Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/3940_mala.jpg

Bella cítí, že je čas konečně si promluvit s Edwardem. Dluží si toho opravdu hodně.

Díky moc za komentáře a budu ráda, když něco necháte i tady. :o)))

Vysvětlování netrvá dlouho. Edward se rozhodl využít toho, že zůstali sami a unést Bellu do soukromí. Něco podobného mu Bella vyčte z tváře, když mobil vypne. A není proti. Sama by si s ním ráda promluvila o tom, co znamenal ten ochranný manévr.

Edward ji vezme za ruku a v mysli se mu objeví Volterrská věž, na které ji objevil tu první noc. Bella přikývne a společně se odrazí tak, aby vyskočili na nejbližší střechu. Edward se nechává vést.

Když se usadí vedle sebe, ještě chvilku zachovají ticho. Prochází si své pocity i to, co cítí ten druhý. I když Bella přemýšlela, že svůj štít zase stáhne, nakonec ho nechala i nad Edwardem a dala mu tak příležitost sledovat, co cítí.

Pak se Bella nadechne a otočí se na Edwarda: „Dobře, tak já začnu. Co to mělo znamenat?“

Edward se zvedne obočí a Bella slyší, jak přemýšlí, o čem konkrétně právě mluví, a tak upřesní: „Myslím to, jak jsi mě odhodil za sebe.“

Edward se na ni podívá omluvně: „Neublížil jsem ti? Nebylo příliš času na jemnost.“

Bella prudce zavrtí hlavou: „Edwarde, nejsem cukrová panenka a jsem si jista, že víš, že nemluvím o tom, že jsi mnou prakticky mrštil, ale o tom, PROČ!“

Edward přizná to, co Bella zároveň slyší v jeho vzpomínkách: „V tu chvíli jsem jen věděl, že to nesmíš být ty, na koho zaútočí, Bello. Nesnesl bych, aby ti ublížil. Bez ohledu na to, že bys měla pravděpodobně navrch. To mi ale došlo až zpětně, když jsi na něj použila Janin dar,“ skloní trochu zahanbeně hlavu.

Bella mu položí dlaň na tvář a otočí ji k sobě – tiše: „Víš, jak jsi mě vyděsil?Když jsem vás tam viděla proti sobě, chtělo se mi křičet JEN NE ON!!! Nestihl by se mě ani dotknout. Použila bych na něj Alecův talent jako na Felixe. Když jsi proti němu ale stál ty, nemohla jsem riskovat, že by se na tebe vrhl i přes odstřihnutí od smyslů. Byli jste příliš blízko,“ zavře oči a zavrtí hlavou, aby tu vzpomínku od sebe odehnala

Edward se usměje a jeho tvář je tak blízko, že ji ovane jeho sladký dech, když tichonce zašeptá: „Bello…“

Bella otevře oči a oběma rukama mu vjede do vlasů tak, že její ruce nakonec skončí kolem jeho krku. Edward se znovu usměje a obejme ji také.

Bella tiše přizná: „Bála jsem se o tebe!“

Edward ji lehounce políbí na spánek: „A to byl jen slabý odvar toho, jak se bál já o tebe! Netušíš, jak dlouho jsem na tebe čekal. Nejsem připravený se tě jen tak vzdát, Bello. To jsem pochopil už první den!!!“

Bella by protestovala, kdyby důkaz neslyšela v jeho mysli. Opravdu věří tomu, co říká. Bella se usměje – velikost citů Edward nedokáže objektivně posoudit.

Místo toho si tedy položí hlavu na jeho rameno a zašeptá: „S nikým jsem se ještě necítila tak v bezpečí. Ještě nikdo mi nechyběl tak jako ty, když nejsi poblíž. Je mi s tebou moc hezky.“

Bella vidí Edwardův úsměv a v myšlenkách slyší, jak je mu příjemné, že jsou si tak blízko.

Rozhodne se tedy využít jeho dobré nálady a zjistit o něm něco víc: „A kolik je ti vlastně let?“

Edward na ni shlédne a jeho oči vesele hrají: „17. Tobě?“

Bella nakrčí nos: „Mně taky. Už chvíli.“

Edward zvědavě: „Jak dlouho?“

Bella zavrtí hlavou: „Ne, já se ptala první.“

Edward se rozesměje a jeho myšlenky zaplní trochu mlhavé obrazy, které Bella málem nestíhá: „Narodil jsem se v Chicagu v roce 1901. Carlisle mě našel v roce 1918, když jsem umíral na španělskou chřipku.“

Dá jí chvilku, aby tu informaci vstřebala a pak se na ni zadívá s něžností, která jí způsobí třepotání křídel v břiše: „Asi tak posledních sto let jsem si myslel, že nikoho nepotřebuju. Neuměl jsem si představit, že bych chtěl být s někým jinak než s rodiči nebo sourozenci. A pak jsme přijeli sem a já cítil, že jsem tě nalezl, i když jsem ani nevěděl, že bych tě měl hledat. A čím víc jsem se o tobě dozvídal, čím víc jsem znal tvou tvář a to za ní, tím víc jsem si byl jist, že tě tu nedokážu jen tak nechat. … Víš, nikdy jsem k nikomu necítil nic ani přibližně podobného. Ani když jsem byl člověk. Podle měřítek své doby jsem už byl muž, ale zajímala mě jen vojenská kariéra. Ostatně – byla světová válka.“

Edward se odmlčí a Bella cítí, že je na řadě ona. Nechá si ještě chvilku na rozmyšlenou, zatím co jí hlavou prolétnou vlastní vzpomínky, ze kterých je Edward napnutý.

Pak si povzdychne: „Jak jsem už jednou řekla, jsem proti tobě mladá. Je to 5 let, co mě Aro stvořil.“

Rychle se podívá na Edwarda a pak zrak zase odvrátí: „A myslela jsem si, že mě svým kousnutím i vyléčil z lásky. … Chodila jsem tou dobou s  klukem. O dost starším…ale skvělým. Aspoň jsem si to tehdy myslela. Byl hezký, měl peníze a neváhal je utrácet, aby mě hýčkal. Vzal mě do jiného světa. Pracoval pro Volturiovi. To jméno jsem znala, ale nikdy jsem se nedozvěděla, co pro ně dělal. Jednou jsme byli v klubu a Rick musel doručit nějakou zprávu. Vzal mě s sebou do kanceláře a tam jsem poprvé viděla Ara. Když nás Rick představil, podali jsme si ruku a Aro na okamžik úplně zkameněl. Byla jsem překvapená, že ji pořád drží a nechápala jsem, co se děje. Aro se pak usmál a pronesl pro mě tehdy nepochopitelnou větu „Tak slibný talent…“ .“

Ušklíbne se: „Tím jediným podáním ruky jsem si podepsala svůj ortel. Netrvalo dlouho Ricka přesvědčit, aby mě přivedl. Rick se nejspíš příliš netrápil mým osudem. Byli jsme spolu už nějaký čas a já ho občas načapala, jak zírá na jiné holky. Nejspíš to pro něj bylo vysvobození z vážného vztahu, který nechtěl. Aro mu to naservíroval tak, že mě uvede do lepší společnosti…a navíc dostal tučný bonus.“

Opět se ušklíbne, když se její oči zkříží s Edwardovým pohledem:Když jsem se probrala, Aro se mi věnoval. Rozšířili jsme můj talent, jak to jen šlo…a i díky tomu mi Aro ukázal své vzpomínky na Ricka. Byl to zmetek. Zařekla jsem se, že už nikdy nedovolím, aby se mi někdo takový dostal pod kůži.“

Edward opatrně: „Byl? Takže už nežije?“

Bella pokrčí rameny: „Aro nejspíš cítil, že by mi mohl prokázat službu. Já ho o nic nežádala a docela rychle jsem Ricka vytěsnila z paměti. Nejsem vrah. Aro si však dal záležet, abych nepřehlédla zprávy, ve kterých Rickovo auto našli na dně  řeky. Prý vyletěl ve velké rychlosti ze silnice.“

Jejich pohledy se zkříží a Bella přizná: „Nemůžu říct, že bych kvůli tomu plakala. Ten člověk mi v tu dobu už byl jedno. Ale dost to vypovídá o Arovi…“

Edward tiše: „Miluje tě.“

Bella pokrčí rameny: „Manipuluje všemi okolo. Chce, aby jeho chráněnci byli šťastní. A ostatní jsou pro něj nepodstatní,“ zamyšleně dodá. „Ale ano…zřejmě ke mně něco cítí, když se uvolil stát se mým otcem. To není právě obvyklé.“

Edward zachovává šepot: „A ty?“

Bella se rozhodne odpovědět raději v myšlenkách – zadívá se mu do očí: „Já miluji někoho jiného. Ara ctím a jsem mu vděčná za spoustu věcí. To ale neznamená, že nevidím jeho chyby. Volterra není místo pro mě. Jsem si jista, že bych časem odešla, i kdybyste se tu neobjevili vy. Jsem však šťastná, že můžu odejít s vámi. Díky.“

S úsměvem ho pohladí po tváři a Edward neodolá svitu jejích očí a měkkosti rtů, které má na dosah. Těsně než se jejich rty spojí, si pomyslí: „Děkuji, že pojedeš. Miluji tě, Bello!“


6. kapitola - 8. kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

8)  Kristiana (17.07.2011 09:40)

Myslím, že jejich přátelství je konec, postoupili na novou metu - láska.
Mám pocit, že Bella už se do Volterry nevrátí.

7)  mary (29.09.2010 21:08)

to bylo sladký

6)  hellokitty (29.09.2010 17:52)

Eleanor

5)  Eleanor (29.09.2010 17:48)

Úžasně sladké

4)  Judy (29.09.2010 15:57)

Zdá se, že je to nádherná povídka. Prvních 7 kapitol jsem přečetla jedním dechem.

Marketa

3)  Marketa (29.09.2010 15:38)

nesie8

2)  nesie8 (29.09.2010 14:57)

Michangela

1)  Michangela (29.09.2010 11:15)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek