Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Double%20trouble.jpg

17. kapitola - Bella, rodiče i žáci - Edward se tu nejspíš skácí!


Kapitolu napsala MisaBells.

Bradavice

Babeta Prskalová byla tou pravou, kterou Edward s Hermionou potřebovali pro vstup do Mrzimorské koleje. Našli ji v koutě, jak si tiše opakuje jakási pravidla k práci s kouzlenými tvory.

„Babeto, jsi vážně hodná, že mu pomůžeš,“ lísala se mile Hermiona. Malá čarodějka s bílými rozježenými vlasy se usmála a dychtivě chytila Edwarda za rukáv. Zkameněl a vytřeštil oči do prázdna.

„Jdi se klidně najíst, Herrmiono,“ řekla s drnčícím er a obdařila Edwarda dalším úsměvem. „My už se tam spolu nějak doprravíme, že?“ Edward souhlasně kývl, přestože si nebyl jistý tou dopravou. Snad ne zase nějaký letax, nebo… bože, ty schody!

Vyvedla ho z jídelny, aniž by se jej pustila.

„Tak co, Cedrriku? Ujmeš se zase kapitánské pásky a prrefektury?“ zajímala se, když ho nasměrovala do té ohromné haly před Velkou síní.

„Ještě nevím…“ kuňknul Edward. Z té holky šel strach. Připomínala mu trochu Sulpicii z Volterry, přestože tohle rozhodně nebyla upírka s masochistickými sklony. Nějaké sklony však měla a ty se mu líbily ještě méně. „Musím se na to vyspat…“

„Rráda ti pomůžu, když budeš potřrebovat. Od toho jsme ve stejné koleji.“

Znovu se pokusil usmát a nevypadat jako vyděšené štěně. Ulevilo se mu, když místo velkých schodů zahnula Babeta kamsi za roh. Zastavili u velké mozaikové zdi a Babeta sáhla do menší misky.

„Berr,“ pobídla ho a vložila mu do ruky malý dílek puzzle. Edward na to konsternovaně zíral, než si všimnul, jak Babeta bere svůj a přikládá ho na zeď. To, co považoval za mozaiku, byla obrovská puzzle skládačka. Nenávidí puzzle!

„No? Tak honem… ať můžeme pokrračovat,“ řekla netrpělivě.

Zvedl hlavu k té zdi a v duchu si rval vlasy. Kam to asi přijde, krucinál? Vypadalo to jako hvězdná obloha. Samé modré – ne, černé dílky. Do toho občas něco žlutého. On sám měl v ruce malou svítivou tečku uprostřed černé plochy. Kolikrát už viděl oblohu? Hm.. tamto vypadá jako souhvězdí Medvěda… A tady… No jo!

Jako omámený přistoupil ke zdi, přiložil dílek těsně k dalším několika podobným. Souhvězdí vran!

Nebe zazářilo a rozteklo. Tedy vypadalo to tak, jenže Babeta bez mrknutí oka sáhla skrz a odhrnula závěs.

„Tak pojď…“ dodala s novým úsměvem a protáhla se dovnitř. Edwardovo sebevědomí dostalo řádnou dávku adrenalinu. Zvedl bradu a prošel zdí. Když se pak otočil, zjistil, že ten závěs je opět pryč. Dost děsivé, sakra…

Když se vymotal z toho omámení u vchodu, rozhlédl se. Místnost nebyla rozlehlá jako Velká síň nebo hala, či dokonce Brblalova pracovna. Tady to bylo spíš… praktické. Velký krb dominoval protilehlé zdi, na něm stálo několik diplomů v dřevěných rámech s pohyblivými obrázky. Vymalováno tu bylo příjemně žlutě a nábytek byl z černé kůže. Tady by se Alici asi líbilo, napadlo ho. Velká okna na rozlehlé pozemky… ze stropů se spouštělo několik velkých květináčů s květinami, ve kterých byla jakýmsi zázrakem přilepená světla, ozařující celý prostor. Malé svíčky, které však květinám neubližovaly. Zíral na ně s pusou dokořán.

Marně hledal háčky, ve kterých květináče visely. Prostě si tam levitovaly na místě. Jasně, proč ne, v pohodě…

Jeho noha se zabořila do příjemného koberce. Shlédl k zemi a málem to s ním seklo. Koberce si spletl s huňatou kůží jakéhosi tvora. A vedle byl další! Vrazi to jsou!

Vedle krbu byly dvě ohromné tapiserie, na jedné byla dívka s náručí květů. Měla je i ve vlasech, na šatech, na nohou… na druhé zase chlapec sedící v rozkvetlé louce. Ach jo, Bella…

„Tady tudy jsou pokoje chlapců, Cedrriku,“ řekla Babeta a ukázala na tu tapiserii, která Edwardovi připomněla chvilky na louce s Bellou. „Holky tam nesmí.“ Málem vyjekl radostí a vyskočil do vzduchu. Měl chuť se houpat na provazech listů z těch jejich divných lustrů a řvát Áiáiááá jako Tarzan.

Místo toho se pousmál a tiše poděkoval. Protáhl se za tím klukem a sešel tři malé schůdky. Před ním se rozevřel pokoj se čtyřmi postelemi. Každá měla skoro dva metry na spaní a nebesa ze žluté látky. Podlaha byla dřevěná a ani tady nechyběly ty kůže.

„Ahoj! Tak je to pravda! Vítej, Cedriku!“ vyhrkl jakýsi hlas z jedné z postelí. Vydal se k němu kluk s delšími tmavými vlasy. Edward instinktivně couvnul. „Cho říkala, že jsi zpět, ale kámo… Soráč, že jsem tomu nevěřil. Jsem tak rád, že je to pravda!“ Vrhnul se mu po krku a objal ho. Edward stál jako solný sloup. Proboha, kdo je zase tohle?!

„Promiň, ale…“ začal Edward.

„Nevíš, co? To nic, kámo… říkali, že máš o kolečko míň… ale to se vsákne… To dáš…“ tišil ho.

Co kam má zase dávat?! Další puzzle? Vsákne? Cože?!

„Jsem Marvel, pamatuješ? Než jsi umřel, hodně jsi mi pomáhal s famfrpálem. Chtěl jsem k vám do týmu. Byl jsem v šestým ročníku…“ Ten kluk se fakt snažil, ale Edward na něj stále nechápavě zíral. „Asi pořád nic, co?“ hlesl smutně Marvel.

„Dej mi chvíli, jo? Musím to vstřebat, prosím…“

„No jasně! Hele, to, že tu jsi… Asi budeš se mnou ve třídě, protože ti tvoji jsou už pryč. Loni absolvovali, takže jsi tu jenom ty, ale neboj, bude to v pohodě. Pomůžu ti…“ Marvel byl k nezadržení a Edward začínal mít pocit, že mu cuká v oku. Kde je jeho Zlatohlávek s hůů kecy?

„Marvele, pojď už!“ ozval se hlas za dveřmi z tapisérie. „Nebudu hladovět věčně!“

„To je Gunes, musím jít, jinak mě přetrhne. Je to milá holka, fakt, ale straště ukecaná, to bys nevěřil,“ dodal a zazubil se na Edwarda.

„Neříkej,“ odfrkl si Edward, když Marvel odešel. Praštil sebou na nejbližší postel a zavřel oči. Jak moc by chtěl spát… S Bellou…

Vymrštil se do sedu. Prý tu někde bude, nebo už je? Bude? Bella? Swanella Forksová, vzpomněl si a tiše se rozesmál.

„Cedriku?“ ozvalo se zvenčí. „Cedriku, to jsem já, Babeta… ehm, máš tady návštěvu, ale musíš ven, protože oni dovnitř nesmí, víš?“ Návštěva? On?

„Už…“ křikl Edward a vstal. Protáhl se tapisérií a prošel místností k té zdi. Až teď si všiml ohromného jezevce vymalovaného nad vchodem. Proč ne třeba delfín? Taky je chytrý a nepřipomíná skunka, odfrkl si v duchu.

Venku na něj čekalo milé překvapení. Nebyl tam totiž nikdo, koho by už neznal.

„Ubytován?“ zajímala se Hermiona.

„Dá se to tak říct,“ hlesl Edward a vyměnil si pohled s Harrym a… sakra, spletl se, byl tu jeden, kterého neznal. Díval se na něj s pusou dokořán a očima navrch hlavy.

„Přišli jsme se jen podívat, jak se máš,“ lhal očividně Harry. Edwarda napadl jiný důvod. Připadal si jako výstavní exemplář. Ten zrzek se na něj šel prostě podívat.

„Tohle je Ron, pamatuješ?“ zeptala se Hermiona.

„Matně,“ lhal Edward a natáhl k zrzounovi ruku. „Ahoj.“

„Ahoj, promiň, ale nemohl jsem tomu věřit… Páni…“ kvikl Ron.

„No, víš… Profesorka Prýtová by s tebou chtěla mluvit. Potkali jsme ji na chodbě, mířila k Brumbálovi, takže tam máme přijít. Nevím, proč my, ale to je jedno. Mohla tě tam vzít i Babeta, jenže…“

„Zadrž, Hermiono! Ty ses nabídla, že ho přivedeš. Jsi děsně zvědavá,“ dobíral si ji Ron a Edward se pobaveně usmál. Tenhle kluk se mu bude líbit.

„Nech toho, Ronalde!“ zavrčela na něj. „A vy dva, jdeme,“ sykla.

„Asi se jí líbíš, jinak by takhle neřádila,“ zašeptal Harry k Edwardovi a Ron vedle něj zbledl. Podíval se na Hermionina záda a zpět na Edwarda. Jeho přátelská tvář byla najednou v trapu.

Tak jo, kamarádi asi nebudou, vzdychl v duchu Edward.

Museli přidat do kroku, aby Hermioně stačili. Vzhledem k tomu, že musel Edward opět absolvovat schodiště. Jenže napodruhé už exceloval. Tedy alespoň dojel tam, kam měl, dřív než předtím.

„Vida, lepšíš se,“ pochválil ho pobaveně Harry.

Před nimi se rozevřela známá dlouhá chodba se sochou na konci. Hermiona se prudce zastavila a otočila se k nim.

„Samá sranda, co, pánové? Ale měli byste přidat do kroku,“ vrčela a ve stejnou chvíli se socha pohnula. Někdo odcházel z Brumbálovy pracovny. Edwardův zrak byl stále dokonalý, přestože nic neslyšel. Díval se na obra, jak se kymácivým krokem blíží k nim.

„Hele, Hagrid! Co ten tu?“ spekuloval Ron, ale Edward se díval jinam. Za něj. Na to monstrum s rezavou srstí a stejně překvapeným pohledem, jako měl on sám. Kdyby Edwardovi pracovalo srdce, nejspíš by v tu chvíli přestalo tlouct, protože toho velkého psa poznal.

„Jacob…“ zašeptal šokovaně Edward a k jeho osobnímu zděšení pocítil příval radosti, že ho vidí. Úsměv na tváři se mu roztáhl ještě víc, když vedle něj objevil drobnou Bellu, jak se o něčem vášnivě baví s tím obrem. Nevšimla si ho, zatímco Jacob zkameněl na místě. Otočila se k němu a něco na něj křikla, stále ponořená do jiného světa.

„Cedriku, vnímáš mě? Pojď!“ tahala ho za rukáv Hermiona, ale on měl oči jen pro Bellu. Vypadala… Do prdele, co to má na sobě?! To nemyslí vážně! No to teda ne! Ten dekolt… Jeho odhalené tajemství! Jeho! A ten obr tam vidí a Jacob taky! A vlastně i ti kluci tady!

„Cedriku, jsi v pořádku? Co je?“ Ta látka ji sotva zakryla! Proč nemá ty pytle, jako Hermiona nebo Cho? Udělal jeden krok a jen matně si uvědomoval, že na něj Hermiona s Harrym mluví a Jacob z druhé strany vrčí, protože si jej Bella konečně všimla. Její oči se rozzářily a tvář nepatrně zrůžověla. Vypadala jako padlý anděl. Dokonale. Krásně. Čarovně a nesmrtelně.

Edward se začal smát, jakou měl radost.

„Přeskočilo mu? Zase?“ slyšel Harryho zasténání.

„Ne, spíš slintá po té nové,“ odfrkla si Hermiona.

„Je to kus,“ přiznal Ron a nejen Hermiona na něj vztekle zavrčela. I Edward. Ron zbledl a Harry se rozesmál.

„Poperte se o ni,“ dobíral si je. Edward se už už chystal k poznámce, že Bella je jeho a jestli na ni jen pomyslí, udělá z něj nové puzzle nad vchod do Mrzákoru – nebo jak to bylo, jenže když se podíval po svém Andělovi, tiskla si varovně prst na rty. Jakože pšt? No to teda ne! Žádné pšt! Už nepšt! Přesto rezignovaně svěsil hlavu.

„Ahoj, Hagride!“ křikl Harry.

„Nazdar mládeži, co vy tady?“ Ten obr měl hlas jak bouřku. Edward se až nepříjemně otřásl. Přesto si stále prohlížel Bellu, která visela pohledem na Harrym. No toto?! Jacob stál kus za nimi, ale když zastavili, sedl si na zadní.

„Jdeme k Brumbálovi. Madam Prýtová chce mluvit se Cedrikem.“

„Cedrik! No jo, kluku! Málem sem tě přehlíd, věříš tomu? Tak moc jsem zamyšlenej nad novou studentkou… Mládeži, todlenc je Swanella Forksová a její mazlík Black… Jdete nám vy tři do rány, víte to? Brumbál přiřadil Swanny do Nebelvíru – vlastně Moudrej klobouk – tak se jí ujmi, Hermiono, buď tak hodná.“

„Má psa?!“ štěkla Hermiona.

„Bude ve společenský místnosti, neboj. Black je děsně prima pes,“ ujišťoval ji Hagrid a Edward povytáhl pobaveně obočí. Black a prima pes? Leda ve snu. Vzteklá bestie to je a zmetek, že jí dovolil tohle oblečení! Kdyby se víc narovnal, viděl by jí až na pupík… Sakra, a rozhodně tady není nejvyšším ze všech, někdo tam uvidí…
„Pěkné šaty,“ odfrkl si Edward a Bella k němu vzhlédla.

„Děkuju,“ hlesla. Jacob za ní se štěkavě uchichtl. Zmetek. Kdyby tak Edward věděl, na co myslel!

„Jsem Harry. Harry Potter,“ vyhrkl Harry a podal Belle ruku.

„Já Ron!“ přidal se zrzek a vrhl se vedle Pottera.

Všichni se najednou otočili na Edwarda, jako kdyby čekali, že i on se představí.

A sakra… jakže se to jmenuje? Krucinál!

„Ty musíš být ten Cedrik Diggory, že? Slyšela jsem o tobě.“ Edward se kousnul zevnitř do tváře, aby se nerozesmál. On tu holku prostě miluje!

„Stačí jen Cedrik, Bello,“ usmál se. Bella zkameněla, ale Hermiona ne.

„Bella? Kde jsi přišel k Belle?“ podivila se.

„Éééééééé, bella je přece italsky krásná, sedělo by jí to, ne?“ snažil se Edward zachránit situaci. A Ron s Harrym horlivě přikyvovali.

Hermiona se zaškaredila. „Na to, abys někomu dával takovéhle přezdívky, se ještě dost málo znáte, nemyslíš? A taky nevím, co by tomu řekla Cho,“ dodala škodolibě. Bella zrudla a tiše se uchichtla, jak se Edward málem skácel úlevou, že to neprokoukli, a zároveň ztuhnul při zmínce o té omdlévací Číňance, co se po něm vrhala hned první den. Musí si dávat větší pozor.

„Těšilo mě,“ vydechla Bella a Hagrid s nimi pokračoval dál. Jenže k nim přibyla i Hermiona, která měla Bellu zasvětit do koleje Neblbíru, nebo tak nějak. Ty názvy Edwarda jednou přivedou do hrobu!

S čerstvou vzpomínkou na jeho krásnou – skoro nahou – Bellu vystoupali po schodišti do pracovny Brumbála. Připadal si jako po požití marihuany. Usmíval se, nepřítomně zíral do blba a občas se jen pobaveně zasmál, nebo vztekle zavrčel – když si vzpomněl na toho Blacka!

Kudy se asi leze do Neblbské věže? Hm?

„Tak se opět shledáváme!“ zvolal hlas ředitele a vytrhl ho z myšlenek. V duchu zavrčel, protože co byl tady, neměl chvilku klidu. „Výborně, pane Diggory. Jsem rád, že vám můj přítel mohl pomoct.“ Edward nejistě vzhlédl a všiml si dvojice starších lidí vedle Brumbála. Naproti nim stála další osoba v dlouhém černém plášti. Tohle by měla nosit Bella. Takový asexuální kus! A ne ten barový ohoz!

Ti dva menší se drželi za ruce a žena vzlykala.  Edwardovi to rvalo uši, ale pokoušel se je ignorovat. Brumbál si jeho nejistého pohledu všiml a zase se na něj podíval skrz ty divné brýle.
„Cedriku, klidně se uvítej s rodiči. Nemusíš čekat na svolení,“ dobíral si ho. Edward sebou trhnul. Rodiče? Tihle dva? A sakra…
„Ahoj,“ mávl jim a zkusil se usmát co nejupřímněji. Jenže z jeho gesta vyšla napodobenina umírajícího kapra, který sebou naposledy hodil ve vzduchu. Oba dva vykulili oči a vyměnili si zmatený pohled. „Mami a tati,“ dodal Edward.
„Cedriku… Zlato…“ kvíkla ta žena. Do háje, taky ho nemohl někdo varovat? Poslat mu třeba esemesku, nebo email…

„Ach, hochu! Ty žiješ!“ zvolal ten chlap, co objímal ubrečenou paní a vydal se k němu. S každým jeho krokem byl Edward víc a víc naježený. Zase objímání? Muž se kolem něj omotal jako Alice o loňských vánocích, když dostala poukaz na nákup v Evropě. A nechtěl se ho pustit!
„Ale no tak, Amosi! Pusť ho, udusíš ho!“ nabádala ho najednou klidně žena a vehementně toho dědu z Edwarda sundávala. Edward jí milerád pomohl. Už si chtěl vydechnout, když se kolem něj omotala ona a znovu se rozbrečela. To snad ne! Bože!
„Nebrečte, paní,“ tišil ji. „Mami…“ kuňkl, když si všiml nejistých pohledů okolo.
„Máme pro tebe hůlku, profesor Brumbál nám to připomněl a prý tě přijme znovu do školy, to je úžasné! Ale jestli si chceš odpočinout, můžeš nastoupit za rok, nebo…“ mumlala mu u ucha.
„Nedělej z něj slimáka, drahá! Cedrik to zvládne, podívej se na něj! Jako kdyby vyrostl a zesílil v ramenou! Už je to chlap!“ zastal se ho ten pán od té paní. To bych prosil, mručel v duchu Edward.
„Dobře, dobře… Tak tedy ano, ale… Cedriku, drahoušku, tady máš věci, ano? Kufr, hůlku, hábity, učebnice… Pěkně si je ulož…“ nabádala ho a vrazila mu do ruky klacek. Edward tam stál, ruku nataženou před sebou a pozoroval ten kus dřeva. Ha, há! Všem to pěkně vrátí! Hlavně Hermioně! 
„Co to?“ divil se jeho táta. „Nic se nestalo.“

„Co se mělo stát,“ nechápal Edward, „tati?“ Ta slova mu nešla prostě přes jazyk.
„Rozhodně něco, Cedriku. Hůlka neměla zůstat takhle…“
„Hm… Možná,“ vložil se do toho Brblal, „že to chce trochu času. Zkus nějaké kouzlo, Cedriku,“ pobídl ho.
„Já?“ zděsil se Edward.
„Samozřejmě. Například něco jednoduchého… Wingardium leviosa by ušlo, myslím. Učí se ho prváci.“
„Win- cože?“
„Win-gar-di-um-le-vi-o-sa,“ zopakoval mu Ron u ucha. Edward se k němu varovně otočil. Jako kdyby mu slabiky měly pomoct kouzlit.
„A nechtěl bys mi spíš vyhláskovat, jak se to dělá?“ zavrčel na něj. Ron stáhl rty a odstoupil od něj. Edward, stále s hůlkou na délku paže – se pomalu rozmáchl a zamumlal: „Wingardénum  tuberóza, Winkartikum lepidlóza…“ nadhazoval varianty a mával klackem kolem sebe. Občas se poštěstilo, že z hůlky vyšlehla slabá záře, ale nic víc. Přesto se všichni kolem přikrčili a zděšeně ho prosili, aby přestal bláznit. Nakonec mu hůlka z ruky odletěla a Brblal ji chytil do své.
„To by pro dnešek asi stačilo,“ řekl zadýchaně. „Jděte se prospat. Ráno vám začíná škola.“
„Cedriku, uvidíme se na konci roku, ach, jak jsem ráda, že žiješ!“ A zase se mu ta malá čarodějka pověsila na krk. „To nevadí, že z tebe bude asi moták, stejně tě miluju!“

„Moták?! Nikdy! On si vzpomene!“ durdil se táta.
„A když ne?“ kuňkl zvědavě Edward. „Teda – jasně, že si vzpomenu. To bude v pohodě. To dám,“ vykřikl Marvelovu hlášku, když ho otec probodl pohledem.
Brumbál mu poté vrátil opatrně hůlku a všechny je vyprovodil z pracovny.
V mrzimorské ložnici se Edward natáhl na postel a znovu se zamyslel nad cestou do Nebelvírské koleje. Nakonec to však vzdal, protože Marvel do něj hustil samé novinky až do dvou hodin v noci. To už Bella jistě spala… S Jacobem! Zmetek zablešený!

Hanetčino shrnutí xxx MisaBellčino shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

emmettka

26)  emmettka (16.07.2011 21:00)

Vypadala… Do prdele, co to má na sobě?! To nemyslí vážně! No to teda ne! Tak tohle si dokážu živě představit :D

Nika

25)  Nika (07.07.2011 20:21)

Wingardénum tuberóza, Winkartikum lepidlóza

nikolka

24)  nikolka (06.07.2011 20:54)

chlapček malý, najprv sa nám stískalo po Zlatohlávkovi... neskôr Bella odhalila jeho vlastné odhalené tajomstvo dekoltu... rodičia a prvé pokusy kúzlenia... jednoducho, nemá to jednoduché...

Lipi4

23)  Lipi4 (06.07.2011 02:21)

Můžu mít dotaz? Kde se dá sehnat Belly hábit?

Jedinečné a úžasné

Jula

22)  Jula (03.07.2011 20:59)

Hanetka

21)  Hanetka (03.07.2011 16:35)

Bos, všimla sis snad něčeho funkčního? Myšlenky nečte, šikovný není, síla je mu na prd... proti kouzlům šanci nemá... A jiné oblasti nemá ani za původního života prověřené a ozkoušené!

Bosorka

20)  Bosorka (03.07.2011 16:33)

Hanetko - fakt jako nic?

Twilly

19)  Twilly (03.07.2011 16:32)

Mišuuuuuut

Kim

18)  Kim (02.07.2011 22:23)

jsem napnutá, jak to snimi bude dál...jen Bella se nám nějak mění, nemůže tam zůstat!!

Fanny

17)  Fanny (02.07.2011 22:22)

Chudák Edward. Néjen že mu neustále cpou nějaké šílené názvy, ale teď má ještě čarovat s hůlkou Ten tomu dá...

milica

16)  milica (02.07.2011 19:44)

Chudák Edward, s nadprůměrně chytrého upíra se stane totální hňup, který si nedokáže zapamatovat ani své nové jméno A ještě k tomu ta žárlivost na Bellu, normálně byl zvyklý na svetry a nic odhaleného a najednou se Bella zjeví v šatech s výstřihem a všichni na ní mohou oči nechat. No nebude to asi jednoduché, krásná kapitolka

Hanetka

15)  Hanetka (02.07.2011 19:05)

Judy, Edwardovi tady v tom světě zjevně nefunguje kromě žárlivosti nic!

Judy

14)  Judy (02.07.2011 19:03)

To Edwardovi nefunguje upíří paměť? Každopádně je to opět úžasný. :D

Anna43474

13)  Anna43474 (02.07.2011 14:03)

Bože Měla´s pravdu Míšo!!!
Zajímalo by mě, jak by se ty koleje překládaly do ájiny
TKSATVO

MisaBells

12)  MisaBells (02.07.2011 13:58)

Teda Bos... TO vůbec nebylo pěkný. Ty jsi na něj teda zláááá.

Bosorka

11)  Bosorka (02.07.2011 13:48)

Chudáku Ede, Bella se ti klidně v takovém sexy ohozu producíruje po Bradavicích, Jacoba má málem v posteli a ty s tím nic nemůžeš udělat! :D Kyš, kyš, kyš

MaiQa

10)  MaiQa (02.07.2011 13:44)

Bože můj.

Marvi

9)  Marvi (02.07.2011 12:36)

O Bellu bude bitka

semiska

8)  semiska (02.07.2011 12:26)

Naprosto úchvatné!

dorianna

7)  dorianna (02.07.2011 11:25)

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek