi její afektovanost, zaobírání se sama sebou, myšlenky na vlastní krásu a dokonalost. Když si nedávala pozor nebo o mně nevěděla, myslívala i na ty nepříliš šťastné aspekty svého života i bytí. Truchlila pro všechno, co ztratila, a kolikrát si přála, aby ji Carlisle nebyl zachránil. Nevyčítala mu to, chápala jeho pohnutky a snahu, ale kdyby se dal vrátit čas, přeměnu by odmítla. Tohle jsem schválně ignoroval a předstíral, že o tom nevím. Nehodilo se mi to do krámu, jak se říká. Její postoj se po příchodu Emmetta změnil. Ona sama se změnila, ale já ji stále viděl jako tu namyšlenou, pyšnou dívku z bohaté rodiny, která znala jen samá privilegia a nevážila si jich.

Byl jsem slepý a hloupý, že jsem nezaznamenal změny, které se s ní udály. Došla až ke mně a posadila se vedle mě. Beze slova mě natočila zpět k zrcadlu. V duchu odříkávala text nějaké šílené moderní písničky, kterou pořád hráli v rádiu. Nechápal jsem, co tím sleduje.

,,Ještě pár dní a tvoje oči budou úplně stejně medové jako ty moje. Podívej. A já nikdy lidskou krev neokusila. Brzy na tobě nikdy to temné období nepozná,” usmála se na mě a prstem ukázala nejprve na odraz jejích očí a pak na odraz těch mých. Přestala si hlídat myšlenky a já viděl, jakou radost z toho má.

Ani ona se ještě plně nepřenesla přes prvních pár měsíců se mnou. Moje tehdejší přehlížení její krásy a to, že jsem se nesnažil se jí zalíbit a získat si její přízeň, ji stále dokázalo rozčílit. Ale byl jsem jejím bratrem a ona pro rodinu dýchala. Bezpečí a pohodlí jejích blízkých pro ni bylo nadmíru důležité. Měla mě ráda, i když věděla o mých chybách.

Sledoval jsem střídavě své i její oči a neubránil se úsměvu. Rose se usmála taky. Když vstala, aby mi dala ještě chvíli soukromí, dokonce mě počechrala ve vlasech.

Mezi dveřmi se na mě otočila.
,,Věřím ti, bráško. Tentokrát to dokážeš. Nevěřila bych, že to řeknu, ale jsem ráda, že jsi Bellu potkal.”

Dveře se za ní zavřely dříve, než jsem stihl zareagovat. Rosaliina důvěra mi dodala sílu. Ještě pár týdnů a budu moct Bellu navštívit, pokud bude chtít.

V nejlepší náladě jsem dopis odnesl na poštu. Přál jsem si být u toho, až ho dostane, ale uvědomoval jsem si, že zatím to není dobrý nápad. Ale už brzy, velmi brzy se zase setkáme. A já budu mít dost síly, abych jí už nikdy nijak neublížil.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Lia

38)  Lia (16.11.2011 22:15)

Cathlin

37)  Cathlin (02.04.2011 09:56)

ach ach! Dopisy od edwarda pod polštárem! To by se mi taky líbilo!

Silvaren

36)  Silvaren (18.01.2011 13:17)

Doufám, že Edward se dokáže dostatečně obrnit proti vůni Belliny krve a že budou moc být spolu. Ale asi to nebude tak jednoduché, viď? Jeho pohled byl naprosto úchvatný. Ještě nikdy jsem ho takhle přemýšlet "nečetla".

35)  Twigirl (13.12.2010 22:35)

Ač byla podle tebe přemisťovací, i tak byla moc pěkná. Je mi jich líto, že se musí trápit a jsou od sebe. I když dočasně, jak doufám. Snad jim něco neprovedeš… Líbila se mi reakce Rose. Vlastně obecně mi je sympatická reakce tvých hrdinů…

34)  Shindeen (09.12.2010 11:41)

Je to tak dokonalé, že ani nevím, jak jinak to říct. Tuhle povídku naprosto zbožňuju, píšu ti to tu pokaždé, ale s každým dalším dílem moje závislost ještě narůstá.
Celkem mě překvapuje, že to bez sebe tři měsíce vydrželi. Ale už se nemůžu dočkat, až uběhne ještě ta krátká doba a oni se opět setkají.

Carlie

33)  Carlie (09.12.2010 08:24)

Evelyn, to bylo taaak... naplňující , to jejich odloučení je smysluplné a tahle kapitola byla rovněž , bála jsem se, že bude jen předělem, ale mooooc mě bavila , byla plnohodnotná, a co víc, plná úžasně plastických emocí... Kde se setkají? Poprvé uvidí jeho zlatavý pohled

32)  hellokitty (08.12.2010 23:43)

Yasmini

31)  Yasmini (08.12.2010 19:39)

Ev ta povídky je celkově dechberoucí.
Líbí se mi jak to Bella vnímá, taky mám pár ohmataných dopisů. Ten pocit si je zase přečíst a vnímat ty emoce vůni někdy i malůvky na obalu.
Naprosto dokonale jsi to popsala. To očekávání z dalšího pozdravu dálek.
A Edward fandím mu.
Y.

Evelyn

30)  Evelyn (08.12.2010 19:16)

eMusko, děkuju moc
scherry, děkuju a moc mě to těší
sfin, ty skladby... no, nějaké připravené mám, ale tu hlavní stále hledám. Průšvih je, že vím, jak si ji představuju
děkuju
lenko, děkuji
Ashley, děkuju moc
Ree, podle mě je Rose vážně fajn ženská, která miluje svojí rodinu a chce pro ni jen to nelepší
Barruuu, děkuju
Terezko, i tobě
Janebo, děkuju moc a moc
Katie, teď jsem červená až za ušima. Děkuji
Texie, tak tvých slov si moc vážím. Přesně tohle "vtažení" miluju na povídkách ostatních a moc mě těší, že to tak někdo (zvláště tak skvělá spisovatelka) vnímá u mě.
Dennniii, mám teď dva dny dovolenou (ó, jaká slast a jak neuvěřitelné se mi to zdá ), tak snad brzy bude
mary, děkuju
T., Rose je podle mě vážně fajn a miluje svou rodinu. Jsem ráda, že ji tak nevidím sama
kytko, to mě moc těší a děkuju
Michangelo, díky
julie, děkuju
Nossko, jsem moc ráda, že se ti Klavírista tak líbí
SarkoS, tak úplně hladce to nepůjde, ale úplně ztuha taky ne
Ewiku, děkuju
Kristo, děkuji mnohokrát
AMO, jsem vážně ráda, že jste mi tu odluku odpustili. Přiznám se, že jsem se trochu bála
mischell, ráda tě tu opět vidím Děkuju
witney, snad tě to pak nezklame Děkuju
Linfe, šťastný konec? Uvidíme
Hani, padání do náručí plánuji velkolepé Děkuju
gabino, v té asi ještě ne, ale v té další určitě
Bye, tak se jmenovala naše pojízdná dobová hospůdka v dobách, kdy jsem se věnovala historickému šermu a tanci Ale sem se mi ten název hodil víc než k barevnému stanu, kde se točí pivo a prodávají staročeské koláče Děkuju
Gassie, děkuji za všechny tvé krásné komentíky Udělaly mi velikou radost

Gassie

29)  Gassie (08.12.2010 18:49)

Evelyn, ten začátek byl naprosto áchací Neskutečná romantika, dopisy posílání písniček Prostě skvělé
A Edwardova část byla stejně skvělá Nejvíc se mi líbila Rose. Její důvěra v něj, podpora
Takže teď už se setkají a budou jenom spolu?
Krásná kapitola (Teď si jenom vymyzat přitloublý úsměv a vrátit se do reality. )

Bye

28)  Bye (08.12.2010 18:13)

Na úvod dovol:
Pekelné plameny - to se mi líbilo, ale toto: U Rohů a kopyta!!! To se Ti opravdu povedlo, tomu říkám ironie osudu. Navíc si ty báry díky tomu představuju takový temnější
"Jednou se zmínil, že naše setkání tomu všemu dalo smysl. Prý konečně pochopil, proč nemohl zemřít na španělskou chřipku." síla, Hani!
Celý ten Edwardův pohled, to bylo jako nějaká óda na radost. Jsem zvědavá, co máš pro ně přichystáno za překážky. Udrží se Edward? A co Bella, jak se rozhodne?

27)  gabina (08.12.2010 17:45)

"Ale už brzy, velmi brzy se zase setkáme..." - to ma tak potešilo dúfam,že to bude už v 21.kapitole. Krásne

Hanetka

26)  Hanetka (08.12.2010 17:36)

Evelínko, moc krásné přemostění. A důležité pro oba. Jen takhle měli čas si na to zvyknout; jen takhle se Bella měla čas přestat bát, jen takhle si mohl Edward dostatečně vycvičit sebeovládání. A teď... teď se můžou sejít a padnout si konečně do náručí. Nemůžu se dočkat.

Linfe

25)  Linfe (08.12.2010 12:49)

To byla zase paráda. Doufám, že se čím dál tím víc blížíme ke krásnému a šťastnému konci,

24)  witmy (08.12.2010 09:18)

už se moc těšim na to naž se zas potkaji

mischell

23)  mischell (08.12.2010 08:36)

Nádherná kapitolka , teším sa na ich stretnutie po takom dlhom odlúčení.

22)  AMO (08.12.2010 07:39)

Tolik romantiky a tolik lásky do těch slov se podaří namačkat jen Tobě. Je to krásné a já se nemůžu dočkat jejich setkání , myslím, že to bude jedna z nejdůležitějších částí. A možná ještě lepší než ten předchozí náhlý afekt, letět za ní. Je to kouzlo, pro oba. Kouzlo lásky . A Rosalie velmi mile překvapila.

krista81

21)  krista81 (08.12.2010 00:28)

Nádherná kapitolka - ten čas jim opravdu hodně pomohl, ona si utřídila všechno co věděla a on se hodně posunul ve svém sebeovládání
A Rosalie je strašně fajn. Zlatá sestra .

Moc se těším na další kapitolku . Dokonalé jako vždy.

Ewik

20)  Ewik (07.12.2010 23:43)

Nádhera!
Klaním se a těším se na další díl.

SarkaS

19)  SarkaS (07.12.2010 23:41)

Krásné, jsem zvědavá jestli mu sebeovládání vydrží jak si představuje nebo mu to zase něco ztíží. Případně jak mu to zkomplikuje sama Bella

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek