Sekce

Galerie

/gallery/Forrest%20Love.jpg

XV. The Visit

XV. The Visit

 

Něco ti povím,“ řekl, když mi položil ruku na rameno a stisknul jej, „teď pojedeš se mnou domů. Získáš odstup. Časem uvidíš, že jsem měl pravdu.“

 

xxx

 

Tak v tomhle už jsem měla jasno. Znala jsem tátu dobře, takže jsem věděla, že to zkusí.

„Nikam s tebou nepojedu, tati, zůstanu tady,“ řekla jsem pevným hlasem. „Chodím tu do školy, vzpomínáš?“

Taky mě znal, věděl, že to teď musí vzít odjinud.

„Takže mi slíbíš, že se s ním přestaneš stýkat!“

Moje mlčení pochopil velmi správně. Najednou mu ztvrdly rysy, užuž se nadechoval...

„Podívej, kdyby mi chtěl ublížit, udělal by to už dávno,“ snažila jsem se o smířlivý, diplomatický tón.

Jenom se ušklíbnul. „Ty o nich nic nevíš, Sunny. Nevíš, co dokážou. Já to viděl!“

Nesouhlasně jsem zavrtěla hlavou. „Řekl mi o sobě všechno, tati.“

„A to ti nestačilo?“ Z bolestného podtónu v jeho hlase mě až píchlo u srdce.

„Žijí normální život mezi lidma. Nikomu se doteď nic nestalo, a nikomu se ani nic nestane!“ řekla jsem schválně vzdorovitě, abych zamaskovala, kolik sil mě ten náš rozhovor stojí.

„I kdyby“ zvýšil hlas, „jak si to vůbec představuješ? To si jako myslíš, že vedle něj spokojeně zestárneš?“ Najednou se zarazil, jeho obličej teď připomínal sochu. „Nebo sis myslela, že by tě mohl...“

„To ne!“ Jistota, se kterou jsem to skoro vykřikla ho zase uklidnila.

„Vždyť ti nemá co nabídnout. Jsi člověk. Potřebuješ normální život. Rodinu, domov, děti,“ pokračoval.

Nechtěně mi nahrál na smeč. Nasadila jsem masku hráče pokru.

„Ale tati,“ prohodila jsem bezstarostně, „život přece nekončí s prvním klukem, kterýho potkám. Je mi osmnáct. Teď je tu on, zítra tady bude někdo jiný.“

Sledoval mě snad pět sekund. Čekal, jestli mě něco neprozradí. Nemrkat. Neuhnout pohledem.

„Tohle nevzdám, Sunny. Budeš mě mít za zadkem tak dlouho, až ho pustíš k vodě!“

Ještě chvilku vydržet.

„Dokud neodjedu, nechci z tebe ten jeho smrad cejtit!“

Vyhrála jsem. Jako už tolikrát předtím. Z nás dvou jsem měla tvrdší hlavu já. A jeho přímočará mužská logika na mě prostě nestačila.

 

xxx

 

Už zase sněžilo. Slyšel úder každičké vločky do okenního parapetu. A taky zasyčení, když měnily skupenství.

Usnula dřív, než dozpíval. Ještě chvíli tiše hrál. Spíš pro sebe. A pro další čtyři ztichlé posluchače.

Dýchala klidně. Jenom pohyby očí pod zavřenými víčky prozrazovaly, že se její mysl právě vyrovnává s novou realitou.

Sunny pojede ráno navštívit Jacoba. Dokázal si živě představit, jakými argumenty ji zahltí. Logickými, nezpochybnitelnými, pravdivými. Proč by ho neměla poslechnout?

Ukazováčkem lehounce nadzdvihl zatoulaný pramen vlasů, který jí spadnul do obličeje a vrátil ho k ostatním. Zhluboka se nadechnul. Sebetrýznitelsky si vychutnával palčivou bolest v krku. Možná jedna z budoucích posledních vzpomínek.

Přestalo sněžit. Za chvíli začne svítat.

Předevčírem si netroufal ani pomyslet, že by někdy mohla být jeho, včera ji získal, a dnes... ji možná ztratí.

Porval by se o ni s celým světem. Jediný protivník, kterému byl ochoten se bezvýhradně podvolit, byla její vůle.

Byl připraven vyslechnout její rozhodnutí hned, jak ho učiní. Zajede za ní k nemocnici. Čistý řez se přece hojí rychleji.

 

xxx

 

Když jsem odcházela, už tam na mě čekal. Jeho černý Mercedes s kouřovými skly bych poznala i po zvuku. Stál přímo proti vchodu do nemocnice, abych ho nemohla přehlédnout.

Posadila jsem se na sedadlo spolujezdce a zavřela dveře.

Žádná hudba. Jenom ticho.

Tu otázku jsem mohla klidně vyčíst z jeho napjatého výrazu. Přesto ji vyslovil.

„Zůstáváš?“

„Ano,“ odpověděla jsem bez rozmyšlení.

Chviličku zaváhal a nadechnul se.

„Se mnou?“

„Ano,“ usmála jsem se.

 

On vydechl úlevou. A mě zaplavila vlna čiré euforie. Chaotický, bláznivý svět teď dostal řád. A já byla součástí obojího. Chaosu i řádu. Byla jsem si stoprocentně jistá třemi věcmi.

 

Za prvé: Edward je upír.

Za druhé: táta je vlk.

Za třetí: Bůh existuje!

 

xxx

 

Ten pocit štěstí, který ho zaplavil, byl nepopsatelný!

Řekla ano!

A dokonce dvakrát!

Na kratičký okamžik měl pocit, jakoby v odrazu jejích očí neviděl sebe jako zrůdu. Spatřil bytost, se kterou má někdo vyšší plán.

 

xxx

 

Táta se zotavoval opravdu rychle. Za tři dny měl zahojené to, co jiný člověk za dva týdny. Carlisle z toho byl nadšený. Táta ve vztahu k němu udělal dramatický posun. Oslovoval ho jménem. A dokonce odpovídal na jeho všetečné dotazy. Ještě týden po tátově odjezdu tak byly u Cullenů hlavními tématy debat genetické odchylky, rozbory DNA, tělesná teplota měničů, podivný úkaz zvaný Otištění, nebo schopnost přestat se měnit a zestárnout.

Táta mi volal každý den. Zpočátku mi pokaždé dlouze kladl na srdce, že vztah s Edwardem je pro mě nebezpečný, nepřirozený a zvrácený. Později, když jsem mu kvůli tomu přestala brát telefon, to vzdal. Ale stejně mi volal denně a třeba se mě významně zeptal, jestli už jsem si našla kluka. A téměř vždy se neomylně trefil do nějaké naší pěkné chvilky. Měla jsem pocit, že Edward začal vyzváněcí tón mého telefonu opravdu nenávidět.

S jarem se přece jenom objevilo pár slunečných dnů. Takových, kdy Edward nemohl do školy a vlastně nikam mezi lidi. Cullenovi většinou zůstávali doma, nebo vyráželi na lovecké výpravy do neobydlených oblastí Chugachského, nebo Wrangellského parku. Občas jsme se s Edwardem ulili. Já ze školy, on z rodinných loveckých výprav. Užívali jsme si soukromí v prázdném domě. Konečně jsme mohli, nikým nerušeni a nikým neslyšeni, mluvit o těch nejbanálnějších věcech i o citlivých tématech.

Jindy jsme vyrazili někam společně. Velmi jsem si totiž oblíbila nový způsob dopravy, při kterém jsem poznala, jaké to je ujít během jednoho dne sto kilometrů. Ne, ve skutečnosti jsem je neušla, držela jsem se ho kolem krku jako klíště a nohama objímala a svírala jeho boky. Jako nějaká divoženka. A on běžel. Bylo to ještě lepší, než pocit při vzletu letadla. A taky statisticky bezpečnější, jak správně poznamenal Edward. To, co bych jako turista v Chugachském parku procházela roky, jsem s ním prošla během několika týdnů.

A ještě mnohem lepší bylo, když zastavil. Užívali jsme si naše malé, a časem i větší, důvěrnosti.

Už jenom vědomí, že každý náš dotek ho stojí spoustu úsilí a je pro mě v podstatě smrtelně nebezpečný, mě rozechvívalo. Je to tak – nebezpečí je vzrušující. A dotek s nebezpečím dvojnásob. Hluboko ve skrytu duše, tam, kam jsem zakazovala přístup i sobě samé, jsem věděla, že ho schválně provokuju. Zkouším, co vydrží. Kolik toho pokušení unese. Zahrávala jsem si s ohněm.

 

xxx

 

Skončil květen. Ve škole se rozjelo zkouškové období. Edwardovi to nedělalo žádné starosti. S jeho dokonalou pamětí nebylo divu. Moje fotografická paměť teď taky nebyla k zahození. Jenom jsem někdy měla stránky v sešitech pěkně vyfocené, ale u zkoušky jsem zjistila, že jsem při focení zapomněla zaostřit a všechna písmenka na mých fotkách byla rozmazaná. Edward mě na jednu stranu od učení dost rozptyloval, ale mnohokrát se jeho hbitý mozek osvědčil, když jsem s něčím nemohla hnout.

Na půlku června byli ke Cullenům pozváni na návštěvu Denalijští. Padlo rozhodnutí mě při té příležitosti představit jako Edwardovu přítelkyni. Já nic necítila, ale údajně byl celý dům nyní tak prosycen mojí vůní, že by pro to jen těžko hledali nějaké jiné rozumné vysvětlení.

“Protože Sunny je teď součástí rodiny a Denalijští jsou naši nejbližší přátelé, Rose,” objasňoval trpělivě Carlisle důvody svého rozhodnutí. “Měli bychom k nim být upřimní. Bude to tak lepší, než kdyby se to dozvěděli náhodou. Aspoň jim to budeme moci lépe vysvětlit. Koneckonců vědí, že se běžně stýkáme s lidmi, tak to snad pochopí. Přece jenom – v podstatě porušujeme zákon. Sunny, jako člověk, by neměla znát naši pravou totožnost. Budeme teď muset spoléhat na jejich loajalitu.”

Už jsem o nich něco málo věděla. Byli to taky vegetariáni, ale narozdíl od Cullenových, se s lidmi moc nestýkali. Nutilo by je to k neustálému stěhování a to oni nechtěli. Považovali Denalijský park za svůj stálý domov.

Čekala jsem s Edwardem v patře. Carlisle už jim sice do telefonu něco naznačil – nechtěl je tak moc zaskočit – ale pro zachování mojí bezpečnosti se rozhodl jim o mně nejdřív říct, než se jim ukážu.

Přijeli starým modelem Jeepu Wrangler. Chtěla jsem si je trochu prohlédnout, schovaná za záclonou, ale viděla jsem z nich jen rozmazané šmouhy. Ne, ti rozhodně nebyli zvyklí se pohybovat mezi lidmi!

Pak už jsem slyšela z přízemí tlumený hovor. Edward rozuměl každému slovu, takže jsem s úlevou sledovala, jak se jeho napjatý výraz mění na uvolněný, až mě nakonec vzal za ruku a líbnul na tvář.

“Vypadá to dobře, můžeme,” mrknul na mě. “Připravená?”

Zhluboka jsem se nadechla. “Jdem na to.”

Pomalu jsme, ruku v ruce, scházeli po schodech a já se postupně dívala do čtyř párů zvědavých očí.

Došli jsme dolů.

Teprve teď jsem si všimla páté postavy, částečně skryté za jedním z návštěvníků. Když se naše pohledy setkaly, zaplavila mě vlna živočišné hrůzy. Pocit, který má kořist, když náhodou pohlédne do očí lovce těsně před útokem.

 


 

Pvídky od Bye

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

TeenStar

27)  TeenStar (25.08.2016 17:40)

Och, nie! Tie závery kapitol ma pripravujú o zdravý rozum!!! Tak čie oči to teda sú?

Bye

26)  Bye (06.11.2011 22:52)

Jó, to jsem se snažila být věrá předloze

ambra

25)  ambra (06.11.2011 21:14)

Za prvé: Edward je upír.

Za druhé: táta je vlk.

Za třetí: Bůh existuje!
Miluju ty tvoje odkazy!
Chjo, samé problémy porád .

Ajjinka

24)  Ajjinka (01.09.2011 20:37)

Sakra! Když se odklidí starostlivý pan otec, dorazí toto? No co to má být?!
Čí jsou to vočí?

Kristiana

23)  Kristiana (12.06.2011 16:29)

Ten poslední odstavec je děsivý. Nezměnili Denalijští stravu, když se tak lekla?

Bye

22)  Bye (11.06.2011 00:15)

Dobrou, já jdu taky. Mám tisíc slov z EPOV a padám na hubičku
Děkuju!

Lenka326

21)  Lenka326 (11.06.2011 00:12)

"Byla jsem si stoprocentně jistá třemi věcmi.
Za prvé: Edward je upír.
Za druhé: táta je vlk.
Za třetí: Bůh existuje!"
Hezká variace na známé téma
Jak jsem čekala, Sunny si Edwarda vytrucovala a Jacob může jen z povzdálí skřípat zubama. A konečně můžou být spolu, ještě ne úplně, i když ho Sunny provokuje (opět stejné obavy, že jí ublíží), ale vypadá to, že jaro a začátek léta si užívají lásku a štěstí. Takže je nejvyšší čas, abys to Bájko nějak zamotala, že??? Tanya? No, myslím, že nikdo jiný tam nemá důvod zakousnout Sunny na první pohled.

Tak jsem toho nakonec přečetla hodně, ale to jsem celá já, čtu napoprvé poměrně rychle a většinou píšu první dojmy z každého dílu. A pak, až to dočtu do konce, abych se dozvěděla, jak to dopadne, čtu pomalu, naplno a užívám si to.
Napsala jsi FL tak, že už mi to nevadí, že je Edward s Bellinou dcerou a držím jim pěsti. Ale pro dnešek končím, protože kdybych se zakousla do té zápletky s Denalijskými, tak asi neskončím nikdy a ráno opravdu musím brzo vstávat.

Zatím Bájko díky za originální námět a i když je to tvoje prvotina, skvěle napsaný.

SarkaS

20)  SarkaS (10.06.2011 16:28)

Teď mě tak napadlo, ona má přece z část krev měniče, nebyl by teda pro ni jeho jed smrtelný?

Anna43474

19)  Anna43474 (01.06.2011 20:13)

Tanya??? To by sedělo
Ani raději nebudu tipovat nikoho jiného A jdu dál
TKSATVO

kytka

18)  kytka (28.01.2011 00:20)

Tipuji na Tanyu, že? Ta si nedá pokoj.

Hanetka

17)  Hanetka (12.05.2010 23:04)

Čím to je, že Tanya vždycky
chová se tak majetnicky?
Vždyť náš drahý cudný Eda
vždycky říkal, že jí nedá!
Sunny, to je ovšem třída,
ta si Edwarda ohlídá.
Jako s tátou, tak i tady
bude si už vědět rady.


Bye

16)  Bye (10.05.2010 21:33)

Všem Vám holky vřelé díky
za povzbudivé komentíky!
Právě smolím další díl,
tak aby Vám osvětlil,
právě teď - ve správnou dobu,
kdo má v očích čirou zlobu.
Tebe vítám Rosalie,
teď už dobrou, pusu Bye.

dorianna

15)  dorianna (10.05.2010 17:23)

Rosalie7

14)  Rosalie7 (10.05.2010 16:25)

No, po dlouhé době jsem se dokopala k přečtení všech dílku a musím ti s hlubokou lítostí oznámit, že máš asi dalšího skalního fanouška!!! Je to naprosto nádherný a já ti moc děkuji, protože poslední dobou narážím jen na otřesné povídky a pár kapitolek z rozdělaných povídek člověku sice náladu skvěle zvedne, ale celkový dojem dokáže spravit jen náhlá dávka překrásných slůvek seřazených do (díkybohu) smysluplných vět, které, jakožto neočekávaný bonus, dokáží i okouzlit výborným zpracováním úžasného tématu... Jsi vážně skvělá a já budu stepovat na tvým shrnutí a čekat na další dílek

13)  Leni (10.05.2010 00:41)

Tak to bude ¨Tanya. Bude to ještě zajímavé.

magorka

12)  magorka (09.05.2010 22:26)

uffff kdo je ten pátý?!? Bye...krásný...nádherný....můžu jít chrupkat a lámat si hlavu, jak se tohle všechno vyvrbí. Díky...nádherná povídka. Těším se na pokračování

ambra

11)  ambra (09.05.2010 22:16)

Tak, dnes to byla pobožnost! Devět hodin, než jsem se sem dostala! Jsem naprosto přesvědčená, že až zas někdy vezmu do ruky TW, budu mít pocit, že B+E je vlastně takové smilstvo naruby... Sunny už NIKDY nedostanu z hlavy... To je to, co chybí Belle - šťáva, jiskra, razance a ŽIVOST (nevím, jak líp to popsat). A ty tvoje významově posunuté citace! To miluju!

anissska

10)  anissska (09.05.2010 21:57)

NO krásná kapitola!!! Juchůůůůůůů!! Bella to zase vymyslela...

Nebraska

9)  Nebraska (09.05.2010 19:40)

No ano, holčičky vědí, jak zametat se svými tatínky, že? :D Sunny je prostě třída, chudák Jacob z ní zešediví :-)
A návštěva z Denali, to bude pěkná upírská přesila...
Super, Bye, jsem fakt napnutá jak kšandy a než sepíšeš další díl, budu si tenhle muset dát ještě párkrát, abych se nabažila

sakraprace

8)  sakraprace (09.05.2010 19:18)

Tak tohle bylo úžasný zážitek. Sunny rozumně kontrující tátovi. Jejich výlety. Paráda. Ale návštěva Denalijský bude asi zážitek. Tanya se po*ere

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still