Sekce

Galerie

/gallery/Dětská láska je nejsilnějš.jpg

Přináším vám staro-novou povídku. V nejbližší době nebude čas na nové povídky a tak jsem vytáhla tuto, která se celkem líbila. Snad bude stále.

Stačí málo k nalezení svého osudu. Ale boj za něj je mnohem delší. Tříletá Bella se setkala tváří v tvář s upírem a jeho nemilosrdností, když jí zabil rodiče. Smrt čekala i na ni. Ale co když je tu někdo, kdo to nedopustí a rozhodně se ji chránit do konce jejího života? A co když to nebude jen ochranitelský pud, který nutí Edwarda mít Bellu u sebe? Co vše se bude dít a měnit během těch let, co bude Bella vyrůstat v rodině upírů? Čeká ji dlouhý boj o lásku a věčnost s ní.

Prolog:

Vždy jsem si myslela, že mám vše. A nic mi nechybí. Ano, měla jsem pravdu, ale čím jsem starší, tím si víc uvědomuji, že to není úplná pravda.

Ano mám milující rodinu a jsem šťastná. Ale já jednoho dne zestárnu a zemřu. Zato oni tu budou nevždy. Jak je to možné?

Moje rodina není normální. Oni jsou upíři. A možná i právě proto je tolik zbožňuji. Proto jakými se snaží být a věřte, že se jim to daří. Ale i přesto je miluji a chci být s nimi navždy.

Tohle je jeden z mých problémů v životě.

A další věc, která mě v mém životě trápí, je láska. Jak jinak to je věčné téma. Všichni chtějí lásku a všichni ji někde mají. Nikdo není sám, jen záleží na tom, jestli tu druhou polovinu najde.

Jak člověk pozná, že se zamiloval, a pozná to vůbec?

Kdy se můžeme zamilovat a do koho?

Jak rozpoznat lásku od potřeby někoho mít nablízku? Nebo je to, to samé?

Je možné se zamilovat už v dětství, když ani nevíte, co znamená láska?

Nebo to víme, podvědomě?

Je možné milovat někoho natolik, že když vás opustí, vy jako by, v tu chvíli zemřete?

Je spousta otázek na které neznám odpověď. Ale ráda bych ji znala.

Vím jen to, že v mém životě je osoba, bez které nedokážu žít. Už od samého dětství. Vždy byl semnou a vždy bude. Vím, že se na něj mohu kdykoliv spolehnou a navěky tu bude pro mě jako já pro něj.

Jenže, on mě vlastně vychoval. Je to můj nejlepší kamarád a bratr v jednom. A to nepočítám, že je to můj zachránce, a že aniž by to věděl, vládne mému život.

Ano Edward je vládce mého života. Když nejsem s ním, nejsme ničím. Jenom v jeho blízkosti jsme sama sebou a volná. I když jsem si to vždy nemyslela.

Vím, že mám poslouchat své srdce. To je jediná rada, kterou mi každý dá. Jenže co když mám strach, že vše co mezi námi je a já to tolik miluji, pokazím a navždy ho ztratí.

Vždyť je to Edward, on se bude rozhodovat podle toho jak je to pro mě bezpečné. A ne podle toho co chce on, nebo já.

A možná i díky tomu si to nechci ani já sama přiznat. Nechci ho ztratit, a proto to vše v sobě dusím. Odmítám si přiznat pravdu.

Jednou jsem slyšela, že dětská láska je nejsilnější. Jelikož je čistá a pravdivá. Že tato láska vydrží navždy

 

1.kapitola- Nový život

Nikdo:

Vše začalo 13.září 1988. Na Aljašce v malém městečku se narodila malá holčička. Její otec byl policejní ředitel Charlie Swan a maminka Renné. Oba dva svou dceru milovali dali jí jméno Isabella, ale říkali jí Bella. Žily šťastně a spokojeně. Tedy až jednoho dne když Belle bylo pět let. Šly se celá rodina projít po lese. Protože to malá Bella milovala. A to se stalo osudné. V lese narazily na upíra. Ten se na ně vrhnul.

Edward:

Bydleli jsme právě na Aljašce. Pořád se stěhujeme. Nikde nemůžeme moc dlouho být, jelikož nestárneme. Já i moje rodina jsme totiž upíři. Ale jsme vegetariáni, živíme se jen zvířecí krví a lidské odoláváme. Proto chodíme do školy. Jmenuji se Edward Cullen.

Moje milovaná adoptivní maminka je Esme. Pracuje doma, předělává staré domy a tak. Carlisle to je náš táta. Skoro všechny nás stvořil, je tak imunní že může pracovat v nemocnici.

Dále tu jsou mí sourozenci. Emmett vtipálek ale někdy mi leze na nervy. Jeho žena je Rosalie. Poté moje milovaná, otravná sestřička Alice a její manžel Jasper.

Všichni někoho mají a mě to občas štve.

Opět běžím lesem, abych se uklidnil a pročistil si hlavu. Slyším myšlenky a někdy je to hrozné. Miluju rychlý běh nebo jízdu.

„Pomoc,“ zakřičel zoufale ženský hlas. Neváhal jsem ani sekundu a rozeběhl se za ním. Když jsem tam doběhl, viděl jsem cizího upíra. Akorát vysával tu ženu, co volala o pomoc. Běžel jsem k němu a odhodil ho daleko. Ale bylo už pozdě. Ten upír se na mě vrhl. Ale protože jsem věděl, co chystá, uhnul jsem mu.

„Jdi pryč, tohle je moje území,“ zavrčel jsem na něj. Ale nevšímal si mě. Díval se na malou holčičku u těla té ženy. Připravoval se ke skoku, ale já ho odhodil pryč a postavil se před ní. „Jdi pryč!“ křičel jsem. Chvíli si mě a tu malou měřil pohledem a zvažoval svoje možnosti. Nakonec se rozhodl počkat, až odejdu a utekl pryč.

Otočil jsem se k té malé. Její čokoládově hnědé oči se dívali, do těch mích. Viděl jsem v nich strach, ale taky důvěru. Její oči mě hypnotizovali jako magnet. Měla je uplakané, jelikož brečela. Seděla vedle své matky. Vlasy měla kaštanově hnědé a stáhlé do dvou culíků. Na sobě měla žlutou teplou soupravičku. Odhadoval bych jí tak na tři roky. A taky mi skvěle voněla. Ale ne nedokázal bych jí ublížit, dívala se stále na mě s tou důvěrou.

 

Opatrně jsem si před ní klekl. Moc jsem nedýchal, i přesto že moje sebeovládání je dobré, nechtěl jsem riskovat.

„Neboj se mě, já ti neunížím,“ řekl jsem a natáhl k ní opatrně ruku. Nemotorně vstala a šla ke mně. Nedýchal jsem a čekal, co se bude dít. Přišla těsně ke mně a objala mě kolem krku. Svými malými ručičkami mě pevně držela a brečela. Cítil jsem ten rozdíl mezi její teplotou a mou. A taky nepopsatelný pocit, když se mě dotkla. Sice byla malá, ale myslím, že to vše pochopila.

 

V tu chvíli mi došlo, že neslyším její myšlenky. Jak to? No ale teď na to nemám čas, později. Opatrně jsem jí objal, pořád brečela.

„Pšš, jsi v bezpečí, neublížím ti. Nedovolím, aby se ti něco stalo,“ šeptal jsem, zabíralo to, pomalu přestávala brečet. Přemýšlel jsem, co sní. Nechat jí tu nemůžu. Její rodiče jsou mrtví a ten upír se vrátí.

Rozhodl jsem se, že jí vezmu k nám. Sice někdo bude hudrovat, ale jinak to bude v pořádku. Nevím proč, ale vůbec jsem si neuměl představit, že bych jí dal někomu jinému. Měl jsem strašnou potřebu jí chránit.

Opatrně jsem se zvedl s ní v náruči a lidskou chůzí šel pomalu domů. Nechtěl jsem jí vyděsit víc než byla.

Byla v klidu v mé náruči a už nebrečela, dívala se na les.

„Jsem Edward, jak se jmenuješ maličká?“ zeptal jsem se jí. Okamžitě se na mě podívala. „Bella,“ zašeptala svým hláskem. Díval jsem se jí do očí, opět mě ty její čokoládové pohltily. Viděl jsem tam tu důvěru.

Bella krásné jméno. Asi to bude Isabella Swan dcera náčelníka policie. Uvědomil jsem si, že jsem si ani neprohlédnul pořádně ty těla.

Po chvíli si opřela hlavičku o moje rameno. A pak jsem jen slyšel pravidelné oddechování, asi usnula. I když jsem už mohl běžet svou rychlostí, šel jsem pomalu jako člověk, neměl jsem potřebu pospíchat.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

13)  zuzanka (20.11.2011 09:45)

wau, čítam to po druhé, ale ten prolog, nikdy som nečítala lepší. to myslím smrtelne vážne.

Janeba

12)  Janeba (27.03.2011 12:02)

Anamor, já to tedy neznám a nechám se překvapit! Zatím mě to zaujalo!!
Děkuji!!

NoName

11)  NoName (27.03.2011 10:28)

Bolo to geniálne pred rokom, ked som to čítala a také isté geniálne to je aj teraz, krása

mima19974

10)  mima19974 (24.03.2011 16:43)

Moja asi prvá poviedka,ktorú som na eu čítala !!! Milujem ju a určite si ju znovu prečítam! ;)

Michangela

9)  Michangela (22.03.2011 21:15)

8)  katy (22.03.2011 18:57)

Tuhle povídku už jsem četla na EU a moc se mi líbila je vážně nádherná,takže asi si dám repete

eMuska

7)  eMuska (22.03.2011 18:26)

Tak na tejto poviedke som vyrastala! Moja love story! Prečítala som ju minimálne trikrát! A tú pieseň ešte stále počúvam dookola a vždy sa mi pri tom DLN vybaví... Neuveriteľné, prišli mi tu moje spomienky na úplne začiatky môjho ff... Ďakujem!!!

MaiQa

6)  MaiQa (22.03.2011 17:57)

Jdu číst znovu. Miluji tuhle povídku. Vlastně všechny tvé povídky.

SarkaS

5)  SarkaS (22.03.2011 17:34)

Taky jsem už tuhle povídku četla, patří k mým oblíbeným. Jen ty šílené hrubky mě rozptylují při čtení, nechceš si je opravit?

KalamityJane

4)  KalamityJane (22.03.2011 17:31)

připojuju se ke komentářům pod sebou a ráda si tuto povídku přečtu znova:)

Astrid

3)  Astrid (22.03.2011 16:54)

Toto som čitala ako jednu z mojich prvých poviedok, keď som zistila, že existuje FF a plne doporučujem. ;)

2)   (22.03.2011 16:35)

Ježiš, já měl tuhle povídku na stm.eu tak moooc rád. Přečetl jsem si ji jedním dechem. Doufám, že budou kapitoly přibývat rychle.
Co víc napsat? Že je to dokonalá povídka, dokonalý námět a je to dokonale napsané.

1)  Anna43474 (22.03.2011 16:32)

Jé, tohle znám!!! Už jsem to četla kdysi za starých dobrých časů na éúčku
Tak si dám holt repete Nestárnoucí klasika
Tleskám, moc a moc

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek