17.10.2010 [16:00], MisaBells, ze série Když kočka není pes, komentováno 28×, zobrazeno 6051×

Že kočka není pes, že včera není dnes, že hip-hop není swing a louka není les.
To každý ví, to každý zná ... a přesto se do toho dá tak lehce zamotat...

Nesahej na mě, ty bastarde!

Zmizel pod hladinou a pudink ho obalil, jako by byl jeho druhou kůží. Zaskočilo mi a rozkašlal jsem se, ale přesto jsem se opět mámě vytrhl a zkusil jsem mu pomoct. Ve stejném okamžiku se pohnul Edward a drapl mě za ruku.

„Co děláš?“ zavrčel jsem na něj.

„Chceš nás zabít?“ sykl.

„Hele, kdo nás navštívil,“ ozval se odporný Jaredův hlas. Poté se rozhlédl. Nejspíš hledal Chrise. „Kde je?“ vyhrkl.

„Spadl do Magmatu,“ kývl hlavou Edmund a Jared se rozesmál.

„Tak to bude rychlé,“ šklebil se.

„Na to zapomeň,“ vrčel jsem.

Chris se objevil nad hladinou zcela probraný a topící se. Ta doba, co tu byl, ho oslabila. Nebyl schopný plavat a na vteřinu jsem zvažoval, jestli se v pudinku vůbec plavat dá.

„Chrisi, plav!“ nabádal jsem ho.

„Teď!“ křikl Edward a Bella zavřela oči. Cítil jsem, jak mě obaluje jakési teplo. Babička nejspíš roztáhla štít. Mamka zvedla ruce a začala mumlat. Hledači neváhali. Tři z nich vykročili naším směrem v okamžiku, kdy Jacob se Sethem vybouchli a vrhli se k nim. Edward s Liamem skočili k Jaredovi a Siobhan s Maggie a Rose s Alicí je přeskočily ladným krokem, aby zlikvidovali ty za nimi. Bellu s Lure hlídal táta s Taavettim a Emmett s Jasperem se pokoušeli zaměstnat zbytek. Jenže já se spletl. Nikdo z nich je nechtěl zničit. Pobíhali kolem nich a odlákávali je.

„Tak jdi!“ sykl táta a Emmett s Jasperem se vrhli ke mně.

„Vytáhneme ho, pojď,“ vybídl mě Emm a rozeběhli jsme se k tomu jezírku. Chris opět zmizel pod hladinou.

***

Blbá tma. Už mě nebavila a vážně jsem začínala vidět mžitky z toho, jak se pokouším zaostřit. Když už jsem pomalu ale jistě propadala bezmoci, objevilo se modré světlo. Málem jsem se tam rozeběhla, kdyby mi cestu nezastoupila skupina lidí. Přitiskla jsem se ke zdi a čekala. Zatajila jsem dech. Slyšela jsem cizí hlasy a slyšela i známé hlasy. Naši tam byli. Ale tohle byla odporná přesila. Neviděla jsem, co se tam děje. Jen jsem musela vymyslet, jak jim pomoct. Věděla jsem, že když na ně sáhnou, nebudeme mít šanci. Převezmou jejich podstatu a bude teprve zle. Polkla jsem knedlík v krku a nervózně si odtáhla límec trička, jako kdyby mě škrtil. Světlo ozařovalo kousek mého úkrytu. Vytáhla jsem deník a tužku, která v něm vždy byla. Bez ní to nešlo.

Nakreslila jsem ohromnou klec. Ze skla. Z takového toho pevného a nezničitelného. Bella jej měla jeden čas, jako okýnka v autě, než se stala upírem. Vyprávěla mi, co jí Edward dělal a jak se pokoušel ji ochránit. Jenže jak tam dostat ty Hledače? Musela jsem se nějak přemístit k mamce. Určitě by věděla, jak na to. Nebo…

„Teď!“ Donesl se ke mně Edwardův povel. Bylo pozdě na rozmýšlení. Vběhla jsem do místnosti a sledovala tu akci. Dech se mi zatajil a šly na mě mdloby. Nikdo se nepral. Jen to vypadalo, že všichni tančí. Tety obstoupily větší skupinku a Edward s Liamem svírali Jareda. Dva ohromní vlci jim sekundovali a vrčeli na jakéhosi vysokého muže. Vážně vysokého. Střelila jsem pohledem, abych viděla, že Bella s mamkou stojí u jiného vchodu. Bella se soustředí a mamka cosi mumlá. Táta s Taavettim je střežili před případným útokem Hledačů. Danny? Kde… Spatřila jsem ho s Emmettem a Jasperem, jak stojí nad malou kaluží uprostřed jeskyně. Ale kde je Chris? Rozeběhla jsem se k nim.

***

„Nemůžeme se tam vrhnout,“ vymlouval mi můj plán Jasper.

„Proč ne?“ sykl jsem.

„Nevíš, co to udělá!“ pokračoval.

„No a? Je tam Chris!“ vrčel jsem a otočil se po rodině, abych zkontroloval, jak si vede. Nic se nezměnilo.

„Co?“ vyjekl dívčí hlas z druhé strany.

„Hannah!“ divil jsem se.

„On je tam?“ vřeštěla a než se mohl někdo z nich pohnout, vrhla se do magmatu.

„Ne!“ zaječel jsem s Emmettem a Jasperem unisono.

Celá scéna se změnila. Máma s tátou přestali hlídat je a vřítili se k nám. Oba je museli držet Emmett s Jasperem, jinak by se vrhli za Hannah.

„Nesmíš!“ prosil Emmett tátu, který se vzpouzel.

„Mám tam dítě!“ řval.

„Já vím, ale nesmíš!“ opakoval smutně Emmett.

„Pusť mě, Jaspere, nebo tě uřknu! Hannah!“ křičela zlomeně máma.

Počítal jsem. Jedna, dva…

Byl jsem jako přikovaný k podlaze. V uších mi hučelo a najednou mi bylo jedno, jak tohle skončí. Sledoval jsem jen nehybnou hladinu. Čtyři, pět…

Zvládne to. Zvládne to. Šest, sedm…

Sedm sekund pod hladinou. Pod touhle hladinou.

Hanny? Méďo?

Osm, devět…

„Emmette, nech mě!“ Slyšel jsem tátu.

Hanulko, sestřičko…

Deset, jedenáct…

Musím něco udělat. Já, nebo někdo. Máma?

„Mami! Čaruj!“ vyjekl jsem. Máma si se mnou vyměnila překvapený pohled. Zírala na mě v úžasu a přitom odříkávala…

Žádám tě, skálo, slyš prosbu mou,

otevři  vrátka, buď pěšinou,

po níž se vydá ta modř tajemná,

lhostejno v čem ať svůj původ má.

Ať je to voda anebo hnůj,

otevři pro ni skalní klín svůj,

ať klidně zmizí v tvých hlubinách,

substance cizí ať ztratí se v tmách!

„Čum!“ Slyšel jsem Emmettův překvapený vzdech. Odtrhl jsem se od máminých zlatých očí a sledoval vír v jezírku. Už nebyl modrý. Přecházel do fialové a pomalu rudnul, jako krev.

„Ne!“ zaječel Jared s Edmundem a vrhl se k nám. Edward po Jaredovi skočil a svalil ho na zem. Jared zařval bolestí, ale místo stříkající krve, nebo něčeho takového, se ozval jen praskající zvuk, když mu Edward urval ruku. Teď už byl jako Edward. Nevypadalo to, jako boj, ale jako kdyby tančili. Capoeira, nabídl mi mozek to správné slovo.

„Je upír,“ vydechla Siobhan. Jared se vykroutil z Edwardova sevření a rukou, která mu zbyla, se po něm ohnal. Zapraskalo to a Edward vykřikl.

„Dědo!“ vyjekl jsem děsem, ale Edward nereagoval. Napodobil Jaredův pohyb a povedlo se mu urvat i druhou ruku. Jared byl vzteky bez sebe.

„Jak to, že jsem to neslyšel?“ ječel rozzuřeně a Edward mu v tu chvíli vyrval kus boku. Když se Jared válel na zemi, Edward se na vteřinu zastavil.

„Protože jsi idiot,“ ulevil si a jediným ladným pohybem mu urval hlavu. Chtěl jsem si oddechnout, ale v jeskyni se ozvalo další škubnutí a místo dvou vlků tam byli tři. Dva vypadali jako děda Jacob.

„Který je náš?“ děsila se Bella a zmateně si je prohlížela. Byli v sobě jako klubko hadů. Jen tlapy a ocasy se míhaly v prostoru a občas se ozvalo bolestné zakňučení.

Zvuk vypouštějící vany odlákal mou pozornost od vlků. Jezero bylo skoro prázdné. Na dně ležela dvě těla.

„Vytáhni je!“ ječela mamka. Skočil jsem tam s tátou a Emmettem a Jasperem. Ani jeden z nich se nehýbal.

„Hannah! Prober se, prosím! Ségra!“ vzlykal jsem. Vzal jsem ji do náruče a třásl s ní. „Tak dělej, Méďo!“ popotahoval jsem.

„Vezmi ho,“ vybídl Jasper Edwarda a podával mu bezvládného Chrise na povrch.

„Dej mi ji,“ oslovil mě Emmett a bral mi Hanny z náruče. Zavrčel jsem a pokusil se ji vytáhnout sám. Nešlo to. Neustále jsem klouzal. Mamka Hanny na poslední chvíli zachytila a vytáhla ji. Měl jsem prázdné ruce a sesunul jsem se k zemi.

„Pojď,“ vytáhl mě na nohy táta, který tam skočil za mnou.

„Vy bestie hledačský,“ zasyčela nahoře vztekle máma.

„Zmizíme odtud,“ křikl na nás Edward. Máma se vztekle otočila k průchodu, kterým přišla Hannah. Zvedla ruku a zamumlala krátké verše, načež se otvor zatáhl a nezbyla po něm ani prasklina.

„Tuhle!“ vyjekla jakási vychrtlá Hledačka s bílými vlasy a ukázala na mámu. V tu ránu kolem mamky stála celá rodina. Liam, Sioghan, Maggie, Rose, Alice, Bella, táta, Emmett, Jasper, Taavetti, Edward a já, jenže mě v tu chvíli napadl jiný plán.

Ještě jsem viděl, jak mamka mávla rukou a zašeptala verše.

O tvoji sílu teď prosí můj duch,

o pomoc větru, co dává nám vzduch,

k ruce ať dá nám svých vichrů pár,

uplete síť z jejich siločar.

Ze vzdušných vírů já chci tady klec,

silnější nežli kov bude přec,

uzamkne v sobě vše z říše tmy,

nenávist, zlobu, ať volní jsme my!

„Který je Edmund!“ vřeštěl jsem.

„Nevím,“ odpověděl mi Emmett a kmitl pohledem do klubka vlků. Bylo to jedno. Musel jsem něco udělat. Vrhl jsem se k nim.

„Dane!“ slyšel jsem mámu, ale běžel jsem dál. Skočil jsem do té vřavy a snažil se dotknout všech třech. Preventivně. Cítil jsem, jak mi po ruce přejíždí zuby, ale neměl jsem ani ranku. Rychle pryč. Nevím, kdo z těch dvou to byl, ale jeden čumák mě drsně vyšoupl bokem. Když mě Edward vtáhl do rodinného kruhu, otočil jsem se po nich. Byl tam už jen Jacob a Seth. Mezi nimi na zemi leželo rozcupované tělo Edmunda.

„Ty jsi geniální,“ usmál se Edward smutně.

„Nejsem,“ odsekl jsem a vrhl se k Hannah.

„Hanny. Prcku můj, no tak!“ prosil jsem, ale stále se nehýbala. Byla bledá a z vlasů ji odkapávala modrá tekutina. Chris se vedle ní pohnul.

„Chrisi!“ oddechl jsem si.

„Teď ne, jdeme odtud. Lure, až budeme daleko, znič to tu,“ vybídl ji Liam.

Mamka kývla a ségra s Chrisem mi zmizeli pod rukou. Táta nesl moje dvojče a Emmett Chrise.

„Pojď,“ zašeptal Taavetti s Edwardem a vedli mě pryč. Mamka šla poslední.

Mám vás už po krk, mám vás už dost,

ve mně jak v sopce vzdouvá se zlost,

jste stvůry z pekel a vraťte se zpět,

do temných hlubin se ztraťte a hned!

S mým žhavým hněvem už třese se zem,

smetu vás jediným svým pohledem,

konečně odplatu můžu vám dát,

nejsme to my, kdo měl by se bát!

Má matka země mi půjčí svůj dar,

zlostí se třese, už puká v ní žár,

a hněv jak láva už valí se ven,

zatřes se země, vás všechny čert vem!

Zaslechl jsem ránu a celá země se roztřásla.

„Rychle!“ vyštěkla mamka a já se najednou ocitl na Edwardových zádech. Poloupíři nebyli tak rychlí a tak jsem se nemohl divit, že ségru nesla najednou Rose a tátu měl přes rameno hozeného Taavetti. Ness se vyhoupla na záda Jacobovi a ve chvíli, kdy se začal řítit strop podzemního tunelu, jsme se objevili na povrchu země.

Zastavili jsme se až v lese a Edward mě sundal na zem.

Viděli jsme, jak se celý tunel řítí k zemi a za ním v prachu se probouzí nový den.

Mamka naposledy stanula v popředí a zvedla ruce. Ve stejném okamžiku se z míst, kde stál tunel, zvedl obrovský zelený plamen a ozvala se ohlušující exploze.

„Chcípněte,“ zamručela mamka a pak se vyčerpáním sesunula k zemi. Táta byl ve vteřině u ní.

„Zázraku, ty jsi to dokázala, jsi v pořádku? Jak ti je? Tvoje oči! Jsou rudé, jako tehdy ve škole.“ dožadoval se reakcí, blekotal a tiskl ji k sobě.

„Dořekla jsem to, co? A jen to trochu zbořilo tunel. Nic víc. A vy jste z toho onehdy dělali povyk, že otevřu bránu do pekel, když jsem to chrlila na Tyfus,“ usmívala se unaveně mamka.

„To jsi mířila přímo na ni, teď to bylo jiné,“ tišil ji a maminka jen povytáhla jedno obočí. Táta ji láskyplně políbil a mně se zastesklo po Pearl.

„Zase ji ocumlává,“ vyhrkl Emmett.

„Asi to jinak ani končit nebude,“ culil se táta. „Když ona je tak sladká, když čaruje,“ rozněžnil se.

Otočil jsem se a klekl si k Hannah a Chrisovi. Chris mžoural do korun stromů, ale nezvedal se. Hanny byla stále mimo. Po tváři mi stekla slza.

„Vzbuď se, Méďo,“ prosil jsem poněkolikáté.

„Dej jí čas, určitě se probere,“ tišil mě Seth, který už nebyl vlkem. Najednou bylo veškeré nepřátelství pryč. Viděl jsem, jak se Jacob se Sethem objímají a dokonce i Taav Sethovi podal ruku. Bella se choulila v Edwardově náruči a Rose objímala Emmetta. Alice byla omotaná kolem Jaspera a Maggie se nakonec ztratila v sevření Sethových pracek.

Chris se pokusil posadit a přelétl pohledem po přítomných.

„Jak ti je, chlape? Jsi v pohodě?“ ptal jsem se a natáhl k němu ruku.

„Nesahej na mě, bastarde,“ zavrčel a odtáhl se.

Všichni strnuli a nevěřícně na něj zírali. Než jsme však stihli cokoliv říct, Chrisovi se protočily oči a začal se dávit. Z koutku úst se mu ven dral modrý sajrajt a Chris se začal dávit. Roztřásl se a u ucha se mu objevila krvavá kapka.

„Co mu je?“ děsil jsem se a rukama chmatal v prázdnu.

„Předávkoval se tím magmatem. Umírá!“ vysvětlil spěšně Edward.

„Tak ale něco dělejte!“ prosil jsem a Edward neváhal. Naklonil se k němu a přitiskl rty k jeho hrdlu. Chris se po něm natáhl a odstrčil ho.

„Nechce se nechat.“

„Nezájem! Prostě ho rafni!“ vřeštěl jsem a snažil se Chrisovi zachránit krk.

„Rafni?“ divil se mému výrazu Edward a já pokrčil výmluvně rameny.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

28)  Yasmini (05.01.2011 22:19)

Taky bych ho kousla. Nemá z toho rozum
Už mlčím.

27)  Amisha (27.10.2010 09:07)

Tedy, co to bylo? Prostě ho rafni?
Krása, nádherně to graduje

26)  julie (19.10.2010 12:29)

bože, Nádhero, čemu nerozumíš, na slově "rafni"? Ještě v takové chvíli?
A zase - klasika - závěr na zcvoknutí....
Ale jinak...nádhera...

24)  Michangela (17.10.2010 21:45)

Raf!

22)  krista81 (17.10.2010 19:52)

Tak doháním skluz - poslední tři kapitoly jsem četla naráz, pretože se jinak nedalo.
Já si snad okousala všechny nehty Prostě dokolané.
Ale ten konec mě naprosto dostal: Prostě ho rafni!
Tak a teď už se nemůžu dočkat další.

21)  eMuska (17.10.2010 19:45)

MOje nervy! Mne sa asi niečo stane, je to neuveriteľne napínavé... Chris sa prebral, ale čo ešte len Hanny? Mám vážne strach...

20)  SarkaS (17.10.2010 18:38)

Předem mého dopisu, se ti Mibelko stráááášně omlouvám, že komentuji až takhle pozdě ač jsem četla povídku už ráno. On totiž manžel jel pozdě, ale já si vydupala, že to prostě musím přečíst. Komentovat už mě ale nenechal tak to tedy doháním teď. Takže jaké slovo tento díl nejlépe vystihuje? Já bych řekla, že... Infarkt. Ano to je dokanalé slovo, protože infarktových situací jsi tam vněsnala požehnaně. Nejdřív Chris klesající ke dnu, pak odlákání pozornosti, Hanny klesající ke dnu, Lure a její kouzlení (což byla úžasná práce Hanetky ), nakonec zborcení chrámu, Chrisovo porbuzení, Chrisovy nadávky a taky Chrisovo umírání. Takže, pokud mohu být tak smělá... ZACHRAŇ HO!!! Já tě prosím, nějak ho zachraňa adostaň z něj te sajrajt Ehm, pardon nechala jsem se unést, ale to je tím jak mi šponuješ nervy do krajnosti a mícháš emoce jak myšička na zeleném rendlíčku. To ti jde vážně perfektně. Napadá mě, že už tady žvaním kraviny, i když já je žvaním nepřetržitě. Takže já jdu, musím vyhlížet další kapitolu. Jo a ještě

19)  semiska (17.10.2010 17:52)

„Nezájem! Prostě ho rafni!“
Tak to bylo teda něco. Pořádné vzrůšoa dobrodružství, to je moje. Těším se na další kapitolku.

18)  Elizabeth (17.10.2010 17:41)

No teda...no teda, no teda!
Dobrý,klid, jsem v pořádku...možná. Protože tohle je něco. Hanny se neprobírá a Chris? Ten umírá a ještě k tomu se z něj stal lehce necitelný chlapec.
Ale prostě zas úžasná kapitola

16)  Linfe (17.10.2010 17:35)

Uf dalsi nervni kapitola ale vyraz rafni nakonci mi prudce zvedl naladu. Miso a Hanetko jste kouzelnice naseho sveta diky

15)  sfinga (17.10.2010 17:31)

Sakra, sakra, sakra, ty mi teda dáváš kapky Takhle napínavá kapitola. Hanny si klidně hupsne za Chrisem a rodina se z toho může zbláznit
Ale Lure je třída kouzelnice par excellance
Co? Já dohnala skluz? Uáááá, ona tu další nová kapitola nemí!!! Uáááá

14)  Mili (17.10.2010 16:59)

Teda ty tvoje konce jsou vražedný, zase mám hrozný strach, jak to dopadne . Co je s Hanny, a bude Chris zase normální, myslím po citové stránce, jako upír bude přece jen o dost odolnější Fantastická kapitola

12)  Ivanka (17.10.2010 13:53)

Mám se smát a nebo brečet?! Já vlastně ani nevím, mám v tom tak nějak zmatek. Velmi, velmi povedený díl. Byl neskutečně napínavý a utekl jako ten modrý puding! Lure je prostě borka a zachránkyně. Ten Danyho nápad byl dokonalý. No prostě super díl. Doufám, že až Chrise "rafnou" bude OK. Ale co se stalo s Hanny? Mám o ni docela strach, přece jenom když se někdo topí v pudingu, asi to není dobrý...

11)  eElis (17.10.2010 12:55)

Rafni? super konec. Vždyť to jsou upíři ne, tak ať ho prostě někdo podrží a Edward ho může rafnout, ne??? Ale co Hanny??? proč se ještě neprobudila??? snad bude v pořádku, ale nejen ona, ale i Chris. A jen doufám, že už konečně všichni hledači jsou nenávratně pryč. Konečně to mohla Lure doříct, když jste jí to posledně s Tyfuskou překazily. Nádherné verše a kapitolka byla jako vždy dokonalá

10)  Kaca (17.10.2010 12:46)

Vrrr Rafni, to bylo dokonalý Že ty máš ty konce vždycky dokonalý. Jinak... WOW! Představit si boj a přeíst si ho, je úplně něco jiného. Bože! To bylo suprové!Až na ty topící se postavičky, ale to se zvládne. - Doufám. Hanny je koze, prostě nemohla počkat až se puding vypaří co? Horká hlava, nechtějí ji náhodou přejmenovat? Jsem ráda, že hledači chcípli, ale asi nebyli všichni co? Puding se určitě vytratil jen o pár pater níž, takže ať si pak šáhnou na dělníky a pak si vykopají další tunel. Danny je prostě inteligentní, byl prostě skvělý, no závidím Pearl no, těším se na další díl, doufám že pak už budou všichni zdrávi, všichni svoji Moc se vám to holky povedlo

1 2   »