Sekce

Galerie

http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc4/hs236.snc4/39129_1387334163367_1232457038_31021335_6594921_n.jpg

Pilotní díl mé nové povídky, tak doufám, že se bude líbit. Bella leží v komatu v nemocnici. Našli ji ležet na chodníku pod čtyři metry vysokým oknem. Možná vypadla náhodou nebo spáchala sebevraždu, ale taky ji možná někdo shodil. Policie prošetřuje všechny možnosti, ale je naprosto bezradná. Stejně tak Alice - nic neviděla. Mike Newton jako hlavní podezřelý chce očistit své jméno. Ovšem ze všech nejvíc prahne po rozřešení sama oběť.

 

Prolog

„Smrt je jen brána do dalšího života, kterou se jen bojíme projít,“ říká Budha.

Možná, že je to pravda, ale pokud vás ta brána uvězní mezi dveřmi a nepustí vás dál, tak to není moc příjemné…

***

1. kapitola – Doufání

Zástupce ředitele policie ve Forks Steve Adams si položil nohy na stůl, usrkl pořádný doušek kávy a znovu se zamyslel nad tím případem. Věděl, že jediný důvod, proč mu byl přidělen, je, že obětí je dcera jeho nadřízeného a on není momentálně schopný pracovat, ale i přesto byl rád, že na něj konečně dopadlo trochu zodpovědnosti.

Dcera Charlieho Swana, Isabella, byla nalezena, jak leží pod otevřeným oknem forkské střední, které bylo čtyři metry vysoko. Příčina pádu nebyla zatím objasněna.

Povzdechl si. Poslední dobou padaly dívky z vysokých míst jako hrušky. Nedávno vyšetřovali případ Kim Alleyové v La Push. Konečný závěr zůstalo, že nešťastnou náhodou spadla z útesu.

Z Charlieho mezi vzlyky vypadlo, že Bella byla nemotorná, takže mohla vypadnout sama. Zástupce sám viděl dotyčné okno. Dolní okraj byl pouze padesát tři centimetrů nad podlahou. I on se musel pěvně držet, aby se mohl podívat dolů.

Ale jeho selský rozum mu říkal něco jiného. Bellu někdo z okna vystrčil.

Ne, neměl by se tak ukvapovat. Přesto tu ta možnost byla. Ale kdo by to udělal?

To byla otázka, kterou si pokládal už od té doby, co dospěl k tomuto závěru.

Podle výpovědi hlavního podezřelého Mika Newtona, který s ní krátce před pádem mluvil, jen řekla:„Musím se vrátit, zapomněla jsem si učebnice.“

A cestou zpátky do učebny biologie…

Jeho úkolem bylo zjistit, co se stalo a proč. Mohl jen doufat, že na to brzy přijde.

Zajímavé bylo zjištění, že učebnice měla Bella v batohu, i když učitel biologie ji ve třídě po ukončení hodiny znovu nezahlédl. Řešení se nabízelo. Mike si všechno vymyslel a vystrčil ji z okna.

Další ukvapený závěr. Znovu se napil kávy, a už asi po sto padesáté si pročetl zápisy výpovědí studentů a učitelů školy.

„Myslíte, že byla nešťastná a…?

„A zabila se sama?“ Mikovi Newtonovi to docvaklo. „Ne, nemyslím si to.“

Stejně odpovídali i ostatní, koho vyslechl.

Dál si pročítal výpovědi, ale za chvíli se přistihl, jak jen mlátí bločkem o stůl. Najednou mu došlo, kterou výpověď potřebuje. Výpověď, která by mohla všechno objasnit. Výpověď Isabelly Swanové.

Bella totiž pád z okna přežila.

***

Doktor Carlisle Cullen se podíval na dívku v hlubokém komatu, od které před chvílí odešli její zdrcení rodiče. Kolem jejího lůžka bylo rozmístěno mnoho přístrojů, které pomáhaly udržovat její základní životní funkce.

Carlislovi jich bylo velice líto, ale věděl, že pro ně nemůže již více udělat. Jejich dcera Isabella Swanová po pádu z okna měla zlomenou nohu a čtyři žebra, ale hlavně poškozenou část mozku. Její stav byl po několika operacích stabilizovaný, nicméně stále zůstal velmi vážný.

Nikdo nevěděl, jestli se probudí a začne se uzdravovat nebo nastane obrat a ona zemře. Také mohla zůstat v komatu měsíce i roky. Existovaly takové případy.

Její rodiče Charlie a Renée doufali v tu první možnost. Nic víc také nemohli, jen doufat.

Dívka měla velmi tmavé hnědé vlasy, které zdůrazňovaly její bílý obličej. Díky té bledosti si spoustu lidí mohlo myslet, že už je dávno mrtvá.

Připomínala mu chlapce, kterého kdysi dávno našel ležet na lůžku, jak umíral na Španělskou chřipku. Jeho rodiče už na tu nemoc zemřeli a on je brzy na to následoval. Carlisle si dodnes vyčítal, že mu nepomohl, tedy jestli se tomu pomoc dala říkat.

Téhle dívce by naopak mohl pomoc… Rychle tu myšlenku zanevřel. Přece by ji nemohl vzít jejich rodičům. Ti trpí už dost.

Carlisle se k ní přiblížil a zašeptal: „Bello? Slyšíš mě?“

Neodpovídala. V pokoji jednotky intenzivní péče se ozývalo jen pípání z několika monitorů.

Carlisle se podíval na hodinky. Za chvíli měl končit. Otočil se, aby si vzal své věci a mohl se vrátit domů ke své ženě a čtyřem dětem. V hlavě však pořád měl Bellu Swanovou.

***

Mike Newton si hrál vidličkou s něčím, co měl být jeho oběd. Na jídlo neměl ani pomyšlení. Poslední dobou vlastně byl rád, když do sebe dostal alespoň nějaké jídlo. Musel zhubnout minimálně tři kila a jeho obličej pomalu ztrácel dětský vzhled, jak se zviditelnily lícní kosti

Dnes výjimečně seděl na obědě sám. Všichni se mu stranili, protože si mysleli, že on vystrčil Bellu z okna.

Ale ona se mu přece líbila! Doprovázel ji z biologie na tělocvik. Chtěl ji zrovna pozvat na jarní ples, když ona najednou zastavila, zamumlala něco o učebnicích a odkráčela pryč.

„Ahoj,“ vyrušil ho někdo z přemýšlení. Zvedl hlavu a uviděl, že je to Jessica.

„Ahoj,“ zahučel.

„Můžu si přisednout?“ zeptala se. Mike si ji prohlédl pozorněji. Na rozdíl od ostatních se netvářila vystrašeně. Ani nevypadala zdrceně. Ovšem nebyla jediná. Lauren a několik jejích kamarádek se dnes smálo, když jim řekla nějaký vtip. Přišlo mu to velice necitlivé.

„Jasně,“ odpověděl.

„Jak se máš?“ pokračovala, jako by se nic nestalo.

„Všechno je prima,“ řekl a znovu zavrtal pohled do svého talíře, pak vzhlédl a dodal, „pokud ovšem nepočítám policii, která se domnívá, že jsem vystrčil Bellu z okna.“

Jessica se uchichtla.

Mike se musel zasmát taky, i když to znělo téměř hystericky.

„Miku, přestaň se takhle užírat. Já vím, že jsi to neudělal.“

„Jak to můžeš vědět?“ vyhrkl.

„Protože jsi ji měl rád.“

Mike se naštval. „Měl? Já ji mám rád! Proč o ní všichni mluví, jako by už byla mrtvá?“ Popadl svůj tác a stoupl si. „Uvidíme se zítra.“

Cestou od svého musel přetrpět několik pronikavých pohledů od svých spolužáků. Měl pocit, že má na čele napsaný obrovský nápis Udělal jsem to já!

Zavrtal pohled do podlahy, ale i přesto si všiml, že někdo se na něj podezřívavě nedívá.

Samozřejmě, pomyslel si, Cullenových se nijak školní aféra nedotkla. Emmett, Jasper, Alice a Rosalie se chovali jako normálně. Tedy to, co u nich bylo normální.

Odevzdal svůj tác a pokusil se rychle zmizet. Doufal, že ta noční můra brzy skončí.

***

Alice Cullenová se dívala na Mika, jak nešťastně odchází z jídelny. Viděla, že se už moc dlouho trápit nebude. Zase z něj bude veselý kluk, který bude téměř lhostejný k tomu, co se stalo. Byl téměř poslední, který se takhle cítil. Ta věc s Bellou Swanovou byla už dost ohraná.

Alice mrzelo, že se tou věcí s Bellou už téměř nikdo nezabývá. Vlastně ani její sourozenci. Rosalie si prohlížela svůj odraz v lžíci. Emmett chtěl vyzvat Jaspera na partičku šachů a Jasper vybíral dárek k jejich výročí. Jediná Alice byla silně znepokojená.

Možná za to mohlo jen to, že nic neviděla. Tedy nic důležitého. Měla jen vizi padající Belly a to pár vteřin předtím, než se to stalo.

Měla dvě teorie. Buď někdo věděl, že by to mohla vidět. To jí přišlo, jako ta největší blbost, protože to nemohl nikdo vědět! Podle ní pravděpodobnější bylo, že ten dotyčný měl prostě štěstí. Neplánoval to a udělal to z náhlého pohnutí mysli. Žádné plánování, jen rychlé rozhodnutí.

Zvedla se, aby jako Mike odnesla svůj tác plný nedotčeného jídla.

***

Jessica Stanleyová ztuhla jako přibitá na místě, na které si před chvílí sedla, aby si promluvila se zdrceným Mikem. Dotklo se jí, že tak rychle odešel. Myslela si, že týden mu bude stačit, aby se s tím vyrovnal. Asi měla počkat déle.

Ale ona byla tak šťastná, že se jí konečně do cesty neplete ta ošklivka! Úúú. To od ní bylo hrubé. Bude muset Belle koupit a donést do nemocnice nějaké květiny. A taky koupit bonboniéru tomu, kdo ji strčil, dodal tichý hlásek v její hlavě.

„Nějak ti to nevyšlo,“ ozval se známý hlas za jejími rameny – Lauren.

„Ale, ne,“ řekla. „Chce to jen čas.“

„Tak to doufej, že se Bella brzo neprobere, protože jak tak pozoruji, Mike ho bude potřebovat hodně,“ posměšně se zasmála Lauren.

„Budu doufat,“ řekla jasným hlasem. „Mike Newton bude nakonec můj!“

***

V té samé chvíli jen tři kilometry daleko…

„Budeme doufat,“ řekl Charlie Swan své bývalé manželce Renée.

***

Asi o šest hodin později v nemocnici…

Na monitoru, který sledoval chod srdce, se najednou červená křivka vyrovnala na rovnou čáru a ozvalo se zlověstné pípání. Do pokoje jednotky intenzivní péče rychle přispěchal defibrilační tým.

***

Tou dobou kdesi daleko, v jiné dimenzi – v dimenzi duchů…

„Cítíte to?“ řekla jakási průsvitná žena nějakému chlapci s bronzovými vlasy a několika přihlížejícím. „Brzy mezi nás přijde někdo nový!“

 


moje shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

7)  Jalle (09.09.2012 18:32)

Edward duch???

6)   (09.09.2010 14:32)

JO!!!!! Určitě!!!

Stebluska17

5)  Stebluska17 (09.09.2010 14:30)

Moc díky za komentíky!!! Doufám, že se vám příběh bude líbit.

Nerissa

4)  Nerissa (08.09.2010 21:12)

Vypadá to zajímvě, jsem zvědavá, co z toho bude.

Carlie

3)  Carlie (08.09.2010 18:41)

Jé, Steblusko, to je originální nápad! Detektivní zápletka, to se mi líbí, tipla bych, že ji strčila Jessica, ale asi ne, no ;-) (jen joke).
Super, vůbec nedokážu odhalit, co bude dál, co se stalo, hezky tajemná, pěkně mlžíš :-)
Chytře jsi odstranila Edwarda z upíří rodinky, aby se hned nenabízelo řešení, že ji ten pěkně hryzne a budou spolu forever... tedy, aby se děj nedal předvídat.
A už se těším na Belliny zážitky z "druhého břehu" a hm ;-) chlapec s bronzovými vlasy, jooo? Kdo jen to může být, hm ;-) Haha, tak se mi zdá, že se Belle nebude chtít zpátky, hmmm ;-) Sem s dalším dílkem

plyshovymedvidek

2)  plyshovymedvidek (08.09.2010 15:15)

to je docela zajímavé není ed to mě trochu mrzí ale ráda si přečtu další dílek

1)   (08.09.2010 14:56)

To vypadá hodně zajímavě.
Takže Bellinka umře?:'-( :'-( :'-( :'-( To nechci

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek