Sekce

Galerie

/gallery/Beautiful Evil- perex2.jpg

Mám tu pro vás další a zároveň poslední díl Beautiful Evil.

Hezké počtení.

10. kapitola

O 4 měsíce později:

Ležel jsem natažený na měkké posteli u sebe v pokoji. Bella odpočívala vedle mě. Prsty jsem měl propletené s těmi jejími a pohrával si s nimi. Čas vedle ní utíkal tak strašně rychle… Den, kdy jsem ji poprvé potkal, mi přidal jako včera. Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy jsem zjistil, že té dívce s kaštanovými vlasy nemůžu číst myšlenky. Nevymažu z paměti její rádoby nenápadné pokukování a to, jak pak sklápěla pohled, když si všimla, že ji pozoruji.

Od té chvíle uběhly již skoro celé dva roky. Tehdy bych nikdy neřekl, že ta křehká dívka bude jednou pokojně a naprosto beze strachu ležet vedle mě. Teď to ale byla pravda a já byl vděčný za všechen čas, který jsem v její blízkosti mohl strávit.

Škola se blížila ke konci. Maturitu jsme měli oba zdárně za sebou a tak přišla řada na můj slib.

Slib, za kterých bych si nejraději utrhl hlavu!

Na druhou stranu, nedokázal bych si představit svět bez ní. A když mě o to sama žádá, prosí…

Nikdy si tenhle krok nepřestanu vyčítat, to vím jistě. Stejně jako to, že ji miluju celým svým nebijícím srdcem. Nebude trvat dlouho a i to její přestane bít.

Zavrtěla se a upřela na mě své hluboké hnědé oči.

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptala se tiše. Podívala se na naše propletené prsty a usmála se.

„Tak různě,“ začal jsem. Povzdechla si, prokoukla mě. „Nemusíš to dělat, víš.“

„Já vím, Edwarde. Ale já chci,“ zatvrdila se a sevřela mou dlaň. „Chci být navždy s tebou a tvá umíněnost mi v tom nezabrání.“

Uchechtl jsem se. Ji by opravdu nic nezastavilo. Když něco chtěla, hrdě si šla za tím, dokud to nedostala. Stejně jako mě, i když to jsem jí tenkrát pořádně ulehčil.

„Seš blázínek, lásko,“ zamumlal jsem jí do vlasů a rukou si ji více přivinul k sobě. Vdechoval jsem její vůni.

„Copak ty se netěšíš, až si nebudeš muset pořád dávat pozor, abys mě omylem nerozmáčkl?“ nadhodila nesměle a volnou rukou žmoulala cíp mé košile. Políbil jsem ji na neklidné prsty.

„Nikdy nepoznám bolest z tvé ztráty, to je jistou útěchou,“ šeptnul jsem. Samozřejmě jsem si sobecky přál, abych o ni nikdy nepřišel, ale sám bych jí nedokázal vnuknout myšlenku přeměny. V tomhle jsem byl silný, byl jsem si jistý, že bych nepovolil, ale… psychický nátlak působí i na upíry. Povzdechla si a hlavou se stulila pod mou bradou, prsty mi líně ťapkala po kůži na krku.

„A já nikdy nebudu mít vrásky, nebudou mi padat vlasy a ruce se mi taky nezačnou klepat. To je hezké,“ zasnila se a já protočil oči.

„Nedělej to!“ napomenula mě hravě.

„Co?“ Byl jsem zmatený, co jsem zase provedl?

„Protáčíš oči,“ obvinila mě naprosto jistým hlasem. Měla mě prokouklého skrz na skrz. Bylo to děsivé.

Zvážněl jsem.

„A ty se nebojíš?“ zeptal jsem se přiškrceně. Pokud se nebála ona, já rozhodně ano. Chvíli byla ticho a já už začínal doufat, že jí konečně dojde, o co se jedná. Pak ale zavrtěla hlavou.

„Když seš se mnou, nebojím se ničeho.“ Snad na důkaz svých slov se ke mně těsně přitulila. „Nikdy o tebe nechci přijít,“ mluvila vážně, hlasem nabitým emocemi, „a tohle je cesta, jak toho dosáhnout.“

Cosi uvnitř mě se náhle pohnulo a já zjihl.

Tohle dokonalé stvoření je tady, miluje mě a chce se mnou být po celou věčnost. A co na tom, že je to o něco dýl než u běžných vztahů? Nikdy jsem do její mysli neviděl, ale byl jsem si jí jistý jako ničím.

Bude to špatné. Bude to to nejhorší, co v životě udělám, ale udělám to pro ni. Pro nás. To je snad polehčující okolností…

Podíval jsem se na ni. Oči měla zavřené a vypadala, že přemýšlí, stejně jako já.

„Udělám to,“ řekl jsem odhodlaně.

Odtáhla se ode mě, opřela se o loket, aby na mě viděla, a nevěřícně na mě zírala.

„Opravdu?“ zeptala se nejistě, hlas jí přeskočil. Najednou nevypadala tak odhodlaně, asi jsem ji vážně zaskočil. Něžně jsem se na ni usmál a potěšeně sledoval, jak se její tvář trochu vyjasnila.

„Taky o tebe nechci přijít. Nedáváš mi na výběr… Asi to bylo jasné hned od prvního okamžiku, kdy jsem tě potkal. Jen jsem si to plně neuvědomil… Až teď.“

Zářivě se usmála, zavrtěla se a objala mě radostně kolem krku.

„Miluju tě, miluju…“ šeptala šťastně a já na krku cítil malé kapičky. Odtáhl jsem se, polekaný jejím chováním.

Opravdu plakala, slzy jí kanuly po tvářích, ale usmívala se. Byl to šťastný úsměv a mě jím dokonale mátla.

„Lásko,“ zkusil jsem to a otřel jí tváře od slz, „proč pláčeš?“ Popotáhla a pak se naprosto nelogicky zasmála.

„Promiň, já jen… jsem tak šťastná!“ zahuhňala. Oddechl jsem si a zase ji k sobě přivinul. „Ale že ti to trvalo,“ rýpla si ještě a já bych ji nejradši samou láskou umačkal. Teda… ne doslova.

Tiše jsme leželi. Beze slov. Ani jednomu z nás to nevadilo, oba jsme přemýšleli a ticho kolem nás bylo pro naše zmatené myšlenky ideální. Možná to není špatná volba. Kolikrát jsem bojoval proti špatným rozhodnutím a zcela zbytečně? Třeba tenkrát, když jsem se rozhodl zůstat s ní. S člověkem. Pro náš druh něco neuvěřitelného, nemožného, ale přesto se mé rozhodnutí vyplatilo a já tak získal lásku na celý život… věčnost.

Její srdce tlouklo klidně, už nebylo ani památky po zběsilém tepu, kterým bilo před chvílí. Tenhle zvuk jsem miloval, byl to jasný důkaz toho, že je naživu a je tu se mnou. Žízeň v krku už jsem skoro nevnímal. To bylo dobré. Při přeměně stejně zvíře uvnitř mě nebude chtít přestat. Budu se muset dobře připravit. Sice jsem věděl, že bych jí nikdy nedokázal ublížit, ale při pití lidské krve… její krve… mou mysl zahalí červený opar.

Ještě si budu muset promluvit s Carlislem. Nedivil bych se, kdyby mu už Alice všechno řekla. Budeme to muset ještě hromadně probrat.

Bella vedle mě si povzdychla. Pohladil jsem ji po vlasech a ona se na mě znovu otočila. Usmívala se, a tak bylo naprosto přirozené, že se i mně koutky úst vyhouply nahoru.

Lišácky se jí zablýsklo v očích a naklonila se ke mně. Pak už jsem viděl jen poťouchlý úsměv, než doslova připlácla své rty na mé. Nenechal jsem se dvakrát pobízet, a když se vyhoupla tělem na mě, se smíchem jsem přes nás přetáhl deku.


Běžel jsem lesem, plně pohlcen do lovu. Bylo jen silné bušící srdce pár metrů přede mnou a já. Neodvážil jsem se myslet na to, co mě za několik hodin čeká. Bella byla doma, chtěla si s Charliem udělat pěkný den. Na nějaký čas jejich poslední.

Včera proplakala celou noc. Tiše jsem ji utěšoval, hladil a objímal. K ránu ještě ubrečená se mě snažila přesvědčit, že je to správné rozhodnutí.

Stačilo jí jen pár Extrabellopřesvědčovacích pohledů a polibků.

Prokličkoval jsem kolem několika stromů a strhl utíkající pumu k zemi. Nijak jsem se s ní nepáral a jedním pohybem jí zlomil vaz. Vypil jsem ji a pocítil jisté zadostiučinění. Dnes to byla již třetí kořist a já byl na svou přípravu hrdý. Nic jsem nenechával náhodě. Carlisle mi věřil a já zase věřil jemu, že mě nenechá udělat žádnou chybu.

Když jsem se poté vracel k autu, byl jsem nervózní. Měl jsem Bellu vyzvednout doma a předstírat, že se nic neděje. Byl jsem skvělý herec, léta tréninku udělala své, ale bál jsem se o Bellu. Vždycky jí šlo zastírat nepříjemné věci, ale tady šlo o něco víc. Musela se rozloučit s Charliem, jako by se nic nedělo. Nesměla na sobě dát nic znát nebo naznačit. Bude to pro ni první z velkých zkoušek.

Zrovna jsem zatáčel na hlavní silnici vedoucí do Forks, když se mi rozezvučel mobil. Byla to Alice. Zvedl jsem to po prvním vyzvonění.

„Ano?“

„Edwarde, vezmi ji rychle pryč. Žádné loučení, nebo to Bella nezvládne,“ vychrlila ze sebe a já na vteřinu útrpně zavřel oči.

„Díky,“ poděkoval jsem a hovor ukončil. Tak to bychom měli dost o první zkoušce… Ještě víc jsem přidal na rychlosti a během chvíle už smykem parkoval před jejich domem.

Bella už stála s taškou přes rameno na verandě. Podíval jsem se jí do obličeje a viděl, že má na krajíčku. Rychle jsem vystoupil a ona mi s rozběhem skočila kolem krku.

„Už jsem tu,“ šeptal jsem, když jsem ji objímal. Nemluvila, podívala se na mě a oči jí křičely. Čišela z nich čistá panika, bála se, že to nezvládne. Pak se otočila k domu a s celkem přesvědčivým úsměvem zamávala Charliemu, který stál mezi vstupními dveřmi. Potom obešla auto a nasedla na místo spolujezdce.

Kývl jsem ještě směrem k Charliemu a taky nasedl. Ani jsem si nezapínal pás a vyjel. Povzbudivě jsem Belle přejel rukou po stehně a ona ji chytla. V mžiku jsme vyjeli z Forks, a když jsme projížděli jedním z okolních lesů, Bella povolila dosud pevně držená stavidla a rozplakala se.

Ihned jsem zastavil na krajnici a přitáhl si ji na klín.

Smáčela mi slanými slzami tričko i krk a já jí rukama povzbudivě přejížděl po zádech… Trvalo chvíli, než ze sebe všechno dostala. Už nevzlykala, ale svým slzným kanálkům poručit nedokázala. Tišil jsem ji a šeptal povzbudivá slůvka, i přesto že teď byla k ničemu.

„Děkuju…“ zamumlala pak a přelezla si zpátky na svou sedačku.


Bella seděla v mém pokoji a rozpačitě pokukovala kolem… Alice před okamžikem nadšeně vyběhla z pokoje, popadla Jaspera za ruku a šli společně na lov. Jasper by to tady nemusel zvládnout a já nehodlal nic riskovat. Rosalie s Emmettem odjeli už včera večer. Dům byl skoro prázdný, jen Esme s Carlislem zůstali. Carlisle, protože jsem ho pro všechny případy potřeboval a Esme, protože nám chtěla být nablízku.

„Budu za dveřmi,“ řekl klidně Carlisle, když opouštěl pokoj. Kývl jsem na něj.

Hodně štěstí,“ popřál mi ještě v myšlenkách. Ušklíbl jsem se. To bych teď opravdu potřeboval.

Došel jsem k Belle a posadil se vedle ní. Váhavě se na mě usmála, byla si mnou naprosto jistá. Nebála se. Naklonil jsem se a položil si dlaň na její srdce. Tlouklo silně, jako by si uvědomovalo, že mu nezbývá moc času. Zavřel jsem oči a nechal svou mysl zaplavit jen tím pravidelným zvukem.

Ucítil jsem na tváři její teplou ruku. Konejšivě mě pohladila, zhoupla se dopředu a políbila mě. Něžně, nikam nespěchala. Užíval jsem si jejích teplých rtů, tohle je moje poslední příležitost je cítit.

„Miluješ mě?“ zeptala se rozechvěle. Na důkaz jsem ji k sobě více přitiskl. Vzala to jako souhlas. „Budeme navždy spolu, slibuješ?“ ptala se dál a jednu ruku si spustila k tělu.

„Navždy.“ Byl jsem jako otupělý nějakou drogou. Nepřišlo mi, že bych reagoval normálně.

Znovu vztáhla ruku a položila si ji na rameno. Nebo to jsem si alespoň myslel, dokud ji neposunula dál, nechytla se za lem trička a neodhrnula si ho k rameni.

Nasucho jsem polkl.

„Je to špatné…“ snažil jsem se ze sebe dostat, ani jsem nepoznával svůj hlas.

„Krásné,“ oponovala mi a letmým polibkem se mě snažila obměkčit. Naklonil jsem se blíž, nosem jsem se dotýkal její jemné kůže na krku, vdechoval tu opojnou vůni.

Povzdychl jsem si. „Krásné zlo,“ zašeptal jsem ještě, než mé ostré zuby projely skrz kůži.


KONEC


A je to tu, konec. Nikdy bych neřekla, že mi tahle povídka tak přiroste k srdci. Vy, kteří jste ji četli od samých začátku, víte, že s mými pochybnými intervaly přidávání to bylo někdy těžké, a proto ani nemůžu uvěřit, že sem dávám poslední díl. Zvládli jsme to a společně jsme ji dotáhli do konce.

Díky vám všem, kteří jste si udělali chvíli a přečetli ji. Díky! :)


<< Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2 3   »

Ajjinka

34)  Ajjinka (22.06.2011 17:01)

Leni:

33)  Leni (01.06.2011 23:23)

Zase jsem ji tu objevila a znovu mě ohromila. Myslím, že se k ní budu vracet, dokud tady bude.

Ajjinka

32)  Ajjinka (07.02.2011 22:55)

Pája, milica: Holky, děkuju! Je krásný, že si ještě někdo na tuhle povídku vzpomene

milica

31)  milica (07.02.2011 22:36)

Krásná povídka, tak lehká přesně na dobrou noc:) :) :)

30)  Pája (31.01.2011 22:31)

Moc pěkná povídka, zrovna jsem ji celou dočetla na jeden zátah Opravdu krása...
Jsem ráda, že se nechal Edward tak brzo přesvědčit, ten od Stephenie to moc přeháněl (na můj vkus )
Děkuju

Ajjinka

29)  Ajjinka (23.01.2011 18:33)

julie, jsem strašně ráda, že se povídka líbila! Děkuju!

julie

28)  julie (23.01.2011 17:24)

Ajjinko,teď jsem dočetla jedním dechem...nádhera!!!

Ajjinka

27)  Ajjinka (18.01.2011 19:01)

Jéé, Terry, opravdu moc děkuju!

26)  Terry (18.01.2011 18:27)

páni četla jsem ji znovu a muzu rict ze má jeste lepsi dojem nez kdyz sem ji cetla poprve je pproste skvelá :)

Ajjinka

25)  Ajjinka (26.09.2010 19:43)

Tyjo, Carlie Tys mě překvapila - mile samozřejmě Ale páni, eh...
Moc děkuju, vážně

Carlie

24)  Carlie (26.09.2010 19:34)

Ajjinko, tak jsem se tu teď doslova proáchala, prosmála a přiblble proculila celou sérií.

Respekt k Tvému umění popsat je tak živě a uvěřitelně a strhnout publikum!

23)  ;) (31.08.2010 12:42)

Ree

22)  Ree (20.06.2010 15:46)

Sakra! Nemůžu uvěřit, že mi trvalo takovou dobu, než jsem se odhodlala si to přečíst. Krásné zlo bylo opravdu krásné Ne, vážně, pořád mě nepřestává udivovat, jak pěkně píšeš. Skvěle volíš slova a ty zapadají na správná místa. Děj je taky perfektní. Prostě se tam naprosto nic neděje. Obyčejná romantická povídka, která ale obyčejná není. Jsem vážně ráda, že jsem se nenechala přesvědčit a dala se do čtení ;)

21)  Andrea (20.06.2010 13:26)

Ááááá!!! Tohle jsem tak dlouho očekávala a ono to skončilo tak brzy... Ale co? Skončilo to přece úžasně ne? Jsem ráda, že jsi to dopsala a ještě k tomu tak pěkně.

Ajjinka

20)  Ajjinka (19.06.2010 18:35)

Žjou, sfingo, jdu se asi zahrabat Děkujuu
Prý všichni umřeli, to sedí :D :D

sfinga

19)  sfinga (19.06.2010 18:03)

Ajjinko, já souhlasím s Ambrou a navíc, na tomto místě se ti omlouvám, že jsem ti doteď nenapsala ani tečku, natož čárku. Na svou omluvu uvádím, že mám net v PC teprve od poloviny května do té doby jsem byla odkázaná na mobil. Což o to v posteli se četlo z mobilu hezky, ale komentáře posílat nešly.
BE jsem zhltla na jeden zátah a přiznám se, že to bylo v době, kdy se všude objevovaly díla typu: Edward umřel, Bella umřela, Ness nepřežila, všichni umřeli... apod. Já miluju happyendy a miluju lechtivé povídky. Říkám lechtivé a ne téměř tvrdé P., jaké píše slečna S. na jiném webu.
Tleskám ti a moc díky. Bavila jsem se, smála, áchala a vzdychala a rozplývala se u každého dílu.

Díky moc a ještě jednou se omlouvám za absenci komentářů od mé osoby.

Ajjinka

18)  Ajjinka (19.06.2010 16:50)

Ambro, děkuju sledovala jsem tvoje komentáře v admině a přiblble se na ně culila... Docela jsem se divila, že jsi to nezalomila už někde v polovině BE bylo vždycky psaný tak, aby všechno bylo na pohodičku, v těch dobách zrovna frčeli samá drama, tak snad jako odlehčení :D Chtěla bych se omluvit za chyby, vim, že jich tam muselo být jak máku, chce to dodatečnou korekci :D
Ještě jednou ti patří můj velký dík, mezi těmahle spisovatelskejma gigantama si cením každýho komentáře

ambra

17)  ambra (19.06.2010 16:13)

Ajji, je fajn občas číst příběh, který se soustředí "jen" na samotný vztah B+E. A pokud je napsaný takovým mrštným perem, pak jen . Mám hrozně ráda Midnight Sun, ale řekla bych, že tohle je mnohem lepší. Závěr úžasný, i slza ukápla. Děkuju za prosvětlení zataženého dne!;)

Karolka

16)  Karolka (12.06.2010 11:45)

Vezmu to od konce... Jsem celá rozněžnělá a dojatá a vděčná, že vím, jak brzy se Bella ve skutečnosti s tátou uvidí. Zamilovala jsem si tuhle povídku. Už jsem to v jednom komentu psala, strašně se mi líbil vztah téhle Belly a tohoto Edwarda. Žádné zbytečné komplikace, jen hluboká láska a vzájemná přitažlivost. A jsem ráda, že jsem to mohla číst v kuse. Jen bych teď potřebovala psa vodiče, abych nebourala do zdí.
Jo a jasně! Extrabellopřesvědčovací pohled! Geniální!
A tak na závěr za celou kapitolovku:

15)  Ronnie (08.06.2010 22:17)

krásne, naozaj krásne!!
ja som začala túto poviedku čítať na stmivani.eu a tam som ju nedočítala a teraz som ju našla tu a wualá... tu je normálne aj koniec!! no ale bola to naozaj krásna poviedky, taká milá, žiadne komplikácie, len ich láska! presne o tomto som snívala, keď som ešte prvýkrát čítala Twilight... teraz už nie, lebo mám vlastné nápady a príbehy, ale aj tak! toto bola naozaj krásna poviedka :)

«   1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still