Sekce

Galerie

http://ikonky.kvalitne.cz/fantasy/2013.gif

Pokračování Nespravedlivého osudu. Nakonec z toho je kapitolovka. Tato kapitola je jakoby z jiného konce, ale časem na první kapitoly navážu.

Mezitím ve Forks... Kdopak je původcem zvláštních stop ve Forkských lesích?

Příjemný večer u táboráku narušila jedna jediná věta.

 

„Do domu Swannových se někdo nastěhoval.“ Oči všech se obrátily směrem k Jacobovi.

 

„Při tak rozsáhlé rekonstrukci se to dalo čekat. Nikdo nebude vrážet peníze do domu, kde  nebude nikdo bydlet. Už to není dům Swannových.“

A zase nastalo ticho, které by se dalo krájet.

 

Každý u ohně zavzpomínal na události před sedmi lety, které poznamenaly všechny. Ztráty byly jak na straně lidí, tak vlků i upírů.

 

Nakonec to Jacob nevydržel.

 

„Dobrá, dneska má hlídku Jared s Kevinem. Ostatní můžou jít spát, což mám v úmyslu udělat také.“ S těmito slovy se zvedl ze země a odkráčel do tmy směrem ke svému domu. Jestli si ostatní mysleli, že se bude chtít podívat, kdo se do jejího domu nastěhoval, tak to se teda spletli. Sedm let se tam nepodíval a ani teď to nemínil měnit. Je to jen dům, on má svoje vzpomínky na Bellu pevně uzamknuté ve svém srdci.

 

Když odešel, Jared houkl na mladšího Kevina, aby se proměnil a oba zmizeli v blízkém porostu. Jakmile byli jen spolu ve vlčí podobě, Kevin se musel zeptat.  Už dlouho mu to vrtalo hlavou.

 

„Bella přece nebyla jeho otisk. Vím, že ji měl opravdu rád, ale jak to, že se doteď do nikoho neotiskl. Kromě dvou nejmladších vlků už jsme se otiskli všichni, jen on ne.“

 

Ale Jared do něj jen šťouchl a běžel bez řečí dál. Co by k tomu taky mohl říct. Kevin jen konstatoval fakt, že jejich alfa se dosud neotiskl. A přitom by to potřeboval. Svůj život dělil mezi smečku a svou opravárenskou firmu.

Najednou, když vítr zavál tím správným směrem od řeky, ucítil zvláštní pach. Kevin to ucítil taky.

„Jarede, co to je? Je to na cullenovic straně, půjdeme se podívat?“

 

„Kolikrát ti mám říkat, že když tu Cullenovi nejsou, tak není žádná naše nebo jejich strana. Celé území je naše. Cítím upíra, ale i člověka. To může znamenat jen jedno. V lese je člověk i upír a to nemůže dopadnout dobře. Běžíme!“ Zavelel Jared.

 

Do rána pročesávali les, ale nic nenašli. Teda našli sice stopu, ale velmi slabou a opravdu se tam mísil pach člověka a upíra. Stopa vedla směrem do města. To se nelíbilo ani jednomu. Proto se rozhodli hned běžet za Jacobem a nahlásit to.

 

Jacob nebyl zrovna v dobré náladě, když ho nad ránem vzbudili, ale poté, co mu vysvětlili noční události, probral se.

 

„To není dobré. Pokud se upír pohybuje po městě, nemůžeme ho v té změti pachů najít a i kdybychom ho našli, nemůžeme zaútočit na veřejnosti. Dnes si vyrazíme všichni do města. Rozdělíme se po skupinkách a každý pročeše určitou oblast. Třeba na něco narazíme. Vyřiďte to ostatním. Sraz je v osm. Dřív to nemá smysl, mohli bychom vzbudit podezření.“

 

Tak tiše jako přišli, tak se Jared s Paulem zase vytratili, aby zburcovali ostatní. Do osmi hodin zbývaly už jen dvě hodiny.

 

Jacob mezitím přemýšlel, jak nejlépe prohlédnout co největší plochu města.

 

 

 

Přesně v osm hodin byli všichni vlci shromážděni před Jacobovým domem.  Jacob začal hned vydávat rozkazy.

 

„Jedna dvojice půjde ke škole, druhá k obchoďáku, další projde ulice, kde jsou restaurace a bary a pohybuje se tam nejvíc lidí. Já a Derek znovu proběhneme les, jestli nenarazíme na čerstvou stopu. Kdo uvidí nebo ucítí něco podezřelého, okamžitě to nahlásí, jinak všichni za dvě hodiny sraz u řeky.“

 

Všichni se rozešli po svých úkolech a jediní Jacob a Derek se proměnili a rozeběhli se do lesa. Na žádnou čerstvou stopu nenarazili a i ta stará z noci už byla hodně vyčichlá. Přesto nad ní oba starší vlci kroutili hlavou. Takový pach neznali.

 

Jared s Kevinem si vybrali oblast školy, protože oba jejich otisky chodily do školy. Jaredova žena Sara tam učila první stupeň a Kevinova Ellen chodila do posledního ročníku. Proto nebyli nápadní, když by se poflakovali kolem školy. Mohli to svést na to, že čekají na své polovičky, což koneckonců už několikrát udělali. Co je však zarazilo, že ten zvláštní pach byl cítit už na parkovišti. Nakonec našli i zdroj, pach byl nejsilnější u jednoho superautíčka červené barvy, který se vyjímal mezi ostatními vraky jako pěst na oko.

 

„Jarede, co když je ten upír ve škole?“ Panikařil Kevin, když pomyslel na Ellen.

 

„Klid, Kevine, uvažuj! Proč by upír jel do školy takovým fárem kvůli lovu. To není zrovna nenápadné. A z toho auta je cítit člověk i upír. Musíme zjistit podrobnosti a ty se dozvíme nejlépe od holek. Ty běž do lesa se přeměnit a řekni Jacobovi novinky. Já zatím zajdu za Sarou a pod nějakou záminkou ji vytáhnu ze třídy. Uvidíme, jestli si něčeho nevšimla,“ rozhodl Jared.

 

Kevin bez odmlouvání vyrazil do lesa, toto se musí alfa dozvědět, co nejdříve.

 

Jared zamířil přímo k budově školy do levého křídla, kde byly třídy pro první stupeň. Sara učila první třídu a jejich učebna byla blízko školního hřiště, kde často s dětmi pobývala. Když obešel blok, uviděl, že jsou děti venku a Sara ještě s jednou učitelkou na ně dohlížejí.

Sara si ho všimla jako první, požádala proto kolegyni, aby dávala zvýšený pozor a s úsměvem šla Jaredovi naproti. Když ale viděla jeho vážnou tvář, zneklidněla. Jakmile byla z doslechu kolegyně, začala se vyptávat.

„Jarede, děsíš mě! Co se děje?“

 

„Saro, potřebuji vědět, jestli sis ve škole nevšimla něčeho výjimečného? Nevíš, jestli tu není nějaký nový žák?  Patří mu to červené luxusní auto na parkovišti. Nevidělas, kdo z něj vystupoval?“ Chrlil na ni otázky. Přitom se ji snažil uklidnit letmým pohlazením po tváři. Nechtěl ji takhle vyděsit, ale situace byla vážná. Vždyť všude kolem bylo tolik lidí.

 

„Dnes jsem přišla do práce dřív a tak jsme měly s kolegyní čas na kafe, seděly jsme tady v dětském koutku a viděly jsme, když to auto přijelo. Je to dost daleko, takže můžu říct jen, že přijela jedna osoba a byla to dívka. Rozhodně bude chodit do nějakého vyššího ročníku, když řídí auto. Čekala na ni nějaká kamarádka a pak spolu odešly do hlavní budovy. Víc nevím, ale když chvíli počkáš, zeptám se na sekretariátě, jestli nemáme nějakou novou žačku. Vydrž!“ Řekla Sara a odběhla zpátky do učebny k telefonu.

 

Jared mezitím očima pročesával prostory kolem školy, jestli neuvidí onu záhadnou dívku. Pach už se pomalu vytrácel, protože ve Forks bylo samozřejmě ten den deštivo a větrno.

 

Sara byla za chvíli zpátky, přesně jak slíbila. Jedním telefonátem na sekretariát zjistila všechno, co potřebovala vědět.  Celá rozrušená přiběhla ke svému muži.

 

„Jarede, asi týden je tu přihlášená jen jedna nová žačka a její jméno je Antonie Cullenová. Kdo to je? Copak se Cullenovi vrátili?“

 

„Hm, pokud vím, tak ne. Ani si nevzpomínám na žádnou Antonii Cullenovou. Musím běžet na sraz se smečkou a poradit se s ostatními, co dál. Pokud už chodí týden do školy a zatím se nic nestalo, tak doufejme, že patří do klanu Cullenových a lidi neloví. Tak zatím ahoj.“

Po krátkém polibku na rozloučenou se Jared vydal nejkratší cestou k lesu a jakmile byl z dohledu, proměnil se a běžel k řece. Tam už na něj čekali ostatní a jeho mysl se naplnila otázkami, jak překřikovali jeden druhého. Až Jacob tomu učinil přítrž a všechny okřikl.

 

„Hlášení, Jarede!“

 

Jared jim v mysli promítl svůj rozhovor se Sarou. Jacob se zamyslel, jakým způsobem zjistit něco bližšího, ale řešení bylo jen jedno.

 

„S Jaredem počkáme až skončí škola, budeme sledovat její auto lesem a uvidíme, kam s ním pojede. Jestli někde bydlí, tak ji půjdeme navštívit a zjistíme, co je zač. Ten pach je vážně divný.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

1)  UV (29.01.2012 16:51)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek