20.11.2010 [20:00], MisaBells, ze série Zúčtování s láskou, komentováno 21×, zobrazeno 6146×

Chvilku to trvalo, ale druhá série Lásky na Splátky je tady. Vracíme se za nimi rok poté, co Bella Edwarda odmítla. Co se změnilo a co zůstalo naprosto stejné? Je čas zúčtovat s tím vším a hlavně s láskou.

(Zúčtování s láskou, český text sepsala pro tuto povídku Hanetka)

Když padá tma a první hvězdy svítí

A beznaděj mi visí nad hlavou,

Má duše zlá jen marné slzy cítí,

nemůžu spát, ač klesám únavou.

Jak říci mám, že je mi to tak líto,

Jak říci mám, že vrátit chci to zpět?

Já jen vím, že moje srdce ví to,

Že bez tebe už netěší mě svět.

Kde hledat mám to místo kde se skrýváš,

Kde hledat mám tvou krásnou bledou tvář?

Já jen sním o tom, že zas mě líbáš,

že očí tvých mě zase hřeje zář.

Jak mohla jsem ta krutá slova říci,

jak mohla jsem já kdy ti sbohem dát?

teď už vím, že láska moje spící

to srdce tvé chce navždy jen svým zvát.

Jak říci mám, že je mi to tak líto,

Jak říci mám, že lituji těch vět?

Já jen vím, že zůstane mi skryto,

Zda odpustíš, zda vrátíš se zas zpět.

Její život se od základu změnil.

Už ji nesužoval slib, který dala své babičce, vždyť ho splnila. Našla Edwarda Anthonyho Masena a předala mu prsten. Splatila dluh, tak proč nad tím pořád přemýšlí a pokaždé jí cosi sevře žaludek tak silně, až to bolí?

Požádal ji o ruku, klečel před ní a sliboval jí nesmrtelnou lásku. Odmítla ho. Bella se opět přikrčila, když se jí břicho sevřelo v křeči. Touhle dobou mohla být možná vdaná. Šťastně vdaná, nezapomněla si připomenout. Proč ho odmítla? Jaký zvrhlý hlas jí to našeptal? I když Edwardovu tvář a jeho samotného znala sotva čtyři dny, jedním si byla jista. Milovala ho. A i teď, když pominula bílá zima, zelené jaro a slunné léto; teď, když se ukázal ve vší kráse barevný podzim. Pokaždé, když si na něj vzpomněla, se jí srdce sevřelo láskou a bolestnou ztrátou.

„Bells?“

Hlas Bellina otce ji vytrhl z ranních úvah a vzpomínek na uplynulou noc. Zdávalo se jí o něm. O Edwardovi. Takové ty sny, co se z nich lidé budí s křikem v potocích potu a zrychleným srdečním rytmem. Takové, co se vrývají do mysli a duše a člověk se bojí, aby náhodou nezjistil, že to tak je a musí s tím něco dělat. Jeden z těch snů, u kterého si po probuzení lidé říkají díky bohu, že se mi to jen zdálo.

„Bello!“ dožadoval se Charlie reakce, když nejdřív mlčela.

„Už jdu,“ křikla přes zavřené dveře a vymotala se z deky. Byla doma. Vrátila se do Forks, malého města ve státě Washington, a doufala v lepší zítřky. Rozhodla se zůstat bydlet u Charlieho, ale do školy dojížděla. Zkusila podat přihlášku na vysokou v Seattlu a uspěla.

Proběhla koupelnou, vyčistila si zuby, opláchla tvář a učesala se. Přes hlavu si přetáhla mikinu, na nohy oblékla děravé tepláky a vlasy si svázala do uzlu. Vypadala příšerně. Podobně jako tenkrát, když se vrátila do chicagského bytu.

„Co se ti stalo? Kde jsi byla, do háje? Málem jsem tady zešílel!“ vyčítal jí Jacob, jakmile se za ní zabouchly dveře od bytu.

„Co se staráš? Neměl jsi být náhodou už dávno v tahu? Co jsi nepochopil na tom, abys odešel?“ vrčela. Jacob zvedl ruce v obranném gestu.

„Kdo tě namíchl?“

„Ty. Ty a Edward jste mě namíchli. Ne, vlastně nenamíchli, ale nasrali,“ sykla. Jacob vykulil oči. Snad nikdy neslyšel Bellu, aby mluvila sprostě?

„A čím přesně?“

„Lhaním. Jste oba stejní pokrytci! Jeden růžový upír a druhý bleděmodrý vlkodlak!“

„Bledě co?“

„Proč jsi mi o tom neřekl?“

„Nechtěl jsem ti…“

„Ublížit? Ale no tak! Tohle je trapný! Zkus něco jinýho!“ vrčela.

„… přidělávat starosti,“ dořekl svou větu Jacob.

„Taky trapný,“ odvětila Bella. „Hele, raději už jdi. Ta vaše tajemství mi už dost zkomplikovala život a k tomu všemu si nepřipadám ve svý kůži, nejsem si jistá, že bych ti neřekla nic hnusnýho. Chci se rozejít v dobrém,“ dodala a prošla kolem Jacoba.

„Bells, nedělej to,“ prosil ji.

„Už jsem to udělala, Jakeu. Teď jdi, prosím,“ zašeptala a cítila, jak jí v nose opět pálí slzy.

Bella si změřila svůj odraz v zrcadle a smutně se usmála. Poslechl ji a než vyšla ze svého pokoje, byl pryč. Na stolku v obýváku zůstal jen sáček od jeho nedojedených brambůrků. Jak se objevil, tak zmizel.

„Tak ale, Bello!“ dotíral pořád Charlie.

„Už jdu!“ zařvala vztekle. Co mu je? Copak to těch pět minut nepočká? Musí to být teď a hned? Vyšla z koupelny a seběhla schody. „Kde jsi?“ křikla na chodbě a vešla do kuchyně.

„V obýváku,“ hlásil se Charlie. Udělala v kuchyni otočku a vkráčela do obýváku. U jejich knihovny stál Charlie a usmíval se. „Tebe sem dostat, to je nadlidský výkon,“ smál se.

„Akorát jsem vstala, musela jsem ještě do koupelny, co se děje?“ zkrátila to Bella.

„Máme návštěvu,“ křenil se Charlie a až v tu chvíli si Bella uvědomila, že na gauči vedle dveří někdo sedí. Měl na sobě světle šedý oblek, takže se elegantně ztratil v jejich staré sedačce. To, že se ani nepohnul, mu na zviditelnění taky nepřidalo. Bella se na něj otočila a sjela jej pohledem. Cítila, jak se jí oči zalévají slzami. Snědá kůže, vřelé oči, svalnatá ramena a havraní vlasy.

„Ahoj,“ zašeptal a vstal.

„Jacobe?“ Bella nevěřila vlastním očím. On tu byl. Zase. Skoro po roce. Vzpomněla si ihned na jeho nahou hruď, když se podívala na okraj límečku bílé košile.

„No, já vás nechám. Jdu s… někým na ryby,“ culil se Charlie a než se Bella vzpamatovala, byl pryč. Zůstali tam sami.

„Nevadí, že jsem se vrátil?“ špitl. „Po roce by to snad šlo, ne?“

„Proč tu jsi?“ udeřila na něj.

„Chyběla jsi mi.“

„Hm,“ odfrkla si. „Co dál?“ měla nezvladatelný pocit, že ten jeho pompézní návrat není jen tak. Byl v obleku, což on nikdy nedělal. Alespoň ne do minulého roku.

„Mám tu práci,“ ujasnil.

„Jakou?“

„Nemůžu o tom mluvit, Bells. Dejme tomu, že někoho hledám.“

„Jasně. Jak chceš. No, ráda jsem tě viděla, ale sama musím do práce,“ rozloučila se neslušně a chtěla odejít.

„Nepracuješ,“ vpálil jí Jacob. „Hele, ty se vážně ještě zlobíš? Bells, vždyť… Je to rok, sakra!“

„Fajn. Tak když je to rok, proč ses celu dobu neozval? Kde jsi byl?“ Najednou jí došlo, že jí ani nevadí, že ji tehdy poslechl, ale že odešel a pak se neozval. Nikdy ji nezkusil kontaktovat ani on a ani ten růžový upír.

„Tys o to stála?“ vyhrkl překvapeně Jacob.

„Ani ne,“ lhala a on se jen potutelně zasmál.

„Nikdy jsi neuměla lhát.“

„Možná bys mi mohl odpovědět na pár věcí, Blacku.“

„Není problém, Swanová,“ mrkl na ni a uvelebil se na gauči. „Neposadíš se?“

„K tobě? Na gauč? Víno bys neměl?“ zavrčela a Jacob se přestal smát.

„Nikdy mi to neodpustíš, co?“

„Zvažuju své možnosti.“

„Máš přítele?“ vyhrkl.

„Jo, na každém prstě deset a všechny je bezmezně miluju. Střídám je, každou noc mám v posteli jiného. Dáme si víno a pak ze sebe strháme oblečení.“

„Nech toho! Co se to s tebou stalo?“ divil se.

„Chci ty odpovědi,“ změnila téma Bella. „Tenkrát jsi věděl, co je Edward zač a neřekl jsi mi to. Proč? A proč jsi tam vůbec byl? A jak se ti stalo to s tím vlkodlakem? Jak si mě mohl využít?“ otázky se z ní sypaly, jako kapky deště z černých mraků.

„Bello,“ zaúpěl Jacob a otřel si dlaněmi tvář. „To je všechno minulost. Proč se tím tak užíráš?“

„Protože přestože jsem si tam svým způsobem prožila peklo, zkazilo mi to nejhezčí období mého života, takhle ti to stačí?“ odvětila suše a zastrčila si pramen vlasů za ucho. Jacob ztuhl. Změnila se. Vypadala jinak než tenkrát. Vlasy měla delší, obličej unavenější, byla pohublá a slovo úsměv znala maximálně z dějepisu. Tuhle Bellu neznal. Věřil, že bude hartusit, až se tam objeví, a že ho možná pošle ke všem čertům, ale tohle ne. Tímhle se splnila jeho noční můra. Ta holka do toho upíra byla pořád úplně blbá anebo jí srdce zlomil někdo jiný. V jednu chvíli ho napadlo, že to byl on. Odešel tehdy vážně rychle. Přesně, jak si přála, tak proč ne? Celý rok se pokoušel být někým lepším. Pro ni. A teď, když měl našetřeno pár tisíc a byl schopný uživit je, vrátil se pro ni. Jenže ona ho očividně zase nechtěla. Bylo to určitě tím šokem, že tu byl. Viděl jí to v očích.

„Zase můžeš být šťastná, Bello,“ usmál se a pokoušel se působit co nejvíc optimisticky.

„Jsem spokojená.“

„Nemluvím o spokojenosti, ale o štěstí. To je rozdíl. Jsem rád, že tě vidím a mrzí mě, že ty mě ne, ale prostě tu jsem. Opět. A nějakou dobu i budu. Rád bych tě znovu viděl, pokud to bude možné.“

„Stejně si najdeš způsob, jak to zařídit.“

„Já se změnil, Bello. Dej mi šanci,“ prosil.

Zaváhala. Naivně si představila na Jacobově místě Edwarda. Jak by tu stál a prosil ji. Sliboval, že je jiný a…

„Fajn, Edwarde. Dám ti ji, ale…“

„Jacob.“

„Co?“ nechápala.

„Jsem Jacob a ne Edward. Nepleť si růžovou s modrou,“ vrčel.

„Jádro je stejný.“

„Není. U nás není stejný, už to pochop. On byl upír. Já jsem…“

„Já vím, co jsi, nemusíš mi to tu opakovat. Hele, pro dnešek už mám nervy vyhecované až dost, takže dík za návštěvu,“ utnula ho. Jacob měl rty semknuté do bílé linky a celý se chvěl.

„Zítra se stavím, pokud nevadí,“ zašeptal.

„Dobře,“ zamumlala Bella a Jacob vstal. Upravil si sako a vyšel z pokoje. Jen hlasité cvaknutí starých dveří ji utvrdilo v tom, že je pryč. Zhroutila se do křesla před sebou a složila hlavu do dlaní. Kdyby to neudělala, všimla by si stínů za oknem. Jacob ji sledoval se smutnou tváří. Tolik ji rozhodil? On? Nastoupil do rabbita a vyrazil k lesní cestě. Věděl, kam jede. Po rezervaci se šuškalo, že se vrátili. Musel s nimi mluvit, ale nejprve chtěl zjistit, že je ona v bezpečí. Mladí se v La Push začínali opět měnit, což mohlo znamenat jen jediné. Zastavil u vily schované mezi stromy a zatroubil. Ze dveří vyšel vysoký muž s rozložitými rameny a černými nakrátko ostříhanými vlasy. Šel lidskou chůzí a jeho oči žhnuly zlatou barvou.

„Nejste tu vítáni,“ houkl Jacob od dveří svého auta.

„My se známe?“ divil se obr.

„Jsem z rezervace La Push,“ sykl.

„Aha, indián. Pokud vím, tak tohle je naše hřiště, Alíku,“ zasmál se upír a zkřížil ruce na prsou.

„Chci vám jen připomenout podmínky naší smlouvy,“ mlel dál Jacob.

„Tak počkej,“ zarazil ho obr a křikl do domu: „Hej, návštěva!“ Z domu vyšel vysoký blonďák s ulíznutými vlasy a další s kučerami. Na balkon prvního patra vykoukla malá černovláska se zamračeným výrazem a vysoká blondýna s ucpaným nosem. Zpoza rohu domu vykoukla zrzka s motyčkou v ruce.

„Kolik vás je?“ sykl Jacob.

„Tak počítej, Carlisle a Jasper,“ ukázal obr na blonďáky. „Rosalie s Alice nahoře, Esmé támhle a já.“ Jacob kývl. Očividně byl spokojený.

„A já,“ ozvalo se za jeho zády.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

21)  Jalle (30.01.2013 17:40)

moja teta má psa Alíka
teším sa na toho: "A ja"

19)  Alda (22.01.2011 19:28)

Tato povídka byla úchvatná.Jenom musím říct že Jackoba v saku a košili jsem si nikdy nepředstavovala.Jinak moc pěkné. Děkuju.

18)  Twilly (04.01.2011 12:55)

Mišinko je to úchvatné jak vždy... ale úplne iracionálne, pri poslednej vetičke mi poskočilo srdce. Ja už som vážne cvok. Milujem tie tvoje rozprávky a žerem ich aj s navyjákom... čo k tomu dodať... pohádkářko moje nej nej nejvíc oblíbenější na celém světe

17)  sakraprace (20.12.2010 13:54)

To ani po roce nepochopil, že všechno se zapomenout nedá a ani se neomluvil
A Edward se vrátil k rodině

15)  Linfe (23.11.2010 14:56)

Tak jo konečně jsem se dostala k tomu, to nějak znovu řečíst a okomentovat. Dneska jsem si naordinovala volno. No a a jedna věta nakonec. Já to věděla!!!

13)  semiska (21.11.2010 19:51)

Ty mě překvapuješ, drahá. Já se smířila s tak smutným koncem a ty píšeš pokráčko??? To ej naprosto bomba a já budu zase hltat kapitolky přímo upíří rychlostí

11)  sfinga (21.11.2010 10:27)

Mibelko, ty moje milá,
povídka se prodloužila.
Holky se tu radují,
že se ti dva milují.
I když ještě nejsou spolu,
budou brzo, věřím tomu.

10)  milica (21.11.2010 09:42)

Míšo, děkuji za pokračování Nádherně vymyšlené, Edward se vrátí že jo?
Hanetko, úžasná básnička, kerá mi hned na začátku vlila slzy do očí

8)  krista81 (20.11.2010 23:39)

PS: moc krásná básnička od Hanetky

7)  krista81 (20.11.2010 23:38)

Jsem tak ráda, že příběh pokračuje - tak jsem si to nakonec myslela dobře a tím odmítnutím to neskončilo
Bella je na tom celkem špatně , ale snad se to změní - něco se určitě stane - už jenom protože se vrátil Jacob, ale taky Cullenovi i s Edwardem.
Moc se těším na další díly

6)  eElis (20.11.2010 23:25)

Je tam i Edward. Musí tam být i on. Ani nevíš, jakou radost jsi mi udělala s tímto pokračování, jen doufám, že neskončí tak smutně, jako ta předešlá řada. nádherná kapitola

4)  Lenka326 (20.11.2010 20:41)

Děkuju!
Poslední dílek Lásky na splátky mě opravdu rozhodil. Asi na mě jde podzimní depka a těžko vydýchávám špatné konce, hlavně ty zbytečně špatné konce. Už jsem ani nedoufala, že bys rozjela pokračování.
Vypadá to moc dobře, nadějně a to je to hlavní.
Edward je zpátky u Cullenů, to je ta nejlepší zpráva dne! Jsou tam schválně, ví o Belle???? anebo je všechny čeká šok??? Bella vypadá velmi nešťastně, doufám, že se její smutné oči začnou rozsvěcovat.
Ještě jednou díky za tento dílek a hlavně za pokračování příběhu, těším se další kapču.

1 2   »