Sekce

Galerie

http://ikonky.kvalitne.cz/fantasy/2013.gif

Setkání Antonie a Jacoba je pro oba smršť pocitů s nečekaným rozuzlením a Jared, který byl přímo u toho, běží do rezervace jako posel dobrých zpráv:-)

Antonia chvilku na nečekanou návštěvu zírala, než jí došel jeho omyl.

„Vy znáte Bellu? Kdo jste?“ Teprve pak si všimla, že přede dveřmi stojí dva muži, ale přes toho, co na ni tak upřeně koukal, na toho druhého neviděla. Ale i kdyby na něj viděla, nezajímal by ji. Veškerou její pozornost upoutal muž před ní. Vlasy měl zastřižené nakrátko, takže vynikla jeho tvář se snědou pletí a indiánskými rysy. V jeho hlubokých tmavých očích se jakoby ztrácela. Měla co dělat, aby se vytrhla ze zaujetí jeho osobou. Začínala být nervózní z jeho mlčení a upřeného pohledu.  Na jedné straně cítila, že ji k němu něco přitahuje, ale zároveň si uvědomovala, že neměla tak lehkomyslně otvírat dveře. Navíc byly dva, takže měli převahu. Její úvahy přerušil Jared, protože to on s Jacobem sledovali Antoniino auto až k domu bývalého policejního náčelníka a nyní stáli před jejími dveřmi.

„Jacobe, jsi jasný jako facka! Ale ještě chvíli a vyděsíš svůj otisk tak, že nám přirazí dveře před nosem.  Prober se, chlape!“ A ramenem do Jacoba drcl tak, že tento vpadl do dveří. To Antonia nečekala a zpětný náraz ji srazil na zem, takže si pěkně natloukla zadek.

„Aáááá,“ začala si hlasitě stěžovat a přitom si třela bolavé pozadí. Pak jí došlo, že má v předsíni dva obrovské chlapy a konečně projevila nějaký pud sebezáchovy.

„Pom....,“ ale to už u ní klečel Jacob a pomáhal jí na nohy. Přitom jí stihl dát ruku přes ústa, aby nezalarmovala celou ulici. Podle toho, v jaké výšce nasadila tón, to bylo docela možné.

„Nekřič, prosím, nekřič! Nic ti nehrozí, nemohl bych ti ublížit. Uklidni se!“ A jako vzácný poklad ji zvedl a odnesl do obýváku, kde ji posadil na sedačku. Potom před ní klesl na kolena, objal rukama její nohy a položil tvář na její stehna.

„Tak dlouho jsem na tebe čekal!“ Jeho rozrušený šeptavý hlas sotva slyšela. Sice nerozuměla jeho slovům ani svým pocitům, ale nebála se ho. A ten druhý muž ho oslovil Jacob, to znamená, že ... Vybavilo se jí matčino vyprávění o jejím kamarádovi z dětství, o měničích a hlavně se jí vybavil dopis, který mu měla odevzdat. Opatrně položila ruku na jeho hlavu, spočívající jí na nohách a stejně roztřeseným hlasem mu pošeptala.

„Jacobe!“

Jakoby dostal elektrickou ránu, prudce zvedl hlavu a podíval se do jejích zelených očí. Ještě stále to jeho hlava nemohla pobrat. Rysy její tváře byly Belliny, ale oči měla zelené, a když se na ni díval takto zblízka, viděl i jiné drobné rozdíly.

„Kdo jsi?“

„Nech mě vstát, musím dojít nahoru do svého pokoje a pak ti vše vysvětlím. Mám pro tebe dopis.“ Jemně ho upozorňovala, že ji stále drží přišpendlenou na sedačce. Jared už se dávno rozvalil na vedlejší křeslo, protože mu bylo jasné, že to bude na dlouho. Už se těšil na pozdvižení, které novinky ve smečce způsobí.  Jejich alfa se konečně otiskl.

Jacob váhavě uvolnil Antonii ze svého sevření, a když zamířila ke schodům vedoucím do patra, kde byl její pokoj, šel za ní jako poslušný pejsek. Když ale vešla do svého pokoje, rukou ho zarazila a přibouchla mu dveře před nosem. Chvíli trvalo, že našla mámin dopis, ale když otevřela dveře od pokoje, Jacob se opíral o protější stěnu.  Beze slov mu podala dopis a šla zpátky do obývacího pokoje.  Tam si sedla na sedačku a pustila se do představování sama, protože jak to vypadalo, nikdo se k tomu neměl.

„Jmenuji se Antonia Cullenová a jsem dcera Belly Swannové a Edwarda Cullena.“

Kdyby v obýváku vybuchla bomba, nemělo by to takový účinek, jako její slova. Jacob i s Jaredem zalapali po dechu. Jared se vzpamatoval jako první.

„Ale jak....? Ne, nechci vědět jak,“ opravil se po chvíli a pak pokračoval: „Jmenuji se Jared. Jacobe, nejlepší bude, když si teď přečteš ten dopis, já se mezitím půjdu proměnit a sdělím smečce novinky, aby si nemysleli, že se něco stalo a nepřihnali se sem všichni najednou.“ S těmito slovy vyběhl z domu a už ho nebylo.

 

Jacob si mezitím sedl vedle Antonie a pustil se do čtení dopisu od Belly. Když si uvědomil, že Bella bitvu přežila a dala život té nádherné bytosti sedící vedle něj, zalily se mu oči slzami. Nezlobil se na ni, že tak dlouho nedala o sobě vědět, jak pochopil, měla sama se sebou co dělat, ale když se rozhodovala, kam Antonii poslat do světa, neváhala a zvolila Forks, protože věděla, že u něj bude její dcera v bezpečí. Její dcera...proboha, vždyť ani nevěděl, že je to možné...s upírem. A teď se do ní otiskl! Už pomalu přestával doufat, že se někdy otiskne a přitom čekal jen na ni. Dopis opatrně složil zpátky a schoval ho do zadní kapsy kalhot. Pak zvedl oči k dívce, která se najednou stala celým jeho světem.

„Antonia, krásné jméno. Musíš mi o sobě všechno povědět. Když mi kluci řekli, že se dům Swannových rekonstruuje, a někdo se tam nastěhoval, zařekl jsem se, že se podívat nepůjdu. Kdybych to udělal, možná bych se o tobě dozvěděl už dřív. Takto jsme promarnili moře času. Co o mě víš ty? Co ti Bella všechno řekla?“

„Mamka mi vyprávěla celý příběh až minulý rok. Rostla jsem hrozně rychle, během pěti let jsem stále stárla a mamce a Marcusovi to dělalo starosti. Nevěděli, kdy se můj vývoj zastaví. Až bylo jasné, že už dál neporostu a já se ustálila v této podobě, konečně si oddechla. I dřív jsem ji přemlouvala, aby mi řekla vše o mém otci a mé rodině, ale vždy jsem ji jen rozplakala. Pak už jsem se bála zeptat. Marcus mi řekl jen to, co o historii Cullenových a Edwardovi věděl sám. Až doteď jsem neměla ani žádné jejich fotky, ale v bance jsem si převzala mamčinu skříňku a tam bylo všechno, co se dalo z domu zachránit, fotky i dárek od tebe.“

„No, mohla jsi ještě trochu povyrůst, pořád vypadáš oproti mně moc mladě. Poslední dobou se proměňuji stále méně častěji, protože od upírů máme už dlouho klid, a když se kluci všichni otiskli a já stále ne, myslel jsem si, že to tak má být a začal jsem stárnout. Ty jsi poloupírka, jak jsem pochopil, ale co to přesně znamená?“ Domáhal se informací Jacob. O poloupírech nikdy neslyšel.

„Lidská žena může mít s upírem dítě, ale celé těhotenství probíhá zrychleně a pro organismus ženy je to velká zátěž. Viktorie mamku kousla, když už se mnou byla těhotná, ale proměna díky jejímu štítu neproběhla úplně, takže je z mamky taky poloupírka. Jíme lidské jídlo i krev, samozřejmě zvířecí, potřebujeme i spánek a jsme silnější a rychlejší než lidé. Na upíry ale nemáme, jen díky Marcusově ochraně jsme mohly ve Volteře přežít. Marcus mámu miluje a mě vychoval jako vlastní. Vím, že pro tebe jsou to jen krev sající stvůry, ale Marcus je pro mě jako otec a chci, abys to pochopil,“ prosebně pohlédla na Jacoba.

Jacob si v té chvíli vzpomněl na podobné debaty s Bellou, a jak se u toho vždy pohádali. Nechtěl, aby se to opakovalo i s Antonií.

„Budu to respektovat, nechci, aby ses trápila. Nikdy ze mě kamarád upírů nebude, ale kvůli tvé rodině jim nebudu říkat pijavice.“

Ale Antonii trápilo ještě něco.

„Jacobe, já jsem poloupír, nevadí ti to? Občas musím lovit a pít krev.“

„Antonie, Toni, možná ti přijde otisk, že je moc narychlo, ale je to jako láska na první pohled, žádné zamilování, které časem vyprchá. Nic nemůže změnit mé city k tobě. Jsem teď nejšťastnější muž na světě a beru tě takovou, jaká jsi. Jako poklad, který je určen jen pro mě.“

V dálce se ozvalo vlčí vytí, které zachytil jak Jacobův citlivý sluch měniče, tak Antoniiny vylepšené smysly poloupíra. Oba s sebou trhli, jak je dostihla realita.

Jacob se usmál jejímu vylekanému výrazu.

„Neboj, jsem alfa, to má své výhody. Tímto ti jako Cullenové povoluji přecházet hranice na naše území. A hned tam vyrazíme. Musím tě představit celé smečce a dnes je úžasná příležitost. Večer je setkání kmenové rady a poté vždy posedíme u táboráku. Pojď, už se nemůžu dočkat, až jim tě ukážu.“

Najednou to nebyl dospělý muž, ale mladý chlapec, který si chce domů přivést svou první dívku. Oči mu zářily jako hvězdy a ten jeho úsměv byl nakažlivý. Začal ji popohánět, aby se oblékla a mohli vyrazit. Bylo něco kolem osmé hodiny a venku už byla tma. Sebrala v rychlosti bundu z věšáku a vyběhla před dům k autu. Jacob ji chytil až u dveří na straně řidiče a na její tázavý pohled jen zavrtěl hlavou. Vzal ji za ruku a vedl ji směrem k lesu. Antonia hned pochopila a nadšeně kývla. Sotva zašli hlouběji do lesa, Jacob se zastavil a začal se svlékat. Raději se decentně otočila a jen natáhla ruku, aby na ni mohl pověsit věci. Po chvíli ticha se otočila a několik metrů od ní stál obrovský hnědý vlk s Jacobovýma očima. Nejdřív udělal jeden opatrný krok, a když viděl, že se ho nebojí, přistoupil blíž a laškovně do ní šťouchl čumákem velkým jako kopačák. Antonia neodolala a zabořila ruce do jeho husté srsti na krku a zajela až za uši, kde ho podrbala. Očividně se mu to líbilo, protože natočil hlavu, aby na něj lépe dosáhla. Poté se otočila a chystala se rozeběhnout směrem, kterým tušila rezervaci, ale zezadu ji něco chytlo za bundu. Obrátila se na Jacoba, který vrtěl hlavou a významně hodil pohledem na svá záda.

„To jako si mám na tebe sednout? Týjo, povezu se na tobě jako na bojovém ledním medvědovi. Viděls Zlatý kompas? Splní se mi sen!“ A už se škrábala na obrovského vlka, který si ani nestihl lehnout, jak byla na jeho zádech rychle usazená. Rukama se chytla jeho srsti a patami ho lehce pobídla.

Jacob v odpověď štěknul, což mělo vyjádřit pobavení nad jejím nadšením pro fantasy filmy a vyrazil. Antonia se musela během chvilky položit na jeho záda, aby se ochránila před švihnutím nejbližší větve a už tak zůstala. Přece jenom les byl hustý a Jacob to bral liščími stezkami, ne rozlehlou ledovou plání jako ve filmu.

Při Jacobově rychlosti byli na území rezervace za pár minut, a protože někteří kluci ze smečky byli proměněni, všichni už věděli, že vede návštěvu. Táborák už byl připravený a kolem něho seděli starší kmene. Jared byl zpátky jako první a tak to byl on, kdo mohl kmenové radě oznámit novinky, týkající se Antonie.  Všichni to přijali napůl s radostí, když slyšeli, že se Jacob otiskl, napůl s nevírou, když jim bylo řečeno, do koho se otiskl. Až Billy, Jacobův otec, který mezitím dorazil za pomoci Sue Clearwatherové, našel vysvětlení.

„Podle mě to tak má být. Miloval Bellu, ale opravdu se do ní neotiskl. Nebyli si souzeni. Když říkáte, že ta dívka je Belle v mnohém podobná a otiskli se do sebe navzájem, znamená to, že naše magie stále funguje. Aby mohl vlk chránit svůj kmen před studenými, musí mít proč žít a zač bojovat. K tomu slouží otisk.“ Všichni kolem ohně potichu naslouchali jeho slovům. Kluci ze smečky si k sobě přitáhli své partnerky ještě blíž a ty, co se ještě neotiskli, naplnil pocit naděje.

Za chvíli už i lidské ucho zaslechlo, jak se něco mohutného blíží lesem a tak se pozornost všech na mýtině obrátila tím směrem. Jacob byl během sekundy oblečený a ruku v ruce vyšli z lesa. Ozvalo se pískání od kluků a nesmělé mávání ze stran děvčat. Nejdřív přivedl Toni ke svému otci, kterému se podezřele leskly oči.

„Tati, to je Antonia Cullenová, dcera Belly a Edwarda.“ Pak se obrátil na Toni.

„Toni, můj otec Billy Black.“

Billy jen roztáhl náruč a tím bylo řečeno vše. Antonia neváhala a nechala se od muže, který byl nejlepším přítelem jejího dědečka, obejmout. Ten si ji přitáhl do náruče na úroveň očí a zblízka si ji prohlížel. Zřejmě byl s tím, co viděl, spokojený.

„Vítám tě, dítě. Charlie by z tebe byl určitě nadšený. Škoda, že se své vnučky nedožil. Doufám, že ti ho budu moci aspoň částečně nahradit.“ S těmito slovy ji pustil a mrkl na Jacoba.

„Tak ses konečně dočkal, co? Belle jakoby z oka vypadla a přesto jiná. Jak jsem říkal, mělo to tak být. Teď už je všechno v pořádku.“

Jacob se s Antonií posadil na položený kmen, který sloužil jako lavička a postupně jí představil všechny přítomné.  Jen díky své poloupíří paměti si zapamatovala to množství jmen a jiných informací. U některých děvčat měla pocit, že je zahlédla ve škole, ale většina byly indiánky a chodily na školu v rezervaci. Přesto doufala, že až se poznají blíže, budou si rozumět. Cítila se mezi nimi příjemně, počáteční nervozita z toho, jak se k ní budou chovat, ji pomalu začala opouštět.  Zatím se báli moc vyzvídat, ale věděla, že jednou se začnou ptát. Přesto ji první otázka trefila jako šíp do srdce. Přišla od jednoho chlapce, který se ještě neproměnil.

„A co tvoje rodina? Cullenovi! Přijedou sem za tebou? Když tenkrát odešli, řekli, že se sem už nikdy nevrátí a další kluci se neproměnili.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Mirus

5)  Mirus (09.02.2012 19:52)

áááá, pozorný čtenář :p :p dostalas mě:p :p :p

4)  Leni (07.02.2012 08:16)

Mám v tom trochu zmatek. V první kapitole píšeš, že Billy před třemi roky zemřel a Jacob žije sám. Jak to tedy je?

HMR

3)  HMR (04.02.2012 18:31)

asi začnu mít ráda Jacoba

2)  UV (03.02.2012 18:30)

1)  LENA (03.02.2012 18:25)

Tak tou poslední ětou jsi mě dorazila. Já jsem tak zvědavá.
Zase trochu jinak, jsem zvědavá jak si s tím poradíš.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek