Sekce

Galerie

/gallery/Beautiful Evil- perex2.jpg

Mám tu pro vás další a zároveň poslední díl Beautiful Evil.

Hezké počtení.

10. kapitola

O 4 měsíce později:

Ležel jsem natažený na měkké posteli u sebe v pokoji. Bella odpočívala vedle mě. Prsty jsem měl propletené s těmi jejími a pohrával si s nimi. Čas vedle ní utíkal tak strašně rychle… Den, kdy jsem ji poprvé potkal, mi přidal jako včera. Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy jsem zjistil, že té dívce s kaštanovými vlasy nemůžu číst myšlenky. Nevymažu z paměti její rádoby nenápadné pokukování a to, jak pak sklápěla pohled, když si všimla, že ji pozoruji.

Od té chvíle uběhly již skoro celé dva roky. Tehdy bych nikdy neřekl, že ta křehká dívka bude jednou pokojně a naprosto beze strachu ležet vedle mě. Teď to ale byla pravda a já byl vděčný za všechen čas, který jsem v její blízkosti mohl strávit.

Škola se blížila ke konci. Maturitu jsme měli oba zdárně za sebou a tak přišla řada na můj slib.

Slib, za kterých bych si nejraději utrhl hlavu!

Na druhou stranu, nedokázal bych si představit svět bez ní. A když mě o to sama žádá, prosí…

Nikdy si tenhle krok nepřestanu vyčítat, to vím jistě. Stejně jako to, že ji miluju celým svým nebijícím srdcem. Nebude trvat dlouho a i to její přestane bít.

Zavrtěla se a upřela na mě své hluboké hnědé oči.

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptala se tiše. Podívala se na naše propletené prsty a usmála se.

„Tak různě,“ začal jsem. Povzdechla si, prokoukla mě. „Nemusíš to dělat, víš.“

„Já vím, Edwarde. Ale já chci,“ zatvrdila se a sevřela mou dlaň. „Chci být navždy s tebou a tvá umíněnost mi v tom nezabrání.“

Uchechtl jsem se. Ji by opravdu nic nezastavilo. Když něco chtěla, hrdě si šla za tím, dokud to nedostala. Stejně jako mě, i když to jsem jí tenkrát pořádně ulehčil.

„Seš blázínek, lásko,“ zamumlal jsem jí do vlasů a rukou si ji více přivinul k sobě. Vdechoval jsem její vůni.

„Copak ty se netěšíš, až si nebudeš muset pořád dávat pozor, abys mě omylem nerozmáčkl?“ nadhodila nesměle a volnou rukou žmoulala cíp mé košile. Políbil jsem ji na neklidné prsty.

„Nikdy nepoznám bolest z tvé ztráty, to je jistou útěchou,“ šeptnul jsem. Samozřejmě jsem si sobecky přál, abych o ni nikdy nepřišel, ale sám bych jí nedokázal vnuknout myšlenku přeměny. V tomhle jsem byl silný, byl jsem si jistý, že bych nepovolil, ale… psychický nátlak působí i na upíry. Povzdechla si a hlavou se stulila pod mou bradou, prsty mi líně ťapkala po kůži na krku.

„A já nikdy nebudu mít vrásky, nebudou mi padat vlasy a ruce se mi taky nezačnou klepat. To je hezké,“ zasnila se a já protočil oči.

„Nedělej to!“ napomenula mě hravě.

„Co?“ Byl jsem zmatený, co jsem zase provedl?

„Protáčíš oči,“ obvinila mě naprosto jistým hlasem. Měla mě prokouklého skrz na skrz. Bylo to děsivé.

Zvážněl jsem.

„A ty se nebojíš?“ zeptal jsem se přiškrceně. Pokud se nebála ona, já rozhodně ano. Chvíli byla ticho a já už začínal doufat, že jí konečně dojde, o co se jedná. Pak ale zavrtěla hlavou.

„Když seš se mnou, nebojím se ničeho.“ Snad na důkaz svých slov se ke mně těsně přitulila. „Nikdy o tebe nechci přijít,“ mluvila vážně, hlasem nabitým emocemi, „a tohle je cesta, jak toho dosáhnout.“

Cosi uvnitř mě se náhle pohnulo a já zjihl.

Tohle dokonalé stvoření je tady, miluje mě a chce se mnou být po celou věčnost. A co na tom, že je to o něco dýl než u běžných vztahů? Nikdy jsem do její mysli neviděl, ale byl jsem si jí jistý jako ničím.

Bude to špatné. Bude to to nejhorší, co v životě udělám, ale udělám to pro ni. Pro nás. To je snad polehčující okolností…

Podíval jsem se na ni. Oči měla zavřené a vypadala, že přemýšlí, stejně jako já.

„Udělám to,“ řekl jsem odhodlaně.

Odtáhla se ode mě, opřela se o loket, aby na mě viděla, a nevěřícně na mě zírala.

„Opravdu?“ zeptala se nejistě, hlas jí přeskočil. Najednou nevypadala tak odhodlaně, asi jsem ji vážně zaskočil. Něžně jsem se na ni usmál a potěšeně sledoval, jak se její tvář trochu vyjasnila.

„Taky o tebe nechci přijít. Nedáváš mi na výběr… Asi to bylo jasné hned od prvního okamžiku, kdy jsem tě potkal. Jen jsem si to plně neuvědomil… Až teď.“

Zářivě se usmála, zavrtěla se a objala mě radostně kolem krku.

„Miluju tě, miluju…“ šeptala šťastně a já na krku cítil malé kapičky. Odtáhl jsem se, polekaný jejím chováním.

Opravdu plakala, slzy jí kanuly po tvářích, ale usmívala se. Byl to šťastný úsměv a mě jím dokonale mátla.

„Lásko,“ zkusil jsem to a otřel jí tváře od slz, „proč pláčeš?“ Popotáhla a pak se naprosto nelogicky zasmála.

„Promiň, já jen… jsem tak šťastná!“ zahuhňala. Oddechl jsem si a zase ji k sobě přivinul. „Ale že ti to trvalo,“ rýpla si ještě a já bych ji nejradši samou láskou umačkal. Teda… ne doslova.

Tiše jsme leželi. Beze slov. Ani jednomu z nás to nevadilo, oba jsme přemýšleli a ticho kolem nás bylo pro naše zmatené myšlenky ideální. Možná to není špatná volba. Kolikrát jsem bojoval proti špatným rozhodnutím a zcela zbytečně? Třeba tenkrát, když jsem se rozhodl zůstat s ní. S člověkem. Pro náš druh něco neuvěřitelného, nemožného, ale přesto se mé rozhodnutí vyplatilo a já tak získal lásku na celý život… věčnost.

Její srdce tlouklo klidně, už nebylo ani památky po zběsilém tepu, kterým bilo před chvílí. Tenhle zvuk jsem miloval, byl to jasný důkaz toho, že je naživu a je tu se mnou. Žízeň v krku už jsem skoro nevnímal. To bylo dobré. Při přeměně stejně zvíře uvnitř mě nebude chtít přestat. Budu se muset dobře připravit. Sice jsem věděl, že bych jí nikdy nedokázal ublížit, ale při pití lidské krve… její krve… mou mysl zahalí červený opar.

Ještě si budu muset promluvit s Carlislem. Nedivil bych se, kdyby mu už Alice všechno řekla. Budeme to muset ještě hromadně probrat.

Bella vedle mě si povzdychla. Pohladil jsem ji po vlasech a ona se na mě znovu otočila. Usmívala se, a tak bylo naprosto přirozené, že se i mně koutky úst vyhouply nahoru.

Lišácky se jí zablýsklo v očích a naklonila se ke mně. Pak už jsem viděl jen poťouchlý úsměv, než doslova připlácla své rty na mé. Nenechal jsem se dvakrát pobízet, a když se vyhoupla tělem na mě, se smíchem jsem přes nás přetáhl deku.


Běžel jsem lesem, plně pohlcen do lovu. Bylo jen silné bušící srdce pár metrů přede mnou a já. Neodvážil jsem se myslet na to, co mě za několik hodin čeká. Bella byla doma, chtěla si s Charliem udělat pěkný den. Na nějaký čas jejich poslední.

Včera proplakala celou noc. Tiše jsem ji utěšoval, hladil a objímal. K ránu ještě ubrečená se mě snažila přesvědčit, že je to správné rozhodnutí.

Stačilo jí jen pár Extrabellopřesvědčovacích pohledů a polibků.

Prokličkoval jsem kolem několika stromů a strhl utíkající pumu k zemi. Nijak jsem se s ní nepáral a jedním pohybem jí zlomil vaz. Vypil jsem ji a pocítil jisté zadostiučinění. Dnes to byla již třetí kořist a já byl na svou přípravu hrdý. Nic jsem nenechával náhodě. Carlisle mi věřil a já zase věřil jemu, že mě nenechá udělat žádnou chybu.

Když jsem se poté vracel k autu, byl jsem nervózní. Měl jsem Bellu vyzvednout doma a předstírat, že se nic neděje. Byl jsem skvělý herec, léta tréninku udělala své, ale bál jsem se o Bellu. Vždycky jí šlo zastírat nepříjemné věci, ale tady šlo o něco víc. Musela se rozloučit s Charliem, jako by se nic nedělo. Nesměla na sobě dát nic znát nebo naznačit. Bude to pro ni první z velkých zkoušek.

Zrovna jsem zatáčel na hlavní silnici vedoucí do Forks, když se mi rozezvučel mobil. Byla to Alice. Zvedl jsem to po prvním vyzvonění.

„Ano?“

„Edwarde, vezmi ji rychle pryč. Žádné loučení, nebo to Bella nezvládne,“ vychrlila ze sebe a já na vteřinu útrpně zavřel oči.

„Díky,“ poděkoval jsem a hovor ukončil. Tak to bychom měli dost o první zkoušce… Ještě víc jsem přidal na rychlosti a během chvíle už smykem parkoval před jejich domem.

Bella už stála s taškou přes rameno na verandě. Podíval jsem se jí do obličeje a viděl, že má na krajíčku. Rychle jsem vystoupil a ona mi s rozběhem skočila kolem krku.

„Už jsem tu,“ šeptal jsem, když jsem ji objímal. Nemluvila, podívala se na mě a oči jí křičely. Čišela z nich čistá panika, bála se, že to nezvládne. Pak se otočila k domu a s celkem přesvědčivým úsměvem zamávala Charliemu, který stál mezi vstupními dveřmi. Potom obešla auto a nasedla na místo spolujezdce.

Kývl jsem ještě směrem k Charliemu a taky nasedl. Ani jsem si nezapínal pás a vyjel. Povzbudivě jsem Belle přejel rukou po stehně a ona ji chytla. V mžiku jsme vyjeli z Forks, a když jsme projížděli jedním z okolních lesů, Bella povolila dosud pevně držená stavidla a rozplakala se.

Ihned jsem zastavil na krajnici a přitáhl si ji na klín.

Smáčela mi slanými slzami tričko i krk a já jí rukama povzbudivě přejížděl po zádech… Trvalo chvíli, než ze sebe všechno dostala. Už nevzlykala, ale svým slzným kanálkům poručit nedokázala. Tišil jsem ji a šeptal povzbudivá slůvka, i přesto že teď byla k ničemu.

„Děkuju…“ zamumlala pak a přelezla si zpátky na svou sedačku.


Bella seděla v mém pokoji a rozpačitě pokukovala kolem… Alice před okamžikem nadšeně vyběhla z pokoje, popadla Jaspera za ruku a šli společně na lov. Jasper by to tady nemusel zvládnout a já nehodlal nic riskovat. Rosalie s Emmettem odjeli už včera večer. Dům byl skoro prázdný, jen Esme s Carlislem zůstali. Carlisle, protože jsem ho pro všechny případy potřeboval a Esme, protože nám chtěla být nablízku.

„Budu za dveřmi,“ řekl klidně Carlisle, když opouštěl pokoj. Kývl jsem na něj.

Hodně štěstí,“ popřál mi ještě v myšlenkách. Ušklíbl jsem se. To bych teď opravdu potřeboval.

Došel jsem k Belle a posadil se vedle ní. Váhavě se na mě usmála, byla si mnou naprosto jistá. Nebála se. Naklonil jsem se a položil si dlaň na její srdce. Tlouklo silně, jako by si uvědomovalo, že mu nezbývá moc času. Zavřel jsem oči a nechal svou mysl zaplavit jen tím pravidelným zvukem.

Ucítil jsem na tváři její teplou ruku. Konejšivě mě pohladila, zhoupla se dopředu a políbila mě. Něžně, nikam nespěchala. Užíval jsem si jejích teplých rtů, tohle je moje poslední příležitost je cítit.

„Miluješ mě?“ zeptala se rozechvěle. Na důkaz jsem ji k sobě více přitiskl. Vzala to jako souhlas. „Budeme navždy spolu, slibuješ?“ ptala se dál a jednu ruku si spustila k tělu.

„Navždy.“ Byl jsem jako otupělý nějakou drogou. Nepřišlo mi, že bych reagoval normálně.

Znovu vztáhla ruku a položila si ji na rameno. Nebo to jsem si alespoň myslel, dokud ji neposunula dál, nechytla se za lem trička a neodhrnula si ho k rameni.

Nasucho jsem polkl.

„Je to špatné…“ snažil jsem se ze sebe dostat, ani jsem nepoznával svůj hlas.

„Krásné,“ oponovala mi a letmým polibkem se mě snažila obměkčit. Naklonil jsem se blíž, nosem jsem se dotýkal její jemné kůže na krku, vdechoval tu opojnou vůni.

Povzdychl jsem si. „Krásné zlo,“ zašeptal jsem ještě, než mé ostré zuby projely skrz kůži.


KONEC


A je to tu, konec. Nikdy bych neřekla, že mi tahle povídka tak přiroste k srdci. Vy, kteří jste ji četli od samých začátku, víte, že s mými pochybnými intervaly přidávání to bylo někdy těžké, a proto ani nemůžu uvěřit, že sem dávám poslední díl. Zvládli jsme to a společně jsme ji dotáhli do konce.

Díky vám všem, kteří jste si udělali chvíli a přečetli ji. Díky! :)


<< Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3

Ajjinka

14)  Ajjinka (29.05.2010 19:20)

Twigirl: Páni, moc děkuju jsem strašně ráda, že se ti povídka líbila, je to parádní nakopávačka

13)  Twigirl (29.05.2010 19:10)

Nádherná romantická povídka. Je příjemné si přečíst taky nějakou pohodovou povídku, která pohladí po duši.Byli úžasní a krásně zamilovaní.Opět mám ten svůj zasněný výraz na tváři a je mi příjemně. Skutečně krásná povídka. Chvílema jsem se upřímně zasmála.Bella byla skvělá a měla Edwarda hezky zmáknutého.Líbilo se mi jak jsi popsala i to jejich poprvé. Žádná hrubá erotika, tak akorát.Jemné a příjemné čtení.V posledním dílku ta Extrabellopřesvědčovací taktika ...úžasné!Kam na to chodíš? Tleskám a těším se na další povídku!

krista81

12)  krista81 (18.05.2010 21:21)

Moc krásná povídečka, taková milá a romantická a nechyběl humor. Pohladila mě po dušičce. Opravdu krásně napsané.

Ode

11)  Ode (05.05.2010 19:10)

wow super! byla jsem hodně překvapená, že už je konec, ale co se dá dělat... tuhle povídku si určo přečtu ještě jednou, no ještě hodněkrát!
poslední díl se povedl, vážně super! skvěle procítěné a napsané! vážně super! klaním se!

10)  viki (03.05.2010 01:59)

Tato povídka se mi líbila od začátku - škoda, že je konec ! Děkuji

9)  Leni (02.05.2010 23:33)

Prostě nádhera. Předpokládám, že to dobře dopadlo.

8)   (02.05.2010 11:49)

Já neci konec.......já myslela že třaba budeš něco málo psát o Bellině přeměně:'-(:'-(:'-(:'-( Ale to snad přežiju...opravdu skvělá povídka těším se až si od tebe přečtu další povídky...jsem tu nová a tak se musím vrhnout na další tvoje povídky...optravdu skvělé...jen pokračuj v tak skvělém psaní.....držím ti palečky at se ti daří!!!!!

Dennniii

7)  Dennniii (02.05.2010 11:30)

ne já nechci konec, tuhle povídku jsem měla moc ráda:'-(:'-(:'-(:'-(:'-(:'-(:'-(:'-(:'-(:'-(:'-( byla nádherná, krásná, prostě žádný infarkový situace, prostě romantika, nechtěla by jsi třeba přidat nějakej bonusovej díl, prosím, prosím smutně koukám:p:p:p:p:p:p:p:p

6)  Pegí (02.05.2010 11:17)

škoda že je konec :(:(:(:(:( tahle povídka byla skvělá a já ti děkuju že sem si jí mohla přečíst

sakraprace

5)  sakraprace (01.05.2010 21:33)

Jak konec?? Néééé, když jsem chtěla další díly, nechtěla jsem, aby byly poslední

mina

4)  mina (01.05.2010 21:19)

teeeda najskor fnuk, ze koniec...
inak sa ti to velmi vydarilo...mna si uz dostala s moon glow takze nie som prekvapena ani touto poviekou...
inak by ma potesil bonus dielik:D a tesim sa na dalsiu kapitol.poviedku

3)   (01.05.2010 20:44)

no, tak po dlhej dobe prekvapenie, že to dopišeš som neverila, teda ma to ani nenapadlo, ale musim priznať, že su poviedky, na ktore čakam a ked pribudne diel-ani o tom neviem a ak, naň narazim, musim si pripominať o čom ta poviedka bola.

tak a tym chcem povedať, že tvoja poviedka ma vždy zaujala a bola som rada, keď si z času na čas pridala diel---raz za štvrť roka...asi tak, no. co ma štvalo.
ale musim povedať, ze okrem tohoto všetkeho krasneho, tato poviedka obsahuje jednu z najkrajšich milostnych scen. kap.7 tvoj edward je tiež jeden z najkrajšich postav, jeho vnutorny hlas ma hladil na duši- bol to muž, ako sa patri v tvojom spisovatelskom
podani.
tak a na koniec by som ti rada zagratulovala k ukončeniu tejto krasnej poviedky.



2)  Dadaa (01.05.2010 20:31)

Och och... Už je koniec?!... Škoda, ale v podstate je dobre ako si to ukončila, koniec bol nádherný... Celú poviedku som milovala a určite si ju prečítam ešte raz :D... A teším sa na ďalšiu, dúfam teda, že budeš písať ďalej...

Ree

1)  Ree (01.05.2010 20:22)

Můžu fňukat, že už to skončilo? :D
Ne, vážně, já nechápu, co se ti na tvém psaní nelíbí. Sice jsem četla asi jenom dvě nebo tři kapitolky, ale mně se tvůj styl psaní hrozně líbí :)

«   1 2 3

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still