15.01.2011 [14:45], Eleanor, Povídky jednorázové, komentováno 9×, zobrazeno 2214×

Proč Emmett nesmí papat lední medvídky?:

a. Jsou více tuční než ostatní medvědi a on by ztloustnul.

b. Má je ráda Rose a rozhodla se je chránit.

c. Lední medvěd je velmi chráněný živočich, když ho potká, tak má povoleno si dát k obědu člověka místo medvěda. Tak zní zákon. Radši ať umře člověk než lední medvěd.

Kanada, jak krásná země. Vždycky, když sem jedeme lovit, jásám jako malé dítě. Pokaždé tady ulovím nějakého krásného velkého medvěda, na kterém si pochutnám.

Všichni víte, že já jsem velký medvědomil a jsou jen malé šance, že mi nějaký medvěd ze spárů uteče. To oni můžou částečně za to, co jsem, ale vůbec jim to nevyčítám. Miluji svou Rosalii a jsem s ní spokojený. Ale nikdo mi nemůže zazlívat, když mou druhou vášní je lovení medvídků. Sice to není taková vášeň jako milování se s Rose, ale když spojíte lov na medvědy a sex s Rose v jeden den, tak je to pro mě nejkrásnější zážitek. Uspokojím totiž dvě touhy najednou.

„Strom, strom, strom a zase strom,“ běhalo mi v hlavě. Už jsem tak šmejdil po lese nějakou hodinu a tentokrát nemohl narazit na žádného medvěda. Přece jsem se netáhl až do Kanady, kvůli ničemu. Začínal jsem zuřit.

Ale štěstí se nakonec na mě usmálo a já konečně ucítil tu lahodnou vůni. Sice nebyla tak lákavá jako lidská vůně, ale téhle jsem se směl podlehnout.

„Medvěd!“ zajásal jsem. Zamířil jsem za vůní a nechal celé své tělo pohltit instinkty. Už jsem neměl náladu si s ním hrát.

Doběhl jsem k medvědovi a z dálky jsem zaznamenal, že má bílý kožich, takže dneska bude k obědu lední medvěd. Delikatesa! Něco takového jsem ještě nikdy neochutnal.

Už jsem se přiblížil natolik, že se moje tělo napnulo a rozhodlo se skočit medvědovi po krku. Odrazil jsem se ze země a letěl přímo k jeho krční tepně. Jenže něco do mě ze strany narazilo a já byl odhozen někam pryč. Medvěd měl mezitím šanci utéct.

Postavil jsem se rychle na nohy a byl jsem odhodlaný na útočníka ihned zaútočit a vrátit mu úder. Nikdo mi nebude brát můj oběd! Jakmile jsem byl na nohou, tak jsem se přikrčil a zavrčel na útočníka. K mému překvapení tam stála Rose a naštvaně si mě prohlížela.

„Přece na mě kvůli medvědovi nebudeš útočit, ne?“ zpražila mě jízlivým hlasem. Probudil jsem se z transu a neodpustil jsem si otázku.

„Tak proč si mě sejmula, když jsem si na něm chtěl pochutnat?“ vrátil jsem jí naštvaně. Jsem přece jen chlap, a i když nemůžu být nevrlej kvůli rannímu vstávání, tak můžu být nabručenej za to, když mi někdo bere jídlo, a to si prostě nenechám líbit ani od své drahé polovičky. Rose na mě strnule koukala a čekala, co ze mě vypadne.

„Řekni mi jediný důvod, proč bych si toho medvěda nemohl dát k obědu,“ vyzval jsem ji. Chvíli přešlapovala na místě a pak to vybalila.

„Je chráněný.“ Její odpověď mě neuspokojila. Jeden medvěd světu chybět nebude.

„Pro mě to není důvod, abych si ho nedal k obědu,“ opáčil jsem. Ona se na chvíli zamyslela a pak řekla:

„Kdybys vedle sebe postavil člověka a ledního medvěda, tak by ti jakýkoliv ochránce přírody řekl, že si máš dát k obědu člověka, protože lidí je hodně a ledních medvědů málo.“ Vykuleně jsem na ni zíral a snažil se to všechno pobrat. Ona mi tu jako říká, že si mám jít radši ulovit nějakého člověka do vesnice, než abych si pochutnal ne ledním medvědovi? Kdyby mi někdo něco takového před tím tvrdil, že se stane, tak mu to určitě věřit nebudu.

„Takže ti nebude vadit, když si teď zaběhnu do vesnice a ulovím si tam nějakého civilistu?“ zeptal jsem se jí. Chvíli na mě nevěřícně koukala a pak si povzdechla a vzdala se.

„Radši civilistu než tohohle ledního medvěda.“ Vůbec jsem nechápal, jak jsem docílil něčeho takového. Vždycky mě držela od toho, abych nikomu neublížil, a teď mi to povolí? Neměl jsem v plánu nikomu ublížit a medvěda jsem se rozhodl pro Rose vzdát. Měl jsem jen jediný cíl a to zjistit, proč se takhle k celé věci staví.

„Proč, Rose?“ Se psíma očima se na mě zahleděla a pak vyslovila slova, která mi vše ujasnila.

„Má dvě malá medvíďata. Jsou hrozně roztomilá.“ V ten moment mi vše došlo. Rose mě pozorovala, a když viděla v mé tváři pochopení, tak se rozběhla a někam zamířila. Nevěděl jsem, kam běží, ale následoval jsem ji. Jakmile šlo o jakékoliv dítě nebo mládě, měl jsem prohráno. Vidět Rose se šťastnými jiskřičkami v očích mě vždy dostávalo do kolen.

Doběhl jsem za ní a nedivil se už ničemu. Rose si hrála s malými medvíďaty a medvědice rezignovaně seděla o kousek dál. Drbala je za ušima a oni se k ní ochotně lísala. Takový pohled byl k nezaplacení. Pak se na mě Rose podívala a poprosila mě.

„Medvíďata jsou hladová a matce se asi dlouho nepodařilo nic ulovit. Mohl bys pro ně nějakou kořist, prosím, získat? Asi zabloudili, protože lední medvědi v Kanadě nebývají alespoň ne v této lokalitě.“ První mi vrtalo v hlavě, jak jsem se mohl dostat, až tak daleko, že já, kterého svým způsobem medvědi zabili, mám jít lovit pro ně, ale Rose se prostě něco takového nedalo nesplnit.

Během několika vteřin jsem se vydal hledat nějakou kořist. Po chvíli jsem narazil na stádo srn. Ani sekundu jsem neváhal. Dvěma jsem zlomil vaz a další dvě jsem pro jistotu vypil. Dneska si asi medvěda už nedám.

Vzal jsem mrtvé srnky do rukou a běžel po své pachové stopě zpět. Před medvědici jsem položil jednu srnu a před medvíďata druhou. Reakce medvědice byla velmi rychlá. Hned jak zbystřila, co jsem jí přinesl, se začala dobývat přes kůži a pochutnávat si. Medvíďata na tom byla podobně a Rose se od nich oddělila. Objala mě kolem pasu a šťastně mě políbila.

Chvíli jsme medvědy pozorovali a nakonec jsme se rozhodli je nechat samotné si pochutnávat na srnkách, protože Rose si umínila mě pořádně odměnit, a že jsem odměnu dostal pořádnou. Na druhé straně lesa mi vyhledala jiného medvěda, a jakmile jsem ho vysál, vrhla se na mě ona, a tak mi z dnešního dne udělala úžasnej den.

Od té doby každý rok v tuto dobu jezdíme do Kanady na lov. Věřte tomu nebo ne, vždy tam potkáme nějakého ledního medvěda a něco mu ulovíme. Rose se prostě rozhodla, že tuhle rasu medvědů budeme chránit a podporovat v rozmnožování. Já se musím smířit s tím, že na ledním medvědovi si jen tak nepochutnám.

Shrnutí

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9)  kajka (14.04.2012 00:41)

Souhlasím s Rose, lidí je moc a někteří by si to i zasloužili. Ale zase chápu Emmetta, vono jíst furt to samý. Snad se příště nenadchne představou svačinky zn. panda nebo nedejbože koala.
Eleanor, povedená povídka.

8)  jeanine (25.06.2011 12:39)

To bylo roztomilý, Rose dává Emmettovi občas slušně zabrat, co? Že neměla rovnou tričko s nápisem Greenpeace. Představuju si Emmetta, jak krmí medvědy a jdu do mdlob. Jeho oblíbené "jídlo" a on ho vykrmuje.
Krásný!

7)  Janeba (16.01.2011 15:18)

Eleanor, moc vydařená povídka! Nanapapaný Emmet, ochranářská Rosalie a medvědí hladová rodinka! I přes svoji vtipnost, zůstala povídka něžná!
Děkuji!!

6)  Joana (15.01.2011 22:58)

hlavně že si neudělala kurz na medvědího inseminátora

5)  semiska (15.01.2011 20:51)

Krásný a moc Rose se zachovala jako správná máma. Moc se ti to povedlo.

3)  HMR (15.01.2011 19:37)

Jsem za, lidí je moc a ledních medvědů málo. Ale těch pum taky není moc...

2)  Michangela (15.01.2011 17:20)

Hm, docela to i sedí na povahu Rose. Chrání rodinu velmi zarputile. A Emmett jí nemá sílu odporovat ani za cenu delikátní svačinky.

1)  Fanny (15.01.2011 17:08)

Skvělé. Medvíďata byla roztomilá a vůbec Emmett, který nemůže lovit kvůli lednímu medvědovi...

1