Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/3940_mala.jpg

Bella se rozhodne odjet s Cullenovými. Na oslavu vyrazí do víru noci... Čeká je tam ale jedno ne právě příjemné setkání.

Moc díky za komentáře k minulým kapitolám a budu ráda, když něco necháte i tady. Předem díky.

Sotva dorazí do Volterry, Bella si najde tiché místo v koutku teď prázdné kuchyně. Její dokonalá mysl jí přehrává každý Edwardův výraz, který od začátku jejich návštěvy zachytila. Znovu slyší každé slovo, které spolu prohodili, znovu prožívá své i jeho pocity, když sdíleli své myšlenky. Mají tolik společného. A proč vlastně ne? Proč nejet? Vždyť sám řekl, že ji nikdo nenutí zůstat. Může prostě jen navštívit nová místa, vyzkoušet jiný způsob života… i jiný způsob obživy… a když jí to nebude vyhovovat, Aro ji jistě přivítá s otevřenou náručí. A navíc… nejspíš mu tím dost zkříží plány. Usměje se. I za to ten pokus stojí. A bude moct být s Edwardem alespoň o pár dní déle.

Komu to říct dřív? Asi by bylo zdvořilejší informovat Ara.

Když zaťuká na dveře jeho komnaty, pozve ji dál s úsměvem na tváři: „Tak ses rozhodla? Carlisle mě informoval, že ti nabídli, abys jela s nimi. Doufal jsem, že to dopadne trochu jinak, ale rozumím ti a nehodlám ti stát v cestě. Vyzkoušej jiný způsob života, pokud chceš a pak se rozhodni. Vždycky tu budeš vítána, Bello, a pevně doufám, že časem se tu znovu shledáme.“

Bella ho s úsměvem obejme: „Jsi vševědoucí jako vždy, otče. Děkuji za milá slova i za dovolení opustit Volterru. Nejsem přesvědčena na jak dlouho to bude. O to víc oceňuji tvou velkorysou možnost vrátit se.“

Aro se nenápadně zeptá: „A co Felix? Chceš jeho potrestání?“

Bella netrpělivě mávne rukou: „Nechci víc než na to zapomenout. Nic se nestalo a já jsem schopna se o sebe postarat.“

Aro přikývne: „Dobrá. Odjedete tedy za tři dny? U příležitosti vašeho odjezdu uspořádáme menší slavnost.“

Bella přikývne: „A teď mě prosím omluv, Aro. Slíbila jsem, že jim dám vědět.“

Aro potěšeně: „Takže jsem první, kdo to ví? To mě těší tím víc.“

Bella skloní hlavu na znamení úcty: „Myslela jsem, že bys měl být první… Ještě jednou děkuji.“


Na chodbě cestou ke Cullenovic pokojům potká Alici, která ji s rozzářeným výrazem obejme kolem krku: „Bello, mám takovou radost.“

V první chvíli se Bella zamračí, ale v zápětí jí dojde, že Alice měla nejspíš vizi: „Já taky, Al. Neřekla jsi to ještě nikomu, že ne?“

Alice se zajiskřením v očích zavrtí hlavou: „Viděla jsem to sotva před minutou. A taky to, že chceš být posel dobrých zpráv sama. Tak rychle pojď, ať je nenapínáme příliš dlouho.“

Bok po boku znovu vyrazí a Bella se ještě opatrně ujistí: „A seš si jista, že si to z tvých myšlenek nepřečetl Edward?“

Alice se vesele zazubí: „Neboj, dávala jsem pozor. On má teď ostatně jiné věci na přemýšlení, než poslouchat moje vize. Dokonce mě ani nepožádal, abych se podívala, jak se rozhodneš,“ zvedne významně obočí, aby svá slova zdůraznila.

Bella se rozhodne přejít z Edwarda na bezpečnější téma: „No a vážně vám nebude vadit, že se připojím?“

Alice vesele:Vůbec ne. Když jsme tě viděli s Felixem, Edward nám prozradil svůj plán nabídnout ti možnost odjet s námi. Všichni jsme byli jednohlasně pro. Neboj. U nás funguje demokracie… a svoboda. Tedy aspoň tolik, kolik je možné.“

Bella: „A… jak těžké to bylo pro tebe? Začít se živit takhle alternativně?“

Alice trochu nakrčí nos:Nebudu ti zastírat, že to není úplně ono. Pro mě to ale nebylo tak složité, protože jsem byla hodně mladá, když jsem se přidala ke Carlislovi. Vůně lidské krve tě po čase přestane přitahovat tak moc a můžeš se soustředit i na jiné věci. Pozitiva určitě převládají. Už jen to, že můžeme chodit mezi lidi… a ve Forks to jde i přes den. Slunečních dnů tam je jako šafránu. Vlastně tam navštěvujeme střední školu,“ dodá s šibalským mrknutím.

Bella se zarazí:Vážně? Předstírat, že jsem zase normální člověk.“ Usměje se. „Bylo by fajn, kdyby tak se mnou jednali a nepronásledoval mě přízrak jména Volturi.“

Alice se na ni usměje a povzbudivě jí stiskne ruku: „Tak na to teď nemysli. Momentálně máme před sebou důležitější oznámení.“

I když je to zbytečné, ťukne na dveře Carlislova pokoje a v zápětí se jim dostane odpovědi v podobě otevření dveří. Když vejdou, Alice se připojí k ostatním Cullenovým.

Bella se usměje jejímu povzbuzení. Rychle je přeletí pohledem a zastaví se na Carlislovi: „Carlisle, chtěla jsem vám především moc poděkovat za nabídku. Přemýšlela jsem o tom a pokud vaše pozvání i nadále platí, jela bych s vámi moc ráda.“

Na tváři všech vykvete úsměv. Esmé ji impulsivně obejme: „Vítej, Bello. Budeme se snažit, aby se ti u nás líbilo.“

Emmett se smíchem mrkne na usmívajícího se Jaspera: „Super. Už se těším, jak se popereš s naším způsobem života. A Edward konečně přestane bručet!“

Edward ho sotva slyšitelným zasyčením umlčí, zatím co Bella k němu obrátí překvapený pohled. Edward se na ni usměje a zeptá se: „A co Aro? Jak se k tomu postavil?“

Bella mu úsměv oplatí: „Prohlásil, že to čekal, i když doufal, že to dopadne jinak… a oznámil mi, že cestu zpět mám kdykoli otevřenou. Chce nám udělat party na rozloučenou.“

Alice se usměje na ostatní: „To je prima. A co kdybychom si teď udělali svou vlastní? Kdysi jsi nám nabízela, že nám ukážeš nějaké kluby…“

Bella se uculí: „Proč ne? Dáme si chvíli na převléknutí?“

Všechny Cullenovy dívky si vymění pohled: „No jasně! 10 minut?“

Chlapi si na oplátku vymění úšklebek, ale holky je s jiskřením v očích setřou: „Když máme zářit, potřebujeme čas.“


Bella vybere klub a rozhodne se pro efektní příjezd limuzínou. Volturiovi tam mají vlastní salónek, takže se podobné chování více méně čeká.

Když se skutečně sejdou po zhruba čtvrt hodině u vchodu, uznají „muži“, že „ženy“ měly zase jednou pravdu… a nadšeně přivítají i Bellin nápad s limuzínou.

Rosalie sebevědomě: „Červený koberec už jsme si dlouho neužili.“

Bella na ni pobaveně zamrká: „Tak dneska se budete cítit jako hvězdy večera.“

Tak nějak automaticky na ni vyjde místo vedle Edwarda. Ten z ní opět nemůže spustit pohled, ale Bella dělá všechno proto, aby mu ho neopětovala příliš dlouho. Nedokázala by ho pak odtrhnout a navíc si je víc než jista, že Edwardův pohled znamená také prosbu, aby splnila svůj slib a opět stáhla svůj štít. Na sdílení myšlenek a citů je však ještě čas. Proč si teď prostě jen neužít večer a hudbu?

Jak si tak prohlíží Cullenovi, všimne si, že když se Esmé a Carlisle obléknou odvážněji, vypadají rázem na svůj skutečný lidský věk… tedy jen o pár let starší než jejich „děti“. Carlislovi bylo v době přeměny 23 a Esmé 26 a oba vypadají kouzelně. Zvláštní, jak oblečení dokáže přidat roky.

Všichni jsou rozjaření Belliným přijetím i vidinou noci plné odvázání. Bellin jemný sluch každou chvíli zaslechne šeptanou lichotku nebo něžnost, kterou si mezi sebou partneři vymění… Stejně jako letmé doteky a polibky.

Bella trochu nejistě střelí pohledem po Edwardovi. Ten s úsměvem pokrčí rameny. Jako by vnímal to samé a říkal jí tím, že si musí zvyknout. Pak se nakloní, jako by jí chtěl urovnat pramen vlasů a nenápadně ji políbí nad ucho, než zašeptá: „Občas je to trochu náročné, být sám mezi těmi přešťastnými páry. O to raději jsem, že dnes večer sám nebudu, milá přítelkyně.“

Bella si všimne, jak vesele mu zahrály oči, když dodal to oslovení. Úsměv mu oplatí: „Prima, příteli. Doufám, že si to dnes užijeme všichni.“

* * * * *

Bella právě tančí vedle Alice a blbnou společně, když za sebou zaslechne opilého kluka: „Za kolik, kočičko?“

Spatří okamžitě ostražitý výraz Edwarda a Jaspera, kteří jsou poblíž, ale sama má právě  veselou náladu, kterou si nehodlá nechat zkazit. S úsměvem se tedy otočí ke klukovi a odmítne ho: „Tolik nemáš, zlato.“

Vážně ji pobavilo zjištění, že by ji mohl mít za luxusní prostitutku.

Kluk se ale jen tak nedá a chytne ji za ruku: „Nepodceňuj mě, drahoušku.“

Bella se smíchem zavrtí hlavou a jedním pohybem svou ruku osvobodí. Kluk na ni kouká trochu vyjeveně. Když se k němu Bella přiblíží a blýskne zuby, sevře ho strach: „Ty nepodceňuj mě, zlato. Užiješ si noc i beze mě.“

Kluk rychle kývne a zmizí od nich. To už se k nim prodere vyhazovač: „Nějaký problém, slečno Volturiová?“

Bella jen zavrtí hlavou: „Malé nedorozumění, ale jsem si celkem jista, že už se vysvětlilo,“ oslní vyhazovače úsměvem. „Díky za Vaši starost, Giorgio.“

Vyhazovač okouzleně přikývne a odejde. Mezitím se hudba zpomalila, čehož využije Edward. Chytne Bellu za ruku, když se chce jít posadit do jejich salónku a přitáhne si ji blíž. S úsměvem, který se mu odráží i v očích ji požádá: „Můžu tě tu trochu zdržet?“

Bella ho s úsměvem obejme kolem krku a začnou se společně pohupovat do rytmu krásného ploužáku. Oba si vychutnávají vzájemnou blízkost a ani jednomu se nechce ticho rušit.

Najednou však Edward zavrčí: „Sakra! Emmett je venku a… má potíže.“

Bella se na něj tázavě podívá a Edward odpoví na její nevyslovenou otázku: „Upíři.“

Společně vyrazí ven za Emmettem – pohledem ještě varují Jaspera a Carlisla. Obě dvojice se začnou prodírat k východu za nimi.

Sotva vyjdou ven, zaslechnou z postranní uličky tichý sarkastický hlas: „Návštěvy Volturiových jsou nám obzvlášť drahé…“

Bella náhle Edwarda předběhne. Tenhle hlas zná. Jeden z jejich rumunských protivníků, nebo spíš jejich stoupenců. Tohle je opravdu špatné. Zvedne svůj štít tak, aby mohla efektivněji komunikovat s Edwardem. Ten už mezitím zjistí, že mluvčí se jmenuje Amir.

Bella si na jeho jméno vzpomíná z Arových myšlenek. Rychle roztáhne svůj štít tak, aby pokryla i Rosalii a Emmetta a sotva vejde do uličky, zvučně Amira pozdraví: „To je dobře, Amire. Volturiovi zase rádi vidí, že nás chceš navštívit v našem městě. Nehodláš porušit zákony tohoto města a jeho utajení, že ne?“

Bella s Edwardem, který jí jde v patách, vidí, že kromě Amira, je ve tmě uličky ještě 5 dalších upírů. Pořád mají převahu, i když teď už na ně aspoň díky Bellině štítu nebudou moct použít žádný psychický talent, pokud ho některý z nich má.

Amir se pobaveně usměje: „No ne, ty mě znáš? Že bys byla ta Arova nová oblíbenkyně?“

Otočí se na své „bratry“: „Jak že se jmenuje?“

To už ale dorazí i zbytek Cullenovy rodiny. Jasperovi stačí jeden pohled, aby okamžitě začal pracovat na změně atmosféry. Emmett s Rose, kteří se přemístili k ostatním, se teď cítí výrazně lépe…a o to ochotněji zapojit se do boje, pokud k němu dojde. Carlisle všechny mírní nepatrným pohybem ruky. Pokud to Jasper zvládne, bude lepší obejít se bez boje – zvlášť tady na veřejnosti.

Carlisle klidným tónem: „Jmenuje se Isabella a kromě toho, že je Volturiová, je i pod naší ochranou. Tady a teď není nejlepší místo na rodovou nevraživost. Bella s ní nemá nic společného. Odejděte v pokoji.“

Bella na něj na vteřinu ohromeně zírá, ale je jí jasné, že tohle na Rumuny nezabere. Touží po odplatě za to, že jim kdysi Volturiovi vzali jejich moc. Tuhle nenávist neuhasí klid a rozum. A dost by se divila, kdyby ji dokázal zředit i Jasperův talent. To všechno je zakořeněno příliš hluboko. Chtějí satisfakci, což může být jen její smrt. V lepším případě. V horším smrt všech – jsou to přeci hosté Volturiů.

Zásah přijde z nebe – a to doslova. Sotva začnou pociťovat Jasperův talent, jako blesk se ze střechy snese další upír. Vyrované počty mají Rumuni raději… ale když to jinak nejde, použijí tajnou zbraň. Seskočí přímo před Bellu, která stihne o krok ustoupit. A pak místo aby bojovala, jak se připravuje, ji Edward chytne za ruku a spíš jí mrští než co jiného pár kroků za sebe, ve snaze ji chránit.

Všichni jsou rázem v pohotovosti. Než však stihne zaútočit na Edwarda, zneškodní Bella útočníka  pomocí Janina talentu. Upír se svíjí na zemi, spalován příšernou bolestí.

Bella je teď úplně bílá a opět tak nelidsky krásná, na sobě cítí pohledy všech. Ignoruje Cullenovi – budou mít čas na vysvětlování později a tiše, ale výhružně promluví k Rumunům: „Slyšeli jste. Odejděte, než se tu objeví Garda, pokud se chcete dožít příštího rána.“

Zruší Janin dar a upír se zvedne ze země.

Amir pochmurně přikývne: „Dobře, předstírejme, že jsme se nepotkali.“

Jako jeden muž kývnou i ostatní Rumuni a stejně odpoví i Cullenovi a Bella.

Carlisle doplní: „Bude to tak lepší. Sbohem!“

Udržují formaci, než je Alice s Edwardem ujistí, že je skutečně po všem. Pak se jako jeden otočí k Belle. Jasper: „Co to bylo? Tohle byl  přece Janin talent.“

Bella se trochu překvapeně zadívá na Edwarda – on jim nic neřekl? Edward lehce pokrčí rameny – je to přece její tajemství. Nebyl pověřen ho někomu sdělovat.

Bella se tedy zaměří zpátky na Jaspera a pousměje se: „Můj štít zvládne kromě ochrany i nasátí určitých informací. Můžu použít talent kohokoli, koho jsem kdy chránila. Tedy pokud je na psychické bázi, samozřejmě,“ usměje se víc, když mrkne na Alici. „Tvůj nebo Alicin talent takhle nefunguje, takže…“

Emmett zvedne obočí: „Ale Edwardův ano, takže tu máme dva čtenáře myšlenek místo jednoho?“

Bella mu věnuje omluvný úsměv: „Ne, pokud to účelově nezapnu.“

Carlisle se usměje: „Zdá se, že se o sobě musíme ještě opravdu hodně učit. A teď pojďte zpátky, ať nás tu nenajdou jiné potíže. Na jeden večer už jich bylo dost.“

Bella přikývne: „Raději zavolám Demetrimu. Určitě už je na cestě. Vysvětlím mu, co se tu dělo, jděte napřed.“


5. kapitola - 7. kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

7)  Kristiana (15.07.2011 20:08)

Aro mě svým přístupem k Belle nepřestává překvapovat.
Zdálo se mi, že půjde o docela klidný večer a oni se objeví Rumuni! Ještěže odešli.
Věřím, že Cullenovi by je zvládli, ale lepší je vyřešit vše bez bitev.
Carlisle je skvělý diplomat. I když Bella zaujímá vyšší postavení, pustil se suveréně do uklidňování situace.

Michangela

6)  Michangela (28.09.2010 21:22)

5)  hellokitty (28.09.2010 16:40)

Marketa

4)  Marketa (28.09.2010 14:17)

Je to krásné ale celkem bych chtěla aby se pak Bella vrátila do Voltery prosím

3)  mary (28.09.2010 13:59)

ach jo, mohla být bitka :/ , tak třeba příště

Eleanor

2)  Eleanor (28.09.2010 13:51)

Moc napínavé. Edward je roztomilý, jak se snaží být přítel a zárověň i její kluk

1)  Raduššška (28.09.2010 13:37)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still