Sekce

Galerie

/gallery/beautiful-puma.jpg

Céleste to z pozice člověka nechápe, Bella je prostě šťastná a na důsledky nemyslí, tak je to na chlapech, aby nakousli téma, ve kterém se rozhodne o budoucnosti zamilovaného páru.

Poslední kapitola, která završí dobrodružství kočky, která i když nehledala, tak našla.

„Jak to myslíš?“

Vyhrkly Céleste i Bella skoro současně.

Ještě než jim Jeremy stačil odpovědět, Edward ho zarazil.

„Snad by bylo lepší, kdybych si nejdřív promluvil s Bellou sám a ty se Céleste. Chci, aby to bylo její rozhodnutí a ne z nutnosti. Prosím, Jeremy.“

Bella se začala ošívat, protože jí pomalu docházelo, o čem je řeč. Jasně, že přemýšlela nad tím, co bude, ale zatím si nedovedla představit žádné konečné řešení. Vždyť jí, proboha, bylo teprve sedmnáct. No, za dva týdny už jí bude osmnáct, pomyslela si, ale i tak.

Edward po ní střelil pohledem, když zachytil její poslední myšlenku, ale jinak nereagoval. Stále čekal na odpověď Bellina otce.

Ten přikývl a odvedl protestující Céleste z pokoje. Když se za nimi zavřely dveře, obrátil se Edward na Bellu.

„Pojď sem ke mně, Bello.“ Natáhl k ní ruku a přitáhl ji k posteli. S vážnou tváří si sedla naproti němu a upřela na něj ty svoje nádherné oči. Nevěděl, jak začít. Svou láskou k ní si byl jistý a věděl, že je to navždy. Otisk měničů byl taky navždy, ale Bella byla ještě tak mladá.

„Miluji tě, to přece víš. Nechci nic, co si sama nebudeš přát. Mým největším přáním je zpečetit naši lásku svazkem manželským. Vím, že to zní strašně staromódně, ale tak jsem byl vychován. Nemusíš odpovídat hned, na tvé ano si počkám, jak dlouho budeš chtít, ale je tu problém, který měl na mysli tvůj otec.“ Zde se odmlčel a Bella už se nadechovala, aby mu taky řekla svoje, ale pohybem ruky ji zarazil a pokračoval.

„Nemůžu tu zůstat, Belli. Tvůj otec to ví a právě se to snaží vysvětlit i tvé matce. Aby pochopila, co to znamená pro tebe, pro ně jako pro rodiče a pro tvou budoucnost. Kdybych zůstal, smečku to rozdělí a Jeremy by je neudržel.  To, co se stalo dnes, by se opakovalo. A příště by možná měli úspěch.“

„Ty, ty chceš odejít?“ Zareagovala Bella na tu jedinou větu, která pronikla jako šíp do jejího srdce. Najednou jakoby se jí nedostávalo vzduchu, panika ji ochromila. Chtěl ji opustit! Jistě, vždyť, kdo by chtěl dobrovolně zůstávat uprostřed svých nepřátel, kteří se ho snažili ještě před chvilkou zabít. Co bude dělat?“ Když začala lapat po dechu, Edward uchopil její tvář a rázně si ji přitáhl blíž k sobě, aby upoutal její pozornost.

„Neopouštím tě! Slyšíš! Pokud mě sama nepošleš pryč, nikdy tě neopustím!“

„Ale, ale, teď jsi říkal..,“ koktala vyděšeně Bella. Dívala se do jeho jantarových očí a znovu si přehrávala, co jí před chvílí říkal. Jestli to dobře pochopila, požádal ji o ruku, takže ji nechce opustit. Ale v rezervaci zůstat nemůže, je to příliš nebezpečné. To chápala. Musí odejít a vrátit se ke své rodině. V tom jí došlo, co se tak bál vyslovit nahlas. Z očí jí vytryskly slzy, když si uvědomila, že život tak, jak ho znala, skončil. Její dětství, dospívání bylo nenávratně pryč a z ní se stala žena. Žena, která miluje a je připravena následovat svou lásku.

Edward, který sledoval Belliny myšlenky, ji zvedl do náruče a posadil si ji na klín. Začal s ní kolébat ze strany na stranu a čekal, až slzy vyplaví tu bolest. Bylo mu líto, že musí opustit rodiče, bratra a svůj dosavadní život, ale jinak to nešlo. Za chvíli Bella zvedla hlavu, rázně si utřela z tváří mokré cestičky od slz a objala ho kolem krku. Sama ho začala líbat tak, jak to často dělal on. Nejdřív letmý polibek na čelo, pak na jedno víčko, na druhé víčko, na nos, na pravou tvář, na levou tvář až přitiskla svoje rty na ty jeho s veškerou vášní, které byla schopná. Když se udýchaná odtáhla, podívala se mu do očí a řekla.

„Miluji tě, otisk neotisk, já Bella, dcera člověka a měniče, tě miluji. Chci být tvou ženou a strávit s tebou věčnost. Všichni si myslí, že jsem příliš mladá na takové rozhodnutí, ale já vím, co k tobě cítím.“

„Snad to maminka pochopí a bude nás jezdit navštěvovat, ať budeme kdekoliv.“ Dodala tónem ztraceného dítěte, který Edwarda dojal.

„Nikdy, opravdu nikdy bych ti nebránil vidět se se svou rodinou, miláčku. Vždycky to nějak zařídíme, aby ses s nimi mohla setkat. Tvá rodina bude u nás vždy vítána.“  Ujistil ji.

Zezdola se zatím ozývaly zvuky vzrušené debaty, která záhy přerostla v hádku. Slyšet bylo především Céleste, protože Jeremy jí už všechno řekl.

„Nevím, jestli se jim mám do toho plést, ale týká se to hlavně mě, takže k tomu mám taky co říct.“ Zeptala se Bella Edwarda.

Ten se zaposlouchal, a když slyšel, jak Céleste argumentuje s tím, že je Bella ještě dítě a nemá rozum, rozhodl se souhlasit.

„Máš pravdu, je to především tvé rozhodnutí, měla bys to své matce vysvětlit. Dává to za vinu tvému otci. Dalo by se říci, že všechno dává za vinu tvému otci. Útok upírů, to že ses proměnila, jak jsi byla dlouhé měsíce nezvěstná, dnešní útok, a teď jí dokonce řekl, že se mnou odejdeš. Nemůže to pochopit a hlavně nechce! Hlavou se jí začínají honit znepokojující myšlenky. Chce od Jeremyho odejít a tebe vzít s sebou. Myslím, že je na čase, abys zasáhla.“

To rozhodlo. Bella byla vždy přesvědčená o lásce svých rodičů, vždyť ji měla před očima celý svůj život. Pokud o otisku něco věděla, tak proto, že ho cítila u svých rodičů. Ona nesmí být důvod, aby se rozešli.

Spolu s Edwardem sešli do obývacího pokoje, odkud se ozýval hlas Belliny matky. Jeremy seděl zkroušeně na sedačce, hlavu v dlaních a Céleste se opírala rukama o stůl, zády k němu. Proud výčitek už skončil, teď už jen zoufale plakala. Bella k ní přistoupila, zezadu kolem ní obmotala paže a celá se k ní přitiskla, jako by ji do své náruče chtěla schovat před celým světem.

„Mami, maminko, prosím, nehádejte se! Miluji ho a na tom se nic nezmění, ale on tu zůstat nemůže. Ohrozilo by to vás všechny. Došlo by k rozpadu smečky, rozpoutal by se boj o vůdcovství a vesnice by mezitím zůstala nechráněná. Edward mě požádal o ruku a já souhlasila. Prosím, řekni, že jsi ráda. Kvůli mně!“ Naléhala na ni.

Céleste se otočila a až teď bylo vidět, jak má červené oči od pláče.

„Jsi tak mladá, co ty víš o lásce? Je ti teprve sedmnáct, najdeš si jiného chlapce. Odjedeme odtud, ukážu ti velká města, otevřou se ti možnosti, které jsi neznala, půjdeš na vysokou, kterou si vybereš....,“ hlas se jí pomalu vytrácel, když viděla, jak Bella kroutí záporně hlavou.

„Nemohu ho opustit, mami, to by mě zabilo.“ Řekla s takovou jistotou, že to Céleste zarazilo, ale vzdát se nechtěla.

„Přece jen tak neodejdeš, nejsi plnoletá, to nedovolím!“ Rozhodla se uplatnit rodičovskou autoritu.

„Mami, za chvíli mi bude osmnáct a tobě nebylo o mnoho víc, když jsi potkala otce a zůstalas s ním v indiánské rezervaci přes námitky svých rodičů. Proč znám prarodiče jen z otcovy strany? Kde jsou tvoji rodiče? Kde byli, když jsem měla první narozeniny a pak další a další. Chceš opakovat jejich chyby? Myslíš, že nevím, jak tě to trápí, že se kvůli své neústupnosti připravili o vnouče, a že nevidím, jak si občas smutně prohlížíš jejich fotografie a pak je rychle schováš do šuplíku? Já přece neříkám, že už mě nikdy neuvidíte, jen budete muset přijet vy k nám. A my se na vás budeme těšit, viď, Edwarde!“  Natáhla ruku k Edwardovi a ten ji hned objal. I přes odvážná slova, která vyslovila, vycítil její nejistotu.

„To je samozřejmé! Ať budeme kdekoliv, dáme vědět, kde jsme se zrovna usadili. V našem domově budete vždy vítáni. O Bellu se nemusíte bát, Céleste, budu ji na rukou nosit. Celá moje rodina si ji oblíbila, vždyť jste to viděla sama. Dokončí školu a postarám se o to, aby šla i na vysokou. Jen toho jiného chlapce jí nedovolím.“ Použil její slova a přidal zářivý úsměv, kterému nemohla odolat.

Jeremy správně vycítil, že přišla jeho chvíle a dodal Céleste podporu, kterou potřebovala. Zabalil ji do své ohromné náruče a šeptal jí láskyplná bláznivá slovíčka, aby ji uklidnil. Přes její hlavu poděkoval pohledem Belle i Edwardovi. Potom ho něco napadlo a s šibalstvím v očích se zeptal Edwarda, jestli na něco nezapomněl.

„Padla tady nějaká slova o žádosti o ruku. Nejsem tak starý jako ty, ale i za mě se nejdřív musel oficiálně požádat otec dívky.“

„Ano, pane, jsem si toho vědom. Měl jsem to v úmyslu udělat správně. Poslední události jaksi...však víte.“  Soukal ze sebe rozpačitě Edward.

„To je v pořádku, chápu to, dělal jsem si legraci.“ Vychutnával si ho Jeremy a i Céleste zvedla hlavu a usmála se.

„Svatba? To už je ale opravdu moc hopem, ne?“ Nejistě se podívala na svého muže.

Ten ji poplácal po rameni a mrkl na ni.

„Budeme vyžadovat dlouhé zasnoubení, lásko, neboj se. Slyšelas Edwarda! Nejdřív maturita, pak vysoká, mezitím bude spousta času na plánování svatby.“

„Být snoubenka, je taky hezké období, holčičko!“ Horlivě přikyvovala Bellina matka a dodala na vysvětlenou.

„Chlapec se hodně snaží, na nebi není ani mráčku a na celý svět koukáš růžovými brýlemi. A pokud se ten pocit nedostaví, můžeš se ještě rozmyslet.“

„Děkuji, vám oběma!“ Řekla Bella a běžela k nim, aby se od nich nechala obejmout.

Ode dveří se ozvalo zaklepání a vzápětí dovnitř vešel Brian.

Na nevyřčenou otázku od svého alfy, zakroutil záporně hlavou. Edward mu z hlavy vyčetl, že Gerard podlehl svým zraněním. Instinktivně Bellu objal, jakoby ji chtěl ochránit před pravdou, ale věděl, že se to jednou dozví. Protože znal její povahu, očekával, že to s ní otřese.

Brian pokračoval se svými zprávami.

„Rada starších rozhodla, že soud se bude konat ještě dnes. Chad vzkazuje, že by bylo dobré, kdyby se zúčastnili i Bella s Edwardem.“

Než se stačil Edward nadechnout, aby vyjádřil své pochybnosti, Bella vykřikla.

„To v žádném případě! Ti tři určitě nebyli sami a ostatní se budou chtít pomstít. Odejdeme co nejdříve!“

Brian se překvapeně podíval na Belliny rodiče. To bylo pro něj překvapení. Jeremy vypadal smířeně, ale Céleste vzlykla.

Do toho se vložil Edward.

„Musím zavolat své rodině. Přijedou pro nás na hranici autem. Od vás potřebujeme pouze bezpečný odvoz z rezervace. Bello, měla by sis sbalit nějaké osobní věci, které si chceš vzít hned s sebou, zbytek ti rodiče mohou poslat.“ Vyzval ji a zároveň popostrčil ke schodům vedoucím nahoru k jejímu pokoji. Chvilku se zdráhala, ale pak opatrně vyšla schody, protože ji zraněná noha ještě pobolívala.

Sotva Bella zmizela, Edward poděkoval Brianovi, že se před ní zatím o Gerardově smrti nezmínil.

„Nechci odtud utéct jako zloděj, nic jsem neudělal. Pokud si to rada starších přeje, na ten soud přijdeme, ale Bellina bezpečnost je pro mě na prvním místě.“ Dodal důrazně. Poté odešel za Bellou, aby zavolal rodině.

Carlise mu vzal telefon na první zazvonění, což vypovídalo o tom, že jeho rodina se o ně obávala a jak se ukázalo, tak právem.

„Edwarde, rád slyším, že jsi v pořádku. Jak se má Bella? Jak dlouho se zdržíš?“ Pršely na něj otázky.

„Kvůli tomu právě volám. Ještě dnes se vracím. Vím, že už je pozdě, ale situace se nečekaně vyhrotila. Potřebuji, aby někdo zajel autem na hranici a počkal tam.“ Odpovědí mu bylo vzrušené překřikování ve sluchátku, takže bylo jasné, že kolem jeho otce je shromážděna celá rodina. Pak nastalo ticho, jak Carlise uplatnil svou autoritu a sám se opatrně zeptal.

„Jsi v nebezpečí? Máme přijet všichni? A co Bella?“

Edward nechápal, na co se ptá.

„Všichni jezdit nemusíte, bezprostřední nebezpečí nehrozí, celý dům hlídají měniči, kterým Jeremy důvěřuje nejvíce. Bella je v pořádku, už má jen šrám na noze, ale hojí se to. Ještě zajdeme za radou starších a pak už vyrazíme.“

Poslední slova v množném čísle Cullenovic rodinu naplnila nadějí, ale Carlise si chtěl být jistý. Záviselo na tom štěstí jeho syna.

„Chtěl jsem vědět, jestli Bella přijede s tebou. A na jak dlouho?“

Edward konečně pochopil, kam Carlisovy otázky směřují, a hlasem naplněným štěstím mu odpověděl.

„Přijede se mnou a na jak dlouho? Navždy, tati.“ Z mobilu se ozvaly radostné výkřiky a gratulace.

Poslední slova i reakci na ně zaslechla i Bella, která právě vyšla z koupelny, kde do tašky naházela pár drobností. Usmála se a přistoupila ke skříni. Kriticky si prohlédla obsah svého šatníku a uznala, že málokteré z jejích věcí by prošly kontrolou náročné Alice. Vzala si proto jen pár triček, které byly její srdcovou záležitostí a mikinu, dárek od rodičů k minulým vánocům.

Když prošla kolem Edwarda k nočnímu stolku, kde měla nejvíc osobních věcí, jako alba s fotografiemi a starý noťas, chytil ji kolem pasu a strhl k sobě. Oba padli na postel, až se rozhoupala.

„Jsi šťastná? Všechno ti vynahradím! Moje rodina tě miluje a těší se na tebe. Tví rodiče a Nathan za námi mohou kdykoliv přijet. Jsem hrozný sobec, protože já šťastný jsem.“ Šeptal jí do vlasů.

Bella nesouhlasně zakroutila hlavou.

„Nemáš proč mít výčitky, ty přece nemůžeš za to, že jsou někteří lidé nesnášenliví. Naopak ty a tvá rodina jste mě přijali bez výhrad a bez předsudků. Poskytli jste mi pomoc a domov, když jsem to potřebovala a nikdo z vás neřekl, vždyť je to měnička, nechceme ji tady. Bude mi smutno za rodiči, to ano, ale jinak jsem šťastná. Nedokážu si představit život bez tebe a teď, když se umím sama proměňovat, nás čeká společná věčnost. Nebojíš se uvázat se na tak dlouho?  Žil jsi dlouho jako starý mládenec. A víš, co se říká o staroušcích a mladých ženách?“ Popichovala Bella Edwarda.

Ten ji na oplátku polechtal, až vykvikla.

„Myslel jsem si, že nad vtipálka Emmetta není, pak jsem potkal Nathana a opravil svůj názor, ale koukám, že to máte v rodině, ty malá mrško! Já ti dám staroušek! Upíra ani mladá žena neutahá! Čekal jsem na tebe dlouhých sto let, takže jsem odpočatý.“  Pak si ji změřil přísným pohledem a dodal vážně.

„Jako starší a samozřejmě moudřejší tě upozorňuji na fakt, že ještě nejsi sbalená a za chvíli vyrážíme. Promluvíme před radou starších a Nathan nás vezme s eskortou autem až na hranici, kde nás bude čekat někdo z rodiny.“

Sice chtěl situaci odlehčit vtipem, ale realita byla jiná. Z myšlenek Belly vyčetl, že se bojí opustit dům. Neobávala se o sebe, ale o Edwarda, který byl hlavním terčem útoku. Nechtěl jí říkat, že se mýlí, protože kdyby věděla, že se nenávist jejích soukmenovců obrátila i proti ní, tak by ji to zarmoutilo.

Když měla Bella sbalenou tašku, sešli dolů a připojili se k čekajícímu Brianovi a Belliným rodičům. Céleste s nimi jela jen proto, že se s Bellou nechtěla rozloučit do poslední chvíle. Jelikož neměli v úmyslu vracet se zpátky do domu, rozhodla se doprovodit je k radě starších. Tam už na ně čekal Chad.

Rychlým pohledem zkontroloval svou vnučku, zda je opravdu v pořádku, jak mu poreferoval Nathan a ujal se slova.

„Už jsme slyšeli výpověď Nathana, Thiena i Thieryho. Brian potvrdil slova Nathana po tu dobu, než vás s Thierym opustil. Thiena napadli ze zálohy a udeřili ho po hlavě tak, aby upadl do bezvědomí a nemohl se spojit se smečkou. Thieryho pak využili k odlákání Briana a Nathana. Pak by měli ještě větší převahu. To se jim podařilo jen částečně. Povězte mi, co bylo dál.“ Vyzval Edwarda a Bellu.

Vyprávění se ujal Edward a Bella jen přikyvovala. Byla ráda, že ti zrádci nebyli přítomni, protože pohled na ně by nesnesla. Hrůzou se otřásla. Okamžitě se kolem ní ovinula Edwardova paže.

Když skončil s líčením útoku a neopomněl zdůraznit, že hlavou celého komplotu byl Gerard, který chtěl zabít i Bellu, vyjádřil lítost, že jeho přítomnost vyvolala ve smečce rozkol.

Starý indián, sedící po levici Chada, ho zarazil.

„Byla to zkouška od našich bohů a ukázala slabiny ve smečce. Bylo to potřeba. Naše pozvání bylo míněno upřímně, ale zákon pohostinství byl zrádci porušen. Chad nám řekl, dítě, že odcházíš se svým otiskem,“ obrátil se na Bellu a pozorně si ji prohlížel, jakoby ji viděl poprvé.

„Tam u táboráku říkal tvůj dědeček pravdu. Jsi příliš bílá, z vnějších znaků našich předků máš opravdu velmi málo, ale zdědila si jejich ducha, odvahu a máš v sobě naše totemové zvíře. Jsi jedna z nás. Přeji ti štěstí.“ Zakončil s důrazem.

Tím bylo slyšení u konce. Ani Bellu ani Edwarda nezajímalo, co se se zrádci stane, jejich osud jim byl lhostejný. Bella šla z náruče do náruče, a když nasedali do auta, hodně lidí jim zamávalo. Řídil Nathan, ale do auta si přisedl i Jeremy a Céleste. Ve stínech podél silnice zahlédli míhající se siluety koček, které zajišťovaly jejich bezpečí na příkaz svého vůdce. Na hranice dorazili za půl hodiny.

Když Jeremy uviděl, že na silnici stojí dvě auta místo jednoho a před nimi v řadě nastoupená celá rodina Cullenových, křikl na kočky, aby se před hranicí stáhly. Nechtěl žádné další spory. Tázavě pohlédl na Edwarda.

Ten jen zakroutil hlavou a pospíšil si s vysvětlením.

„Říkal jsem jim, že nemusí jezdit všichni, ale nikdo nechtěl zůstat doma. Ber to jako vyjádření podpory mé rodiny. Bellu si zamilovali a taky jsou hrozně rádi, že jsem si konečně našel družku. Posledních pár desítek let už to se mnou nebylo k vydržení, pomalu se ze mě stával bručoun.“

Od Cullenů se ozvalo.

„Stával? Ty jsi bručoun už od narození, bratříčku!“ Přisadil si Emmett, i když za to schytal dloubanec od Rose. Carlise se znovu ptal sám sebe, za co si zasloužil takového syna.

Zatím vyčkávali, až Edward s Bellou vystoupí z auta. Jasper pohledem stratéga sledoval rozmístění měničů, ale situace nevypadala hrozivě. Alice schovaná za jeho zády nadšeně poskakovala a mávala na Bellu jako zběsilá.

Nastal čas loučení. Bella se rozloučila s matkou, která plakala, ale jinak se držela statečně. Jeremy a Nathan ji taky krátce objali a přitom jí kladli na srdce, ať často volá a kdyby se cokoliv změnilo, že se může vždycky vrátit domů.

Edward poslední slova záměrně ignoroval, vytáhl z kufru Bellinu tašku a ruku v ruce přešli na druhou stranu pomyslné hranice. Vítání bylo jen krátké, protože všichni chtěli co nejdříve vyrazit. Jen Bella byla na zadním sedadle ještě dlouho otočená a mávala rodičům a bratrovi, dokud jí nezmizely z dohledu. Poté se schoulila Edwardovi do náruče a nechala se zahrnout jeho láskou.

***

Dva roky na to:

„Za chvíli tu budou! Už jen pár minut!“ Zahlásilo černovlasé skřítě a tanečními krůčky vběhlo do pokoje své milované sestřičky. Bella lítala po pokoji jako vítr a nakonec zůstala bezradně stát s několika svršky v rukou. Upřela na svou sestru oči s výrazem ála kocour v botách ze Shreka, a ta nedodolala.

„Vem si tu hnědotyrkysovou tuniku a rifle a pospěš si, nebo uvítání propásneš!“ Pobízela ji.

Dnes měli přijet Belliny rodiče na návštěvu. Poté, co pod dozorem Edwarda dokončila střední školu s vyznamenáním, se všichni přihlásili na stejnou vysokou školu, ale různé obory. Celá rodina se přestěhovala do nového domu blízko campusu, a když se dostatečně zabydleli, pozvali Jeremyho se Célestou a Nathana s Claire na návštěvu. Bella doufala, že se zdrží aspoň týden, ale věděla, že vůdce smečky ji nemůže na delší dobu opustit. Tentokrát přijede i Nathan s Claire, která u nich bude poprvé.

Už zaslechla auto. Bella se rozběhla před dům, kde už stáli všichni Cullenovi včetně Edwarda. Postavila se před něj a opřela se zády o jeho hruď. Zaklonila hlavu a uviděla jeho kouzelný úsměv. Neodolala a nastavila ústa k polibku. Samozřejmě že jí hned vyhověl.

Když Belliny rodiče vystoupili z auta, naskytl se jim obrázek štěstí a lásky. Na nebi jejich dcery očividně stále žádný mráček a podle toho, jak se dívala na Edwarda, růžové brýle jí z nosu taky ještě nespadly.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

13)  terka (02.11.2013 12:54)

Jsem úplně dychtivá po dalších dílech

Jalle

12)  Jalle (29.09.2012 16:57)

krása, aj napriek dĺžke som sa na každú kapitolu tešila

11)  Brigita (07.04.2012 10:37)

Překrásná povídka, vtipně svižně a poutavě napsaná.

HMR

10)  HMR (30.03.2012 16:09)

mňauuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu

9)  E.T. (29.03.2012 22:05)

Byla to úžasná povídka a bude mi moc chybět.

8)  Niki (29.03.2012 21:58)

úžasné.. ale tročku jsme pokročili ne?? tak teďka by konečně mohli myslet na sebe a plánovat svatbu

7)  mgh (29.03.2012 21:54)

Miluju tuhle povídku, miluju, miluju.. doufám že napíšete další kapitoly, je to nádhera!!

6)  Snuffy (29.03.2012 21:54)

5)  Babča S. (29.03.2012 21:18)

4)  leluš (29.03.2012 20:59)

:) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :)

Marvi

3)  Marvi (29.03.2012 20:54)

Konec tak brzy??? No co se dá dělat... Byla to moc pěkná povídka, velmi se mi líbila. Děkuji za krásné čtení.

Kamci

2)  Kamci (29.03.2012 20:49)

krásná povídka.
další velmi vyvedená puma
děkuji

Nosska

1)  Nosska (29.03.2012 20:28)

To už je konec? Ve chvíli, kdy jsem se stávala závislou na téhle povídce, ji ukončíš. To se mi ani trošičku nelíbí Ale nezmůžu s tím nic...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek