Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/30dn%C3%AD1.jpg

DVACET ČTYŘI DNÍ

Probudila se v hromadě polštářů, s vůní šeříku, medu a letního slunce na jazyku. Přestože si večer myslela, že neusne, sotva se zavrtala do peřin, propadla se do spánku.

Probudilo ji slunce, dotírající na její obličej. Nezatáhla si těžké dlouhé závěsy.

K jejímu vlastnímu zděšení se cítila šťastná v Edwardově posteli, ale celou tu radost kalila skutečnost, že on neleží vedle ní. Nahý, jak ho kdysi bůh stvořil, si ji netiskne k pevné hrudi a jeho dech ji nelechtá na klíční kosti. Nebyl tu.

Ihned se zamračila. Zaprvé, protože na to vůbec myslela a zadruhé, že jí to kazí radost z nového dne.

Vstala, osprchovala se v jeho koupelně a převlékla se. Přistihla se, že volí co nejlepší kusy oblečení, aby se mu líbila. Byla bláhová, když si myslela, že tady dokáže v klidu pár dní být a nemyslet na to, že on je někde poblíž. V bytě v centru přeci jen měla víc duševního klidu, i když byli poblíž ti upíři, o kterých do té doby samozřejmě nevěděla.

Chystala se do kuchyně, když otevřela dveře pokoje a na prahu našla malou kytici lesních kvítků. Znovu se rozzářila. Sebrala ji a přivoněla k ní, a ve stejnou chvíli jí v kapse zazvonil mobil.

„Haló?“ ozvala se zasněně do sluchátka.

„Bello?“

„Annie! Kde jsi?!“ opakovala svoje slova, která ji pokaždé zajímala, když Anna zavolala.

„V našem bytě, ale kde jsi ty?“ odsekla jí.

„Cože jsi? U nás? Fakt? Vážně?!“ křičela Bella.

„Jo.“ Anny hlas zněl divně. Unaveně a zvláštně.

„Annie, co se děje?“

„Je mi zle. Potřebuju sprchu a lehnu si na chvíli. Kdy se tu objevíš?“

„Já… Annie, musíš se z bytu dostat, jsou tady cizí upíři… Musíš odtamtud pryč. Pošlu pro tebe Edwarda, nebo Alici, nebo Richarda….“ Brebentila zmateně Bella a rychlým krokem se vydala do kuchyně.

„Na to kašlu. Co mi můžou? Bello, fakt si… sakra, moment,“ vyhrkla a v mobilu to zapraskalo.

„Anno?“ Bella znejistěla. „Anno?! Co je? Kde jsi? Ozvi se!“ panikařila a skoro běžela. „Annie!“ Nic. Telefon mlčel. Bella se už nepokoušela dovolat Anny, místo toho hledala někoho, kdo by jí pomohl.

„Edwarde!“ křičela na celý dům, jenže místo něj vylezl z patra rozespalý Richard. „Ach… Richarde! Díky bohu, že tu někdo je! Anna! Musíš za ní, neodpovídá mi… Musíš…“

„Bello, zpomal… Co je s Annou? Jak – neodpovídá?“ Byl najednou dokonale probraný a seběhl schody během sekundy, aby se postavil proti ní a vzal ji za ramena.

„Neodpovídá mi!“ zopakovala Bella a podala mu mobil. „Musíš za ní!“

„Kde je?“ vyhrkl ledovým hlasem.

„U nás v bytě,“ řekla Bella a Richard na ni chvíli nechápavě zíral, než se rozeběhl zpět do patra. „Kam jdeš?!“

„Obléct se, Bello. Nemůžu tam naběhnout jen v boxerkách!“ křikl na ni zpoza rohu, než se ozvalo bouchnutí dveří.

 

***

Zlatá polévka. Klidně by si to pálení zopakovala, místo tohohle dávení. Určitě to bylo tím zvláštním pocitem, že je zase doma. U místa činu. Nejistotou z toho, co bude a jestli se setká s Richardem. Co mu řekne? Je možnost, že se mu vyhne?

Chtělo se jí vyčerpáním spát, ale momentálně křečovitě svírala záchodovou mísu a dávila se. Naposledy jedla ve Spokane. Možná si její tělo odvyklo. Cítila, jak se jí orosilo čelo při dalším nechutném stahu žaludku. Bolelo ji celé tělo. Neměla už co zvracet, ale stále se nakláněla nad záchodem a žaludek vylučoval šťávy. Hrdlo měla v jednom ohni, jak se přepínalo. Studená podlaha bylo jediné pozitivum, které na tomhle viděla. Když se na chvíli uklidnila, ploužila se do sprchy. Určitě jí to uleví, napadlo ji, a pustila vodu. Z posledních sil ze sebe stáhla svršky a kalhoty a po čtyřech vlezla do sprchového kouta, kde jí voda padala bolestivě na hlavu. Vnímala každou kapičku, každou kost v těle, každičký sval. Zády se opřela o stěnu a zaklonila hlavu, co to šlo. Voda jí tekla po obličeji a masírovala jí čelo. Jo, tohle potřebovala. Zkusila se postavit a namydlit, ale jakmile stála na obou nohách a natáhla se po mýdle, do úst se jí nalily kyselé sliny a tentokrát to k záchodu nestihla. Klečela nad odpadem, prohýbala se v zádech a ve spáncích jí tepalo. Ruce se jí vyčerpáním třásly a celá se chvěla. Iracionálně se schoulila do klubíčka a jediné teplo, které měla, byla padající voda. Jen chvíli, než sebere dostatek sil, aby… Sakra! Bella! Pořád určitě čeká, až se jí ozve, ne? Vždyť od toho telefonu utekla s výrazem, aby počkala… krucinál… jak dlouho? Jenže ta poloha byla tak uvolňující. Ta voda tak příjemná a ta bolest těla tak vyčerpávající. Bubnování o dno sprchového koutu ji uspávalo. Přeci neusne ve sprše, ne?!

 

***

Volvo bylo pryč. Alice s kluky nejspíš jela na nákup dalších věcí do nadgarážového bytu pro Bellu. Nebyl čas hledat jiné klíčky. Sáhl na malý věšáček u dveří a v rukou mu zůstaly klíčky od Edwardova Aston Martina. Alespoň tam bude rychleji, napadlo ho a šlápnul na plyn.

Cesta se mu vykouřila z hlavy. Na nic nemyslel, kromě Anny. Byla zpět ve městě. Jak dlouho? Proč ji Alice neviděla? Jak to? A hlavní otázka: Proč Belle neodpovídala?

Zastavil před vchodem do domu a vyběhl schody do patra, kde holky bydlely. Zazvonil, ale nic se nestalo. Neslyšel žádné kroky, ani zvuky. Nic.

„Do prdele, Annie…“ hlesl a seběhl schody zase ven, aby oběhl dům. Vyškrábal se po požárním schodišti a dostat se pak do jejich bytu bylo víc než lehké. Až jim za to v duchu spílal, že jsou takhle nezodpovědné. Proskočil pootevřeným oknem a zastavil se. Taška u dveří ho ujistila, že je Anna doma. I její vůně. Slyšel tekoucí vodu, což mu vysvětlilo to, že ho neslyšela zvonit. Na stolku ležel mobil.

„Haló?“

„Annie?! Hurá! Annie!“

„Ne, Bello. To jsem já. Richard. Anna je nejspíš ve sprše. Asi zapomněla, že volala.“

„Já ji zabiju, fakt… A já se tady děsím, krucinál! Takovou dobu!“

„Už buď v klidu, ano? Postarám se o ni, a pokud mě nevyhodí z okna, přivedu ji.“

„Děkuju, Richarde,“ hlesla Bella a telefon ohluchl. Čekal dalších patnáct minut, než se začal mračit. S Bellou přestala mluvit dobrých deset minut předtím, než přišel, plus dalších patnáct… něco kolem půl hodiny a jiný zvuk, než sprcha, neslyšel. Možná by na ni měl zaklepat, aby o něm věděla a pospíšila si. Vstal z gauče a nejistě přešel ke dveřím.

 

***

Druhá fáze, krucinál. Proč si to neuvědomila hned? Jako chřipka? Jako její chřipka? Její chřipky byly děsivé noční můry, plné bezvědomí, zvracení, halucinací a průjmů! Fakt to bude jako její chřipka? Bože, co když se udusí vlastními zvratky?

Při té představě se stihla akorát lehce předklonit a do odpadu poslat další dávku slin. Chvilkami byla schopná chytit několik kapek vody do úst, aby se napila a zahnala tu žízeň, ale rozhodně nedokázala vstát. Slyšela zvuky. Bella? Chtěla jí zavolat, ale jediné, co z ní vyklouzlo, bylo tiché zasténání. Proč klepe? Proč nevejde? Pojď sem, Bello! No tak!

Potřebuje Majora. On ví, co s ní. Poradil by si. Sakra, k čertu, kde je tomu konec? Ne, ona to zvládne. Musí jen vstát! Musela omdlít, protože měla pocit, že se do sprchy dostalo nějak moc světla, jako kdyby někdo odtáhl zástěnu. A levitovala. Nadnášela se, aniž by stála na nohou, takže určitě spala. Voda byla pryč, něco měkkého ji stíralo kapky z těla, a pak se ponořila do hromady vonící posekané trávy. Měkké trávy, teplé a příjemné. Několikrát zamlaskala, aby alespoň trošku zavlažila vnitřek úst. Chceš vodu? Počkej… A je to tady. Halucinace! Ale měla to, co chtěla. Někoho, kdo se o ni postará. Co na tom, že si to mámení vzalo hlas Richarda? Hlavně, aby dostala napít.

„Vodu,“ zakňourala, když zaslechla cosi, co se podobalo krokům po linoleu v pokoji. Opatrně, Annie… Pij pomalu, jen trochu… udělám ti čaj, ale musíš vydržet… vydrž to… chtěla mu odpovědět. Fakt chtěla, ale nešlo to. Jakmile polkla několik hltů, žaludek se začal bouřit tak moc, až se svíral v křečích. Vyjekla bolestí a vzápětí se začala dávit. Ruce jejího snu jí opatrně nasměrovaly do strany a Anna ucítila umělou hmotu… Tady můžeš… tak je to správný… ach, vydrž, bludičko… Bludička? Tak to dík, ty halucinace, vrčela v duchu Anna, zatímco svírala v rukou okraje kbelíku.

 

***

„Takže tohle chceš?“ zajímala se Alice, když se s Edwardem vraceli z města.

„Co myslíš?“ zeptal se Edward.

„Moc dobře víš, co myslím.“

„Bellu u nás doma? Ano, tohle přesně chci. A asi chci, abych ve svém pokoji mohl být s ní. Hodně jsem o tom přemýšlel a nejspíš budu až takový sobec.“

„Asi bych ti měla tedy gratulovat, že?“ zasmála se Alice.

„Asi… Mimochodem, Alice… Co ta vize včera?“ obrátil diskuzi jinudy Edward.

„Odešli, Edwarde. Nějakým způsobem odešli. A co jsem koukala, tak to nemá další díl. Asi to byl poslední díl příběhu My versus Itálie.“

„Nezdá se mi to,“ hlesl.

„Neměli důvod nevěřit tomu, že tu Emmett není, když tu vlastně není.“

„Ty jeho sólo výpravy,“ mručel Edward.

„Divíš se mu? Co má sám dělat? Ty s Richardem jste na něj zanevřeli a se mnou by si moc zábavy neužil.“

„Tím to není, Alice. Odjel kvůli Belle. Prý jí nechce ublížit.“

„A ty?“ vyhrkla Alice.

„Co já? Jestli jí chci ublížit? Jak bych mohl? Zabilo by mě to. Vždyť jsem ti řekl, že s ní chci být, pokud mě bude sama chtít.“

„Hm… tak na to si počkám,“ zasmála se a vystoupila, jakmile Edward zastavil u domu. Ve dveřích se objevila Bella. „Ahoj,“ pozdravila ji vesele Alice.

„Ahoj… Mohl by mě někdo vzít do bytu?“ prosila Bella a Edward se zamračil. „Annie je zpět.“

 

***

Ten pohled měl vypálený v zorničkách a nedokázal se ho zbavit. Její tělo smotané do klubíčka na dně sprchy, bledá jak sama smrt, třesoucí se, dávicí, slabá… Neváhal a vzal ji do první postele, kterou našel. Utíral ji do sucha a pokoušel se ignorovat fakt, že se jí dotýká. Zabalil ji do peřin a z druhé ložnice přinesl další. Byl u ní, hladil ji, balil ji do dek, dával jí pít, ale čím víc se snažil, tím hůř se jí dařilo. Alespoň měl ten pocit. Měla i světlejší chvilky, když na patnáct minut usnula. Spala a tvářila se klidně. Vyrovnaně. Až v tu chvíli si uvědomil, jak šíleně byl prázdný, když tady nebyla. Jak moc ji potřeboval. Jak moc velký debil byl, když jí tak nešetrně řekl pravdu o své rodině. Naklonil se k jejímu orosenému čelu a políbil ho.

„Miluju tě, bludičko…“ zašeptal a Annie se na tváři rozlil ten nejblaženější úsměv, než se změnil v bolestnou grimasu a Anna se znovu začala dávit. Automaticky se nahnula ke kraji postele, kde nejspíš tušila kýbl, který předtím použil místo záchodu. Zvedl jej ze země, už zase čistý, jako prve, protože ho byl umýt, aby se jí nedělalo zle jen z pachu v místnosti. Otevřel dokonce okno kvůli čerstvému vzduchu.

„Majore, já to nezvládnu…“ zakňučela.

„Kdo je major? To zvládneš, Annie… Jsem s tebou…“ Major?

 

***

Motalo se jí to. Viděla několik tváří. Slyšela několik hlasů… Už ani nevěděla, co je skutečnost a co není. Vše se slévalo v jedinou osudovou linku. Když mluvila na Majora, ozval se Edward. Když na Edwarda, zaslechla hlas Richarda, když na Richarda, promluvil na ni Major…

Po několika hodinách dalšího pekla už neměla ani sílu se dávit. Pokaždé sebou jen defenzivně trhla a z koutku úst jí vyteklo několik slin smíchaných s žaludeční šťávou. Tak tohle nezvládla, sakra. Končí. Game over. Miluju tě, Annie…

„Majore?“ znejistěla. Byl to on? Hloupost. „Jazzi?“ vyslovila poprvé jeho jméno mezi nádechy. Hlas zmizel a Annie se ponořila do dalšího snu, tak nějak uvolněně a odevzdaně. Doufala, že umře dřív, než se stihne probudit.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Lenka326

11)  Lenka326 (26.06.2011 17:02)

Chudáček Anna, jak strašně trpí. Ale hlavně, že je zpátky! Snad Richarda neodmítne, až se probere a začne vnímat.

eMuska

10)  eMuska (24.06.2011 21:01)

Ježkov zrak, mňa asi rachne lebo fakt!
Prv izba. Ach, Tá izba, ach, Ten Edward a proste len aaach... tyvoe, si ma normálne zbavla schopnosti vyjadrovať sa!

Jula

9)  Jula (23.06.2011 21:34)

Chudák Anna, plně s ní soucítím, tythle pocity mívám občas taky a to se neměním v upíra
Edward si jde konečně za svým cílem, hurá

AMO

8)  AMO (23.06.2011 20:51)

Anna je zpátky.... A ti italové jsou pryč! Richard je skvělý a je to mazlík. Edward je zase naměkko....
Už se zase blíží ukončení tvé úžasné a dokonalé práce. Co bude dál

milica

7)  milica (23.06.2011 16:11)

Oou, to bude mít Richard o čem přemýšlet, chudák malej, takhle mu zamotat hlavu. Chudinka Annie, takhle trpět a to jí čeká ta nejtěžší fáze přeměny, no tak to potěž :p

Bosorka

6)  Bosorka (22.06.2011 19:07)

Tady bude někdo asi žárlit!!!
A ta sprcha - celá já po opici!

SarkaS

5)  SarkaS (22.06.2011 16:13)

No, tohle nevypadá dobře, ale Annie to vydrží. Ärdy ji má konečně u sebe a ona blouzní o Majorovi, to ho musí bolet:(

semiska

4)  semiska (22.06.2011 16:09)

Ať neumře... ;) Snad se z toho nějak dostane. Major jí pomůže a ostatní taky, viď? ;)

3)  Anna43474 (22.06.2011 16:06)

Vydrž, Annie, vydrž!!!
Je zpááátkýýý!!!
A Richard!!!
Bétéwé: Jak pořídil Jazz???
TKSATVO

Kristiana

2)  Kristiana (22.06.2011 15:55)

Nebude teď Ardy na Majora žárlit? Nebo si dokonce myslet, že Annie někoho potkala?
Snad se z toho Annie dostane. Musí. Kvůli Ardymu.
Krása.

Twilly

1)  Twilly (22.06.2011 14:00)

Mišutko... MIŠUTKO!!!! nic mě nezastaví napsat ti, jak moc si vážím tvých schopností. Tohle bylo tak mistrně napsaný, že nechápu. Každičký detail byl tak plastický, ta scéna plná mizerie ve sprše... já opravdu smekám a rovnou ti říkám, že jsem moc hrdá, Kulinko, že tě znám osobně Nádhera.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek