Sekce

Galerie

http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc4/hs236.snc4/39129_1387334163367_1232457038_31021335_6594921_n.jpg

Bella už nechce dál žít. Rozhodla se, že se zabije. Plán je to dobrý, uskutečnění snadné, ale pokud se do cesty něco postaví, nemusí se to povést...

17. kapitola – Sebevraždy

Bella ucítila na zápěstí nepříjemné pálení. Zároveň se jí začala z rány řinout krev. Nadechla se nosem a pomalu jí začala přemáhat nevolnost. Na ruku se raději ani nepodívala, protože to by sebou sekla rovnou.

Pomalu se loučila se světem. Věděla, že se s ním měla rozloučit už dávno. Ty poslední dva týdny byly naprosto zbytečné. Daly jí jen bolest a ukázaly, že takhle prostě žít nemůže.

Podlomily se jí kolena. Klesla na podlahu v koupelně. Radovala se z toho, že se již brzy uvidí s Edwardem…

Zdálo se jí, jako by slyšela slabé povzdechnutí.

Pokud je tohle umírání, pomyslela si Bella, není to zas tak hrozné. Dokonce i pálení ustávalo…

Bylo to však umírání? Místo toho, aby jí koupelna pomalu začala černat, se čím dál tím víc rozjasňovala.

Sebrala všechnu odvahu a podívala se na svou ruku. Měla ji celou od krve a její žaludek udělal ošklivý kotrmelec. Ale i přes to se již necítila nijak malátně.

Opatrně vstala, ale veškerá obezřetnost byla zbytečná, cítila se naprosto v pořádku. Raději zhluboka dýchala.

Vložila ruku do umyvadla a pustila na ni studenou vodu. To, co uviděla, ji zcela ohromilo.

Když se z její ruky dostala veškerá krev, vypadala naprosto v pořádku, úplně stejně, než se do ní řízla.

Nechápala to. Několikrát ruku otočila a prohlížela si ji ze všech stran, ale byla naprosto v pořádku.

„Jak je to možné?“ zašeptala.

Chvíli se nepřítomně dívala do umyvadla. Pak se náhodně nadechla nosem a zamotala se jí hlava. Vzala to jako znamení, že by měla koupelnu rychle uklidit. Raději to vzala savem, i když zápach z něj nebyl zrovna nejpříjemnější.

Její ruka… Její ruka… Co se to stalo? Proč se nadpřirozeně uzdravila?

Najednou jí svitlo. Kdo si přál, aby zůstala na živu? Edward. Ovšem jak by duch dokázal, aby se její ruka uzdravila? O tom jí nikdy Edward nic neřekl. Byla si tím však stoprocentně jistá, takže si řekla, že duchové pravděpodobně mají takovou schopnost.

„Edwarde?“ řekla nahlas a rozhlídla se po koupelně, jako by doufala, že ho spatří. „Edwarde? To ty jsi mě uzdravil?“

Ticho.

Otevřela skříňku pod umyvadlem a vzala z ní fén. Měl poměrně dlouhou šňůru, tak si jí omotala kolem krku a zatáhla. Snažila se zachovat klid a nijak se nevrtět. Ze začátku nevěřila, že se dokáže udusit, ale její chuť k životu byla tak malá, že šňůru nepovolila ani po dvou minutách.

Najednou cítila, jak sevření začíná povolovat. Najednou se jí sama od sebe šňůra vytrhla z rukou, odmotala od krku a spadla na zem. Bella proti tomu nemohla nic dělat. Chtěla ji znovu popadnout, ale fén se od ní oddaloval.

„Edwarde Masene! Já tě zabiju!“ řekla naštvaně. Vzápětí si uvědomila, že už je mrtvý. Sakra. „Já nad tebou stejně vyhraju!“ opravila se.

Rozeběhla se dolů do kuchyně. Pár prášků na spaní by její problém mohly vyřešit. Dostala se až ke skřínce s léky. Pokusila se jí otevřít. Zdálo se, jako by se nějak zasekla nebo ji někdo zamkl, jenže Belle to okamžitě došlo.

„Edwarde, pust mě dovnitř!“

Nic. Nechápala, jak duch může mít takovou vnitřní sílu. Zabrala ještě jednou ale nic.

Vzdala to.

Svalila se na zem a její nálada znovu poklesla o několik bodů.

„Edwarde, proč nechceš, abych šla za tebou? Já tady už nechci být!“

Opřela si o něco hlavu. Uvědomila si, že to je trouba. Dříve se jí nelíbilo, že Charlie tu má plynovou troubu, elektrická byla přece jen bezpečnější, ale teď se radovala. Zapnula ji, otevřela a začala zhluboka dýchat. Hlava se jí začala točit. Jenže trouba se najednou vypnula a zavřela. Bella si jen povzdechla. Bylo jí jasné, co se stalo.

„Takže ty mě nenecháš se zabít?“

Zrovna, když uvažovala nad tím, že se prostě něčím uškrtí, uslyšela zvuk odemykajících se dveří. Charlie.

„Dobře, pro tentokrát jsi vyhrál.“

Uvědomila si, že je v místnosti stále cítit plyn. V rychlosti otevřela okna, aby si Charlie ničeho nevšiml.

 

Edward Masen pozoroval Bellu. Nemohl uvěřit tomu, že někdo dokáže být tak tvrdohlavý. Kdyby nepřišel Charlie, tak by vážně vyzkoušela všechny způsoby, jak se zabít. Možná by i přišla na něco, čemu by nedokázal zabránit. Při té myšlence se trochu zachvěl.

Bylo hrozné, když viděla, jak se podřezala. Naštěstí měli duchové schopnost léčit živé. Nevyužívali to příliš často. Edward byl nyní za tento dar přesmíru šťasten. Dost ho překvapilo, když Bella zjistila, odkud vítr vane a začala k němu promlouvat, ale ještě víc vykulil oči, když Bella pokračovala. Ovšem šňůru z jejího dosahu se mu povedlo odstranit. I když ho Bella proklínala, stále byl rád, že ještě žije. Pomalu přestala být originální. Zamezit přístup k práškům již nebylo tak těžké. Vypnout plyn to samé. Než se povedlo Belle něco dalšího, tak se naštěstí objevil Charlie.

Edward to stejně nechápal. Proč se Bella snažila zabít. Ano, milovala ho, ale proč by se měla vzdávat svého života? Proč na něj prostě nemohla zapomenout?

On sám se o to pokusil, když se vrátila do světa živých, ale již brzy zjistil, že je to nemožné. Když už s ním nebyla mezi nimi, byl jeho svět milionkrát horší než v dobách, které předcházely jejímu příchodu.

Toulal se a již neviděl nic. Viděl jen ji. Stále sám sebe přesvědčoval, že každý je ve světě, do kterého patří.

Včera se sám se sebou domluvil, že ji bude sledovat a dohlížet na ni, aby se jí nic nestalo. Ukázalo se to jako velmi dobrý nápad. Dnes a stejně tak včera, kdy jí mohl poslat vzkaz. Ale to už nesmí nikdy udělat. Viděl, jak to s ní zamávalo. Musí toho nechat. Miluji tě byla poslední správa, kterou jí poslal. A pravdivá. Stále jí miloval. A navždy bude.

 

Bella byla ráda, že Charlie nejdříve zamířil do obývacího pokoje. Podařilo se jí vyvětrat natolik, že pach plynu byl téměř neznatelný, ale v kuchyni se hodně ochladilo.

Začala vařit večeři a zvažovala, jestli by se nemohla nenápadně bodnout při krájení cibule a narafičit to jako nehodu. Pak si vzpomněla na svou uzdravenou ruku a plán padl.

Trhla sebou, když uslyšela Charlieho kroky směřující do kuchyně.

Chvíli se na ni díval, ale nic neříkal. Bella vycítila nějaký nepříjemný rozhovor. Snažila se chovat klidně, ale příliš jí to nešlo.

„Bells, je mi líto, že jsem ti to neřekl,“ řekl konečně něco Charlie.

Bella ho okamžitě ujistila, že mu to nemusí být líto.

Charlie si povzdechl. „Já jsem se obával, že ti bude ještě hůř. Po svém návratu z nemocnice jsi vážně nevypadala příliš dobře.“

Bella sebou trhla. Nevěděla, že si toho Charlie všiml.

„Navíc jsem si myslel, že by Jacobovi noví přátelé mohli pomoc,“ pokračoval. „A o to jsem tě chtěl poprosit. Hlavně se teď nepostav k Jacobovi zády.“

Bellu polil pocit viny. Vážně se k Jacobovi otočila zády, když vzala do ruky žiletku. „Samozřejmě,“ řekla Bella spíš sobě než Charliemu.

„Tak se mi to líbí,“ usmál se Charlie a odešel se dívat na zápas.

Bella teď v duchu děkovala Edwardovi. Byla vážně bláhová, když se snažila zabít. Tohle by Jacobovi udělat nemohla. Zítra se za ním po škole musí stavit v La Push.

 

Mike nakopl svou skříň. Okamžitě toho zalitoval díky palčivé bolesti, která se objevila v palci.

Byl neuvěřitelně naštvaný a zklamaný. Doufal, že mu Bella Swanová o víkendu zavolá, ale ani to se nestalo. Přemýšlel, že jí zavolá sám, jenže to si rozmyslel, protože chtěl, aby to udělala ona. Nechtěl se jí doprošovat.

Zítra bude ještě pozornější, než do téhle chvíle byl.

 

Lauren na rozdíl od Mike propadala do spárů Nejistoty a Strachu. Popadla obrovskou láhev vodky a postupně ji do sebe lila. Jenže ani tolik alkoholu na sebe nedokázalo navázat nic z toho, co cítila.

 

Jiná osoba, která s tímto příběhem nemá společného nic ale zároveň všechno, o několik tisíc kilometrů dál a možná i v jiném světě začala mlátit hlavou o notebook.

Přemýšlej, přemýšlej, přemýšlej!

Co se bude dít dál?

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Stebluska17

4)  Stebluska17 (22.10.2010 14:59)

Jsem ráda, že se vám to líbí Každopádně z 18. kapitolou to vypadá bledě. Zítra a v pondělí mám koncert, dneska zkoušku na jeden z nich. Navíc si vymysleli, že budeme v sobotu chodit po náměstí v kostýmech z 19. století...

3)  hellokitty (21.10.2010 23:13)

2)  mary (21.10.2010 21:46)

je fakt, že na Jacka jsem si taky ani nevzdechla, stejně jako Bella, ale moooc se mi líbily její pokusy o sebevraždu :D :D

1)   (21.10.2010 21:38)

To poslední němá chybu!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek