Sekce

Galerie

/gallery/klav%C3%ADrista.jpg

Opožděná reakce

Seděla jsem na schodech a třásla se. Byla mi zima, ale zároveň jsem cítila, jak mi hoří a žhnou tváře. K Edwardovi mě něco silně táhlo. Od chvíle, kdy jsem ho potkala, zapadl do mého života tak přirozeně a definitivně, že jsem si už po těch několika málo dnech neuměla představit, že by do něj nepatřil. Jen myšlenka na budoucnost bez něj mi připadala absurdní a absolutně nereálná. Ale bylo tu to veliké ale.

Znala jsem indiánské legendy a Edwardovo vyprávění mi doplnilo obrázek o upírech. A ten nebyl zrovna hezký. Neměla jsem daleko k hysterii. Poznání, čím ten tajemný muž, který mi uloupil srdce, je, mě vlastně ani nijak moc nešokovalo. Smířila jsem se s tím a přijala to jako fakt až nepřirozeně rychle. Prostě to tak bylo. Ale nedomyslela jsem, co to obnáší a znamená. Záměrně jsem se úvahám na to téma vyhýbala, nebo mi to skutečně ani na chvíli nepřišlo na mysl? Nevěděla jsem.

Ocitla jsem se ve světě plném bytostí, které měly patřit jen do bájí, mýtů, pohádek, legend či hororů. Ale ony byly skutečné, znala jsem se s nimi. Jacoba jsem dokonce považovala za mladšího brášku.

Jake!

Jako smyslů zbavená jsem vyskočila do stoje a seběhla schody. Jen zázrakem jsem neupadla, neuklouzla nebo špatně nešlápla. V kuchyni jsem se vrhla na telefon a přednastavenou rychlou volbou vytočila číslo Blacků. V tu chvíli jsem byla vděčná, že stačí zmáčknout jedinou klávesu. Kvůli třesu prstů a vnitřnímu neklidu bych nedokázala vytočit celé číslo.

Jedno zazvonění, druhé, třetí, čtvrté… Měla jsem chuť zoufale zavýt. Nutně jsem musela s Jacobem mluvit. Potřebovala jsem všechno probrat s někým, kdo do toho druhého světa sám patřil. Po sedmé ozvě vyzváněcího tónu se spustil záznamník.

Rukou jsem zamáčkla vidlici a nezdařený hovor ukončila. S vypětím všech sil jsem v sešitě na stolku u telefonu našla číslo k Bonnie a s veškerým soustředěním ho vytočila. Modlila jsem se, aby u ní Jake byl. Mobil neměl a jet ve svém stavu do La Push, kde jsem ho ani nemusela zastihnout, jsem nemínila. Nezvládla bych bezpečně řídit.

,,Haló?” rozespale se ozvala Bonnie. Skoro jsem výskla úlevou a radostí.
,,Ahoj, Bonnie. Tady Bella. Prosím, je u tebe Jacob?” I já sama slyšela tu naléhavost ve svém hlase.
,,Ahoj, není. Billy je na zítra objednaný na kontrolu s páteří. Poslední dobou ho bolí záda a jizvy se nemůže ani dotknout. Tady ve Forks ani v Port Angels není žádný specialista, takže ho poslali do Seattlu. Jake ho tam dneska vezl a vrátí se až pozítří večer. Jake ti to neříkal?” vzala mi všechny naděje na brzký rozhovor s Jakem.
,,Aha, no, ne. Posledně jsme se trochu nepohodli a od té doby spolu nemluvili. Děkuju a měj se hezky,” spěšně jsem se rozloučila a naprosto neslušně a nevhodně položila sluchátko dříve, než Bonnie stihla cokoliv říct. Věděla jsem, že bych se měla stydět, že nevím něco tak podstatného jako je návštěva lékařského odborníka kvůli Billyho problémům s páteří. Ale nedokázala jsem se soustředit na nic kromě sebe a svého zmatku v hlavě. Bylo to sobecké a ne zrovna projev přátelství, ale nešlo to jinak.

Vyčerpaně jsem se opřela hlavou o futra dveří. Z hloubi duše jsem toužila po společnosti, po blízkosti jiné bytosti. Musela jsem s někým mluvit. Musela jsem se někomu svěřit a vypovídat se z toho všeho, co jsem nemohla říct Edwardovi. Musela jsem si utříbit myšlenky a rozhodnout se, co dělat dál.

,,Se mnou mluvit můžeš, o všem.”

Lekla jsem se, až jsem nadskočila. Bleskově jsem se otočila za hlasem a spatřila Alici sedící u našeho kuchyňského stolu a smutně na mě hledící.

,,Alice?” vydechla jsem nechápavě. Nějak jsem si nedokázala dát dohromady, jak se tu vzala.

,,Potřebuješ se o něčem poradit a já jsem k takovému rozhovoru ve všech ohledech vhodná,” usmála se na mě a ač vypadala jako vždy nádherně, zdála se být unavená.
,,Edward k tobě byl upřímný, ale neřekl ti úplně všechno. Někteří našeho druhu mají ještě něco navíc, oproti ostatním. Zvláštní dary a schopnosti. Například já vidím budoucnost,” vysvětlila mi a těsně před tím, než jsem se mi podlomila kolena a svezla jsem se na zem, jsem ucítila něco ledového a pevného a najednou seděla na židli naproti Alici.

Uvědomovala jsem si, jak rychle mi bije srdce i jak se mi točí hlava. Alice mi chlácholivě stiskla ruku. Věděla jsem, že by mi ten dotyk měl vadit a děsit mě, ale nebylo tomu tak. Alici jsem znala skoro tři roky, denně jsem si vídala ve škole, občas jsem tajně ji a Jaspera pozorovala při nudných hodinách a byla fascinovaná tím kouzlem, které z nich vyzařovalo.
Alice mě pozorovala svýma zářivě zlatýma očima a já se jí kdoví proč bát nemohla. Připadalo mi absurdní, že by mi mohla ublížit. Něco na ní bylo jiné než na Edwardovi, něco na ní mě uklidňovalo a dávalo mi pocit důvěry.

Přesto mi vyschlo v hrdle i ústech a zatoužila jsem po sklenici vody. V podstatě ve stejný okamžik, kdy jsem na pití pomyslela, přede mnou stála po okraj naplněná sklenka.
,,Má schopnost funguje tak, že vidím tvá rozhodnutí. Budoucnost není neměnná, spíš právě naopak. Chtěla jsi se napít a já to viděla. Tohle je jednoduché. Pak jsou ale rozhodnutí, která ještě nepadla, ale přesto o nich vím předem. Všechno kolem k nim směřuje a budoucnost, kterou vidím, se stává nevyhnutelnou,” smutně zašeptala.

Připadala jsem si jako zhypnotizovaná Alicinou blízkostí, pohledem i jejím tak zvláštně zpěvným hlasem. Najednou jsem chápala, co Edward myslel kouzlem osobnosti upíra. Uměla jsem si představit, že jiný upír než Alice by díky tomuhle mohl vábit lidi do temných uliček a skrytých zákoutí. Přesto jsem si byla zcela jistá, že s Edwardem je to jinak. I on na mě jistě působil, ale to, co mě k němu tak táhlo, nemělo s jeho upírstvím nic společného.
Aniž bych z Alice spustila oči, přiložila jsem skleničku ke rtům a zplna hrdla se napila. Alice se na mě povzbudivě usmála a dala mi čas, abych se mohla trochu vzpamatovat.

,,Ty jsi… ehm, viděla, že si budu s někým potřebovat popovídat?” vysoukala jsem ze sebe a snažila se představit si, jaké to je dívat se do cizí budoucnosti, stejně jako jsem chtěla přijít na důvod, proč viděla zrovna mé rozhodnutí někomu se svěřit.
,,Víš, Bello, ty jsi zasáhla do Edwardova života a svého bratra sleduji téměř neustále. Tím, že jste spolu strávili určitý čas a tím, že on na tebe stále myslí, ovlivňuješ jeho budoucnost.”
,,Jak ji ovlivňuji?” vydechla jsem překvapeně a napjatě Alici pozorovala. Nedala na sobě nic znát, ale já poznala, že tahle otázka se jí nelíbí. Že doufala, že nepadne. Nechtělo se jí odpovídat.

Povzdychla a pohlédla z okna. Jako kdyby si chtěla urovnat myšlenky a odpověď dobře promyslet. Obě jsme byly úplně tiše. Slyšela jsem tikot hodin z obýváku a musela se silou držet, abych nepoklepávala nohou nebo alespoň prsty. Alice se vůbec nehýbala, ani nemrkala. V tu chvíli působila až strašidelně.

,,Už když jsem tě poprvé viděla ve škole, měla jsem vizi, v níž jsi byla upírkou. Rudé oči, porcelánově bílá pleť, dokonalé rysy. Nemohla jsem se mýlit. Ať jsem se ale snažila, jak jsem chtěla, nikdy jsem nezjistila, jak a proč by ke tvé přeměně došlo. A ta vize nemizela, naopak. Pokaždé, když jsme se potkaly na chodbě nebo spolu měly společnou hodinu, jsem se utvrzovala v tom, že se to jednou stane. A bála jsem se toho, protože jsem nikdy neviděla nic víc.
Střední skončila, ty jsi odjela studovat na vysokou a už jsme neměly přijít do kontaktu. A já tě přeci vídala. Vždy, když jsem si na tebe vzpomněla, automaticky přišla ta vize. Až do tohohle pátku večer. Viděla jsem tebe a Edwarda a měla pocit, že jsem tu záhadu pochopila, že můj bratr neodolá vůni tvé krve. Že se ale včas vzpamatuje, nebo ho něco vyruší a místo, aby tě zabil, přemění tě.
Nestalo se. Utekl a… no, žízeň zahnal jinak. Měla jsem se radovat, ale něco mě v oslavách jeho vítězství brzdilo,” odmlčela se a zadívala se mi přímo do očí.

Až, když přestala mluvit, došlo mi, že nedýchám. Lapavě jsem nabrala vzduch do plic a snažila se ignorovat hučení v uších. Mrazilo mě v zádech a věta, že žízeň zahnal jinak, mi způsobovala husí kůži. Neměla jsem však odvahu ptát se na tohle téma. Alice nepokračovala a já zoufale potřebovala vědět zbytek.

,,Co se má stát?” dokázala jsem zformulovat smysluplnou otázku.
,,Já nevím. A to je něco, co se mi ještě nikdy nestalo. Ve chvíli, kdy se ty a Edward setkáte, jeho vidím, ale ty se mi rozostřuješ a celá tvoje budoucnost se ponoří do tmy. Zmizí. Ty zmizíš.”
,,Jako že umřu?” zeptala jsem se nepřirozeně vysokým a cizím hlasem.
,,Nevím, co to znamená. Když se rozloučíte a jste zase každý sám, znovu se mi objevíš. Ale jen nejbližší budoucnost. Pár hodin dopředu.
Snažila jsem se zabránit vám, abyste se stýkali, ale neúspěšně. Edward si schválně zničil telefon a zkontaktoval tě, i přes všechna má varování. Poslal ti své skladby. Doufala jsem, že když nedostane odpověď, nechá tě být. Byla jsem bláhová a hloupá. Zrušila jsem vám připojení na internet, ale jeho tvé mlčení ještě popohnalo.
Něco se musí stát. Nevím co a nevím ani, jak to zastavit.”

Zavřela jsem oči, pevně semkla víčka a přála si, aby celá tahle šílenost s upíry byla jen snem. Aby byl Edward obyčejný člověk. Nebyla jsem si jistá, jestli se s ním teď budu moct vidět. Jestli to dokážu. Když jsem se ho před několika málo hodinami ptala, jak se člověk stane upírem, nemyslela jsem na brzkou budoucnost, ale na dobu za pár let. Až se budeme opravdu znát, až si budeme jistí, že tak definitivní krok chceme oba. A taky jsem byla obyčejně zvědavá na jeho svět. Neplánovala jsem nechat se změnit teď. A už vůbec ne nechat se zabít.

,,Myslím, že tak je to správné, Bello. Potřebujete oba čas. Mimochodem, internet už vám jde,” předpověděla Alice mé rozhodnutí o zlomek vteřiny později, kdy jsem k němu sama dospěla.



……………….



Alice stála u okna a dívala se ven. Nemyslela na nic konkrétního, za což jsem jí byl vděčný. Svými myšlenkami a vzpomínkami mi už řekla dost.

Ukázala mi Bellu po našem rozhovoru. Připadal jsem si jako hňup, že mě nenapadlo, že ji to tak vezme. Nadával jsem si za svou možná zbytečně podrobnou upřímnost.

Nyní jsem seděl u notebooku a nahrával novou skladbu. První z mnoha, které jsem podle Alice měl Belle v následujících měsících poslat. První z mnoha emailů, které jsme si měli vyměnit, dokud se mé sebeovládání nezlepší. A já si věřil. Zklamal jsem již mnohokrát, ale teď jsem měl ten nejlepší důvod vytrvat a překonat tu krvežíznivou bestii v sobě.

Pro Bellu a její bezpečí bych udělal cokoliv.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Lia

38)  Lia (16.11.2011 22:12)

Cathlin

37)  Cathlin (22.03.2011 22:59)

hech? Tak to jsem opravdu zvědavá co alice nevidí! Začína to nabírat krásně tajuplný nádech!

Silvaren

36)  Silvaren (18.01.2011 13:01)

Bella to vážně nemá jednoduché, takových pro a proti. A s tím časem s ní naprosto souhlasím. Jak řekla Jane: "Dicision, dicision..." Je to úžasné!

35)  Twigirl (13.12.2010 22:29)

Opět musím zopakovat, že se mi Bellina reakce moc líbí. A pak prostě ..Alice.;) Ta je dokonalá. Už to, že jí vypojila internet a pak scéna, kdy za ní přijde ve chvíli, kdy si potřebuje promluvit. Skvělé.
Tak a moje úvahy: Možná jí mizí budoucnost, protože bude těhotná, pro to je rozostřená. A nebo … a nebo taky … nevím…
No a co Jacob? Tak honem dál!!!

Gassie

34)  Gassie (08.12.2010 18:42)

Tak u toho rozhovoru jsem taky zapomínala dýchat
Alice, která se jim snaží zabránit v kontaktu... Je to jiné. Ale pochopitelné. Zajímalo by mě, proč nevidí Bellinu budoucnost.

Evelyn

33)  Evelyn (07.12.2010 20:23)

Tru, ano, ještě nevymřeli - i když to je diskutabilní, Edward tak trochu mrtvý je, že Děkuju
AMO, ne rozchod, jen láska na dálku
Texie, Hermiona má vždy pravdu, o tom nemůže být pochyb Děkuji
Carlie, a věci se teprve budou dít *muhehe*
Katie, děkuju moc a moc
Ree, jasně, čekáš snad něco jiného?
julie, to by sice mohlo, ale skončí to tak, jak mám promyšleno
Hani, já si to taky myslím a jsem ráda, že nejsem sama
Barruu, to mě moc těší. Díky
Leni, děkuji moc
Janebo, čekala jsem těch kladivounů mnohem víc Děkuju moc
Michangelo, vše se dozvíš
Shendeen, moc děkuju
Nossko, ne rozdělit, jen trošku odloučit
elie, děkuju
SarkoS, Jake bude mít ještě důležitou roli, ale až později
kytko, děkuju moc a moc
mary, to se dozvíš později
Ewiku, jsem moc ráda, že i v tomhle vidíš romantiku
hellokitty, děkuju
kristo, děkuju mnohokrát. Jsem moc ráda, že se ti pořád líbí
Dennii, to přece nemůžu prozradit
zuzko, děkuju
gabino, takovou chválu si snad ani nezasloužím
Linfe, smajlík stačí Taky jsem na štíru s časem, takže naprosto chápu. Děkuju
eMusko, děkuju
Yasmini, ona upřímnost bývá tvrdá... Děkuju
Terezko, ty taky
Ash, evelínka je docela měkké Případně Eve Vynadám kmotře, že má špatné jméno. Děkuju
Bye, kuplířit ještě bude. Jen nechtěla, aby se Belle něco stalo Děkuju
Twilly, děkuju moc
mischell, toho si opravdu moc vážím Jsem ráda, že se ti moje povídky líbí a že ses ozvala. Zaahřeje to u srdíčka, děkuju

mischell

32)  mischell (07.12.2010 15:36)

Dnes som objavila tvoju úžasnú poviedku a všetkých 19 kapitol prečítala jedným dychom. Máš jedinečný talent na to ako pocity dokážeš preniesť na "papier" a urobiť z toho toto neuveriteľné dielo. Neviem ako by som dostatočne vyjadrila svoj obdiv k tebe ako autorke.
Čítala som všetky tvoje poviedky na stmivani.eu a tvoju tvorbu poznám a je výnimočná ale až dodnes som nenapísala komentár. Až dnes ma moje svedomie donútilo napísať aspoň pár slov. Priznám sa že kedysi som komentovala všetky poviedky ktoré som čítala ale jedného dňa sa niečo stalo a odvtedy som si povedala že tie komentáre nemajú význam ak nie som známa nejakého autora/autorky, hoci by si to mnohé autorky zaslúžili...
Chcem sa ti poďakovať že vďaka tvojej tvorbe píšem po roku možno aj dvoch nejaký komentár.
Dúfam že ťa to písanie neomrzí a že budeš tešiť svojou tvorbou myslím že veľa ľudí tu a aj mňa.;)

Twilly

31)  Twilly (07.12.2010 09:39)

Veľmi realistické, veľmi uveriteľné... dobrá práca, Evelyn

Bye

30)  Bye (06.12.2010 23:23)

Týjo, Hani, tak teď jsi mi vyrazila dech. Nebo spíš Tvoje Alice. Tušila jsem, že je nějaká jiná už ve chvíli, kdy líila, jak vídala Bellu jako upírku. Takovou dobu! A nic jinýho nevěděla!
A pak, najednou místo známé kuplířky mi tu představíš novou Alici. Snažila se jejich setkání bránit?! Teda!
Uf, ta záhada s mizením budoucnosti. Jako že je pokaždý v ohrožení života???

29)  Ashley (06.12.2010 22:05)

páni, klobou dolů Evelyn!!! (prosimtě nemáš nějakou měkkčí přezdívku?! )
Tenhle Edward se mi líbí čím dál tím víc, nejvíc ten jeho přístup "změním se já a ne ostatní!!!!"
Tleskám a hluboce se klaním!!!!

plyshovymedvidek

28)  plyshovymedvidek (06.12.2010 20:07)

chudák holka:'-(
jsi báječná haničko moje

Yasmini

27)  Yasmini (06.12.2010 19:05)

Evelyn bylo mi jí líto. Málem jsem to nerozdýchala. Alice na ní byala tvrdá, ale nejspíš to bylo potřeba. (Nebo mi to jen tak přišlo.) Alice potvrdila tu konečnost Edwardových slov.

OMG. Jakto, že se rozostřuje?
No tak se to snad dovím příště.;)
Krásná kapitolka. (Docházejí mi pochvalná slova.)
S Y

eMuska

26)  eMuska (06.12.2010 19:05)


Nové skladby! Nové skladby! Teším sa! Teším sa!

Linfe

25)  Linfe (06.12.2010 14:10)

Evelynko, nechávám komentář za poslední dva dílečky. Nějak jsem ráda, že to alespoň stíhám přečíst :-( Bylo to zase úžasné. Jsem ráda, že to Belle došlo a začala se ptát, ale taky za to, že je normální a začala se i bát. Ty jo a naprosto jiná Alice než ji známe byla trochu překvápko. Moc se těším na další pokračování

24)  gabina (06.12.2010 13:24)

Ten Edwardov plán zlepšiť si sebaovládanie a lepšie sa spoznať sa mi páči a vlastne obaja sa mi v Tvojej poviedke páčia viac ako v originály. Perfektné

23)  zuzka (06.12.2010 08:46)

clap* * chlapec potrebuje časa alica ešte o štíte nepočula????:D :D :D :D :D :D :D :D :D :D

Dennniii

22)  Dennniii (06.12.2010 00:23)

dokonalá kapitolka, jen doufám že všechno dobře dopadne a budou spolu

krista81

21)  krista81 (05.12.2010 23:02)

Tak Belle to všechno došlo a začíná o tom všem uvažovat....
Ještě, že je tam Alice a má si tak s kým promluvit

A jestli to teď bude vztah jenom na dálku - svým způsobem je to dobře - Bella si všechno promyslí a bude víceméně připravena na to co příjde a Edward získá lepší sebeovládání......

Jenom mě celkem děsí - co jsou ty výpadky vidění co má Alice - sice je tu jednoduché vysvětlení(Jake), ale asi to tak lehké nebude, že? Nebo, žeby ano?

Obě kapitolky perfektně napsané a moc se těším na další

20)  hellokitty (05.12.2010 22:45)

Ewik

19)  Ewik (05.12.2010 21:53)

Budou si jen psát?! To je tak romantické.
Nádherný díl

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek