Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/30dn%C3%AD1.jpg

DVACET PĚT DNÍ

Zívla a protáhla se. Celé tělo měla ztuhlé a v puse divnou pachuť. Několikrát polkla, než konečně rozlepila oči. Chvilku byla zmatená, kde je, než se začala smát. Smála se nahlas a z plných plic. Nedokázala to zastavit. Byla doma – ve svém pokoji. Spala. Věděla o horečce, kterou určitě měla hodně dlouho, a ten sen… Začaly jí téct slzy, jak se smála a břicho ji bolelo od námahy s dýcháním. Celé se jí to zdálo! Jen jedna ohromná halucinace! Upíři, Major, její přeměna… Jeden stupidní výplod nemocné mysli od chřipky. Posadila se na postel a utřela si oči. Skoro hýkala, jak se smála. Vylezla z postele a několikrát radostně poskočila. Byla to ohromná úleva zjistit, že to byl jen sen.

Dveře se s ohlušující ranou rozrazily a stál v nich Richard. Absolutně zmatený a nejistý. Zkoprněla a dívala se na něj stejně, jako on na ni.

Ta realita ji udeřila do žaludku jako pěst boxera. Zamotala se a zády narazila do zdi, po které se sesunula na zem. Nespouštěla z něj oči a on se od dveří nepohnul ani o kousek, dokud se nerozvzlykala. Vrhnul se k ní a natáhl po ní ruce, které s vztekem odrážela, než se mu povedlo ji obejmout.

„Já vím… já to vím…“ opakoval, když mu brečela do voňavé košile. Přestože ji to bolelo, uvědomila si, že se cítí v bezpečí. Víc, než v Majorově náruči. Tady byla doma. Ve svém. S ním. S tím, co ji tak elegantně hodil do vody, aniž by jí řekl o žralocích, krokodýlech a piraňách.

„Jsi hajzl,“ vzlykla.

„Vždyť říkám – já vím…“ zasténal a Anna se krátce zasmála, načež si otřela oči a pomalu se odtáhla. Dívala se do těch zelenomodrých očí, které jí tolik chyběly, a popotahovala.

„Nenávidím tě,“ dodala.

„Máš na to nárok.“

„To teda mám…“ vrčela. „A taky tě můžu praštit, protože na to mám sakra taky nárok.“

„Posluž si,“ vydechl a dobrovolně jí nastavil tvář. Sledovala hranu jeho čelisti, široký svalnatý krk a to malé ouško schované ve vlasech. Víc nepřemýšlela. Vrhla se na něj a vrazila mu – pusu na tvář, krk, hranu čelisti… oždibovala ho tak moc, až ji musel od sebe skoro odtrhnout, jenže jakmile natočil hlavu, vrhla se na jeho rty a jeho obrana ustala. Absolutně. Zaváhala, když nereagoval a odtáhla se. Byl překvapený, což ji rozesmálo. V jeho očích se cosi problesklo a Anna vyjekla, když se po ní tentokrát vrhnul on. Líbal ji jako nikdy. A Anně se to líbilo. Vnímala jeho putující ruce, jazyk, rty… vycházela mu vstříc, uhýbala s pažemi, propínala se, sténala. Když jí rukou zajel pod tričko na holá záda, zadržela omámeně dech a Richard si ji přitiskl do klína, kde se Anna ujistila, že není jediná v pokoji, kdo je vzrušený…

 

***

Bella začala zvažovat, že si na noc bude vážně vypínat mobil, protože ji opět probudil zvuk telefonu.

„No?“ štěkla.

„Bello? Kde vězíš?“

„Jacobe?“ znejistěla.

„Kdo jiný? Kde jsi?“

„Spím!“

„Kde?“

„U…“ Edwarda v posteli, ale bez něj. „… Alice.“

„Já jen, že stojím před domem a máš tady auto, které jsi říkala, že má Anna, takže je doma? Vrátila se už?“

„Já spím, Jacobe…“ zopakovala mu.

„Já vím, ale tak mi odpověz. Rád bych ji viděl… Mohli bychom si my tři zajít na oběd, ne?“ navrhl.

„Zavolej mi ve dvě,“ hlesla a zavěsila, jenže připomínka Anny ji probrala natolik, že už neusnula. Super.

Vstala, osprchovala se a vypotácela se z pokoje. Na prahu ležela další kytička.

V kuchyni seděla Alice a zírala do prázdna.

„Spíš?“ zeptala se nejistě Bella a Alice se rozesmála.

„Jako kdyby to šlo. Zato ty máš spát, ne? Co je?“

„Volal Jacob. Objevil u domu Anny auto, tak se chtěl zeptat, jestli je doma…“

„To nemohlo počkat?“ zeptala se lítostivě Alice. „Chceš kakao? Mohlo by ti pomoct usnout,“ nabídla jí. Bella se nad myšlenkou o dalším spánku zamyslela, načež zavrtěla hlavou.

„Lehnu si pak. Teď musím zjistit, co je s Annie.“

„Nevím, jestli ti to pomůže, ale Richard se v noci nevrátil domů…“ řekla tajemně Alice. Holky si vyměnily zvláštní pobavený úsměv a Bella si nalila sklenici pomerančového džusu.

„Tak to je asi v nejlepších rukách, že?“ ujišťovala se Bella.

„Nevím, jestli v rukách, ale někde určitě je…“ zasmála se Alice.

„Nechci být nezdvořilá, ale co ten Emmett? Zatím na mě působí jako mýtus, protože jsem ho ještě neviděla.“

„Emmett? Víš, to je těžký. Změnil se. Je pořád zhnusený sám sebou, co Annie udělal. Neví totiž, co ho to popadlo, víš?“

„A kde je teď?“ zajímala se Bella.

„S Edwardem. Edwarda to totiž taky začalo trápit víc, než je zdrávo. Šel za ním. Hodit chlapskou řeč, a tak,“ smála se Alice.

„Nechal mi na prahu květiny,“ přiznala Bella a cítila, jak rudne.

„Emmett?“

„Edward!“ zasmála se Bella a Alice na ní spiklenecky mrkla. „Je to matoucí,“ vzdychla.

„Co se ti motá?“

„Edward, co jiného? Já chápu, že se mi zpočátku věnoval, protože si myslel, že já jsem ta kousnutá, ale pak se najednou odtáhl a posléze se mi ukáže doma a odstěhuje si mě sem, kde mě opět ignoruje, ale nechává mi květiny… chápeš to? Pomoz mi to pochopit.“

„Já už se tady angažovala až moc, Bello. Tohle si musíte vyřešit už jen vy dva.“

„Najednou,“ odfrkla si Bella a Alice se zase zvonivě rozesmála.

 

***

„Takhle to nikomu nepomůže, Emme…“ vysvětloval Edward.

„Alespoň dál neubližuju. Nastěhoval jsi do domu člověka, Edwarde. Jak si myslíš, že budu reagovat? Její kamarádku jsem kousnul a Richard se mnou nejspíš nemluví. Jo, prohodí se mnou pár slov, ale to je všechno.“

„Emmette… Nech tady ty medvíďata a vrátíme se domů. Všechno si vysvětlíme, jo?“

„Například?“

„Asi bys měl začít projevovat zájem o Annu. Jsi její stvořitel a Volterra to bohužel ví.“

„Fakt?! Neříkej,“ odfrkl si Emmett a kopl do desetikilového kamene, jako by to byl malý oblázek.

„Jestli ti to pomůže… Moc jsme o tom pak spolu nemluvili, ale měl jsi pravdu. Z Anny vycházela nemocná vůně. Má nemoc krve a podle toho, co tak nějak vím, to vypadalo na nějaký druh anemie. Nejspíš by umřela, protože to nikdo nezaznamenal. Zachránil jsi ji.“

„Jasně, jsem úplný superhrdina, Edwarde… Ale jo, máš pravdu… Jdeme tam a uděláme sezení.“ Edward se potutelně usmál, protože jasně viděl v Emmettově hlavě, že se něco změnilo a on se vzchopil. Hodně ho zanedbávali, to byla pravda, a Edward se za to styděl, ale Emmett nikdy nebyl ubrečená slečinka, která by si postěžovala. Zvládl to a teď, když se vše začínalo konečně srovnávat, se vrátil s hlavou vztyčenou.

 

***

Objímal ji, tiskl si ji zády k sobě a dýchal jí lehce na krk. Cítila jeho pohyby při nádechu a výdechu na zádech. Spal? Usnul?

„Ještě máš co vysvětlovat…“ zašeptala. Richard se za ní zavrtěl a klínem se jí otřel o zadeček. Spokojeně zavrněla, což ho probralo. Pohladil ji po břiše.

„Hm?“ zamumlal.

„Bludička?“ řekla Anna a zasmála se, když ji Richardova ruka přestala hladit a provokovat.

„Ty jsi bludička… byla jsi bledá víla. Podle mě je bledá víla bludička. Měl jsem pocit, že mě tím vším stahuješ do bažin a já si nemůžu pomoct a jdu tam za tebou, abych tě alespoň jednou z toho hnusu vytáhl.“

„Jak romantické,“ zavrněla.

„Major?“ napodobil její jednoslovní otázku Richard.

„Co?“ předstírala nechápání.

„Kdo je Major Jazz?“

„To jsem řekla? V jaké spojitosti? Co jsem o něm ještě říkala?“ zajímala se tiše.

„Takže ho znáš? Existuje?“

„Nechci o tom teď mluvit,“ vzdychla smutně a nálada na mazlení v hromadě peřin ji přešla. Odtáhla se, ale Richard ji chytil za pas a stáhl ji zpět. Rty jí vtiskl na klíční kost a poté těsně za ucho.

„Tak nebudeme mluvit, ale neutíkej mi už…“ zavrněl a během mrknutí oka ji strhl pod sebe. Anna se rozesmála, když se zamotal do peřin a zaklel. „Miluju tvůj smích,“ řekl, když se zarazil při zvuku jejího hlasu. Přestala se smát a zrudla. „A tohle taky miluju,“ dodal pobaveně. Nakrčila čelo. „To taky.“ Vyplázla jazyk. „Bože, z tohohle absolutně šílím!“ zařval a pokoj se naplnil jejich sehraným smíchem.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Lenka326

10)  Lenka326 (26.06.2011 17:26)

Konečně jsou spolu Emmetta je mi líto, pěkně se v tom plácá. Jsem zvědavá na Edwarda - dopřeje si konečně lásku???

milica

9)  milica (24.06.2011 22:26)

Dokonalé setkání těch dvou Jak se Richard chce dozvědět kdo je Major Těším se na pokračování

eMuska

8)  eMuska (24.06.2011 21:03)

jémináčku! Kdo je Major Jazz? Teraz si si zavarila, kočka! Som zvedavá, ako na to Richrd bude reagovať! Snáď ju nenechá...

7)  Anna43474 (24.06.2011 18:43)

Už jsou spolu, už jsou spolůůů
Emmette :(
TKSATVO

AMO

6)  AMO (24.06.2011 15:46)

Všude se něco děje...ve stejnou chvíli...ve stejný čas. Sleduji skvělý seriál a hrají skvělí herci. Jo a ta scenáristka a režisérka a maskérka a kameramanka a já nevím co ještě...v jedné úžasné osobě. Je to dokonalé!!

Twilly

5)  Twilly (24.06.2011 08:18)

Mištuko, všechno co zatím mám... takže jestli můžu mít víc, tak rozhodně budu CHTÍT víc.. žádnej klasickej Éda se u mě nekoná a je to opravdu naprosto skvělý

MisaBells

4)  MisaBells (24.06.2011 08:10)

Nemáš všechno ale můžeš mít...

Twilly

3)  Twilly (23.06.2011 20:59)

Mišutko, mohu říct jen, že to mám všechno hotovo.. na jeden jediný dech... a je to BOMBA!!! Já to chci, ale OKAMŽITĚ číst na papíře!!!!!

SarkaS

2)  SarkaS (23.06.2011 17:03)

ten konec, to bylo naprosto úžasné Edward udělal dobře že šel za Emmettem, opravdu na něj na chudáka dost kašlali. Miško si ženiální

Kristiana

1)  Kristiana (23.06.2011 16:52)

Jůůů. Anna s Ardym jsou konečně spolu.
Ale Annina přeměna ještě není ukonce, že ne?
Snad si to Bella s Edwardem vyříká.
Emme, netrap se, budu tě milovat, i kdyby jsi jich zakousl tucty.
Krásná kapitolka. Oproti těm několika přechozím je až podezdřele optimistická... doufám, že nejde o klid před bouří?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek