Sekce

Galerie

/gallery/426863_467725636580415_1629286443_n.jpg

Takže, po prologu je tady první kapitolka :)  Valerie dorazí do Forks a setkává se s Jacobem Blackem a jeho synem Noahem. Jaká bude její reakce na něj? A co se začne dít s Noahem, když ji uvidí?  Čtěte a dozvíte se to :)

 

Budu ráda, když zanecháte komentář, jestli se vám povídka líbí a jestli má smysl v ní pokračovat. Díky

  1. kapitola

 

„Opravdu si myslíš, že je to dobrý nápad?“ Valerie se naposledy pokoušela z výletu nějak vycouvat. Amanda odvrátila pohled od tabule s časy odletů a podívala se na Val.

„Myslím, že je to skvělý nápad, Val. Uvidíš sama. Potřebuješ vypadnout od toho všeho. A Forks je sice díra, ale na relax je to tam skvělý. Takže zahoď všechny pochybnosti a užij si to tam. Já vím, že to možná vyzní blbě, ale třeba tam potkáš někoho, kdo ti vrátí chuť do života.“ Dívala se na Val povzbudivě.

„Možná ti chuť do života dodá teta Amber,“ dodala a mrkla na ni.

„Jo a nebo zničí aspoň tu trošku chuti do života, co mi zbývá. Myslíš, že ještě pořád jí ty fazole? Bože, jestli jo, měla jsem si s sebou přibalit i plynovou masku.“ Amanda se zasmála.

„Měla bys už jít. Užij si to tam, jak nejlíp to půjde, zlato. A o nic se neboj, já to tady zvládnu. Až dorazíš, tak mi zavolej.“ Amadna ji objala.

„Budu se snažit. Měj se.“ Val se s ní rozloučila a vydala se vstříc... vlastně ani nevěděla čemu.

 

V letadle přemýšlela nad tím, co vlastně ve Forks bude dělat. Nikoho tam neznala, možná jen pár lidí od vidění, ale ti už si ji nebudou nejspíš pamatovat. Všude kolem byly lesy, možná by mohla začít houbařit. Nad tou myšlenkou se pousmála. Ona a houby nešly dohromady. Pozná nanejvýš tak muchomůrku a to si ještě není jistá. No, každopádně by si tam měla nějakou zálibu najít, než jí teta Amber otráví svým slovníkem a jedovatými plyny. Vzdala úvahy nad možnostmi své činnosti tam a otevřela si knihu, kterou jí dala Amanda na letišti. Jmenovala se Kráska a Netvor. No, ona na tyhle romantické slátaniny moc nebyla, ale pro tentokrát – budiž.

Let trval šest hodin, pro Valerii šest velmi dlouhých hodin. A když konečně letadlo přistálo, musela si sehnat nějaké auto. Zrovna se chystala vydat do půjčovny aut, která byla kousek od letiště, když se za jejími zády ozval hlas, který na sebe upoutal pozornost všech přítomných.

„Valerie Weaweringová, kde jsi? Moje oči jsou už skoro slepý a já tě neviděla deset let, takže nevím, jak teď vypadá ten tvůj ksichtík!“

Valerie se chtěla propadnout do samotného pekla. Cítila, jak jí tváře zalévá červeň. Kdyby mohla, utekla by z vestibulu a k Amber by se nehlásila, ale bylo jí jasné, že to udělat nemůže. Otočila se směrem na Amber. Nemohla uvěřit, že ta stará babizna vypadá pořád skvělě, i ve svých šedesáti letech.

Pomalým krokem se vydala k ní a přála si, aby se pod ní otevřela země a spolkla ji.

„Zdravím, paní Johnsonová,“ řekla tiše.

„No to snad ne! Ty že jsi ta žába, která u mě s Amandou trávila prázdniny? Pojď jsem a ukaž se mi!

No teda, vyrostla s tebe krásná ženská! Počkej, chlapi tam u nás po tobě budou slintat!“ Mezitím, co mluvila, si Valerii otáčela a prohlížela si ji.

„Taky vypadáte dobře, paní Johnsonová,“ zmohla se Valerie na slovo, když si ji konečně přestala prohlížet.

„Ale prdlajs, moje milá. Jen se podívej, dioptrie mám tak silný, že vypadám, jak kdybych měla na ksichtě nasazený popelníky. Prsa mi visej skoro až u kolen a zadek mám širokej jak vrata od garáže,“ řekla s úsměvem, vzala Valerii kolem ramen a vedla ji před budovu. Valerie se musela usmát, protože ani jedno z toho, co teta Amber říkala, nebyla pradva. Na svých šedesát vypadala opravdu výborně. Její popelníky nevypadaly jako popelníky, ale jako decentní brýle možná tak se dvěma dioptriemi a slušely jí. Prsa, která jí měla viset až u kolen, taky nikde neviděla. Teta Amber nebyla štíhla, ale taky nebyla ani tlustá, byla akorát a její zadek opravdu neměl rozlohu garážových vrat. Její kdysi černé vlasy možná prokvetly stříbrnými pramínky, ale to na jejím půvbu nic neubralo. Do té doby, než otevřela pusu, to pak jakýkoliv půvab zmizel.

Paní Johnsonová ji vedla ke svému autu, zasypávala ji všemožnými otázkami, aniž by počkala na jakoukoliv odpověď. Valerie si v ten moment přála být hluchá. Kdyby měla změřit rychlost, jakou teta Amber mluvila, mohly by se rychlé výstřely ze samopalu stydět.

Ujížděly směrem do Forks a Valerie sledovala míhající se krajinu.

„Co je s tebou, děvče?“ zeptala se jí, když ukončila svou palbu otázek, protože se jí žádné odpovědi nedostalo. Ne, že by jí Valerie nechtěla odpovědět, ale Amber se moc dobře znala a věděla, že jí na odpověď nedala šanci. Nebylo to poprvé, co tohle udělala, ale když měla radost, nedokázala tu svoji ukecanou kušnu zavřít. Bylo to její prokletí a nejeden chlap kvůli tomu vzal nohy na ramena. Kdysi taková nebývala. Byla zamlklá a sprostá slova jí nešla přes pusu, ale když poznala Franka, všechno se změnilo. Ona se změnila.

„Nic mi není, paní Johnsonová, jsem jenom unavená,“ odpověděla Valerie a dál pozorovala krajinu.

„Neboj děvče, doma tě nakrmím a uložím. Hlavně se toho mýho baráku nelekni. Je to tam teď trochu jako po výbuchu. Chlapi mi předělávaji koupelnu v přízemí.“ Paní Johnsonová si posunula brýle na nose.

„Dobře,“ odpověděla Valerie a zívla si. Bylo pět hodin odpoledne, ale jí to připadalo, jako by bylo nejmíň deset hodin večer. Těšila se, až zaleze do postele.

Když konečně dorazily, Val už usínala, ale nakonec se přece jen donutila odšourat do domu. Amandina teta měla pravdu. V přízemí to opravdu vypadalo jako po výbuchu.

„Půjdu ti ukázat pokoj, aby sis mohla vybalit, a půjdu nám přichystat něco k jídlu. A ještě něco. Říkej mi Amber, nebo teto. Tu paní Johnsonovou si nech pro pošťáka, dobře?“ Valerie se lehce usmála a přikývla. Možná, že teta Amber nebude tak hrozná, jak si vždycky myslela. Vydaly se do patra po dřevěných schodech, které pod každým jejich krokem zavrzaly. Dům Amandiny tety byl i přes ten nepořádek dole útulný a ona se tu k vlastnímu údivu cítila dobře, jen co do něj vešla. Teta ji zavedla do jejího pokoje na konci chodby.

„Takže tady. Nejdřív jsem myslela, že bys chtěla bydlet v pokoji, ve kterém jsi bydlela s Amandou, když jste tady byly na prázdninách, ale nakonec mě napadlo, že pokoj pro hosty ti bude vyhovovat víc. Koupelna je hned naproti.“ Valerie přikývla a chystala se vejít dovnitř.

„Valerie?“ zastavil ji tetin hlas.

„Ano, teto?“ podívala se na ni unaveně.

„Jem ráda, že jsi přijela.“

„Já taky,“ usmála se na ni Valerie a vešla do pokoje.

Byl útulný, naproti dveřím stála obrovská postel, vedle ní noční stolek. Napravo stála komoda a nad ní bylo zavěšené zrcadlo. Nábytek byl kupodivu moderní, což Valerii překvapilo, vymalováno bylo krémovou barvou. Na levé straně vedle postele bylo velké okno.

Teta Amber měla pravdu, tenhle pokoj jí vyhovoval a dokonce se jí moc líbil.

Valerie vzala kufr, položila ho na postel a i přes veškerou únavu začala vybalovat věci...

 

XXX

 

„Noahu, to nemyslíš vážně? Jak jsi mohl Leah říct něco takovýho?!“ Noah se zastavil ve dveřích a otočil se na svoji matku.

„Mami, nemůžu za to, že se do mě Leah otiskla. Tahle vlčí věc mě štve. Já vím, že ty a táta... No prostě, nic k ní necítím. Nemysli si, že mě samotnýho neštve, že jí ubližuju, ale prostě to nejde. Já si tohle nevybral. Bude lepší, když odjede, jak pro ni, tak pro mě!“ Odvrátil pohled od své matky a vyšel ven ze dveří. Renesmé Blacková stála na místě a dívala se na dveře, kterými její syn odešel.

Bylo jí ho líto, nevyznal se sám v sobě. Když byl malý, bylo všechno tak jednoduché.

Tak, jak říkal Carlisle, jakmile dovršil osmnácti let, přestal stárnout. I když mu je už dvacet, je uvězněn v těle osmnáctiletého kluka. Měnit se nezačal, i když očekávali, že to tak bude, protože z jedné části měl v sobě upíří geny, ale nestalo se. Ale možná, že mu jeho upíří část nedovolila, aby bral nějaký otisk na vědomí. Bylo jí líto její přítelkyně, která má znovu zlomené srdce, ale pomoci jí v tomhle ohledu nemohla.

Vzdychla si a šla do kuchyně připravit snídani pro Sarah, která jí zatím žádné starosti nedělala. Ve svých sedmnácti letech byla až moc rozumná a svého bratra vždycky usměrňovala.

„Ahoj, mami,“ Sarah vešla do kuchyně a objala svou matku. I přesto, že Renesmé nedávno oslavila devětatřicáté narozeniny, vypadala spíš jako její starší sestra než matka a Sarah na to byla hrdá.

„Ahoj,“ Ness se otočila na svoji dceru a usmála se.

„Slyšela jsem Noaha, nezlob se na něj kvůli tomu s Leah, on sám má výčitky za to, že jí ubližuje,“ řekla jí Sarah, když seděla u kuchyňského pultu a ďobala do snídaně.

„Já vím, jenže Leah už si toho se zlomeným srdcem vytrpěla tolik. Mám strach, že tohle by jí mohlo zničit.“

Nessie se posadila vedle své dcery a napila se kávy.

„Leah bude šťastná a Noah taky. Možná, že její odjezd bude pro ni ten šťasný krok, mami.“ Sarah slezla z barove židle a políbila matku na spánek.

„A ty se chystáš kam?“ zeptala se jí Renesmé, když Sarah vycházela s kuchyně.

„Zajedu se podívat za Danielem.“ Renesmé přikývla a její dcera odešla. Ti dva spolu chodili rok. Paulův syn měl Sarah moc rád a Nessie se modlila, aby se ve Forks neobjevili upíři a neprobudili tak vlka, kterého v sobě měl. Nechtěla, aby její dcera trpěla, kdyby se Daniel otiskl do jiné.

 

Noah vyšel z domu a myslel na Leah. Měl ji moc rád, ale nemiloval ji a věděl, že nikdy nebude. Z jedné části byl rád, že si může sám zvolit, koho milovat, ale z druhé strany nenáviděl to, že Leah ubližuje. Nasedl na motorku a vyrazil za otcem, kterému po maturitě pomáhal s prací na domech. Nikoho by nenapadlo, že Jacob Black se jednou přestane šťourat v autech a dá se na klempířské a zednické práce, ale protože chtěl uživit rodinu, musel to udělat a opravování aut mu zůstalo jako koníček.

Tentokrát pracoval u jedné starší dámy, které předělával koupelnu. Práci by zvládl sám, ale Noah mu tam jezdil pomáhat, protože ačkoliv ta stará paní bydlela sama a moc přátel neměla, byla s ní opravdu legrace. Takže vlastně netušil, proč je tak opuštěná. Možná za to mohla ta její ukecaná pusa.

Když dojel před její dům, sundal si helmu a sesedl z motorky. Jeho pohled upotala postava, která stála otočená zády mezi dveřmi. Byla to dívka. Dlouhé hnědé vlasy po pás, štíhlé dlouhé nohy a pěkně tvarovaný zadek, skrytý tmavě modrými riflemi. Přes sebe měla přehozenou bílý pléd. Noahovi vyschlo v ústech. Pomalým krokem se vydal k domu a poslouchal rozhovor, probíhající uvnitř.

„Měl by jsi sem vzít i svoji ženu, ráda bych ji poznala.“ Slyšel paní Johnsonovou.

„Já ji sem přivedu a Vy ji stejně nepustíte ke slovu. I když Vás možná by trumfla, Amber. Nessie v poslední domě mluví od rána do večera.“ Paní Johnsonová se zasmála a dívka společně s ní.

„A kdepak máš toho svýho kluka, Blacku? Řeknu ti, že ten se vám povedl, bejt mladá jako tadyhle Valerie, skočila bych po něm a už bych z něho neslezla.“ Dívka jménem Valerie se zakuckala smíchem. Noahovi zacukaly koutky. Ta ženská je jak tajfun, pomyslel si.

„Měl by každou chvíli dorazit. Už Vás někdy napadlo, Amber, že byste si měla na tu vaši pusu pořídit zbrojní pas?“ zeptal se Jacob a z tónu jeho hlasu bylo poznat, že se směje.

„To víš, že napadlo, jenže než by mi ho vystavili, tak by jim ze mě praskly bubínky. Ráda bych si s tebou ještě povykládala, ale musíme s Valerií zajet nakoupit, ať máte vy pracanti co na zub.“

Jakmile to dořekla, Valerie vešla dovnitř a vyběhla do patra a paní Johnsonová si tak všimla, jak se Noah blíží k domu.

„A heleme se, my o vlku a vlk za dveřmi! Kdepak ses poflakoval, Noahu? Právě jsme o tobě mluvili.“ Paní Johnsonová se snažila tvářit vážně, ale v očích měla jiskřičky smíchu..

„Slyšel jsem,“ usmál se na ni a vešel do domu.

„No, to je dobře, ale aby ti nenarostl hřebínek. Měla bych tě přestat chválit. No nic, já jdu do auta, Jakeu, řekni Valerii, že tam na ni čekám.“ Jeho otec přikývnl a dál se věnoval své práci. Paní Johnsonová vyšla z domu.

„Takže, s čím chceš pomoct?“ Noah se podíval na svého otce.

„V autě mám pytel fajnové, potřebuju, abys mi ji donesl a namíchal.“ Noah přikývl a odešel.

Zrovna vytahoval pytel z náklaďáku, když k němu zavanula vůně, která mu rozpumpovala krev v žilách. Podíval se směrem, kterým ho čich táhl, a uviděl ji. Seběhla schody a bežela k autu. Když otevřela dveře a chystala se nastoupit, podívala se Noahovým směrem. Jejich pohledy se setkaly a na pár vteřin se do sebe vpily. Pak na ni paní Johnsonová promluvila, Valerie sebou trhla, nastoupila a odjely. Noah stál a před očima měl její tvář. Byla krásná, velké hnedé oči, malý rovný nos, plné rty, které vábily k polibku. Ještě nikdy ho žádna holka neokouzlila tak, jako ona. Musel zjistit, co ji přimělo přijet do Forks...

XXX

Ráno probudily Valerii hlasy. Pomalu vstala, natáhla na sebe rifle a tričko a protože bylo chladno, přehodila přes sebe bílý pléd, který byl poskládaný na komodě. Šla do koupelny, opláchla si obličej, vyčistila zuby a rozčesala si vlasy. K vlastnímu údivu se cítila dobře, žádné myšlenky na New York, na Samuela a na to, co se stalo. Nanesla trochu řasenky na svoje už tak dlouhé řasy a sešla po schodech dolů. V koupelně, která byla v přízemí, kousek od vchodových dveří, stál muž a prohlížel si zeď, ktará potřebovala ještě pár úprav, než na ni začne lepit obklady. Valerie si ho rychle prohlédla. Černé vlasy, snědá pleť, vypracovaná postava. Jeho tvář viděla z boku, ale bylo jí jasné, že to bude fešák. Mohlo mu být kolem čtyřiceti.

„Dobrý den,“ pozdravila ho. Podíval se na ni, a tak si ho mohla prohlédnout pořádně. Nemýlila se, byl to fešák. Z pod řas na ni hleděly hnědé oči a na tváři mu pohrával veselý úsměv.

„Zdravím, ty musíš být Valerie.“ Valerie byla překvapená, že zná její jméno. On si jejího překvapení všimnul.

„Amber mi o tobě řekla, když jsem přijel. Doslova to znělo takhle: Nedělej kravál, nahoře mám neteř a potřebuje se vyspat. Takže ten svůj majzl nech ležet tam, kde je, nebo tě s ním přetáhnu přes hlavu, Blacku. Takže jsem se držel instrukcí. Jsem Jacob Black a jak sis asi všimla, pracuju tady.“ Napřáhl k Valerii ruku a potřásl si s ní.

„Valerie Weaveringová, těší mě. A nejsem Ambřina neteř, ale kamarádka její neteře,“ odpověděla mu Val s úsměvem.

„Pro Amber jsi její neteř a toho si važ, protože ona si jen tak někoho k tělu nepustí.“

„Dobře, díky,“ usmála se na něho.

„Heleďme se, kdo se nám to vzbudil. Dobrý ránko, Val. Doufám, že tě nevzbudil tadyhle Jake? Jestli jo, tak mu ten jeho majzlík nacpu tam, kam slunce nesvítí.“ Teta Amber vyšla z kuchyně s úsměvem na tváři.

„Ne, teto, nevzbudil mě.“ Valerie se na ni usmála. Dveře od domu byly otevřené, a tak Val vyšla ven a nadechla se chladného vzduchu. Pak se otočila směrem do domu a poslouchala rozhovor těch dvou. Teta Amber si vážně servítky nebrala, ale Jacob Black taky ne. Chvíli si tam povídali a pak Amber oznámila, že pojedou nakoupit. Valerie okamžitě vyběhla do pokoje, aby se převlékla. Nejen proto, že pojede do města, ale i proto, že měl přijet Jakeův syn. A jestli byl alespoň z poloviny tak hezký jako jeho otec, měla se na co těšit. V pokoji se převlékla do černých legín a tmavě modré tuniky, nazula si černé baleríny a běžela do přízemí, kde jí Jake oznámil, že na ni teta čeká v autě. Když vyšla z domu, první, co upoutalo její pozornost, byla černá motorka. Seběhla schody, doběhla k autu, a když se chystala nastoupit, podívala se směrem ke garáži a uviděla ho. Černé krátké vlasy, snědá pleť, i když ne tak jako Jacobova, plné rty a ty jeho oči. Krásné zelené oči, které hleděly přímo na ni. Chtěla od něj svůj pohled odvrátit, ale nešlo to.

„Je to kus, co říkaš?“ ozavla se teta Amber. Valerie sebou trhla, podívala se rychle na tetu, nastoupila a dveře přibouchla tak silně, až se lekla. Auto se rozjelo a pusa tety Amber taky.

„Jo, holka, ten kluk je hezkej jako hřích. Vím, že sis užila svý, ale měla by sis uvědomit, že celej život smutnit nemůžeš. Vím, že to zní blbě, ale seš mladá, krásná a roky plynou rychlejš než větry po fazolačce. Jo, já vím, blbý přirovnání, ale je to tak. Ani nebudeš vědět jak a budeš stará a osamělá.“ Mezitím co mluvila, sledovala cestu. Valerii připadalo, že mluví tak trochu o sobě.

„Nechce se mi o tom mluvit. A určitě jsem sem nepřijela proto, abych tady sbalila nějaký mladý ucho. Kolik mu může být? Devatenáct? Na nejvýš dvacet? Ne, díky, neříkám, že pohled na něho není příjemný, to ne. Ale nic víc.“ Valerie se dívala ven z okna.

„Ježiši Kriste, a kolik ti je? Vždyť vypadáš mladší než on!“ podívala se na ni teta.

Valerie se na ni konečně podívala.

„Za dva měsíce mi bude sedmadvacet. Myslím, že to je dost velký věkový rozdíl. Nechci se o tom už bavit. Milovala jsem Samuela a on zemřel. Nemám zájem, abych někomu znova otevřela svoje srdce a on mě pak opustil. Jakýmkoliv způsobem.“ Valerii se nahrnuly slzy do očí.

„Dobře, už mlčím a promiň mi to. Ale měla bys vědět, že v některých situacích je opravdu lepší, když je chlap mladší.“ Valerie se i přes to všechno rozesmála. Teta Amber na ni šibalsky mrkla a rozesmála se taky.

XXX

 

„Co je to za holku, tati?“ Noah vešel do domu s pytlem přes rameno.

„Je to kamarádka Ambřiny neteře,“ odpověděl, aniž by přestal pracovat. Noah položil pytel s fajnovou na zem a opřel se o futra koupelny.

„A proč přijela?“ snažil se, aby jeho otázka vyzněla tak, aby si jeho otec myslel, že je mu jedno, jestli odpoví.

„Proč tě to zajímá?“ Podíval se na něj se zdviženým obočím.

„Jen tak. Moc lidí do Forks na prázdniny nejezdí,“ pokrčil rameny.

„Amber říkala, že potřebovala odjet. Před půl rokem jí umřel snoubenec. Prý potřebovala vypadnout z New Yorku, aby se z toho dostala. Říkala, že si toho zkusila dost. Máma jí zemřela, když byla ještě na střední a bratr o dva roky pozdějš. S otcem se prý nestýká, a tak její neteř napadlo poslat jí sem. Vypadá jako hodná holka a taky je moc hezká.“

„Aha. Jo, no já ji ještě neviděl, teda viděl, ale jen zdálky. Vypadá mile.“ Přestal se opírat o futro, vzal ze země pytel a odešel na dvorek za domem, aby namíchal fajnovou pro otce. Celou dobu myslel na Valerii, nechápal proč. Něco ho na ní přitahovalo. Jasně, byla krásná, ale táhlo ho k ní něco jiného. Její vůně v něm rozproudila krev. To se mu ještě u žádné holky nestalo.

Když byl s prací hotový, odvezl kolečka s namíchanou fajnovou otci.

„Bezvadný, Noahu, dones mi z auta ještě nějaký hladítka a lžíce, ať můžu začít nahazovat.“ Noah přikývl a chystal se vyjít z domu, když se ve dveřích srazil s Valerií. Narazil do ní tak silně, že málem upadla, a tak ji rychle chytil kolem pasu. Stál jako přibitý a držel ji ve svém náručí. Jejich pohledy se setkaly a na pár vteřin se od sebe nedokázaly odtrhnout. Noahovi se rozbušilo srdce a zrychlil dech. Byla krásná. Ne, nádherná a ta její vůně. Neměl ponětí, co se děje, měl chuť ji políbit a zároveň ještě jiný pocit. Pocit, jako by byla jeho kořist.

„Měl by sis utřít sliny, mladej, nebo ti ještě zajedu koupit bryndák.“ Hlas paní Johnsonové ho přinutil se vzpamatovat.

„Promiň,“ řekl rychle a pustil ji. Seběhl po schodech dolů a přál si co nejrychleji zmizet. Připadal si jako idiot.

 

Hledal v autě to, co jeho otec potřeboval a přitom se třásl.

„Doprdele, tak kde to je?!“

„Jsi v pohodě?“ Noah se otočil na otce a chtěl mu odpovědět, že je, ale místo toho se zhluboka nadechl a zakroutil hlavou, že ne.

„Nevím, co se děje, ale asi bude lepší, když odtud zmizíš a proberem to doma.“ Stiskl mu rameno.

„Jo, asi jo. Díky.“ Aniž by čekal, až mu jeho otec ještě něco řekne, vydal se k motorce, nasedl a odjel.

 

XXX

Valerie se nabídla, že uvaří oběd, ale místo toho, aby se dala do práce, stála u lednice a hleděla do prázdna. Nerozuměla tomu, co se stalo, ještě nikdy v životě nezažila něco takového. Ani se Samuelem. Toho kluka viděla poprvé a musela sama sobě přiznat, že ji to k němu neuvěřitelně přitahovalo. Jeho vůně, voněl tak zvláštně. A jeho oči. Měl tak uhrančivý pohled, kterému by podlehla snad každá dívka. Když se s ním srazila ve dveřích a on ji držel v náručí, měla pocit, jako by ji chtěl políbit. A nejhorší na tom bylo, že ona by se vůbec nebránila. Otřásla se při myšlence, že by byla něčeho takového schopná tak brzo po Samuelově smrti.

„Usnula jsi ve stoje?“ tetin hlas ji vyrušil z přemýšlení. Valerie se na ni otočila.

„Ehm, ne. Jen jsem přemýšlela, jestli jsme nakoupily všechno potřebné na ty lasagne.“ Chabě se usmála.

„Aha. No, já myslela, že myslíš na mladýho Blacka.“ Teta Amber se snažila tvářit lhostejně, ale Valerii bylo jasné, kam tím míří.

„Nemám důvod na něho myslet,“ otočila se k lednici a otevřela ji, aby vyndala cibuli a česnek.

„Když to říkaš. Já jen, že kdyby se na mě takhle podíval nějakej mužskej, tak se asi rozpustím blahem a dám mu všechno, oč by mě požádal.“ Vzala sklenici, napustila ji vodou a s významným pohledem odešla z kuchyně.

Valerie položila věci z lednice na kuchyňskou linku a vzdychla si. Tohle bude těžší, než čekala. Ještě neví jak, ale bude se muset Noahovi vyhýbat, jak nejlíp to půjde. Jenže měla pocit, že tata Amber jí nic z toho, co má v plánu, neusnadní.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

maryblack

6)  maryblack (03.09.2012 00:26)

Marcelle - díky moc

Niky - děkuju moc, jsem ráda, že si to povídka líbí :D

Niky

5)  Niky (03.09.2012 00:13)

Určitě pokračuj!
Teta Amber je pěkně drsná baba :D Jo, s tou se Val určitě nudit nebude
A setkání Noaha a Val, uááá No, myslím, že za chvíli jí nějaký věkový rozdíl rozhodně vadit nebude
„Měl by sis utřít sliny, mladej, nebo ti ještě zajedu koupit bryndák.“
Úžasný, honem další kapitolu

Marcelle

4)  Marcelle (02.09.2012 19:33)

Amber je úžasná

Empress

3)  Empress (02.09.2012 18:01)

Presne tak, keby bola taká teta aj v TS, myslím, že by Edoušovi pekne vyprášila "kožuch" , upír neupír
A Jake... máš pravdu
Takže šup, čakám na

maryblack

2)  maryblack (02.09.2012 17:58)

Díky :D budu se snažit aby byla. Jinak teta Amber je prostě, no co dodat Myslím si, že kdyby existovala v Twilight a poznala by Edu, tak by se chudák i přes to, že je upír červenal snad i na pr..li. A Jake? No jinak to s ním ani nejde, že ano

Empress

1)  Empress (02.09.2012 17:50)

Či má zmysel pokračovať? To čo je za otázka? Jasné, že áno
Tak a teraz ku kapitole: Stretnutie Noaha a Val Okrem toho či je tvoj Jake 20 ročný, alebo 40 ročný tak je prosto na zožratie , ale to ty už vieš však . Hm a teta Amber to je ženská od rány, páči sa mi
Čo som to ešte chcela? Aháá... Nech je tu nová kapča čo najskôr, inak

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still