Sekce

Galerie

/gallery/Forrest%20Love.jpg

VI. The Inferno

VI. The Inferno

 

Musel Ji vidět. Zahlédnout Její tvář v útržcích myšlenek. Zaslechnout hlas ve vzpomínkách.

Jeho rozhodnutí je nezaskočilo. Pouze si vymínili, že jej budou, alespoň zpočátku, doprovázet.

Bude sledovat. Znovu číst myšlenky.

Za tu dobu se naučil svou schopnost ovládat. Uměl hlasy a obrazy ve své hlavě ignorovat. Prostě je vypnul. Nebyl to výsledek vytrvalého cvičení. Přišlo to samo.

Seděl s Jasperem ve stejné posluchárně, jako ta dívka a marně se snažil proniknout do její hlavy. Došlo mu, proč se to děje. Mělo ho to napadnout. Přece jenom to byla dcera své matky. Byl čas vyzkoušet „plán B“.

Pravidelný lov a její častá blízkost nesly své ovoce. V krku ho sice nepřetržitě pálilo při každé společné přednášce, ale cítil, že to má pod kontrolou.

Nastal čas přímé konfrontace. Získá to, po čem touží klasickou cestou. Bude konverzovat.

Byl zvyklý mluvit s lidmi, ale až teď si uvědomil, že v posledních letech se omezil pouze na nejnutnější komunikaci. A tohle bylo něco jiného.

Byl trochu nervózní. Pokud měl uspět, bude muset použít všechny své zbraně. A taky se mu líbila. Zvláštní pocit. Tak známý, a přece tak vzdálený.

Posluchárna byla už skoro prázdná. Jasper šel napřed, už několik dní nebylo jeho schopností třeba. Edward si vedl výborně.

Stoupnul si před ni a odkašlal si. „Jdeš odpoledne na Geologii?“ začal.

Povedlo se. O půl hodiny později kráčel po jejím boku pěšinou kolem Husího jezera. Byl uvolněný, jejich rozhovor přirozeně plynul. Už brzy se o Ní něco dozví. Jak se má. Jestli je šťastná...

Sunny se teď začervenala a zalapala po dechu, když se na ni usmál. Bude muset brzdit. Snadno by jí mohl a možná i chtěl poplést hlavu. Uvnitř zavrněl uspokojením, když zjistil, že jeho zbraně stále fungují, jak mají.

„Takže, Qahlo, řekneš mi něco o sobě?“ pokračoval nenuceně.

Samozřejmě tušil, že chce, aby jí říkal Sunny. Jenom ji pozlobil.

„Jsem z Forks, to je městečko nedaleko quileutské rezervace. V rezervaci jsme vlastně nikdy nežili, maminka byla bílá.“ Při té větě zpozorněl. Během třiceti pikosekund mu došlo, že jsou pouze dvě možnosti.

Doufal v tu první. „Byla? Nežije snad s vámi?“

„No, dalo by se to tak říct,“ vzdychla, „zahynula při autonehodě.“

NE!

xxx

 

Slyšel se, jak jí něco říká. Viděl její udivený výraz, když se k ní otáčel zády. Vnímal všechno, ale neovládal nic. Jeho tělo mu teď nepatřilo. Mechanicky šlapal zpátky ke škole. Jako robot.

Došel ke svému autu, ale nenasedl do něj. Nechtěl nikomu ublížit. Znovu vykročil. Nejkratší cestou domů. Lesem.

Neběžel. Nešlo to. Prodíral se houštinami, klopýtal přes kořeny a padlé kmeny.

Potom ho dostihla. Prázdnota. Nemohl myslet, nemohl se hýbat. Sesunul se na měkkou lesní půdu tam, kde zrovna byl.

K domu dorazil až ráno. Špinavý a potrhaný.

Alice už si zvykla na občasné výpadky, kdy se jí Edward ztrácel. Vesměs se jednalo o chvíle, kdy byl v blízkosti Sunny. Teď ho ale viděla dobře. Všichni už věděli, co se chystá udělat. Emmett mu přistavil před dům jeho Mercedes. Od školy ho přivezli už včera. Esmé mu dala do kufru tašku s čistým oblečením a doklady.

Čekali venku. Věděli, že domů nepůjde.

Nasedl do auta.

„Vrať se, prosím!“ pomyslela si Esmé.

Nastartoval a vyrazil. Čekala ho dlouhá cesta. Letadlo by nezvládnul. Chtěl být sám.

Den, noc, den. Stavěl jenom na pumpách.

Dorazil po setmění. Auto zaparkoval do garáže - nechtěl být nápadný.

Dál už musel pěšky. Běžel. Už to šlo.

Našel ji snadno. Jako by to bylo včera. Vypadala trochu jinak, ale byla to ona.

Jejich louka.

Lehl si do měkké lesní trávy. Zaplavila ho vlna vzpomínek, stesku a smutku. Hlavu už měl jasnou. O to to bylo horší.

Bella.

Byla pryč. Navždy. Definitivně.

Schoulil se do klubíčka.

Velký vůz zvolna putoval po obloze.

V dálce zakřičel ze spaní pták. Pod kopytem spárkaté zvěře praskla větvička. Les se probouzel.

Byl čas se rozloučit. Čas odejít. Čas vrátit se domů.

 

 


 

 

Povídky od Bye

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

TeenStar

18)  TeenStar (25.08.2016 13:58)

Fňuk :'-(

17)  hanka (08.02.2012 22:11)

sakra,tak jsem si myslela,že na tohle má patent Ambra,ale šeredně jsem se spletla
zoufale utírám slzy,aby mě okolí nevidělo,ale tolik to bolí,zasáhla jsi mně hluboko tím schoulením - to přece dělala ona,aby se udržela pohromadě - bez něj
snad to zvládne on

Bye

16)  Bye (06.11.2011 17:06)

Týjo, teď jsem dosedla a... koukám, žes to vzala vážně.
Díky!

ambra

15)  ambra (06.11.2011 16:55)

Edward schoulený v lese. Neschopný pohybu. Edward na útěku. Ale tentokrát z Aljašky do Forks. A ne od Belly, ale za Bellou. No, obrátila jsi těch zásadních momentů více. OMG, já zase obrečela Bellu:'-( :'-( :'-( .

Ajjinka

14)  Ajjinka (01.09.2011 18:41)

Proč se všechny autorky v tomhle tak vyžívají? Je to nějaká móda drásat svoje čtenáře? Chjo :(
Chudáček... Říkám si, že si za to může vlastně sám, ale stejně
Edwarde, Edwarde... pro jedno kvítí...?

Bye

13)  Bye (09.08.2011 13:37)

miamam, to je v pohodě. Jsem ráda, že ses ozvala! A jsem ráda, že líbí!!!

miamam

12)  miamam (09.08.2011 12:54)

Hanbím se, že se ozývám až teď, ale jak jsem začala, tak mě to sebralo. Je to super námět i když mě Bellina smrt trochu zaskočila. Aspoň má Edward možnost rozhodovat se znovu. Případně něco udělat jinak?... No, na to je moc brzy, asi. To, co mě právě teď zastavilo, a díky čemuž jsem si vzpomněla, že bych tě taky mohla pochválit, ale byla Edwardova reakce na Bellinu smrt. Měla jsem pocit, jako by to ranilo mě - sedím tu teď jako zařezaná a truchlím nad smrtí někoho, koho jsem ani neznala a kdo existuje jen ve Stmívání! Prostě super věc a píšeš úžasně. Hned jdu na další kapitolku

ScRiBbLe

11)  ScRiBbLe (07.08.2011 14:28)

Ne, tak tohle jsem nečekala. Jasně, věděla jsem, že to bude bolet, ale ne, že tak příšerně moc. Při čtení jsem si připadala, jako by mě někdo neustále mlátil pěstmi do žaludku. Takže bulím. Jo, skoro nevidím na klávesnici, hrdlo mě hrozně bolí od potlačování vzlyků.
Bye, tohle se prostě nedá komentovat. Bylo to tak děsně živý, ty pocity a všechno. Nejhorší byly ty krátký věty, všechno akorát potrhly a zdvojnásobily ty prázdný pocity.
A tohle - Byl čas se rozloučit. Čas odejít. Čas vrátit se domů.:'-( :'-( :'-(
Hrozně smutný, ale krásně napsaný, díky.

Kristiana

10)  Kristiana (11.06.2011 11:54)

Je mi ho líto. :'-( Bála jsem se, že se domů nevrátí. Naštěstí zbytečně.

Lenka326

9)  Lenka326 (10.06.2011 22:13)

I když jsem mu nadávala za jeho rozhodnutí opustit Bellu "pro její dobro", tak tohle bylo moc smutné, kruté a tragicky definitivní. Bylo mi ho moc líto, miloval ji tak dlouho a nikdy s ní vlastně pořádně nebyl. Musí být strašné žít tak dlouhé, nekonečné roky sám a sám a jen vzpomínat. A teď se dozvěděl, že umřela. Chudáček :'-( :'-( :'-(

SarkaS

8)  SarkaS (10.06.2011 14:12)

Trvám si na svém prvním názoru, CHUDÁÁÁK!!!!:'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-(

Anna43474

7)  Anna43474 (29.04.2011 18:31)

Já... žasnu. Ta prázdnota - ne bolest, zatím ne -, to temno, ta nicota, to všechno tam bylo. Úplně jasně a... :'-(
Prostě... žasnu.
TKSATVO

kytka

6)  kytka (27.01.2011 22:46)

:'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-(

Yasmini

5)  Yasmini (13.10.2010 23:19)

:'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-(
S Y.

sakraprace

4)  sakraprace (20.04.2010 20:06)

Já vím, že kvůli příběhu to bylo třeba, ale je to tak smutné. Nádherně jsi to napsala. Moc se těším na další.

3)  MishEL.6 (20.04.2010 18:13)

Je to BOMBA...piš piš....jen tak dál,je to SUPER

Evelyn

2)  Evelyn (20.04.2010 16:39)

To byla nádhera. Smutné, ale překrásné.

Karolka

1)  Karolka (20.04.2010 13:47)

Fńuk, fňuk... :-( Ech... Ne, nebudu ti nadávat, vůbec ne... Patří to tam, musela´s to tak napsat. A napsala´s to krásně. Ta smršť vět jednoduchých podtrhla tu atmosféru. Kdybych to točila jako film, tuhle část bych natočila černobíle, samý střih. Jsi lepší a lepší.
A jako čtenář jen hrabu prstíčkem, aby´s nám brzy dala další díl a aby byl delší...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse Jacob 2