Sekce

Galerie

/gallery/Dětská láska je nejsilnějš.jpg

Další kapitola...

2. kapitola- Rodina

Tiše oddechovala na mém rameni a občas se zavrtěla. Byla strašně roztomilá. Opatrně jsem se nadechl. Její vůně byla neodolatelná, ale držel jsem se. Nedokázal bych jí ublížit, má v sobě nějaké kouzlo. Když jsem se blížil k domu, začala se víc vrtět a nakonec se probudila. Rozespale se podívala okolo sebe a poté na mě. Usmíval jsem se na ní a ona se usmála na mě. Byla kouzelná. Takový malý andílek v náruči ďábla.

Všichni byli v obýváku. Když jsem vešel dovnitř, všichni se na mě otočili a s hrůzou zírali. „Co si to provedl, Edwarde?“ začala křičet Rose. Bella se ke mně víc přitulila a obličej schovala do mého ramene.

„Klid Rosalie přestaň křičet, děsíš jí. A nech mě to vysvětlit,“ odpověděl jsem a podíval se po všech, netrpělivě čekali.

„Běžel jsem v lese a uslyšel volání o pomoc, a tak jsem tam běžel. Byl tam cizí upír, právě vysával její matku, otec už byl mrtvý. Řekl jsem mu, aby vypadl, ale on se vrhnul na ní, a tak jsem ho odhodil a ještě jednou varoval, nakonec utekl. Nemohl jsem jí tam jen tak nechat, samotnou v lese,“ řekl jsem, všichni přikývli.

„A co budeme dělat?“ Rose je hrozná.

„No nahlásíme, že jsme jí našli, oni najdou její rodič mrtvé a poté ji adoptujeme,“ všichni přikývli a poté se zasekli a zírali, s hrůzou v očích.

„To nejde, jsme upíři a ona je člověk. Až vyroste, všimne si, že jsme jiní musíme jí dát do péče lidem,“ řekl Carlisle a já s ním poprvé nesouhlasil.

„Ne, necháme si jí. Bude tu v bezpečí. Esme a Rose vždy chtěli mít dítě a tak tady je. Až bude starší, řekneme jí to a bude jen na ní, jak to vezme. Já vím, že to zvládneme,“ Nevím kde se to ve mně bralo, ale byl jsem ochoten udělat cokoliv, aby byla semnou.

Všichni, nad tím přemýšleli. A prohlíželi si mě a Bellu. Ta si je mezitím prohlížela a poté se dlouze dívala na mě. Podle mě je na svůj věk moc chytrá.

 

Carlisle se nakonec na všechny podíval a ti přikývli. „Dobře pokud nám jí dají do péče necháme si jí,“ prohlásil. V tu chvíli u mě byla Esme, Rose a Alice.

„Taje tak roztomilá,“ prohlásily, všechny najednou. „Jo to máte pravdu,“ souhlasil jsem. Esme se k ní natahovala, ale Bella mě chytla pevněji ručičkami a dívala se na mě. Nemusel jsem jí číst myšlenky, abych věděl, na co se ptá.

Usmál jsem se na ní. „Neboj Belli, to je moje rodina, neublíží ti,“ přikývla. Byla tak roztomilá. Esme si jí vzala, ale Bella se pořád dívala ne mě. Sundala jí teplou soupravičku, pod kterou měla mikinu a tepláky. Chvíli si s ní hrála, ale pak s ní zamířila do kuchyně sehnat něco k jídlu. Z ničeho nic začala brečet, okamžitě jsem vystřelil za ní.

Seděla na židli a brečela. Esme, Rose a Alice stály u ní a nevěděly, co s ní mají dělat. Pomalu jsem šel až k ní. Jen co jsem se objevil vedle ní, přestala brečet. Všichni se na mě dívali nechápavě a ptali se, co to mělo být. Jen jsem pokrčil rameny, já sám nevěděl.

Esme chtěla do Belly, alespoň zatím narvat jogurt, ale ona nechtěla. Ani se jí nedivím, příšerně to páchlo a vypadalo. Esme docházely nápady a mě trpělivost, jelikož se musela najíst. Po chvíli jsem to už nevydržel, vytrhl jsem Esme z ruky jogurt a rohlík. I když jsem neměl žádné zkušenosti začal jsem jí krmit a ona bez protestů jedla a pila. Jakmile s ní odešly někam, kde na mě neviděla, začala brečet.

Seděli jsme v obýváku a Bela přelézala všechny, kdo seděl na gauči. Každý si sní chvíli hrála, ale ona poté pokračovala, až se dostala ke mně. Sedla si mi na klín a pozorovala ostatní. Líbilo se mi to, že mě chce mít u sebe.

„Edwarde vypadá to, že jelikož si jí zachránil, důvěřuje ti, proto tě chce mít na blízku, jelikož ti věří a ví, že se jí nic nestane,“ prohlásil Carlisle. Bella se na mě otočila a usmála. Byla neuvěřitelně rozkošná.

„Tak zítra zajedeme na stanici a poté na nákupy pro Bellu nemáme nic,“ prohlásila vesele Alice a všichni mlčky přikývli. No jo jednalo se o nákupy, bylo jí jedno jestli nakupuje pro sebe nebo pro nikoho jiného. Bella chytla jednu mojí ruku a hrála si sní. Zatím co holky plánovali, jak jí udělají pokojíček.

„Edwarde to jsi nemohl alespoň přivést kluka,“ vyčítal Emmett. Zavrčel jsem na něj, když mi to došlo, podíval jsem se na Bellu. V klidu seděla a dál si hrála z mojí rukou, ani trochu jí to nevyděsilo. Emmet dostal od Rose pohlavek a ostatních jen hnusný pohled.

Řešil jsme s Carlislem, že jí nemůžu číst myšlenky. Jasper se držel raději dál. Bella si pořád hrála z mojí rukou a pozorovala ostatní. Byl jsem zabrán do rozhovoru, že jsem si nevšiml Belly, která usnula. Alice jí připravila pro dnešek mojí pohovku. Odnesl jsem jí tam a sundal mikinu. Celou noc jsem pozoroval toho malého andílka, jak spí.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Janeba

7)  Janeba (27.03.2011 12:08)

Anamor, moc pěkný, něžný a milý příběh!!
Děkuji!!

NoName

6)  NoName (27.03.2011 10:27)

Malá Bella a Edward úplne božská kombinácia

mima19974

5)  mima19974 (26.03.2011 08:57)

MaiQa

4)  MaiQa (25.03.2011 20:12)

Bella jako malinká. Jenom to čtu a mám chuť se obejmout se sestrou. Jenže to by jedna z náepřežila. Nejspíš já.

eMuska

3)  eMuska (25.03.2011 18:27)

Dokelu, tak toto sa nedá! idem to dočítať na eu!!! ono je to totálne roztomilé!!!

Michangela

2)  Michangela (25.03.2011 18:19)

Roztomilé děvčátko! Díky za krátkou, ale milou kapitolku.

1)   (25.03.2011 18:19)

Ježiš, Bella je táák rozkošná. A Edward...! Je to kráásné. Moc, moc.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek