Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/smutn%C3%A9%20srdce.jpg

Taková krátká věc...

 

 

Tuhle část dne jsem měla nejraději. Tělo vlastně ještě spalo, ale do snů už problikávaly kratinké jasné myšlenky o tom, že jsou to jen sny…

Kupodivu je to napojení na realitu činilo krásnějšími – všechno jsem vnímala napůl probuzenými smysly – vychutnávala jsem si to. Jeho doteky. Jeho polibky. Cítila jsem jeho dech, jak mě lechtá na krku, když mi šeptal do ucha ty sladké hloupé fráze milenců. Pokaždé mě znovu dokázal rozechvět. Když mě dostal k hranici touhy, která už se nedala odbýt lehkým vzdychnutím, a já ho potřebovala obejmout a pevně přitisknout k sobě, definitivně mě probudil skutečný pohyb mých spánkem ztuhlých paží.

A všechno bylo pryč.

Už to tolik nebolelo. I mé podvědomí už dokázalo vstřebat ten fakt, že zmizel. Žádné horké slzy.

Díra v hrudi byla mou přirozenou součástí, nedokázala jsem si představit, že jsem někdy skutečně byla úplná. Ano, měla jsem dost krásných a živých vzpomínek na dobu, kdy tomu tak bylo.

Vzpomínka na naši první schůzku na sluncem ozářené louce byla nejkrásnější, ale zároveň jsem o ní nejvíc pochybovala. Vážně se to někdy stalo? A tohle mě poslední dobou děsilo nejvíc – ne mé nenapravitelné poškození, ani ta všudypřítomná otupělá a otupující bolest. Děsila jsem se toho, že se mi jednou ráno vzpomínky definitivně prolnou se sny a já skutečně uvěřím tomu, že jsem blázen.

Právě když mě téměř ovládla panika, vstoupila do mého pokoje Anna. „Ahoj, Bello,“ mrkla na mě přátelsky. „Jdeme na to?“ Annu jsem měla ráda. Nechovala se ke mně jako k postižené chudince. Občas jsme si velmi příjemně popovídaly. Nikdy jsem jí při odchodu nezapomněla poděkovat. Viděla jsem na ní, že z toho má opravdovou radost. Navíc jsme si byly dost fyzicky podobné. Když jsem to poprvé vyslovila nahlas, nejistě se zastavila před mou toaletkou a pohladila si své lesklé hnědé vlasy. Ano, ta zářivě bledá pleť, teple hnědé oči, dokonce základní kontury obličeje.

Nakonec se usmála a dala mi zapravdu.

Trhla jsem sebou a uvědomila si, že Annin příchod byl posledním z mých dnešních ranních snů. Definitivně mě probralo až skutečné zaklepání. Vzápětí dveře bez pozvání rozrazila Kitty. Nestála jsem jí za pohled. S třísknutím položila na stolek tácek s léky a lehkou snídaní.

Naklonila se k mému dennímu záznamu a místo pozdravu na mě houkla: „Stolice už konečně byla, madam Swanová?“ Vyhrkly mi slzy. Nedokázala jsem nic říct. Netrpělivě podupávala špičkou boty a se zdviženým obočím stále čekala.

Oči jí sklouzly zpátky k papíru. „Á! Slečna má dnes narozeniny!“ vyjekla nepřirozeným ječákem. Kdovíproč mě zamrazilo. Zapomněla jsem. Leknutí vystřídalo zděšení.

Všichni přijdou a já nemám nic připraveno. Nemám ani umyté vlasy. Nic slušného na sebe… Ano, je to jen blbej ústav, ale aspoň na svoje narozeniny se dám do pořádku…

„Kitty,“ vymáčkla jsem ze sebe konečně. „Copak, chceš pomoct s mejdanem?“ zeptala se jedovatě.

„Kitty, já vím… vím, že se musí návštěvy nahlašovat. Nevíte… nevíte, jestli se nahlásil ještě někdo kromě mých rodičů a Jacoba Blacka?“ Skousla jsem si nervózně ret a doufala, že se nezeptá na konkrétní jméno. Od jeho odchodu jsem ho stále ještě nedokázala vyslovit.

Podívala se na mě a její oči byly ledové.

„Zlatíčko,“ zašeptala, „tvoje máma nepřijde. Ani táta. Ani podělanej Jacob Black. Budeš si muset vystačit s náma. Serou na tebe. Všichni. Dávno.“

Proč to dělala? Vždyť věděla, že mě rozpláče! Že budu strašně brečet a křičet. Věděla to, a proto to udělala. Protože po každém záchvatu přišel trest. Přišel doktor Chambers s velkou stříkačkou a já pak hrozně moc hodin spala. A máma s tátou a s Jacobem přišli, oni je ke mně zavedli a hned je zase poslali pryč, protože jsem stejně byla mimo…

Nenávidím Kitty…


xxx

 


Nevím, jak dlouho jsem spala. Probudil mě Kittin řehot. Seděla na okraji mé postele a kývala nohama. Nedělalo mi to dobře. Po sedativech mi vždycky bylo zle od žaludku…

Držela v ruce nějakou krásnou zlatou kartu se spoustou drobných růží. Pořád houpala těma svýma tlustýma nohama a pokřikovala do otevřených dveří směrem na chodbu:

„Hele, Anno, tohle si poslechni!

 


Bello,

lásko moje, jsem šťastný. Znovu jsem Tě viděl. Znovu jsem Tě držel za ruku. Znovu jsem hladil Tvou krásnou tvář.

Ach, lásko, každý den se modlím, abys mi odpustila. Dnes v noci jsem přesvědčil sám sebe, že se toho možná jednou dočkám. Vypadalas tak klidně – žádný křik, žádný pláč…

Miláčku můj, nezapomeň na můj slib. Setkáme se. Nenechám Tě samotnou.

Miluji Tě navěky.

Tvůj Edward.

 


Anna stála ve dveřích, poslouchala a upřeně se na mě dívala. Na konci zavrtěla hlavou. „Stejně je záhada, kde se to tu každý rok vezme. Ten dort, přání, kytky a všecko. Teď už aspoň nemusíme řešit ty cennosti, ale nemáš zdání, jakej je problém uložit někam stříbrnou růži osázenou perlama.“ Viděla jsem, že se Kitty ušklíbla. Anna se tvářila pouze ustaraně. A soucitně. Vzala do ruky velký nůž a znovu se na mě podívala.

„Tak co, Bello, nakrojíme ten tvůj úžasnej dort?“ Po sedativech jsem ještě nemohla mluvit. Jen jsem mlčky na znamení souhlasu na chvíli zavřela oči.

Anna se rozmáchla a rozřízla velkou osmdesátku přesně napůl.

„Je to tvůj den, tak všechno nejlepší, Bello…“

 


Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2 3 4   »

Astrid

42)  Astrid (27.10.2010 23:22)

Ahoj, tak s vyrovnanou náladou sa sem vraciam. Včera sa mi zrútil svet, to myslím vážne a nakoniec som sama doma nevedela čo mám robiť - na stránkach nikto, ja som nedokázala nič napísať - myslieť iba ten pocit akoby niekto umrel a v poslednej dobe som zo súkromných dôvodov na nemocnice alergická.
Karolka to s tým semtexom vystihla presne.
A samotná poviedka, Ach ambra dokonalosť niet synonymá nemám ako... Si jednička, trieda a všetko.

41)  Contaester (27.10.2010 22:50)

Já jsem taká píííííííííp. Slibovala jsem si, že už si to DNES nepřečtu, ale já to udělala a zase se ze mě ozývá to bůůůůůůůůů fnuk fnnuk.

40)   (27.10.2010 22:35)

Ambra:
Tse, a čo ostane mne?! Alebo vieš čo, dobre Ja už radšej pôjdem spať

ambra

39)  ambra (27.10.2010 22:32)

Jsem brečela při psaní. Jsem žena, ty zvládnou víc věcí najednou .
Jarusinka: já ti nahoře na útesu podržím hodinky a jiné cennosti. Já se dobrovolně hlásím o ten polibek ve Volteře.

Karolka

38)  Karolka (27.10.2010 22:29)

Tak oprava: Vzhledem k těm čtyřem minutám psaní. Pořadí bude: Steph, útes, Volterra, ambra (ale tu jen v měkkých bačkůrkách).

37)   (27.10.2010 22:26)

Karolka:
Jasne Najprv skočíme nakopať Steph, cestou skočíme z útesu a potom zájdeme po Eda do Voletrry
Edit:
Tomu ja hovorím plán xD

ambra

36)  ambra (27.10.2010 22:25)

Jestli my nebudeme nějaké narušené...
Baruu - a o to mi šlo!!! Děkuju!
Trvalo mi to celých 38 minut, ale přísahám, že z toho 34 jsem probrečela .

35)   (27.10.2010 22:24)


Baruu

34)  Baruu (27.10.2010 22:23)

To je smutný, ale i tak krásný :'-(

Bye

33)  Bye (27.10.2010 22:23)

ambro, "Miluji Tě navěky."
To byla TA věta a TO slovo (navěky) o kterém jsem mluvila. Zdá se, že mám narušený pud sebezáchovy

Karolka

32)  Karolka (27.10.2010 22:22)

Jarusinka: Amen, sestro! (A samozřejmě nakopat Steph a ne ambru. Ta za to nemůže. Ta tu dýku jen nabrousila )

ambra

31)  ambra (27.10.2010 22:21)

Jarusinka, ale my přece VÍME, že nakonec udělal všechno, k čemu ho Bella přinutila (tak to prostě, milé dívky, funguje - ano, kdo chce Edwarda, musí skočit z útesu a pak si pro něj ještě zajet do Volterry ) a tamto nahoře je jen výplod choré ambřiny mysli . A mmch - já ho TAKY miluju:D

30)   (27.10.2010 22:12)

Okej, budem na to myslieť vždy, keď mi koment nevloží. Budem dúfať v jeho opätovné nájdenie o pár storočí(alebo tisícročí?!) neskôr
Ale ešte k tej tvojej poznámke pre Karolku- nedá mi sa nevyjadriť, aj keď to nie je určené pre mňa
Plný význam slov jeho dopisu mi neunikol, ale aj tak by som ho najradšej dakam nakopala:D Mal sa aspoň ukázať alebo niečo urobiť! Chuligán jeden!:D

ambra

29)  ambra (27.10.2010 22:01)

A já jdu ještě jednou... Děkuju, a není to dost...
Malá poznámka: Karolko, si představ, že chudák Eda někde lítal padesát let po světě odtržený od rodiny, a pak zjistil, jak si Bella "užila" ten lidský život, co jí naplánoval... Takže mám trochu pocit, že některé čtenářky sebezáchovně vytěsnily plný význam jeho slov v dopise - on jí připomíná, že až zemře, půjde za ní (nebijte mě, já jen dotáhla jednu z verzí, kterou Eda vyhrožoval už u Steph). Chudák Lioness do toho šla s tou naprostou beznadějí a vyhmátla to (promiň, Lio ).
Jaruško, mysli na to, že v nějakém IT meziprostoru archeologové o pět století později objeví Tvé ztracené komenty pro ambru a dojdou k závěru, že jsme nebyli úplně marná civilizace:D :D :D
Děcka, fakt děkuju!!!

28)   (27.10.2010 21:40)

Bodaj by sa to...!!!
Zas mi nevložilo komentár a ja blbá som si to pre istotu zas neskopírovala tak to musím písať znova! Mrzí ma, že znova ťa ukracujem o plnohodnotný komentár:/
V predchádzajúcom komentáre som ti splietala čosi o tom, že sa cítim ako ten kojot z Looney Tunes, čo naháňa toho rýchleho pštrosa a vždy naňho padne ten balvan. Taká som bola zdrvená z toho konca. (http://www.pohadky-zdarma.cz/wp-content/uploads/2010/06/road2-300x225.jpg - keby nevieš, ktorého kojota mám na mysli:D )
Hneď potom som vychválila to, že Bella bola v ústave. Nie, nemyslím to tak ako som to napísala, ale tým morbídnym spôsobom- myslím to tak, že som rada, že Bella nemala(ako každá druhá poviedka píše) šťastný ľudský život po boku Jacoba a ich detí. Úprimne povedané, nemyslím, že Bella je ten typ, ktorý by sa pre jeho šťastie obetoval až tak. Zradila by svoje srdce. (áno, aj v predošlom komente som bola tak teatrálne patetická, ale tam to vyznievalo lepšie:/ )
Vzápätí som ale mrkla späť na posledné odstavce a vzkypela som hnevom. Na Edwarda. Čo si myslel? Myslel si, že tým niečo mu pomôže?! Akurát tak tomu, že sa Bella zblázni. Chudinka, ktovie, ako dlho tam bola vôbec zatvorená.
Uch Nemá to ani polovičnú dĺžku toho predošlého komentu a je to menej duchaplné...vrrr pripomeň mi, že nabudúce, si mám tie komenty pre istotu skopírovať, ak by sa to opäť nevložilo:/
Takže môžem len vychváliť tvoju schopnosť vypitvať ma tisíc a jeden spôsob, tak, že si to ešte aj užijem a mám z toho krásny estetický zážitok:D
Dychvyrážajúce dielo.
Úžasné. Ďakujem za tento mega zážitok.




Alaska

27)  Alaska (27.10.2010 21:04)

Já to věděla... Jaktože mé srdce zase váží několik tun a tlačí mě do žaludku, kde vůbec nemá,co dělat?! Hm?
Jak dlouho mi trvalo než jsem se naučila "být připravená" číst tvé povídky? Řekla bych, že tak půl roku...
A možná právě proto, že už vím, co očekávat, jsem si troufla sobecky zkoumat sama sebe, co se mnou Tvá slova dělají. Popsala jsi životní fázi, která je pro mně zatím naprosto nepředstavitelná a nejspíš právě proto má tak drtivé dopady na mou nervovou soustavu.
Nicméně i přes to jsem se pokusila "vcítit" a zjistila, že nejvíce děsivá skutečnost je, že i po těch letech stále doufá. Rčení "naděje umírá poslední" je v tvých rukách mučící nástroj a to jsem ho vždy brala jako něco pozitivního...
Hezké... a jako obvykle depresivní.

Bosorka

26)  Bosorka (27.10.2010 19:21)

Celou dobu jsem zadržovala dech v očekávání úlevného výdechu, jež se ovšem nekonal.:'-( Nechci se opakovat, co vše dokážeš dát do pár řádek...... prostě je mi ctí číst tvé povídky má drahá!!!!!

Karolka

25)  Karolka (27.10.2010 17:57)

Tak jsem nad tím celý den přemýšlela a cítím potřebu ke svému komentáři něco dodat. Miluju Tvoje psaní. A naprosto upřímně, může to být buď zbraň hromadného ničení, nebo zázračný lék na cokoli a pro kohokoli, v jakémkoli množství.
A pak jsem došla ještě k jednomu závěru. Tohoto Edwarda bych s chutí přiložila do kamen.

Lioness

24)  Lioness (27.10.2010 17:51)

Taková krátká věc... Takový temně nádherný skvost.
Nepopisovala jsi emoce (tedy... necítila jsem, že by to byl přímý a hlavní záměr), ale přesto na nás vytryskly. Porazily nás, zmáčkly do klubíčka uvnitř naší duše a krutě na nás dolehly.
Osmdesátiletá poblázněná Bella, stále čekající na svého prince, který stále čeká na ni. Na ten moment, kdy mu konečně do rukou vloží jedinou a poslední možnost, jak být spolu. Bože. Ale já ho chci uškrtit! To jen tak, dobrovolně, pozoruje, jak umírá a jak se ničí?! Grrr...
Nebyl to originální nápad, ale je to nedosažitelné provedení.
Padám do Tvých slov, padám na kolena před Tvým uměním.

Silvaren

23)  Silvaren (27.10.2010 14:14)

Hýk... :'-( :'-( :'-( Jsem úplně mimo. Po takovémhle citovém zemětřesení ode mě nemůže nikdo nic čekat, hlavně smysluplné komentáře mi momentálně nejdou.:) Je tam víc emocí než v leckterých vícedílných románech a to jsi to napsala "jen tak", jako takovou "bokovku". A jestli mě něco dostalo, tak ta předposlední věta.
Tleskám a klaním se , je to dokonalé.

«   1 2 3 4   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella