Sekce

Galerie

http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc4/hs236.snc4/39129_1387334163367_1232457038_31021335_6594921_n.jpg

Bella má podezření, že je na Jacobovi něco zvláštního. Byla s ním v La Push, kde jí řekl, že s přáteli vyvolává duchy, ale je to vážně všechno?

15. kapitola – Vlasy

Bella se vzpamatovávala ze svého zážitku v La Push. Když přijela domů, jen zamumlala „ahoj tati“ a na otázku, jak se měla, odpověděla jen „fajn“. Snažila se co nejrychleji dostat do svého pokoje. Uvnitř se zamkla a padla na postel. Po celém těle se nekontrolovatelně třásla.

Miluji tě.

Ta dvě slova jí stále vrtala hlavou.

Bella se posadila a opřela se o zeď. Stále se třásla a prázdné oči upírala na holou zeď. Pokusila se uklidnit tím, že si v hlavě vše znovu hodnotila.

Proč by Quil, Paul, Jared nebo Embry pohybovali se skleničkou? Žádný důvod jí nenapadal – leda Embry jako takový malý vtípek. Jacoba Bella úplně vynechala. Pokud to tedy nebyl nikdo z nich, musel na destičce tedy skutečně ukazovat nějaký duch. Bella okamžitě pomyslela na Edwarda. Ale že by to byl zrovna on? Jaká je pravděpodobnost, že by dokázali navázat spojení zrovna s ním? Vždyť ona sama věděla kolik duchů je. Ale proč by psal jiný duch, že ji miluje? A proč by to psal Edward? Bella přestala věřit v to, že ji miluje ve chvíli, kdy se probrala zpátky do tohoto světa.

Znovu si lehla, ale nevydržela ležet klidně na zádech. Překulila se na bok, ale nijak ji to nepomohlo. Věděla, že nenajde klid, pokud si nesrovná hlavu.

Ale co když ji Edward doopravdy miluje a posílá jí vzkazy? Z toho by přece měla mít radost. Jenže co by s tím mohla dělat? Každý je z jiného světa. Už nikdy se spolu nesetkají a nebudou spolu moct být.

Začala plakat. Slzy jí ochlazovaly její zpocený obličej. Její druhá půlka na ni začala křičet, aby se vzchopila. Ale ona nemohla. Bylo to stejné, jako by si zlomila nohu a někdo jí říkal, aby vstala a rozchodila to. Bylo to naprosto nemožné.

Nepamatovala si, jestli usnula nebo prostě omdlela, protože její tělo už nebylo schopné tento stav snášet.

 

Bella se vznášela jako duch mezi stíny. Hledala jen matně povědomý, ale krásný stín. Uviděla ho. Byl to jen neurčitý tvar, ale pomalu se před ní zhmotnil do té nejkrásnější osoby, kterou znala. Vztáhla k němu ruku. Jenže on se otočil a plul pryč. Bella za ním volala, ale on se neotočil. Prosila ho, ale on se rozplynul. Zůstaly po něm jen dvě slova. Miluji tě…

 

Ráno měla Bella mysl mnohem jasnější. Sice spala velmi špatně, každou chvíli se budila a snažila se potlačit další slzy, ale cítila, jako by jí v srdci jiskřička naděje zapálila slabý ohníček. Bohužel netušila, kde se ta jiskra vzala. Snad z toho, že včera byla v přímém spojení s Edwardem.

Jedna věc jí však byla jasnější. Měla by se omluvit Jacobovi. Určitě si stále lámal hlavu s tím, proč tak rychle odjela z La Push.

Nervózně si prohrábla vlasy. Co Jacobovi řekne? Něco už vymyslí. Pohled jí sklouzl na její ruku. Trochu se lekla. Byl na ni celkem slušný chomáč jejích vlasů. Uvědomila si, že to má z těch včerejších nervů. Neměla by se tak stresovat, jestli nechce přijít o vlasy. Ale v té chvíli jí to nepřipadalo nějak důležité.

Hned jak se čas přiblížil nějaké rozumné hodině, sedla do náklaďáčku a namířila si to přímo do La Push.

Jacob okamžitě vyběhl z domu, když uslyšel zvuk jejího náklaďáčku. „Bello! Co tady děláš?“

Bella se vyškrábala z auta. Ještě pořád se jí točila hlava. „Přijela jsem za tebou.“

Jacob se zatvářil překvapeně. „Proč?“

„No,“ polkla, „chtěla jsem se ti omluvit. Nemůžeme se zase jít projít… na pláž?“

„Určitě.“ Jacob se stále tvářil neurčitě. Pak se ale usmál a Bella věděla, že je to její Jacob.

Společně se vydaly k moři. Bella se chvilkami kymácela. Po chvíli málem upadla, ale Jacob ji chytil a raději ji přidržoval a případně nasměroval správně.

„Bello, co jsi pila?“ zeptal se vesele.

„Nic, jen jsem špatně spala a to na mě někdy má podivné účinky.“ Netřeba dodávat, že to nebylo jen tím spánkem.

„Aha.“

Konečně se dostali na pláž s barevnými oblázky. Šlapání nohou na kamínky a příboj chvíli vytvářely jediné zvuky, které byly slyšet. Bella se zájmem sledovala moře. Pomalu začala dýchat v rytmu vln a dělalo se jí čím dál tím líp.

„Říkala si, že se mi chceš omluvit za včerejšek?“ zeptal se Jacob.

„Ano, vážně moc. Nebylo ode mne hezké, že jsem takhle odešla.“ Bella byla ráda, že mu to konečně řekla, ale začala se bát, že se jí bude vyptávat na podrobnosti.

Bohužel se její obavy vyplnily. „To je v pohodě. Ale proč jsi vypálila jako vystřelená kulka?“

Belly se kupodivu nezhostil ani jeden pocit, kterého by se bála. „To je složitý. Prostě toho na mě bylo moc. Tolik mystiky za jeden večer.“

„Takže se tě ten vzkaz nějak nedotkl?“ Jacob to pronesl zvláštním tónem. Nezdálo se, že by vyzvídal nebo se omlouval, spíš jako by se snažil přehodit na koleji vyhybku, aby vlak jel správným směrem.

Zrovna došli k padlému stromu. Bella se při jeho otázce trochu zarazila. Na odpověď se raději posadila.

„Víš, já vlastně stále nevím, od koho ten vzkaz pocházel.“

Jacob se zamyslel. „Taky jsem nad tím přemýšlel. Myslím, že to možná mohl být Embry.“

„Proč on?“ zarazila se Bella, i když si myslela, že asi dospěl ke stejnému názoru jako ona.

„Abych před tebou vypadal jako idiot,“ řekl hořce.

„To se mu teda nepovedlo,“ ujistila ho Bella. „Já si to teda nemyslím.“

„Já ti, Bello, přísahám, že jsem s tou skleničkou – “

Najednou se odmlčel a chytil se za hlavu. V obličeji měl šílený výraz, který říkal, že ho něco šíleně bolí.

Bella se vyděsila. „Jaku? Co se děje?!“

Jacob spustil ruce. Jeho obličej už žádné známky bolesti neprozrazoval, ale taky se neusmíval. „Nic se neděje. Kde jsme skončili?“

Bella si ho stále podezřívavě měřila. „Že tys s tou skleničkou nepohyboval.“

„Nepohyboval,“ přisvědčil.

„Chtěla jsem se zeptat…“ Bella trochu zaváhala. „Já vím, že on to určitě neudělal, ale stejně. Proč je Jared tak… zamlklý?“

Jacob si povzdychl. „On trpí. Víš, v našem klubu je vlastně jenom pro to, že doufá, že se s ní spojí.“

„S ní?“ Bella byla překvapená.

„Jared měl dívku. Kim.“

„Měl?“

„Ano. Spadla z útesu a zabila se. Stalo se to asi před třemi měsíci.“

Bella si dokázala představit, jak se Jared cítí. Měl svou lásku na druhém břehu. A jediné spojení s ní mu mohla naskytnout spiristický tabulka. Jenže Kim nemusela být duch.

„Je mi to líto,“ dostala ze sebe Bella.

„Je to smutné. S Kim jsme se ještě nikdy nespojili. Ale i přes to Jared stále doufá.“

„Doufám, že to vyjde.“

Jacob se na Bellu podíval zvláštním pohledem. „Tobě už to vyšlo, že?“

Bella se nechápavě podívala na Jacoba. Jak by si tohle sám dokázal domyslet? Sklopila oči a po krátké odmlce odpověděla: „Pokud včera s tou skleničkou nepohyboval někdo z vás, tak ano.“ Bella vzhlédla k Jacobovi. Všimla si, že je v obličeji poměrně bílý.

„Smím se zeptat, co se stalo?“

Bella si povzdechla. Netušila, jestli to dokáže vyslovit nahlas. Ale kdyby to dokázala, věděla, že jediný člověk, kterému by to řekla, by byl Jacob. „Můžeš, ale asi mě za to necháš poslat do blázince.“

„Neboj. Vždyť si viděla, jací jsme. Všichni věříme v nadpřirozeno a posmrtný život.“

Bella mu pohlédla přímo do jeho černých, korálkových očí. „Byla jsem duch.“

Jacob na ní vyvalil oči. Očividně se dost vyděsil. Nechala ho, aby to vstřebal.

„Ale vždyť bys musela být mrtvá,“ řekl na jeden výdech.

Bella mu objasnila to, že nebyla úplný duch. Přidala i pár podrobností, ale nic moc vážného. O Edwardovi se nezmínila vůbec, ale věděla, že něco málo si už Jacob domyslel.

„Páni,“ zhodnotil to Jacob.

„Asi to zní šíleně. Každopádně je to za mnou.“ Hlasitě si povzdechla.

„Máš alespoň zkušenost na celý život. A nemusíš se bát smrti. Budeš vědět, kam přijdeš.“ Jacob se při těchto slovech zavrtal pohledem do kamení na zemi. V jeho hlasu byla téměř nepostřehnutelná vlna úlevy.

„Ne, to ne,“ zarazila ho Bella. „Člověk se stane duchem, jen pokud ho něco drží v tomto světě. Ztracená kočka, pocit viny či to, že neví, kdo ho zabil.“ Bella se pousmála.

„V tvém případě,“ dodal Jacob a taky se usmál.

„Ale když se ho nic z toho netýká, tak půjde dál. Projde tím bílým světlem. Víš, něčím, jako je brána.“

„Brána do pekla,“ řekl posměšně Jacob.

Bella zavrtěla hlavou. „To si nemyslím.“

„V každé náboženské knize se píše, že se po smrti jde buď do nebe či do pekla. Záleží na tom, jak se dotyčný v životě choval,“ poznamenal Jacob.

„Ale taky tam stojí, že pokud někdo nevěří v jejich náboženství, tak skončí v pekle. A jelikož máme několik světových náboženství a téměř každé v toto věří, tak si myslím, že to není možné. To by to v pekle muselo být k prasknutí a naopak v nebi naprosto prázdno.“

Jacob se zasmál. „To máš asi pravdu.“

„Já bych to pojmenovala jinak. Je to prostě Brána smrti. Jdeš dál. Už nejsi na tomto světě.“

„Jasně. Brána smrti.“

Bella seděla a cítila se neuvěřitelně příjemně, ale zároveň nemohla uvěřit tomu, kolik toho Jacobovi prozradila. Ovšem s ním vše bylo snadné. Jacob byl její poklad. Říkala si, že jestli bude s ním, tak se už v životě nebude trápit a cítit podobně jako několik posledních dní. Postupem času by se možná mohla úplně uzdravit, ale tomu zas tolik nevěřila. Ovšem tam byla další možnost. Možná by mohla být ve spojení s Edwardem. V to mohla alespoň doufat.

„Měli bychom jít,“ usmál se Jacob.

Bella celá šťastná přikývla. Pokusila se postavit. Zapomněla na svou špatnou rovnováhu a zakolísala. Pokusila se něčeho zachytit. Něčeho se chytila, ale to něco nebylo příliš pevné a zůstalo jí to v ruce, takže se skácela na zem.

Bella se snažila vzpamatovat, ale příliš jí nepomohlo, když si uvědomila, co je ten předmět, kterého se zachytila. Byly to vlasy, ale takové zvláštní, ucelené. Paruka. Vzhlédla k Jacobovi, který se na ni zděšeně díval.

„Jacobe, ty jsi plešoun?“

Chvíli bylo ticho během, kterého se Bella vyškrábala na nohy. Znovu se podívala na Jacoba, který vypadal bez vlasů podivně staře. Jen matně si uvědomovala, co to znamená.

„Belo…“ ozval se konečně Jacob. „Bello, já mám nádor na mozku. Zbývá mi tak měsíc a nic se s tím nedá dělat.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jalle

7)  Jalle (11.09.2012 16:59)

dúfam, že bude happy end

Texie

6)  Texie (13.10.2010 21:13)

OMG, v téhle povídce snad není ani za nehet předvídatelného. Já tu sedím a kulím oči celou dobu. :D

Carlie

5)  Carlie (13.10.2010 21:01)

No počkat, počkat , tak další duch bude Jake, nebo jak? No totok, jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál...

4)  T. (13.10.2010 21:00)

chudák Jacob a chudák Jared jinak moc hezká kapitola, jako vždy :) těším se na dalšíí

3)  hellokitty (13.10.2010 19:49)

čoooo?!... chudák Jake...

2)  mary (13.10.2010 19:35)

ten nádor je fakt pech, ale já měla vždycky radši Edvarda Netají Jacob a ta jeho parta ještě něco?

1)  Pawi (13.10.2010 18:09)

chudáák Jake život je kruťas ale moc hezkoučká kapitolka

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek