Sekce

Galerie

/gallery/Ber%20nebo%20nech%20být%20II_1final.jpg

Edward a Bella - dva cizí lidi. On studovaný slušňák, ona tak trochu buranka. Oba zakalili ve Vegas a následky jsou teď docela vážné, navíc spolu musí trávit nějaký čas v jednom hotelu. To, co v téhle povídce mají společné, se nelíbí ani jednomu z nich. Nebo jo?... FF v úplně obyčejném světě bez upírů. :-)

1.

 

Ťuk-ťuk-ťuk na dveře.

„Doprdele,“ sykla jsem bolestí, jak mi zabouchalo v hlavě. Probudila jsem se kvůli klepání, které se ozývalo z chodby. Někteří lidi nemluví vůbec, když vstávají, jiní zas někomu popřejou dobré ráno, když teda mají komu… No a já obvykle nadávám, když vstávám. Nejradši bych totiž z postele vylezla tak kolem oběda, ale ono mě vždycky něco (nebo někdo) budí. Zamžourala jsem na noční stolek, kde nechávám ležet mobil. Teď tam ale nebyl.

Ťuk-ťuk.

Sakra, kdo to může bejt?

Opatrně jsem se posadila a spustila nohy na zem. Hlavu jsem měla jako střep a v puse naprosto nechutnou pachuť. Nic neobvyklýho, s tím si minutový výplach ústní vodou poradí. Nebo aspoň kafe.

Přes křeslo byly dost nevábně hozený moje kalhoty. Jedna nohavice byla od něčeho špinavá. Mobil mohl být tam…

Vstala jsem (ježíši, to byla bolest!) a vrávoravě vykročila ke křesílku. Na spánek jsem si přitiskla jednu ruku a druhou balancovala. Prošacovala jsem džíny a našla svůj mobil. Kolik je hodin… Půl jedenáctý? No ať jdou do háje. Sotva jsem stačila přečíst čas na displeji, telefon pípnul a umřel. Fakt teda netuším, kam jsem dala nabíječku.

Ťuk-ťuk-ťuk.

„Paní Cullenová? Vezu objednanou snídani,“ ozvalo se za dveřmi. Zamračila jsem se. Hotelovej personál se vám pořád snaží něco vnutit. Tuhle vířivku, tamhle speciální nabídku míchaných drinků… Ale nutit mi nějakou přiblblou snídani? Zvlášť, když si očividně spletl pokoj?! To už je trochu moc! Byla jsem jen v kalhotkách a flitrovém topíku, tak jsem se namáhavě nasoukala do kalhot a nastartovaná vyrazila ke dveřím, co nejrovněji to šlo. V hlavě mi tepalo a bolest se zhoršovala.

Prošla jsem ještě chodbičkou do prostorné předsíně, chmátla po klíči v zámku… Nějak si nevzpomínám, že bych měla elektronický zámek… No co, odemkla jsem a otevřela dveře. Na chodbě před pokojem stál olivrejovaný týpek (copak si ho tenhle hotel může dovolit?) a usmíval se na mě. Před sebou měl stoleček na kolečkách, co byl přikrytý velikým zasouvacím deklem.

„Dobré ráno, paní Cullenová,“ zazubil se a snažil se i se stolečkem vmáčknout do dveří.

„Tak moment,“ vyšvihla jsem ruku před sebe, abych ho zastavila. „Asi jste si spletl pokoj, pane. Nejsem Cullenová a neobjednala jsem si snídani. Nic speciálního nechci, ani bych vám to neměla jak zaplatit.“

Poslíček se zarazil a podíval se na číslo dveří a na mě, pak se trochu ošil.

„Promiňte, ale objednávala jste snídani osobně dnes v noci. Navíc je už zaplacená, takže si nemusíte dělat starosti, paní Cullenová.“

Hehe. No dobře. Zaplacená. Tak si dám do nosu.

„Aha. Tak teda...“ Mávla jsem rukou dovnitř a uhnula mu z cesty. Zajel s vozíkem dovnitř, uklonil se a odešel, dveře za ním tiše klaply. Chvilku jsem ještě zírala na kliku… Přísahala bych, že jsem včera zamykala pokoj na klíč… Jenže těch hotelů střídám poslední dobou tolik, že se mi to mohlo splést. Přešla jsem k vozíku a stáhla poklop dozadu a dolů.

„No páni!“ zatetelila jsem se nad tou hostinou. Konvice černýho kafe, zelenej čaj (no brr!), míchaný vajíčka, pečivo, pidi marmeládičky, šunka od kosti, sýry, hroznový víno… Talířky, hrníčky a příbory pro dva?

Křivě jsem se usmála.

Pán bude mít asi problém, až bude nějaký páreček postrádat objednanou snídani, ale do tý doby to stihnu zbouchat. Polkla jsem a vydala se do koupelny. K takový hostině se aspoň pořádně umyju.

V pootevřený skříni ležel můj kufr, z něho čouhaly rukávy a nohavice všemožnýho oblečení – nikdy nikde nevybaluju, i kdybych tam měla trávit měsíc. Z postranní kapsy jsem vytáhla gumičku do vlasů a udělala si drdol. Potom jsem si svlíkla džíny, tyhle prostě divně smrděly… A vzala si teda nový. A taky bílý tričko a kalhotky. Do pusy jsem si strčila řasenku a s hromádkou věcí chtěla jít do koupelny…

Vyděšeně jsem vykulila oči a bolest hlavy mě okamžitě přešla, protože jsem naprosto jasně slyšela, jak se v koupelně spustila sprcha.

 

**

 

Otevřel jsem oči a snažil se zvyknout si na denní světlo. Pomalu jsem mrkal, ale bolest zpoza očí neustupovala. Hlava mě třeštila a bylo mi strašně špatně. Odhrnul jsem deku a opatrně vstal. Okna byla zavřená, tak jsem se k jednomu dopotácel a otevřel ho. Nešlo to víc než na ventilačku, tak jsem hlavu strčil do škvíry a vdechoval čerstvý vzduch. Trochu se mi ulevilo a žaludek se taky uklidnil. Oddechl jsem si. Strašně nerad jsem zvracel.

Co to tu ale tak strašně smrdí…

Znechuceně jsem nakrčil nos a pomalu se ohlédl po zemi. Smetanový koberec? Zaraženě jsem pozoroval podlahu pod nohama a nemohl si za boha vybavit, jestli jsem ve správném pokoji – totiž měl jsem dojem, že v mém pokoji má být tmavě zelený zátěžák. Jemně jsem zavrtěl hlavou, nějak se mi to plete.

Prohrábl jsem si vlasy a zmateně se zapotácel, kvůli odéru, který obklopoval moje podpaží.

jsem tu ten, co tak strašně smrdí?!

„No páni!“ ozvalo se z chodby. Zakoulel jsem očima. Tyhle levné hotely mají stěny z papíru. Někdo si jde po chodbě a mluví a je to slyšet, jako by byl přímo v pokoji.

Rozhodl jsem se, že nutně potřebuju sprchu. Vešel jsem do koupelny, rozsvítil, zkontroloval, jestli je na věšáku čistý ručník (smetanová obří osuška??), přivřel za sebou a skočil do sprchového koutu.

Tekla nádherně teplá voda. Omyl jsem si obličej, a když jsem v proudu vody otevřel oči, všiml jsem si malých mýdlíček a kosmetiky na poličce sprchového koutu. Sice mi přišlo divné, od kdy se u dvouhvězdičkových hotelů dávají do pokojů tyhle věcičky, ale co. Otevřel jsem lahvičku se šampónem a začal si mydlit vlasy.

 

**

 

Položila jsem všechny věci na zem a ztuhle zírala do pokoje. Opatrně jsem z vozíku vzala jednu vidličku, aby necinkla... Po krátkým zaváhání jsem ještě vzala druhou vidličku do druhý ruky. Co kdyby mi jedna vypadla? Pevně jsem každou z nich uchopila, pokrčila ruce v loktech a namířila je před sebe, jako bych s nima chtěla boxovat.

Strčila jsem palcem u nohy do dveří zpátky do ložnice, aby se otevřely dokořán, a když jsem viděla, že tam nikdo není, pokračovala do koupelny.

Dveře do koupelny nebyly zavřený! To je teda úchyl, zavrtěla jsem hlavou.

Sakra. Sakra. Sakra! Kulila jsem oči na koupelnovou předložku…

Na zemi před sprchovým koutem se válely boxerky a zatuchlý triko. Takže to bude nějakej chlápek. Přešlapovala jsem kousek od skleněné zástěny od sprchy, byla už tak zapařená, že nebylo vidět dovnitř – jen taková tmavá silueta. Očividně to byl někdo vyšší než já – ale kdo v dnešní době není. Přemýšlela jsem, co bude lepší, jestli rychle otevřít a bodnout tou úžasnou tříhrotou zbraní, nebo zavolat rovnou ochranku?

Možná mám ještě lepší plán. Dýchala jsem teď zhluboka. Vybudit adrenalin...

Rozrazila jsem zástěnu a s vidličkama nad hlavou začala ječet: „Jjjiiiáááááá!!! Vypadni z mýho pokoje ty podělanej úchyle!!! Nebo uvidíš, jak velký boty mám, až tě s nima nakopu do prdele!!!“

Můj výstup měl kýžený efekt – chlápek se leknul, noha mu ve vaničce uklouzla, až to zavrzalo, a s randálem vypadl ze sprchy přede mě na zem. Jak padal, zavadil o páku sprchy, takže se voda zastavila a bylo tu najednou děsivý ticho.

Sssakra!!!“ Byl úplně nahej! To jsem husa, že mi to nedošlo! Na okamžik jsem si pěstma s vidličkama zakryla oči, než mi došlo, jakou blbost dělám – rychle jsem uskočila dozadu a zas před sebe mířila a máchala rukama.

Týpek kolem sebe vyděšeně hrabal, až nahmatal svoje upocený tričko a zakryl to nejnutnější. Odstrkal se nohama po zemi k zástěně a zíral před sebe. Pak se mu výraz z vyděšenýho změnil na překvapený a nasraný tak rychle, že jsem to málem nepostřehla. Byl teď úplně rudej a děsivě se mračil. S tričkem před klínem vstal a hrozivě ke mně vykročil.

„Nechoď ke mně! Slyšíš?! Stůj!!! Umim karate a nakopu tě, že pudeš odsaď s hlavou pozadu!!!“ křičela jsem a doufala, že ho trochu zastraším. Jasně že jsem karate neuměla. Měla bych problém jít rovně a o něco nezakopnout, ale to on přece nemohl vědět.

„Co má tohle proboha znamenat?“ zafuněl naštvaně chlápek a naklonil nevěřícně hlavu na stranu.

„Seš v mým pokoji, v mojí sprše a veř mi, že tu dost nejsi vítanej!“ zašermovala jsem před sebou a s ním to ani nehlo. Jejda. Moje sebevědomí začalo mít malinkou trhlinu.

Zíral na mě s otevřenou pusou a nevěřícným výrazem. Pak se narovnal, štěkavě se uchechtnul a prohrábl si volnou rukou strniště.

„Nemám tušení, co tady děláte, slečno, ale tohle je jistě můj pokoj. Jak jste se sem vlastně dostala?“ zamračil se a rozhlédl se po koupelně. Natáhl ruku a udělal krok do strany...

„Nehýbej se! Můžu ti ublížit, když budu chtít!“ křikla jsem. Zatraceně, začínám být trochu hysterická.

Chlap se zarazil.

„Jestli dovolíte, vzal bych si na sebe aspoň ten ručník, co visí tamhle,“ řekl studeně.

 

**

 

To je snad zlý sen.

Absolutně jsem nechápal, kde se tu vzala ta ječící holka, ale vyděsilo mě to tak, že jsem vypadl ze sprchového koutu, div jsem se nepřerazil. Mířila na mě vidličkami a tvářila se při tom jak bohyně pomsty. Nejdřív jsem měl vztek, jenže ona vypadala vlastně jako namíchnuté koťátko. Opanoval jsem svoji zlost a snažil se nerozesmát a hlavně vše vyřídit po dobrém. Já to vlastně ani jinak neumím. Natáhl jsem se pro ručník a ona zas začala křičet.

„Jestli dovolíte, vzal bych si na sebe aspoň ten ručník, co visí tamhle,“ řekl jsem a ona se začervenala rozpaky.

„Jo tak. Ale pak odsud prostě vypadneš, nebo uvidíš!“ pohrozila mi levou rukou. Bál jsem se, aby si sama nevypíchla oko, jenže ona se zarazila a zírala na ruku, jako by ani nebyla její. Chudák. Určitě byla mentálně labilní. Kdo ji mohl nechat takhle samotnou? Zavrtěl jsem nechápavě hlavou nad lidskou lhostejností.

Pomalu jsem si omotal ručník kolem pasu, dost pevně, aby nesklouzl na zem.

Kde máte ošetřovatelku? Nebo jste tu s rodinou?“

„Hu?“ koukala na mě vykolejeně. Zkusil jsem to jemněji a polopatě.

„Maminku? Tatínka? Máte tu někde poblíž někoho?“ Zavrtěla hlavou a zase se vrátila k zírání na ruku. Zvedl jsem ruce, aby pochopila, že jí nechci ublížit a pomalu šel k ní.

„Prstý-? Nepřibližuj se!“ couvla přede mnou do ložnice, zakopla a skácela se na zem. Jak dopadla na zadek, zadunělo to a vidličky jí vyletěly z rukou. Přetočila se na čtyři, lezla tak dva metry, pak se rychle zvedla a běžela k telefonu. Zvedla sluchátko a začala do něj vřískat.

„Pomoc! V mém pokoji je nějakej cizí chlap! Co... Kurva,“ zasyčela a třískla sluchátkem. Pak ho zas rychle zvedla a zatvářila se naprosto ztrápeně.

„Slečno, já vám opravdu nechci nic udělat! Tohle je nějaké nedorozumění... Kde máte ošetřovatelku?“

„Na co sakra ošetřovatelku?! Jsem naprosto svéprávná!“

Posadil jsem se na kraj postele dál od ní, aby pochopila, že ji nemíním ohrozit. Dokonce jsem se přinutil usmát.

Tak mi prosím vysvětlete, co si myslíte, že se stalo,“ začal jsem klidně.

Dívala se na mě a vyděšenýma očima a těkala pohledem k telefonu. Znovu ho zvedla a pak zas položila. Měla slzy na krajíčku a bylo mi jí líto, ale pořád jsem nerozuměl, jak se tady ocitla.

„Já jsem... Prostě jsem ležela v posteli a někdo klepal na dveře... To mě vzbudilo. No a pak jsem vstala a chvilku se tam dohadovala s poslíčkem, že si nejspíš spletl pokoj, protože měl přivézt snídani pro nějakou paní Cullenovou...“

Zmlkla a zčervenala až po uši. Pak si přikryla dlaněmi obličej.

„Ježíši...“ zahuhlala do dlaní.

„Paní Cullenovou, říkáte? Já se jmenuju Edward Cullen, ale jsem tu sám,“ zamračeně jsem odpověděl.

Odkryla si obličej a zas tak nechápavě kulila oči.

„Edward... Cullen?“ špitla a zamířila na mě prstem. Pak se zamračila a podívala se stranou, jak přemýšlela.

„Tak se jmenuju. Ale žádná paní Cullenová není. Se mnou,“ rozpačitě jsem pokrčil rameny. Protože mohla jednou být, kdyby mě před měsícem nedala kopačky. Povzdychl jsem si.

„Já to nechápu!“ fňukla nakvašeně. „Spala jsem tady! Tady v tý posteli! Vstala jsem s děsnou opicí, ale už jsem fakt vystřízlivěla...“ zastrčila si pramínek vlasů za ucho.

„Když vy jste spala tady... Jak jste se sem dostala?“ zeptal jsem se obezřetně.

„No... Přišla jsem. Asi. V noci?“ Přejela si rukou po čele a zatvářila se nešťastně. Sklonila hlavu a zas začala pozorovat levou ruku.

Já nevim. Mám okno na skoro celej včerejšek,“ zamumlala. Snažila se sundat si prstýnek z prsteníčku levé ruky, ale nešlo jí to.

„Hm. Já vlastně taky,“ zamračil jsem se. Tohle se mi nikdy nestalo.

„Vážně?“ zeptala se pochybovačně a pořád tahala za prstýnek. „Můžete mi dokázat, že jste... Cullen?“ přešla do vykání, asi se trochu uklidnila.

Zakoulel jsem očima nad tím dotazem. Rozhlédl jsem se po pokoji a hledal... Hm, tamhle jsou. Naklonil jsem se pod postel, kde ležely moje kalhoty i malý kufr s dalším oblečením. Znechuceně jsem se zašklebil, protože kousek vedle kufru ležel použitý kondom. Nechal jsem ho tam ležet s tím, že to pak hotelové službě pořádně vytmavím.

Z kalhot jsem vytáhl peněženku, kde jsem měl řidičák. Ukázal jsem ho v natažené ruce.

Dívka se naklonila a zamhouřila na kartičku. Zamrkala a zas se narovnala.

„Aha,“ povzdechla si. „Tak jsem se asi zbláznila.“

„Určitě se to nějak vysvětlí.“ Strkal jsem řidičák zpět na své místo, když jsem si všiml prstýnku na levé ruce.

Konsternovaně jsem ho pozoroval. Střelil jsem pohledem na její levou ruku a zpět na tu svou. Nikdy jsem nenosil šperky, tak co to...

Zamyšleně jsem strkal peněženku do kapsy kalhot, když jsem nahmatal nějaký složený papír. Rozložil jsem ho a četl...

„No to je vtip,“ zasmál jsem se roztřeseně.

 

 


Shrnutí

 

p. s.: Pro ty, co čekají na En - ne, nedala jsem ji k ledu, jen mě ty další napsané stránky tak drásaj psychiku, že jsem si dala takové odlehčenější téma. Mňo, jak se to vezme... :o))

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

uhlacka27

45)  uhlacka27 (27.01.2012 21:02)

Tak to je skvěle! Zaujal mě perex, jsem ráda, ze jsou tvoji povídku otevřela.
Bella je zábavná a ed ji skvěle doplňuje. To karate a vidličku me fakt pobavilo. a ten konec.. Ten me fakt dostal

44)  lelus (16.01.2012 14:51)

tak toto je fakt bomba:D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D

gucci

43)  gucci (14.01.2012 16:47)

...přidávám se k řadě tvých fanoušků...četlo se to jedna báseň.... ...ale bylo by třeba přihodit další díl ...takhle by to nešlo...:D ...držím moc pěsti!

kytka

42)  kytka (13.01.2012 22:38)

Bavila jsem se od začátku až do konce. Tihle manželé Cullenovi nás ještě pobaví. Super čtení. Díky.

Bosorka

41)  Bosorka (12.01.2012 20:51)

Zvykej si....

miamam

40)  miamam (12.01.2012 20:37)

Nó, tak mám asi zabalíno, takže jdu kouknout, co můžu udělat pro další díl... Jste neuvěřitelní, normálně jsem se lekla - číslo počtu komentářů je pro mě naprosto nový a děsivý! Moc vám všem děkuju

Lenka326

39)  Lenka326 (12.01.2012 20:08)

Jak už jsem ti napsala pod En-12, tak jsem naprosto neplánovaně nakoukla na tuto povídku a neodtrhla jsem oči, než jsem si přečetla celý dílek. Jsem unešená, jsem nadšená. Skvělý originální nápad, skvěle napsaný a opravdu moc se těším na to, jak to mezi nimi rozehraješ.

Marvi

38)  Marvi (12.01.2012 18:20)

Máš dalšího čtenáře! Jsem ráda, že jsem na tebe opět natrefila :) A ráda si přečtu další kapitolky, protože se mi to moc líbí

THe

37)  THe (12.01.2012 17:45)

Wau, skvělej začátek! Těším se na další!

36)  Elanoreth (12.01.2012 17:13)

Taky kontrolovat vůbec nemusíš..........nás nějakej překlep neodradí

Twilly

35)  Twilly (12.01.2012 16:49)

Kontroluj TEĎ!!!

miamam

34)  miamam (12.01.2012 16:44)

Páni, takový bombardování... Ale je mi líto, budete si muset počkat do příštího úterka, protože zítra ráno odlétám a už to dost pravděpodobně nestihnu zkontrolovat...

Twilly

33)  Twilly (12.01.2012 14:01)

no co Emčo, kdypak budou další vidličky?

32)  hela (11.01.2012 23:11)

úžasné, úžasné, úžasné perfektně jsem se pobavila vzbuzená Bella s oknem jak výkladní skříň, cizí Edward ve sprše a k tomu prstýnky a jméno Cullenová a ve Vegas tak to je fakt vraždící kombinace
No a ty hlášky s bojovím uměním a naprosto klidný Edward
Fááááááááákt se těším na pokráčko jak říkáš na odlehčené téma :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :)

31)  ClaireStew (11.01.2012 20:00)

dooobrýý :D pokračuuj :D

Bosorka

30)  Bosorka (11.01.2012 19:32)

Hodit nám jetý kondom na podlahu a myslet si, že si toho nevšimneme.......... evidentně nás ještě neznáš :D

29)  Sabienna (11.01.2012 19:17)

Řehnim se jak praštěná, ale tohle bylo naprosto geniální! Vypsychovaná Bella s vidličkami a fiktivním karate Edward, co nepozná ani vlastní pokoj a vypadává ze sprchy Konec, konec, konec! I pro mě je tohle ohromná oddychovka a strašně moc se těším, až se takhle náramně pobavím i u dalších dílů! Nepochybuju o tom!

Paja

28)  Paja (11.01.2012 19:07)

To je úžasnýýýý!!! Odlehčený, vtipný, jedna lepší hláška než druhá a totálně jiný Edward a Bella, máš mě na háčku

monikola

27)  monikola (11.01.2012 19:03)

juj toto je zaručene vďačná téma...svaba v las vegas to môžem i na tisíci krát

Alrobell

26)  Alrobell (11.01.2012 17:14)

hele Mio (jestli ti tak můžu říkat) ono napsat slovní spojení POUŽITÝ KONDOM a dát ho do hotelového pokoje společně s Bellou a Edwarde - toho si nejde nevšimnout!

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still